3. září slaví katolická církev svátek svatého Řehoře Velikého (papeže Řehoře I.), mnicha, mystika a reformátora, který v 6. století nově definoval papežský úřad tím, že se prohlásil za „služebníka Božího“. Poznávacím znamením svatého Řehoře, který byl nazýván „magno“ (z latinského magnus, velký), byla jeho prostota. Jako hlava církve disponující velkou mocí se chápal jako nejpokornější služebník ze všech. Právě v tom spočívá jeho velikost, že se uměl učinit malým, aby byl velký po Kristově vzoru.

Svatý Řehoř byl šedesátým čtvrtým papežem katolické církve; patří do skupiny čtyř latinských církevních otců a je počítán mezi učitele církve. Za zmínku také stojí, že Řehoř I. byl prvním mnichem, který obsadil Petrův stolec. Jednou řekl: „Kde je láska, tam se dějí velké věci“, a jeho příkladný život to v mnoha ohledech dosvědčuje.

Řehoř nařídil sestavit hudbu a starobylé antifony zpívané v církvi a prosazoval hudební styl a strukturu, které považoval za příznivé pro liturgii – jejímž středem je eucharistie -, což bylo dědictvím toho, co se tehdy nazývalo Schola Cantorum [Škola těch, kteří zpívají]. Tímto způsobem přispěl k vývoji toho, co se později začalo nazývat právě „gregoriánský chorál“, jako způsob uctění památky světce.

V tomto úkolu byl svatý Řehoř velmi prozíravý: podařilo se mu shromáždit dlouhou tradici křesťanského zpěvu – zrozenou v katakombách -, která nyní mohla k potěše lidského ducha znít v chrámech. Bohužel se velká část tohoto „antifonáře“ (hudebního záznamu) ztratila, dokud ji na počátku 20. století neobnovil papež svatý Pius X., aby se navždy stala „oficiálním zpěvem katolické církve“.

O svatém Řehoři Velikém lze napsat mnoho dalších věcí, například jeho zásah do nauky o „očistci“, což je téma, které se různými způsoby zabývá teologií spásy. Prozatím postačí, když se obrátíme ke slovům papeže Benedikta XVI, který se při generální audienci 28. května 2008 zmínil o svatém Řehoři Velikém těmito slovy: „V katastrofální, ba zoufalé době svatý Řehoř uměl vytvořit mír a dát naději. Tento Boží muž nám ukazuje, kde jsou pravé zdroje míru a odkud pochází skutečná naděje; stává se tak průvodcem i pro nás dnes“.

Zdroj: Aciprensa

(www.cirkev.cz)