V Kalifornii zemřel emeritní pomocný brněnský biskup Petr Esterka
V úterý odpoledne zemřel v Kalifornii ve věku 85 let Mons. ThDr. Mons Petr Esterka, emeritní pomocný biskup brněnský a titulární biskup čefalenský. Po posledním rozloučení ve společenství českých krajanů v USA, o které řadu let jako kněz a později jako biskup pečoval v rámci České katolické misie, bude jeho tělo převezeno do České republiky. Po zádušní mši v Brně na Petrově a v jeho rodišti Dolních Bojanovicích zde bude pochován na místním hřbitově.
Publikováno: 10. 8. 2021 19:00
Mons. ThDr. Petr Esterka se narodil 14. listopadu 1935 v Dolních Bojanovicích (okr. Hodonín). Pro nábožensko-politické přesvědčení byl už jako student perzekuován a po mnoha obtížích maturoval až v roce 1956 na jedenáctiletce v Hodoníně. Dne 15. června 1957 emigroval do Rakouska a tři měsíce pobýval v uprchlickém táboře v Glassenbachu u Salcburku.
V září 1957 byl přijat do Papežské koleje Nepomucenum v Římě a po studiu filozofie a teologie na Lateránské univerzitě byl 9. 3. 1963 v bazilice sv. Jana v Lateráně kardinálem Tragliou vysvěcen na kněze. Po získání licenciátu teologie v červnu 1963 byl poslán mezi krajany do arcidiecéze San Antonio v Texasu.
V roce 1966 se vrátil do Říma, kde se začal připravovat k doktorské práci na téma „The Unionistic Congresses at Velehrad“, kterou o rok později obhájil. Po návratu do USA v létě 1967 zahájil své akademické působení v koleji svaté Kateřiny v Saint Paul v Minnesotě, kde byl roku 1980 jmenován řádným profesorem. Po celou dobu vypomáhal v duchovní správě řady farností.
Současně v letech 1974 – 1995 působil v americkém letectvu jako vojenský kaplan v záloze. V roce 1978 se začal Petr Esterka intenzivněji věnovat práci mezi českými katolíky v USA a Kanadě. V roce 1986 byl biskupem Jaroslavem Škarvadou, který působil v Římě a pečoval o naše krajany v zahraničí, jmenován jeho biskupským vikářem pro USA a Kanadu. V roce 1994 se jeho působení rozšířilo i na Austrálii. Roku 1987 mu byl udělen titul monsignor a roku 1992 byl jmenován čestným prelátem.
Dne 5. července 1999 jmenoval papež Jan Pavel II. Petra Esterku pomocným biskupem brněnským a titulárním biskupem čefalenským a pověřil ho duchovní péčí o české katolíky v cizině. Biskupské svěcení přijal v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně dne 11. září 1999 z rukou svého brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
V roce 2013 získal prestižní cenu Gratias agit za pomoc při šíření dobrého jména České republiky v zahraničí
Po dovršení věku 75 let v roce 2010 nabídl biskup Esterka do rukou papeže Benedikta XVI. svoji rezignaci na funkci pomocného biskupa. Ke dni 9. prosince 2013 papež František jeho rezignaci definitivně přijal.
Mons. ThDr. Petr Esterka zemřel v odpoledních hodinách v úterý 10. srpna 2021 v Kalifornii (USA).
„Mučednice, důsledná žena, žena, která poctivě a s láskou hledá Boha, mučednice svého židovského a křesťanského národa.“ Takto papež František definoval svatou Terezii Benediktu od Kříže, kterou dnes církev slaví. Je to postava, která i dnes udává směr, zejména pro Evropu, jejíž je spolupatronkou.
Publikováno: 9. 8. 2021 15:45
Je milovanou dcerou církve, která uznává její svědectví víry a lásky, její „světlo v temné noci“, jak Editu Steinovou nazval Benedikt XVI. Narodila se v roce 1881 v německém Slezsku v židovské rodině, stala se filosofkou a poté konvertovala ke katolicismu, aniž by kdy popřela svůj židovský původ, protože ji zasáhl život svaté Terezie z Avily.
Stala se karmelitánkou se jménem Terezie Benedikta od Kříže a v letech nacistického pronásledování byla přeložena do Holandska. Ale právě zde, na Karmelu v Echtu, sepsala své přání obětovat se „jako oběť smíření za pravý mír a porážku království Antikrista“. Dva roky po nacistické invazi do Nizozemska v roce 1940 byla spolu s 244 dalšími katolickými Židy odvezena do Osvětimi jako akt odplaty proti nizozemskému episkopátu, který se veřejně postavil proti pronásledování. Zemřela v táboře smrti spolu se svou sestrou Rosou, která rovněž konvertovala ke katolicismu.
