Nejnovější příspěvky

^{Sv. Cyril a Metoděj z velehradské baziliky na obraze malíře Jana Matejky. Repro KT}

„Slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež krmí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum… Nahé jsou všechny národy bez knih. Neboť kdo přijmou knihy ty, Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje,“ čteme v Proglasu, předmluvě k staroslověnskému překladu evangelií sepsané sv. Cyrilem.

Slovo zde odkazuje jak ke Kristu, tak ve druhé rovině ke vzdělanosti vůbec či k „pokračování vtělení Slova“. Soluňští věrozvěstové se totiž nepodíleli jen na založení českého církevního společenství, ale položili základ české kultuře jako takové, spolu s jazykovou svébytností a její psanou podobou. V knize Je to náš příběh to připomíná teolog, religionista a kazatel Církve bratrské Pavel Hošek.

Spolupatroni Evropy

O zásluhách věrozvěstů Cyrila a Metoděje se při každém výročí píše mnoho. Někdo zdůrazňuje jejich byzantský původ a vazbu naší kultury na východní pravoslaví nebo roli našeho regionu jako „mostu mezi Východem a Západem“. Připomíná se i ekumenická ambice smíření, k němuž dávají předpoklad společné duchovní kořeny, starší než schizma. Jan Pavel II., slovanský papež, bratry ze Soluně ostatně roku 1981 prohlásil za spolupatrony Evropy.

S jejich rolí v našich dějinách se ovšem také manipulovalo – adorací východních kulturních forem, pseudovlasteneckým odporem k německému vlivu nebo nekritickým vzýváním všeslovanství – ať už při národním obrození nebo všudypřítomnou propagandou za komunistické totality.

Pokud těmto nepoctivým výkladům odkazu sv. Cyrila a Metoděje odoláme, spatříme před sebou pravou výjimečnost jejich díla. Zmiňme dva nejdůležitější aspekty: Bratři nenásilnou cestou získali lidové vrstvy obyvatelstva pro Kristovo evangelium, což v porovnání s misiemi v jiných zemích nebylo vůbec samozřejmé. A dále ze staroslověnštiny učinili srozumitelný liturgický jazyk, čímž jsme zdaleka předběhli středoevropské i západoevropské národy.

O dalších hodnotách, kterých byl sv. Konstantin i jeho mladší bratr Metoděj nositelem, se více dozvíte v následujících textech.

^{(autorka anonce: Tereza Zavadilová)} 

(www.cirkev.cz)

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

1. Manželé musí být ochotní stát se „klenotníky“

„Manželství je také každodenní prací, mohli bychom říci uměleckou prací, prací klenotníka, neboť úkolem manžela je činit manželku více ženou a úkolem manželky je činit z manžela více muže, a růst spolu také v lidskosti, jako muž a jako žena,“ byla první rada papeže Františka snoubencům a manželům.

2. Manželství je závazek na celý život

„Láska je vztah. Je to tedy skutečnost, která roste, a přirovnáním můžeme říci, že roste a staví se jako dům. A dům stavíme společně, ne sami,“ řekl dále papež František.

3. Manželství nemůže být postaveno jen na citech

„Manželství nemůžete postavit na písku pocitů, které přicházejí a odcházejí, ale musíte ho postavit na skále opravdové lásky, která pochází od Boha,“ pokračoval dále papež František.

4. Důležitá je kvalita manželství

„Vydařené manželství se nezakládá pouze na tom, že dlouho vydrží, ale důležitá je jeho kvalita,“ bylo další doporučení papeže Františka.

5. Proste společně o každodenní lásku

„V modlitbě Otčenáš říkáme: ´Chléb náš vezdejší dej nám dnes´. Manželé se můžou naučit modlit i takto: ´Pane, dej nám dnes naši každodenní lásku´,“ nabídl papež manželům a snoubencům.

