Papež František: Kdybych rezignoval, zůstal bych v Římě jako emeritní biskup

Papež František poskytl rozhovor mexické streamingové televizi, v kterém hovoří o svém zdraví a případné rezignaci na úřad. Dotýká se rovněž různých aktuálních témat – od pandemie přes válku na Ukrajině až po otázku potratů a boj se sexuálním zneužíváním. Jak říká, kdyby se jednoho dne zřekl svého úřadu, stal by se „emeritním římským biskupem“ a odešel by možná do baziliky sv. Jana na Lateránu. Dodává ovšem, že stav jeho kolenního kloubu se zlepšuje.

„Nemám sebemenší úmysl odstoupit, alespoň v tuto chvíli rozhodně ne“, prohlašuje papež František v obsáhlém rozhovoru, který poskytl mexickým novinářkám Antonietě Collinsové a Valentině Alazrakiové na streamingovém kanálu ViX televize Televisa Univision. V části tohoto rozhovoru, zveřejněné na youtubovém zpravodajském kanálu téže televize (Univision Noticias) se papež František vyjadřuje zvláště ke svému zdravotnímu stavu a domněnkách o jeho rezignaci na petrovský úřad, které se rozšířily v posledních týdnech. „V tuto chvíli nevnímám, že by po mně Pán něco takového žádal“, uvedl papež, „kdybych pocítil, že si to přeje, učiním tak“. František poté upřesnil, že se „pouhou shodou náhod“ vydá do italského města L´Acquila, kde je pohřben papež Celestýn V. (který rezignoval v roce 1294) právě ve dnech příští konzistoře, plánované na konec srpna.

Papež poté zdůraznil, že co se týče stavu jeho kolenního kloubu, cítí sice určitá omezení, celkově se ovšem situace zlepšuje. V každém případě, jak vysvětlil, by určitě nebyl schopen vykonat apoštolskou cestu do Konžské demokratické republiky a Jižního Súdánu. „Neměl jsem na to potřebné síly“, přiznal, „nyní však, po dvaceti dnech, se dostavuje zlepšení“. František se poté vyjádřil k „velikému příkladu, který Benedikt XVI. přede všemi vydal svou rezignací“ a který mu případně napomůže k obdobnému rozhodnutí, pokud by to bylo nutné. Dále hovoří o své hluboké náklonnosti k emeritnímu papeži, muži „který ze svého ústraní podporuje církev svou dobrotou a modlitbou“. Svěřuje se také, že pokaždé, když se vypraví na návštěvu k emeritnímu papeži do kláštera Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách, pociťuje velikou radost.

František dále odpověděl na otázku, která se týkala normativního ukotvení figury emeritního papeže. Ozřejmil, že „samy dějiny napomohou k tomu, aby byla lépe vymezena“. Jak vyzdvihl, „první zkušenost tohoto typu proběhla velice dobře“, protože „Benedikt XVI. je svatý a diskrétní člověk“. Do budoucna nicméně považuje za vhodné, aby taková situace v církvi byla lépe vymezena a objasněna. V souvislosti se svou případnou rezignací proto uvedl, že by se nevrátil do Argentiny: „Jsem římský biskup a v takovém případě bych se stal emeritním římským biskupem“. Na dotaz, zda by pak odešel na Laterán, František reagoval, že by to mohlo být řešení.

Papež poté připomenul, že již před cestou na poslední konkláve si připravil ústraní, kam se chtěl uchýlit jako buenosaireský emeritní arcibiskup. Sdělil, že ve výslužbě chtěl především zpovídat a navštěvovat nemocné, což mělo být základem jeho budoucího apoštolátu a práce: „Myslel jsem si, že v Buenos Aires budu sloužit lidem tam, kde to bude možné“. Tento plán by si rád udržel také v případě, že by nastala nutnost rezignace na papežský stolec.

V rozhovoru, který v plném znění v úterý 12. července odvysílala mexická televize Televisa Univision, nechyběly ani papežovy názory na aktuální dění. Mimo jiné se dotkl pandemie a připomenul silný moment mimořádné modlitby za její ukončení při Statio Orbis na Svatopetrském náměstí 27. března roku 2020. Dále se zamýšlel nad válkou na Ukrajině, přičemž zdůraznil, že považuje za zásadní mluvit „o napadené zemi, spíše než o agresorech“. Potvrdil, že se zamýšlí setkat s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem v rámci mezináboženského setkání, které se v září uskuteční v Kazachstánu. Připomenul dramatickou situaci v zemích, sužovaných násilím, jako jsou Jemen či Sýrie, a opětovně poukázal na skutečnost, že prožíváme třetí světovou válku, vedenou po částech. Označil rovněž za „nemorální“ jak vlastnictví, tak užití jaderných zbraní.

