Nejnovější příspěvky

František: Eucharistie je chlebem hříšníků

František: Eucharistie je chlebem hříšníků

Lidé se i tuto neděli shromáždili na Svatopetrském náměstí, aby si poslechli promluvu papeže Františka před nedělní modlitbou Anděl Páně. Přinášíme plné znění jeho promluvy:
Publikováno: 7. 6. 2021 9:00

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes v Itálii i v dalších zemích slavíme Slavnost Těla a Krve Páně. Evangelium nám předkládá zprávu o poslední večeři (Mk 14,12-16.22-26). Slova a gesta Pána se dotýkají našich srdcí: bere do rukou chléb, vyslovuje požehnání, láme ho a podává učedníkům se slovy: „Vezměte, toto je mé tělo“ (v. 22).

Takto prostě a jednoduše nám Ježíš dává největší svátost. Je to pokorné gesto dávání, gesto sdílení. Na vrcholu svého života nerozdává hojnost chleba, aby nasytil zástupy, ale rozděluje sám sebe při velikonoční večeři s učedníky. Ježíš nám tak ukazuje, že cílem života je darovat se, že tím největším je sloužit. A dnes nacházíme Boží velikost v kousku chleba, v křehkosti, která překypuje láskou, překypuje sdílením. Právě slovo křehkost bych rád zdůraznil. Ježíš se stává křehkým jako chléb, který se láme a drolí. Ale v tom je jeho síla – v jeho křehkosti. V eucharistii je křehkost silou. Silou lásky, která se činí malou, aby byla přijata a nebála se; silou lásky, která se láme a rozděluje, aby živila a dávala život; silou lásky, která se rozpadá, aby nás všechny spojila v jednotu.

A v křehkosti eucharistie vyniká ještě jedna síla: síla milovat ty, kdo chybují. Právě v noci, kdy je zrazen, nám Ježíš dává chléb života. Dává nám největší dar, zatímco ve svém srdci cítí nejhlubší propast: učedník, který s ním jí, který namáčí své sousto do téže misky, ho zrazuje. A zrada je největší bolestí pro ty, kdo milují. A co dělá Ježíš? Na zlo reaguje větším dobrem. Na Jidášovo „ne“ odpovídá svým „ano“, svým milosrdenstvím. Netrestá hříšníka, ale dává za něj svůj život, platí za něj. Když přijímáme eucharistii, Ježíš dělá totéž s námi: zná nás, ví, že jsme hříšníci, ví, že děláme mnoho chyb, ale nevzdává se spojení svého života s naším. Ví, že ji potřebujeme, protože eucharistie není odměnou svatých, nýbrž chlebem hříšníků. Proto nás nabádá: „Nebojte se! Vezměte a jezte!“

Pokaždé, když přijímáme chléb života, přichází Ježíš, aby dal našim křehkostem nový smysl. Připomíná nám, že v jeho očích jsme cennější, než si myslíme. Říká nám, že je rád, když se s ním dělíme o své slabosti. Opakuje nám, že jeho milosrdenství se nebojí našich trápení. Ježíšovo milosrdenství se nebojí naší bídy. A především nás s láskou uzdravuje z těch slabostí, které sami nedokážeme vyléčit. Jaké slabosti? Zamysleme se nad tím. Slabost v tom, že cítíme zášť vůči těm, kdo nám ublížili – z toho se sami neuzdravíme. Slabost v tom, jak se vzdalujeme a izolujeme od ostatních – ani z toho se sami neuzdravíme. A slabost sebelítosti a lamentování v beznaději – ani z toho se sami neuzdravíme. Je to On, kdo nás uzdravuje svou přítomností, svým chlebem, eucharistií. Eucharistie je účinným lékem proti těmto uzavřenostem. Chléb života totiž uzdravuje zkostnatělost a proměňuje ji v poddajnost. Eucharistie uzdravuje, protože nás spojuje s Ježíšem: umožňuje nám osvojit si jeho způsob života, jeho schopnost lámat se a darovat se bratřím a sestrám, odpovídat na zlo dobrem. Dává nám odvahu vyjít ze sebe a s láskou se sklonit ke křehkosti druhých. Stejně jako Bůh s námi. To je logika eucharistie. Přijímáme Ježíše, který nás miluje a uzdravuje naše slabosti, abychom milovali druhé a pomáhali jim v jejich slabostech. A to po celý náš život. Dnes jsme se v liturgii hodin modlili chvalozpěv: čtyři verše, které jsou shrnutím celého Ježíšova života. A tam se říká, že když se Ježíš narodil, stal se společníkem na našich cestách. Při večeři se pak dal za pokrm. Na kříži, ve své smrti, se pak stal cenou: zaplatil za nás. A nyní, kralující v nebi je naší odměnou, abychom šli a hledali, co nás čeká [srov. hymnus chval Corpus Domini Verbum Supernum Prodiens].

Kéž nám blahoslavená Panna, v níž se Bůh stal tělem, pomůže přijmout s vděčným srdcem dar eucharistie a učinit darem i náš život. Kéž nás eucharistie učiní darem pro všechny ostatní.