Láska léčí bolest
Svatý Jan Pavel II. ji 11. října 1998 kanonizoval a vyzdvihl její „cestu ve škole kříže“ a ukázal, jak láska činí i bolest plodnou. Následujícího roku ji povýšil na spolupatronku Evropy spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Brigitou Švédskou. Nakladatelství Città Nuova nedávno představilo řadu „Kompletní dílo Edith Steinové“. Editorem je emeritní profesorka dějin současné filosofie na Papežské lateránské univerzitě v Římě a předsedkyně Italské asociace Edith Steinové Angela Ales Bello. Zdůrazňuje podobnost mezi současným historickým okamžikem, poznamenaným pandemií, a okamžikem, který prožila svatá Terezie Benedikta od Kříže a který byl zase podmíněn španělskou chřipkou.
Co může historie a myšlenky Edith Steinové říci dnes, uprostřed pandemické krize? Jaké je její poselství?
Řekla bych, že poselství je různorodé. V první řadě jde o to, abychom jednali v dějinách, a tedy abychom byli schopni učinit ze sebe ve své vlastní sféře působení skutečné protagonisty akce, jejímž cílem je dobro, samozřejmě nejen naše vlastní, ale i dobro druhých. A zde je nesmírně důležitý pojem „společenství“, který Steinová navrhuje, společenství, které znamená solidaritu a převzetí vzájemné odpovědnosti. Jedná se tedy o morální poselství založené na zásadním náboženském, židovsko-křesťanském rozměru.
Papež František vyzdvihl její odvážné rozhodnutí, a to jak při obrácení ke Kristu, tak i při darování života proti všem formám netolerance a ideologické zvrácenosti. Myslíte si, že existují aspekty této postavy, které jsou dnes méně známé?
Je to jistě ucelená a složitá postava. Složitost znamená, že je obtížné pochopit všechny nuance její osobnosti. Dlouholeté seznamování se spisy Steinové mi umožnilo vstoupit trochu do souznění s člověkem, který byl odvážný až do morku kostí, alespoň si to myslím, což dokazuje i její účast v první světové válce jako zdravotní sestra Červeného kříže v mládí, navzdory radám rodiny, protože tato práce byla přirozeně velmi riskantní. Ocitla se v nemocnici, kde byli také pacienti s tyfem, a byla tedy ve velmi obtížné situaci. Ale nejen tento prvek ukazuje její odvahu, také způsob, jakým čelila své takzvané náboženské konverzi s ohledem na svou rodinu, která samozřejmě nemohla přijmout tento přechod k jiné vizi, než je ta židovská. A opět v době pronásledování je skutečně mimořádným příkladem usebranosti, vnitřního klidu, který je dán vědomím víry, aby mohl čelit jakékoli negativní situaci. Ve dnech mezi 5. a 9. srpnem byla spolu se svou sestrou, která ji následovala do Karmelu v Echtu v Holandsku, převezena do Osvětimi. Podle výpovědí některých pozůstalých se věnovala zejména péči o děti, které byly často opuštěny svými matkami, které se o ně kvůli tísni a dramatičnosti situace již nemohly starat. Je pro nás tedy skutečně mimořádným příkladem morální síly. Ve svých spisech mluví o duchovní síle, která dokáže čelit všem negativním životním situacím, a to i tehdy, když selže to, co nazývá životní silou. Ježíš nám během svého umučení a smrti ukázal morální sílu, takže ho Steinová skutečně napodobovala, a věřím, že to byl také důležitý prvek při rozhodování o její svatosti.
Jaký obraz Edith Steinové nabízí ediční řada, jíž jste editorkou?
V první řadě je to myslitelka, nesmíme zapomínat na její filozofické bádání. Měla teoretické schopnosti a schopnost okamžitě vytušit základní prvky, když se setkala s problematickou a mimořádnou situací. Byla to velká inteligence ve smyslu porozumění. Její reflexe se v zásadě soustředila na člověka, ale od člověka v jeho jedinečnosti se pak přesunula k ostatním: odtud velké téma intersubjektivity, interpersonality. Učení Steinové o výchovném procesu je nesmírně důležité a má zásadní význam nejen pro mladé lidi, kterým ve školách a rodinách samozřejmě věnuje velkou pozornost, ale také pro výchovu, kterou bychom mohli definovat jako trvalou, vzájemnou a celoživotní. Její díla jsou skutečně mimořádným dokladem její výjimečné intelektuální činnosti; je jednou z největších filozofek všech dob. Steinová je podle mého názoru majákem, a přesto se vedle ní objevují další myslitelky, které ukazují, že ženy mají mimořádné teoretické schopnosti. Steinová, která dlouhá léta vyučovala, říkala, že její studenti mají velké metafyzické znalosti, přesně chápou podstatu základních fenoménů vztahu mezi člověkem a Bohem, člověkem a světem.
