Papež František požádal děti, které se sešly na Olympijském stadionu Římě v rámci prvního Světového dne dětí, aby se modlily za své vrstevníky, kteří trpí válkou a nespravedlností. Povzbudil je také, aby i nadále snily o lepší budoucnosti.
Vatican Media
Přibližně 50 tisíc dětí pocházejících z celého světa se v sobotu odpoledne sešlo na římském olympijském stadionu, aby se v rámci historicky prvního Světového dne dětí setkaly s papežem Františkem. Hlavním tématem akce byl mír.
Papež svůj projev zahájil poznámkou, že v dětech „všechno mluví o životě a budoucnosti“ a zopakoval, že církev je jako matka, která přijímá a doprovází s něhou a nadějí. Vysvětlil, že ke svolání Světového dne dětí ho inspirovalo setkání s dětmi, které se konalo loni v listopadu ve Vatikánu. „Uvědomil jsem si, že náš rozhovor musí pokračovat a rozšířit se na více dětí a mladých,“ dodal Svatý otec.
Dále se společně s dětmi ptal na řadu otázek, přičemž vycházel z válek, které zuří v některých částech světa. „Jste smutní z válek? Je válka hezká věc? Je mír krásný?,“ dotazoval se Svatý otec a vyzval mladé posluchače k modlitbě za děti, které trpí válkami, nemohou chodit do školy, mají hlad nebo jsou zanedbávané.
Po úvodním projevu papež František pokračoval v dialogu s dětmi, při kterém mu děti zastupující pět kontinentů položily několik otázek: „Jsou děti, které nemohou uspokojit své základní potřeby. Všichni bychom si měli být rovni, ale není tomu tak,“ přiznal papež František. „Děje se to kvůli sobectví, kvůli nespravedlnosti… Pracujme všichni na tom, aby na světě nebylo tolik nespravedlnosti,“ uvedl papež v odpovědi na jednu z otázek, jak pomoci trpícím dětem. Papež František poté všechny požádal, aby v tiché modlitbě pamatovali na děti, které nemají co jíst.
Na závěr Svatý otec povzbudil děti, aby šly kupředu s odvahou a radostí a vyzval je, aby se s ním společně pomodlily Zdrávas Maria.
Děti se s papežem setkají ještě jednou v neděli na Svatopetrském náměstí, kde bude předsedat mši svaté k na slavnost Nejsvětější Trojice.
Seriál o svatých dětech přináší nový pohled očima dětí na devět malých světců a světic. Natočeno v rámci novény před Světovým dnem dětí v Římě 2024.
Text modlitby:
Otče náš, Ty jsi nejvýš svatý, dobrý a dokonalý. Děkujeme Ti, že jsi nás stvořil, že jsme všichni Tvými dětmi. Děkujeme Ti, že jsi poslal svého Syna Ježíše, který nám ukázal, jak nás nekonečně miluješ, a že s každým z nás máš svůj dobrý plán. Děkujeme Ti, že i když občas upadneme, Ty nás opět pozvedáš a objímáš. Prosíme tě za nás, za děti: abychom se každý den radovaly z Tvé lásky, důvěřovaly Ti v každé situaci, naslouchaly Tvému slovu a vždy podle něho jednaly. Dávej nám všem svého Svatého Ducha, abychom poznaly, že tím největším pokladem v našem životě je pravé přátelství s Tebou. Amen
Osobnost kardinála Josefa Berana připomnělo mezinárodní kolokvium v Papežské koleji Nepomucenum, kde 17. května 1969 zemřel. “Průzračná osobnost, muž jasných voleb a odvahy,” řekl o něm Johan Ickx, ředitel Historického archivu vatikánského státního sekretariátu.
Foto: Johana Bronková
Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran prošel nacistickými koncentračními tábory v Terezíně a Dachau. Po komunistickém převratu strávil 14 let v internaci pod trvalým dohledem tajné policie. Od roku 1965 žil ve vynuceném exilu v Římě, který přijal z poslušnosti, jako oběť pro dobro své arcidiecéze, s nadějí, že vatikánská diplomacie se s režimem domluví na přijatelném administrátorovi, který vystřídá kolaborujícího generálního vikáře. Poslední čtyři roky života pak působil v Papežské koleji v Nepomucenu. Když 17. května 1969 kardinál Beran umíral, papež Pavel VI. se vydal k jeho lůžku. Dorazil do Nepomucena právě ve chvíli, kdy odešel na věčnost. „I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo,“ řekl tehdy papež. Označil Berana za „pilíř víry“ a velkou osobnost své doby.