František znovu odsoudil potrat, protože, jak vyzdvihl, je nespravedlivé odstranit lidský život. Skutečnost, že se jedná o lidský život, plyne z prokazatelných vědeckých údajů, o kterých nelze vyjednávat. Vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které zneplatnilo předchozí rozsudek o právu na potrat, papež upozornil na polarizaci v této zemi a zdůraznil, že pastýři mají vždy pečovat o pastorační rozměř, jinak se vytváří politický problém. Jak se tedy chovat v případě katolického státníka, který podporuje potrat?, zněla otázka. „Ponechávám to na jeho svědomí“, odpověděl František, „ať o této nedůslednosti hovoří se svým pastýřem –  biskupem či farářem“. Ze Spojených států amerických se pak papež přesunul na Kubu, aby vyjádřil svou lásku ke kubánskému národu a tamním biskupům. Svěřil se, že má lidský vztah také s bývalým prezidentem Raúlem Castrem a ocenil obnovení diplomatických vztahů mezi Kubou a Spojenými státy, k němuž došlo za prezidenta Obamy.

V závěru rozhovoru pro mexickou televizi hovořil papež o očekáváních, spojených s jeho příští cestou do Kanady, která se ponese ve znamení odpuštění za zlo spáchané v minulosti. Zmínil se také o několika tragických tématech, jako jsou vraždy žen, nové formy otroctví a zejména sexuální zneužívání v církvi. V souvislosti s posledně jmenovanou otázkou František poukázal na dopad skandálů ve Spojených státech a připomenul zprávu prokuratury v Pennsylvánii: „Tak se vše vyvalilo ven a dnes si je církev stále více vědoma sexuálního zneužívání, které je ohavným zločinem. Církev chce pokračovat touto cestou a nebýt spolupachatelkou těchto deliktů“, uzavřel papež.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Charita vyrostla z přirozené potřeby pomáhat potřebným. V Československu vznikla jako systematicky fungující organizace právě před 100 lety a po pádu komunistického režimu, který se její činnost snažil zastavit, ji církev vybudovala v podstatě znovu. Předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner a ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo ve čtvrtek 23. června 2022 symbolicky zahájili oslavy tohoto významného jubilea, které budou probíhat až do příštího roku a představí nejen historii Charity a její nejvýznamnější milníky, ale především její současnost, významné projekty a služby, které poskytuje potřebným.

Nedílnou součástí oslav stoletého výročí, které nese podtitul Z lásky k lidem, budou akce pro veřejnost po celé republice pořádané místními Charitami. Budou zaměřené nejen na připomenutí její dlouhé a zajímavé historie, ale především na představení vysoce profesionálních služeb, které Charita poskytuje, a oblastí, v nichž působí a již celé jedno století pomáhá potřebným a lidem v nouzi. Harmonogram chystaných akcí a happeningů bude průběžně zveřejňovaný na webových stránkách www.charita.cz/100-let-charity/

„Potřeba pomáhat lidem v nepříznivých podmínkách je bytostná a existuje od nepaměti. Pro církev je charitativní činnost vedle bohoslužby a hlásání evangelia zásadní součástí jejího života a jakýmsi barometrem přijetí Kristova myšlení do praxe. Zkušenost první světové války ukázala potřebu většího rozvoje a jednotné organizace této služby, která tu byla. Tak před sto lety vznikla katolická Charita,“ připomíná arcibiskup Jan Graubner. „Charita si získala důvěru lidí i úřadů, rozšiřuje své služby, reaguje na nové situace, a mě moc těší, že je v současné době jednou z nejvýznamnějších humanitárních organizací v České republice, která významně pomáhá doma i v zahraničí.“

„Jen těžko bychom spočítali množství lidí potřebných, nemocných, zoufalých, na útěku, těch, kterým jejich těžký životní příběh sebral veškerou naději a víru, jimž v průběhu své stoleté existence Charita dokázala pomoct a zažehnout jiskřičku naděje na lepší budoucnost,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika. „Jsem velice hrdý na celou organizaci, na výsledky, kterými se může pochlubit, i na to, že ačkoli je zavázaná tradicí, nezůstává zakonzervovaná, ale je otevřená novým podnětům a výzvám.“

