„V druhém kole prezidentských voleb mnozí řeší konflikt mezi svědomím a odpovědností. Je krátkozraké předpokládat, že problém ve svědomí vyřeší člověk tím, že nejde volit.

Svatý Tomáš More v jedné modlitbě prosí: „Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem sebe.“ Mít na očích možné dobro, i když je menší, než bychom si přáli, a zbytek svěřit Boží prozřetelnosti, to je dle mého soudu řešení, které nám nabízí rozum osvícený vírou. Prosím, běžme volit.“
 (www.zpravy.cirkev.cz)

Slovo litoměřického biskupa Jana Baxanta:

Výzva k modlitbě

Drazí bratři a sestry,

zdravím vás uprostřed Týdne modliteb za jednotu křesťanů, který je pro nás výzvou k hledání spojnic mezi křesťany různých církví. Je však také výzvou k tomu, abychom vytrvale usilovali o jednotu společenství církve, ve kterém žijeme. Zvláštním způsobem je to výzva i pro tyto dny, kdy je celá společnost včetně církve polarizována volební kampaní před prezidentskou volbou. Prosím, nepodporujme vytváření nepřátelských táborů šířením nenávisti a strachu. Není to nic, co by nám křesťanům mělo být vlastní.

Nenechme se strachem ovládnout. Ježíš Kristus nám říká, ať se naše srdce nechvěje a neděsí. Snad i k naší současné situaci směřují slova papeže Františka z encykliky Fratelli tutti o tom, že strach mnozí politici šíří jako marketingovou zbraň. „Nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat dopředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj, ustavičně zastrašovat, a to i pod rouškou obrany určitých hodnot.“ (Fratelli tutti 15)

Kristus je nositelem pokoje, který chce přinést také naší zemi. Proto se především sjednocujme v modlitbě s Kristem. Jeho prosme ve společné modlitbě o to, aby naše země měla dobrého prezidenta, a podle svého svědomí k tomu každý z nás přispějme svým hlasem.

K tomu vám žehnám

+ Jan Baxant

Nejstarší člověk na světě, francouzská řeholnice André Randonová, zemřela ve věku 118 let. Příští měsíc by oslavila 119. narozeniny.

„Zarmoutilo nás to, ale… ona si už přála setkat se se svým milovaným bratrem. Je to pro ni vysvobození“, řekl pracovník domova Svaté Kateřiny Labouré David Tavella, kde sestra André žila.

Narodila se jako Lucile Randonová 11. února 1904 v Ales v jižní Francii do protestantské rodiny. Ke katolictví konvertovala v 19 letech. Pracovala v zařízení pro děti a zestárlé, než se ve svých 40 letech stala řeholní sestrou. Ještě za druhé světové války, v roce 1944, vstoupila do Společenství dcer křesťanské lásky, jež založil sv. Vincenc z Pauly. Přijala řeholní jméno André na památku svého zesnulého bratra.

O 76 let později se přestěhovala do jihofrancouzského Toulonu do zmíněného domova Svaté Kateřiny Labouré, kde také tento týden zemřela. V roce 2021 byla pozitivně testovaná na koronavirus, nemoc ale probíhala zcela bez příznaků. Když se jí francouzská televize ptala, zda se covidu bojí, řekla: „Ne, nebála jsem se, protože nemám strach ze smrti. Jsem ráda, že jsem tu s vámi, ale i tak bych ráda byla někde jinde – s mým bratrem a mými prarodiči.“ Ke svým 115. narozeninám obdržela růženec od papeže Františka, který pak každý den používala. V posledních letech přišla o zrak a byla upoutaná na invalidní vozík, se svým okolím však stále čile komunikovala. Když loni oslavila 118. narozeniny, řekla médiím: „Dobrý Bůh si dává na čas, asi na mě zapomněl.“

(www.zpravy.cirkev.cz)