V projevu z okna Apoštolského paláce 14. května papež František požádal poutníky shromážděné na Svatopetrském náměstí, aby potleskem oslavili všechny matky u příležitosti dnešního Dne matek.

„Den matek se dnes slaví v mnoha zemích. S vděčností a láskou vzpomeňme na všechny matky, na ty, které jsou stále s námi, i na ty, které odešly do nebe. Svěřujeme je Marii, Ježíšově Matce,“ uvedl Svatý otec.

Papež František dodal, že se k Panně Marii obrací také s prosbou, aby „zmírnila utrpení týrané Ukrajiny a všech národů zraněných válkou a násilím“. Modlil se zejména za účinné příměří mezi Izraelci a Palestinci. 

Ve svém zamyšlení nad nedělním evangeliem papež František také uvedl, že na Ducha Svatého je třeba myslet jako na stálého průvodce životem, který je vždy po ruce, aby přinášel Boží útěchu, milosrdenství a sílu.

„Duch Svatý chce s námi zůstat: není to jen pomíjivý host, který nás přichází zdvořile navštívit. Je to společník na celý život, stálá přítomnost. On je Duch a touží přebývat v našem duchu. Je trpělivý a zůstává s námi, i když padáme. Zůstává, protože nás skutečně miluje,“ řekl.

Papež František požádal přítomné, aby se zamysleli nad tím, jak často vzývají Ducha Svatého, a aby nezapomínali, že Duch Svatý je stále v nás a nikdy nás neopouští.

„Pokud se ocitneme ve chvíli zkoušky, Duch Svatý nás utěšuje a přináší nám Boží odpuštění a sílu.“.

Papež František dále poznamenal, že můžeme prosit Pannu Marii o milost, abychom byli poslušnější hlasu Ducha Svatého a vnímavější k jeho přítomnosti.

„Pokud budeme Ducha vzývat, naučíme se přijímat a připomínat si nejdůležitější životní pravdu, která nás chrání před obviněními zlého. A jaká je ta nejdůležitější životní pravda? Že jsme milované Boží děti,“ řekl papež František.

(www.cirkev.cz)

Druhým bodem sobotního dopoledního programu apoštolské cesty papeže Františka do Maďarska bylo setkání s klienty maďarské Charity – chudými lidmi a ukrajinskými uprchlíky, kteří jej očekávali v kostele sv. Alžběty Durynské. Setkání se zúčastnilo asi šest set lidí, na venkovním prostranství se jich shromáždila asi tisícovka.

Papeže Františka přivítal ředitel maďarské Charity a poté zaznělo trojí svědectví – jedné řecko-katolické rodiny, dále rodiny ukrajinských uprchlíků a manželského páru, kde manžel vykonává službu stálého jáhna. Svědectví citlivě a vkusně prokládala hudba v provedení mladého houslového virtuosa, kostelních varhan či romské kapely, která vyzpívala papeži své požehnání.

Papež František reagoval na tato svědectví a ve své promluvě vyšel z odkazu sv. Alžběty Uherské (či Durynské), uctívané maďarské světice, královské dcery, která se vzdala bohatství a světské marnosti a stejně jako sv. František z Assisi pocítila volání k péči o nejpotřebnější. Hovořila jazykem milosrdné lásky, který by si měla osvojit celá církev, prohlásil papež:

„Nikdy nezapomínejme, že chudí a potřební stojí v jádru evangelia. Ježíš totiž přišel, aby „přinesl chudým radostnou zvěst“ (Lk 4,18). Jsou tedy pro nás vzrušující výzvou k tomu, aby víra, kterou vyznáváme, nezůstávala uvězněna v bohoslužbě vzdálené životu a nestala se kořistí jakéhosi „duchovního sobectví“, tedy spirituality, kterou si sám utvářím na míru svému vnitřnímu klidu a uspokojení. Pravá víra je naopak nepohodlná, riskuje, pobízí, abychom vycházeli chudým vstříc, a uschopňuje nás k tomu, abychom hovořili jazykem milosrdné lásky. (…) Potřebujeme církev, která by tímto jazykem plynně hovořila, protože je to univerzální jazyk, jemuž všichni naslouchají a každý mu rozumí, včetně lidí nejvzdálenějších i těch, kteří nevěří.“

Papež poděkoval maďarské církvi za její charitativní činnost a velkorysé přijetí mnoha ukrajinských uprchlíků, kteří tak navzdory bolesti a utrpení nalezli odvahu k další cestě a sílu k víře v lepší budoucnost. Vyzdvihl také, že se Charita nezajímá jen o hmotné potřeby lidí, nýbrž věnuje pozornost také jejich příběhu a zraněné důstojnosti, ujímá se jejich samoty, deficitu sebelásky a mnohdy nedostatečné schopnosti přijímat lásku ze strany druhých lidí.

„Totéž platí pro celou církev: nestačí dát chléb, aby se naplnil žaludek, je třeba nasytit lidské srdce. Milosrdná láska není pouhá hmotná a sociální pomoc, ale zajímá se o člověka v jeho celistvosti a přeje si jej postavit na nohy prostřednictvím Ježíšovy lásky. Je to láska, která lidem napomáhá, aby opětovně nabyli krásy a důstojnosti. Uplatňovat tuto lásku znamená sebrat odvahu a pohlédnout druhému do očí (…), dotknout se ho. Takto zahájíš společnou cestu s tímto potřebným člověkem, abys pochopil, nakolik sám potřebuješ Boží pohled a podanou ruku.“

(www.cirkev.cz)