Slavnost Božího milosrdenství
Na neděli 7. dubna připadá letos neděle Božího milosrdenství, kterou slavíme v církvi od 30. dubna 2000 kdy ji v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské stanovil papež Jan Pavel II..Dříve se tomuto dni říkalo Bílá neděle, protože nově pokřtění na sobě tento den nosili naposledy bílé křestní roucho.
Druhá neděle velikonoční je posledním dnem velikonočního oktávu, ve kterém si po dobu osmi dnů (od neděle Zmrtvýchvstání Páně) připomínáme Kristovo vítězství nad smrtí. V dobách rané církve se tato neděle nazývala Bílou nedělí (lat. Dominica in albis), protože tento den nově pokřtění, tzv. neofyté, odkládali svá bílá roucha, do kterých byli oblečení při křtu o Velké noci. Již v historii byla tato neděle spojována s evangeliem o ustanovení svátosti smíření „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Právě v této svátosti se nejvíce odráží Boží milosrdenství, projev Boží lásky k člověku. „Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska stvořitele a vykupitele.“
Vznik neděle Božího milosrdenství
Velkou šiřitelkou Božího milosrdenství byla Faustyna Kowalská, polská řeholnice a mystička, která žila v první polovině 20. století. Její apoštolát souvisí s šířením důvěry v Boží milosrdenství s pomocí obrazu, k jehož namalování byla ve svém vidění vyzvána samotným Ježíšem. Ježíš následně Faustýně také vyjevil svou touhu, aby milosrdenství mělo svátek. (viz její Deníček 49). Faustýna celý život usilovala o dokonalejší sjednocení s Bohem a s velikou obětavostí spolupracovala s Ježíšem na díle spásy duší. „Můj Ježíši, Ty víš, že jsem od raného mládí toužila stát se velikou svatou, to znamená toužila jsem Tě milovat tak velikou láskou, jak Tě dosud ještě žádná duše nemilovala“. Sestra Faustyna byla v jubilejním roce 2000 prohlášena sv. Janem Pavlem II. za svatou. Stalo se tak právě na druhou neděli velikonoční, kterou při této příležitosti dnes svatý papež ustanovil za neděli Božího milosrdenství.
Člověk, který přistoupí ke svátosti smíření (zpověď se může konat několik dní předtím) a přijme svaté přijímání v den Božího milosrdenství, dosáhne úplného odčinění všech hříchů a trestu. To znamená, že půjde ihned po smrti do nebe, aniž by trpěl v očistci. Navíc římskokatolická církev uděluje úplné odpustky (při dodržení obvyklých pravidel) s modlitbou některých jednoduchých modliteb.
Poselství sestry Faustyny je zapsáno v Deníčku, který si vedla na přání Ježíše a zpovědníků. Zaznamenala v něm věrně všechna jeho slova a popsala setkání své duše s ním. Toto dílo neobyčejným způsobem přibližuje tajemství Božího milosrdenství.
Druhá neděle velikonoční je posledním dnem velikonočního oktávu, ve kterém si po dobu osmi dnů (od neděle Zmrtvýchvstání Páně) připomínáme Kristovo vítězství nad smrtí. V dobách rané církve se tato neděle nazývala Bílou nedělí (lat. Dominica in albis), protože tento den nově pokřtění, tzv. neofyté, odkládali svá bílá roucha, do kterých byli oblečení při křtu o Velké noci. Již v historii byla tato neděle spojována s evangeliem o ustanovení svátosti smíření „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Právě v této svátosti se nejvíce odráží Boží milosrdenství, projev Boží lásky k člověku. „Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska stvořitele a vykupitele.“
(www.cirkev.cz)