Mezinárodní kolokvium, které proběhlo ve středu 15. května pod záštitou českého velvyslance při Svatém stolci Václava Kolaji a rektora Papežské koleje Nepomucenum P. Romana Czudka, se zúčastnil prefekt Dikasteria pro svatořečení kardinál Marcello Semeraro a moderoval ho profesor P. Marek Inglot SJ, předseda Papežského výboru historických věd. Pozvání přijal také někdejší Beranův sekretář a posléze dlouholetý profesor Lateránské univerzity P. Karel Skalický, který 20. května oslaví 90. narozeniny, a ředitel Historického archivu sekce pro vztahy se státy vatikánského státního sekretariátu Johan Ickx. Beranovo rodné Plzeňsko reprezentoval biskup Tomáš Holub a hejtman plzeňského kraje Rudolf Špoták.
Pohled na Beranovu postavu z různých historických perspektiv a pozic oživilo zjištění, že v osobě prof. Skalického a kardinála Semerara usedli vedle sebe učitel a student téže univerzity. Osobní nota zaznívala i v příspěvku dnešního prefekta pro svatořečení, když vzpomínal na své první setkání s Beranem ve svém rodném apulijském městečku.
Okamžiky předcházející Beranovu odchodu na věčnost vylíčil s nezaměnitelnou opravdovostí osobní účasti profesor Skalický. Od oznámení fatální diagnózy, přes (do kněžského srdce hluboce vepsaná) slova proměňování při mši, kterou Josef Beran sloužil ještě pár hodin před smrtí, po papežovo sklonění a polibek právě zemřelého. Plným pevným hlasem odrecitoval na závěr svůj deníkový záznam z onoho 17. května před 55 lety: “Dokonáno jest, Jediný, Svatý a Pravdivý, jenž drží Davidův klíč, ti řekl: Znám tvé zkoušky a tvou chudobu. Ale vždyť jsi bohatý! Pojď, Požehnaný Otce mého. A uchopiv tě svou rukou, jako ty jsi ho uchopil svou rukou nedlouho předtím, vydávaje o tom bílém chlebě svědectví, že to je Beránek Boží, postavil tě po své pravici a navěky utvrdil, Boží Berane.”
Jiná byla přirozeně perspektiva původem belgického historika, Johana Ickxe, odborníka na období pontifikátu Pia XII., ale také na otázky spojené s vatikánskou Ostpolitik. Z Beranova životopisu vyzdvihl momenty, které zpravidla zůstávají v pozadí: Předně jeho velké intelektuální kvality a zároveň realistickou pokoru, s níž se vzdal svého snu o studiu medicíny kvůli materiálním podmínkám své rodiny. S odkazem na monografii Stanislavy Vodičkové – kterou četl ve francouzském překladu a všem vřele doporučil – pak upozornil na jeho vstup k dominikánským terciářům, kde si zvolil jméno Tomáše Akvinského, což “není pro každého”. A nakonec zařadil Berana po bok dalších tří velkých církevních disidentů minulého století: kardinálů Wyszyńského, Mindszentyho a Stepinaće, jejichž spisy v archivu státního sekretariátu svým rozsahem “okamžitě uhodí do očí”. (Připojil rovněž postřeh, že až budou otevřeny archivy pontifikátu Jana XXIII. dokumentující jeho Ostpolitik, tato dokumentace se ještě zmnohonásobí.) “Beranova osobnost je velmi krásná. V rámci jmenované čtveřice má zcela vlastní cestu, průzračnou, vyznačenou jasnými rozhodnutími, odvážnou,” řekl dr. Ickx. Připomněl, že Beran ve své pevnosti nejprve přistoupil na internaci, čtrnáct let byl ve dne v noci sledován, a přesto nakonec dokázal přitakat rozhodnutí vatikánské diplomacie. Dr. Ickx upozornil, že to vůbec nebylo snadné: přistoupit na Casaroliho linii, totiž linii kompromisu, pro muže jako Beran nemohlo být snadné najít pokoj ve svědomí.
Na závěr Johan Ickx zrekapituloval současný stav beatifikačního procesu kardinála Berana: v březnu 2019 začala římská fáze procesu, v listopadu 2021 byl jmenován nový postulátor, v prosinci 2023 proběhlo zasedání historické komise a chybí tedy teologická komise a komise kardinálů. Čeká se rovněž na potvrzení zázraku na přímluvu tohoto Božího služebníka.