Charita Česká republika je jednou z nejstarších neziskových organizací na našem území. První charitní organizace začaly vznikat na úrovni diecézí krátce po ustavení samostatné Československé republiky, roku 1928 vzniklo Říšské ústředí Charity v Praze. Je v pravém slova smyslu průkopníkem systematické sociální a zdravotní péče. Nově vznikající Charity v období první republiky kopírovaly územní členění na biskupství tak, jak ho tradičně pojímá církev, a u tohoto dělení zůstalo dodnes.

Díky dobře fungující síti lokálních Charit (podle údajů z roku 2021 se jedná o celkem 275 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit) a dlouholeté praxi je Charita Česká republika v současné době bezkonkurečně největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Zaměstnává více než 9 tisíc lidí a při zajišťování jejích aktivit a služeb každoročně vypomáhá kolem 50 tisíc dobrovolníků. V roce 2021 poskytla 1 336 služeb, které využilo více než 170 tisíc klientů.

Charita byla nablízku lidem, kteří potřebují pomoc, téměř ve všech náročných obdobích naší spletité historie. Byla s chudými a nezaměstnanými za první republiky, pomáhala v roce 1938 uprchlíkům z českého pohraničí, za německé okupace, pak rodinám v odboji. Na konci druhé světové války doprovázela lidi vracející se z koncentračních táborů. V novodobé historii se významně podílela na pomoci při povodních v 90. letech i při dalších živelních pohromách v novém tisíciletí, naposledy při likvidaci škod způsobených tornádem na Moravě. Stranou nezůstala stát ani při humanitární pomoci v místech soudobých válečných konfliktů, například v bývalé Jugoslávii, Čečensku, Iráku či Sýrii. Jediný, komu byla trnem v oku, byl komunistický režim, který chtěl mít (neúspěšně) monopol na pomoc. To se mu však nepodařilo.

Aktuálně hraje Charita po celé republice klíčovou roli při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nikoli však na úkor stávajících klientů. Farní charity mobilizovaly bez ohledu na množství každodenní práce, únavu, překážky či nepříznivé okolnosti všechny své síly a znovu dokázaly ve společnosti probudit nevídanou vlnu solidarity. „Všechno, co děláme, má společného jmenovatele – laskavou pomoc druhým lidem. Takovou, jejíž jméno ,charitaʻ hrdě nosíme. Takovou, která přináší více radosti a méně bolesti. I když míra potřebnosti naší práce bohužel velice těsně souvisí s tím, jaké nečekané události a živelní pohromy nás zasáhnou,“ dodává Curylo.

Zřizovatelem Charity Česká republika je Česká biskupská konference. Prostřednictvím Charity naplňuje katolická církev jedno ze svých hlavních poslání, službu diakonie, tedy péči o slabé a potřebné. Pomoc poskytujeme všem bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Respektujeme práva i důstojnost každého člověka.

Charita Česká republika je tvořena dvěma arcidiecézními Charitami (pražská a olomoucká) a šesti diecézními Charitami (brněnská, českobudějovická, královehradecká, litoměřická, ostravsko-opavská a plzeňská), dále je její součástí Česká katolická charita a Řeckokatolická charita. Kromě toho jsme členem prestižních mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa.

Pomoc a podporu mohou naši klienti využít v oblasti:

• odborného sociálního poradenství (např. občanské poradny, dluhové poradny, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro seniory aj.),
• služeb sociální péče (např. pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby, stacionáře, domovy pro seniory aj.),
• služeb sociální prevence (např. azylové domy, telefonická krizová pomoc, nízkoprahová centra, noclehárny, služby následné péče, sociální rehabilitace aj.),
• zdravotních služeb (např. domácí zdravotní péče, lůžkové hospice, mobilní specializovaná paliativní péče, ambulance, pobytová zařízení aj.),
• ostatních služeb, jako jsou např. charitní šatníky, sklady nábytku, půjčovny kompenzačních pomůcek, potravinová a materiální pomoc, kluby seniorů, vzdělávací centra, pomoc vězňům či služby podpory zaměstnanosti.

Zdroj: cirkev.cz