V Koclířově u Svitav byla požehnána socha Panny Marie Fatimské pro Capelinhu východní Evropy
V národním centru Fatimského apoštolátu v ČR v Koclířově u Svitav byla na 1. mariánskou srpnovou sobotu 7. 8. 2021 požehnána socha Panny Marie Fatimské pro stavbu repliky Kaple Zjevení – Capelinha pro země východní Evropy. Hlavní sochu Panny Marie Fatimské požehnal sídelní biskup královéhradecký Mons. Jan Vokál a zároveň se spojením se Slovenskou republikou sídelní biskup žilinský Mons. Tomáš Galis. Sochu Panny Marie Fatimské daroval správce poutního Sanktuária Božího Milosrdenství na hoře Butkov Ing. Anton Barcík.
Publikováno: 9. 8. 2021 10:45
Foto: Václav Kašík
„Je to významný den pro naši diecézi a především pro sídlo Fatimského apoštolátu v České republice. Postupujeme dnešní událostí dál ve věci zřízení kapličky Capelinha podle fatimského vzoru. Nechť je to živá cesta, ne vzpomínka. Vezměme si k srdci, že chceme dělat Panně Marii radost, že se chceme líbit Bohu. K tomu můžeme přispět každý sám za sebe ve svých rodinách. A věřím, že se tomu tak děje“, řekl na úvod slavnosti královéhradecký biskup Jan Vokál.
Účastníkům festivalu mládeže Mladifest, které se koná od 1. do 6. srpna 2021 v Medžugorje, zaslal dnes papež poselství, ve kterém komentuje setkání Ježíše s bohatým mladíkem a předkládá tak nejen mladým svou meditaci nad následováním Ježíše Krista.
Publikováno: 3. 8. 2021 9:15
Foto: Zuzana Kostková, Člověk a víra
Moji drazí!
Festival mládeže je intenzivním týdnem modlitby a setkání s Ježíšem Kristem, zejména v jeho živém slově, v eucharistii, v adoraci a ve svátosti smíření. Tato událost – jak nám říká zkušenost mnoha lidí – má moc nasměrovat nás na cestu k Pánu. A právě to je první krok „bohatého mladíka“, o němž nám vyprávějí synoptická evangelia (srov. Mt 19,16-22; Mk 10,17-22; Lk 18,18-23), který se vydal, či spíše běžel k Pánu, plný elánu a touhy najít Mistra, aby zdědil věčný život, tedy štěstí. Průvodním slovem letošního festivalu je otázka, kterou Ježíšovi položil onen mladý muž: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Je to slovo, které nás staví před Pána, a on na nás upírá svůj pohled, miluje nás a zve nás: „Pojď! Následujte mě!“ (Mt 19,21).
Evangelium nám neříká jméno toho mladíka, což naznačuje, že může představovat každého z nás. Kromě toho, že má mnoho majetku, zdá se, že je vzdělaný a poučený, a také že v něm dřímá zdravý neklid, který ho nutí hledat opravdové štěstí, plnohodnotný život. Proto se vydává hledat uznávaného, důvěryhodného a spolehlivého průvodce. Takovou autoritu nachází v osobě Ježíše Krista, a proto se ho ptá: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“. (Mk 10,17). Mladý muž však myslí na dobro, které získá vlastním úsilím. Pán mu odpovídá další otázkou: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý kromě Boha samého“ (v. 18). Ježíš ho tedy nasměruje k Bohu, který je jediným a nejvyšším Dobrem, od něhož pochází všechna ostatní dobra.
Aby mu Ježíš pomohl dostat se ke zdroji dobra a pravého štěstí, ukazuje mu první krok, který má udělat, a to naučit se konat dobro pro druhé: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“ (Mt 19,17). Ježíš ho přivádí zpět k pozemskému životu a ukazuje mu cestu, jak zdědit věčný život, tedy konkrétní lásku k bližnímu. Mladík však odpoví, že to dělal vždycky a že si uvědomil, že ke štěstí nestačí jen dodržovat přikázání. Ježíš na něj upřel pohled plný lásky. Poznává mladíkovu touhu po naplnění v jeho srdci a jeho zdravý neklid, který ho nutí ho hledat; proto k němu cítí něhu a náklonnost.