6. Používejte tato tři slova: prosím, děkuji, promiň

„Mohu? Smím? Je zdvořilou žádostí, abych mohl vstoupit do života druhého, s respektem a pozorností,“ uvedl papež první slovo, které by nemělo v manželství nikdy chybět, a pokračoval druhým slovem: „Umíme děkovat? Ve vašem vztahu je důležité mít stále na paměti, že ten druhý je pro mě darem od Boha. A za Boží dary se děkuje.“

7. Klíčem ke štěstí je odpuštění

„Všichni víme, že ideální rodina neexistuje, ani ideální manžel nebo ideální manželka. A nebavme se o ideální tchýni… Existujeme my hříšníci. A Ježíš, který nás dokonale zná, nám sdělil tajemství: ´Nikdy nenechte skončit den, aniž byste požádali o odpuštění´,“ znělo další doporučení papeže Františka.

8. Udělejte každý den nezapomenutelným

„Jednejte tak, aby každý den byl opravdovým svátkem, manželství je svátkem, křesťanským svátkem a ne světským. Představte si, že byste na konci oslavy pili čaj. To nejde, bez vína není oslava,“ dodal papež František, jehož tipy na dobré manželství zahrnují lásku, trpělivost a modlitbu. Neboť poté, co si manželé slíbí své ´ano´, již nemůžou čekat s rukama složenýma v klíně, protože manželství je prací a celoživotním závazkem.

^{(Zdroj: Rome reports)}

^{Foto: Jiří Sedláček – Frettie / CC BY-SA 3.0}

Konstantin, který krátce před smrtí přijal jako mnich jméno Cyril, a jeho starší bratr Michal, budoucí Metoděj, byli syny vysokého úředníka v Soluni. Cyril odmítl výhodný sňatek, přijal jáhenské svěcení a stal se knihovníkem konstantinopolského patriarchy. Vyučoval později filozofii, ale roku 858 nechal učitelské činnosti a uchýlil se do kláštera v Bíthýnii, kde žil už několik let jeho bratr Metoděj.

V roce 860 odešel Cyril spolu se svým bratrem k Chazarům u Kaspického moře, kde nalezli ostatky sv. Klimenta, čtvrtého římského papeže. Na žádost knížete Rastislava pak odešli Cyril i s Metodějem jako věrozvěsti na Velkou Moravu.

Cyril vytvořil slovanské písmo, jehož abeceda měla 38 písmen odvozených z písmen řeckých, hlaholici, která se během dalších staletí zjednodušila na cyrilici. Také přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. Bratři na Velké Moravě působili přes tři roky, ale jejich činnost vzbudila nevoli bavorského biskupství; obzvlášť byla napadána církevněslovanská řeč v liturgii. Kníže Rostislav snil o vlastní církevní provincii, která by byla na říšské církvi nezávislá. Cyril se teda vydal do Říma, a byl slavnostně přijat papežem Hadriánem II., kterému předal ostatky sv. Klimenta.

Oba bratři výtečně obhájili své misionářské metody a bohoslužba ve staroslověnštině byla schválena. Za svého pobytu v Římě Cyril onemocněl a vstoupil zde do kláštera. Po padesáti dnech podlehl nemoci a 14. února 869 zemřel. Jeho tělo bylo pochováno v bazilice sv. Klimenta, kde je dodnes uctíváno. Cyril bývá zobrazován jako řeholník s knihou Písma svatého, které přeložil, někdy s andělem a s obrácenými pohany u svých nohou.

Metoděj se po smrti bratra Cyrila vrátil na Velkou Moravu, kde dál horlivě šířil křesťanství. V posledních letech života také pokračoval v překladu Bible a bohoslužebných knih. Zemřel na Moravě 6. dubna 885 a byla za něj hned ve třech řečech (latinsky, řecky a slovansky) sloužena mše svatá. Pochován byl v hlavním moravském chrámu na levé straně ve zdi za oltářem Bohorodičky Marie. Dosud se však nezjistilo, kde tento mariánský chrám stál. Žáci věrozvěstů po vyhnání z Moravy odešli působit do Bulharska a Chorvatska. Užívání slovanského jazyka v bohoslužbě zakázal papež Štěpán VI. 11 let po Metodějově smrti.

Bratrům ze Soluně vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky.