Přeložil Petr Vacík
Zdroj: Vatican News, česká sekce

(www.cirkev.cz)

Kázání nejen pro děti – 10. neděle v mezidobí

Videokázání (nejen) pro děti P. Romana Vlka k 10. neděli v mezidobí

Přinášíme vám nejnovější videokázání (nejen) pro děti P. Romana Vlka k 10. neděli v mezidobí.
Publikováno: 5. 6. 2021 20:45

Evangelium (Mk 3,20-35)
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“

(www.cirkev.cz)

Novéna ke svatému Norbertu

Letošní slavnost Těla a Krve Páně vychází na slavnost velkého Eucharistického světce, šiřitele lásky k Eucharistii a ke mši svaté, na slavnost svatého Norberta. A to podivuhodně právě v roce, kdy se slaví 900 let od založení řádu premonstrátů právě svatým Norbertem. Toto nikým předem neplánované souznění dvou slavností je podivuhodným nebeským znamením, připomínajícím, jak veliké místo měla Eucharistie v životě svatého Norberta a zároveň velikým povzbuzením, abychom svatého Norberta prosili ve všech jinak jistě všelijak složitých životních záležitostech, ze kterých nás Pán často vyvádí právě poznáním veliké síly, kterou můžeme čerpat z Eucharistie. Ten, kdo si k ní najde cestu, zjistí, jak podivuhodně silná je tato svátost, neboť je v ní skryt sám Pán. Proto je síla této svátosti nevyčerpatelná. Připojme se v tomto jubilejním roce k modlitbě ke cti svatého Norberta před jeho slavností.

Modlitba k svatému Norbertovi za šťastné narození dítěte pro nastávající maminky

Svatý Norberte, velký a věrný služebníku Boží!
Zvláštním způsobem jsi uctíval svaté a podivuhodné narození našeho Spasitele, kterého nejčistší Panna Maria, Jeho matka, počala bez poskvrny a porušení svého panenství a porodila jej beze vší bolesti. Proto jsi i vznik svého premonstrátského řádu spojil s dnem narození Ježíše Krista.
V pokoře tě tedy prosím, svatý Norberte, jako zvláštního ochránce, aby mi Bůh dal na tvou přímluvu milost donosit a porodit tento plod života. Ať také dá svou milost, aby toto počaté dítě bylo křtem přijato do Kristovy církve a Jemu, našemu Pánu, celý život věrně sloužilo, abychom nakonec spolu dosáhli věčné spásy.
Skrze Ježíše Krista našeho Pána. 
Amen. 

Svatý Norberte, pomocníku neplodných manželů a těhotných žen – oroduj za nás.

 


LITANIE KE SVATÉMU NORBERTU

https://www.premonstratky.sk/index.php/sk/spiritualita/modlitby/litanie-k-svatemu-norbertovi

 

 

Před 800 lety se v Assisi setkali František a Antonín

Před 800 lety se v Assisi setkali František a Antonín

Assisi si o víkendu připomnělo výročí prvního setkání sv. Františka a sv. Antonína, ke kterém došlo během tzv. „Rohožkové kapituly“. Jde o jednu z nejproslulejších řeholních kapitul v dějinách církve. Neobvyklý název se odvozuje ze slaměných a třtinových rohoží, na kterých shromáždění bratři spali. Během této kapituly, probíhající na jaře roku 1221, se ustálil obsah františkánské řeholi, která po věky inspirovala světce i církevní reformy.
Publikováno: 1. 6. 2021 13:00

Foto: Zvláštní vatikánská emise k osmistému výročí italského putování sv. Antonína z Padovy. Vatican News

„Rohožkové kapituly“ se účastnil také mladý bratr Antonín. Právě tehdy poprvé slyšel na vlastní uši Františka, který byl tehdy již velmi nemocný a zatížený mnoha povinnostmi. Osobní setkání s Prosťáčkem z Assisi zpečetilo v srdci mladého Portugalce touhu po františkánské cestě svatosti. V dalších letech spolu oba světci udržovali listovní kontakt. František napsal Antonínovi například potvrzení, že smí vyučovat bratry teologii. Připojil však varování, aby se tak nedělo na úkor modlitby.

„Bohužel si tyto dva velké světce spojujeme jen zřídkakdy. Antonín je vnímán jako vynikající kazatel a teolog, odborník přes zázraky, tak trochu odděleně od františkánské spirituality. To však není pravda. Ideál františkánské chudoby žhnul v Antonínově duši a právě touto cestou se chtěl připodobnit Kristu,“ zdůraznil pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Domenico Sorrentino, biskup Assisi, který v sobotu vedl modlitbu před novým relikviářem sv. Antonína.

„František a Antonín v sobě nesou zvláštní půvab, proto se k nim cítíme tak blízko. Při rozhovorech s františkány tady v Assisi někdy říkám, že pokud chceme dnes současným lidem předávat učení sv. Františka, tak z deseti vyslovených vět má devět patřit Ježíši a jenom jedno Prosťáčkovi. František a Antonín toužili právě po tom, „ztratit se“ v Ježíši. Mnoho aspektů jejich poselství zůstává aktuálních. Vezměme si téma ochrany našeho společného domu, Stvoření. Oba tito světci měli v této věci intuici a předjímali ho. Jejich učení má ale také následovníky v dnešních svatých. Když v chrámu Obnažení mluvím o bl. Carlu Acutisovi, který je tam pohřben, je zřejmé, že to co učinil František dokázal Carlo přeložit do dnešní doby… Co máme udělat, abychom vstoupili do Františkovy a Antonínovy školy? Stačí se do ní pokorně zaposlouchat a pochopit, že to, co říkali a dělali v kultuře své doby a ve svém sociálním kontextu, je uskutečnitelné také dnes, v perspektivě a jazyce naší doby.“

Zdroj: Vatican News, česká sekce

(www.cirkev.cz)

Noc kostelů

Letošní Noc kostelů je v mnohém opět jiná, než v letech minulých, ale i tak nabízí mnohá zajímavá setkání a obohacení na velmi mnoha místech po celé naší zemi. Na našem poutním místě jsme chtěli především dát v letošním roce prostor pro tiché setkání s Bohem, aby tak každý mohl nechat pronikat paprsek nebeského světla do temnot a chmur, které zatěžují mnohá srdce obtížená starostmi. 🙂