Ježíš však také chápe, v čem spočívá slabost jeho tazatele: příliš lpí na mnoha hmotných statcích, které vlastní. Proto mu Pán navrhuje druhý krok, který má udělat, a to přejít od logiky „zásluh“ k logice daru: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi“ (Mt 19,21). Ježíš mění perspektivu: vyzývá ho, aby nemyslel na zajištění posmrtného života, ale aby rozdával všechno ve svém pozemském životě a napodoboval tak Pána. Je to výzva k další zralosti, k přechodu od předpisů dodržovaných za účelem získání odměny ke svobodné a úplné lásce. Ježíš ho žádá, aby zanechal všeho, co tíží srdce a brání lásce. Ježíš však nenabízí ani tak člověka zbaveného všeho, jako spíše člověka svobodného a bohatého ve vztazích. Je-li srdce přeplněno majetkem, Pán a bližní se stávají jen jednou z věcí. To, že máme příliš mnoho a chceme příliš mnoho, dusí naše srdce a činí nás nešťastnými a neschopnými milovat.
Nakonec Ježíš navrhuje třetí fázi, a to napodobování: „Pojďte! Následujte mě!“ „Následování Krista není vnějším napodobováním, protože se dotýká člověka v jeho hlubokém nitru. Být Ježíšovým učedníkem znamená být mu podobný“ (BENEDIKT XVI., encyklika Veritatis splendor, 21). Na oplátku dostaneme bohatý a šťastný život, plný tváří tolika bratrů a sester, otců a matek a dětí… (srov. Mt 19,29). Následování Krista není ztrátou, ale nevyčíslitelným ziskem, zatímco odříkání se vztahuje na překážku, která brání v cestě. Tento bohatý mladík má však srdce rozdělené mezi dva pány: Boha a peníze. Strach z rizika a ztráty majetku ho přiměl vrátit se domů smutný: „Svěsil hlavu a odešel zarmoucený“ (Mk 10,22). Neváhal položit rozhodující otázku, ale neměl odvahu přijmout odpověď, kterou je návrh „odpoutat se“ od sebe a svého bohatství, aby se „připoutal“ ke Kristu, kráčel s ním a objevil pravé štěstí.
Přátelé, i každému z vás Ježíš říká: „Pojďte! Následujte mě!“. Mějte odvahu žít své mládí tak, že se svěříte Pánu a vydáte se s ním na cestu. Nechte se přemoci jeho láskyplným pohledem, který nás osvobozuje od svodů modly, od falešného bohatství, které slibuje život, ale přináší smrt. Nebojte se přijmout Kristovo slovo a přijmout jeho výzvu. Nenechte se odradit jako bohatý mladík v evangeliu, ale upřete svůj pohled na Marii, velký vzor napodobování Krista, a svěřte se jí, která svým „zde jsem“ bezvýhradně odpověděla na Pánovo volání. Její život je životem naprostého sebeodevzdání, od chvíle zvěstování až po Kalvárii, kde se stala naší matkou. Obraťme se k Marii, abychom našli sílu a přijali milost, která nám umožní říci Pánu své „tady jsem“. Podívejme se na Marii, abychom se naučili přinášet Krista na svět, jako to udělala ona, když plná zájmu a radosti běžela na pomoc svaté Alžbětě. Vzhlížejme k Marii, aby proměnila náš život v dar pro druhé. Svým zájmem o manžele v Káně nás učí, abychom byli pozorní k druhým. Svým životem nám ukazuje, že v Boží vůli je naše radost a přijmout ji a žít ji není snadné, ale činí nás šťastnými. Ano, „radost z evangelia naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo se jím nechají zachránit, jsou osvobozeni od hříchu, od smutku, od vnitřní prázdnoty, od izolace. S Ježíšem Kristem se radost vždy rodí a znovu rodí“ (apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 1).
Drazí mladí lidé, na vaší cestě s Pánem Ježíšem, kterou oživuje i tento festival, vás všechny svěřuji přímluvě Panny Marie, naší nebeské Matky, a vzývám světlo a sílu Ducha svatého. Kéž vás každý den provází pohled Boha, který vás osobně miluje, abyste ve vztazích s druhými byli svědky nového života, který jste dostali darem. Za to se modlím a žehnám vám a prosím vás, abyste se modlili i za mě.