Na Moravě byli oba věrozvěsti již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený v roce 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v roce 1880. Jejich památka byla původně stanovena na 20. března. V roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5. července., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum jejich památky stanoveno na 14. února. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy. Tento papež také vydal v roce 1985 encykliku Slavorum apostoli (Apoštolové Slovanů) jako připomínku evangelizačního díla svatého Cyrila a Metoděje.

17. února v 10.00 hodin bude v bazilice sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě slavena mše svatá k tomuto významnému jubileu. Hlavním celebrantem bohoslužby bude arcibiskup olomoucký Jan Graubner. Mši svatou bude přenášet živě i TV Noe.

U příležitosti společné cesty předsedů poslaneckých sněmoven českého a slovenského parlamentu na česko-slovenskou připomínku 1150 let od smrti sv. Cyrila v Římě (21.-22. března) byla ustanovena i delegace za ČBK – biskup Ladislav Hučko a biskup Antonín Basler. Hlavními body programu by měla být bohoslužba v bazilice sv. Klimenta spojená s pietním aktem u hrobu sv. Cyrila, soukromá audience u Svatého Otce a oslava  95. narozenin kardinála Tomka.

_{(Zdroj: catholica, edejiny)}

(www.cirkev.cz)

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Naučme se modlit, jak nás to naučil Ježíš

Po úryvku z Lukášova evangelia, kde Ježíš velebí svého Otce, že skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil je maličkým (Lk 10,21-22), pokračoval papež František v cyklu katechezí věnovaných modlitbě Otčenáš, abychom i my se naučili modlit tak, jak nás to naučil Ježíš.

„On řekl: když se modlíš, vejdi v tichosti do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci! Ježíš chce, aby jeho učedníci nebyli jako pokrytci, kteří se modlí ve stoje na nárožích, aby byli lidem na očích. (srov. Mt 6,5-6) Ježíš nechce pokrytectví,“ uvedl papež na úvod.

Pohled na Boha je modlitbou

„Pravá modlitba je ta, která se uskutečňuje v tajemství svědomí, v srdci: skrytě, jen Bůh ji vidí. Já a Bůh,“ pokračoval dále papež František. Taková modlitba totiž odhaluje faleš, neboť před Bohem není možné nic předstírat, Bůh nás zná takové, jací jsme.

„V jádru rozhovoru s Bohem je tichý dialog, jakoby se setkaly pohledy dvou osob, které se milují: člověk a Bůh, setkávají se jejich pohledy a toto je modlitba. Dívat se na Boha a nechat na sobě spočinout Boží pohled, toto znamená modlit se… Je to krásná modlitba,“ zdůraznil papež František.

Přestože modlitba učedníků je důvěrná, nespadne do intimity. „V tajemství svědomí křesťan nezanechává svět za dveřmi svého pokojíku, ale ve svém srdci si nese do modlitby lidi, situace, problémy a spoustu věcí…,“ řekl dále Svatý otec.

Jedno slovo v modlitbě Otčenáš chybí. Jaké?

„Kdyby se vás někdo zeptal, co je základem modlitby Otčenáš, tak není jednoduché odpovědět. Ale chybí tam jedno slovo, které v dnešní době, a možná stále, mají všichni ve velké úctě. Chybí tam slovíčko ´já´. Nikdy se tam nevyslovuje ´já´,“ zdůraznil papež František, který dále pokračoval:

„Ježíš nás učí, abychom se modlili se slůvkem na rtech ´ty´, neboť křesťanská modlitba je dialogem: ´posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá´. A poté přechází k ´my´. Celá druhá část modlitby Otčenáš je v 1. osobě množného čísla: ´Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého´.“

Dokonce i ty nejzákladnější lidské potřeby, jako je potrava k zahnání hladu, jsou uvedené v množném čísle. „V křesťanské modlitbě totiž nikdo neprosí o chléb pro sebe: žádá ho pro všechny chudé na celém světě,“ vysvětlil papež a dodal: „Nezapomeňte na to, že chybí slovíčko ´já´, ale že se modlíme slovy ´ty´ a ´my´.“

V křesťanské modlitbě není místo pro individualismus

„V rozhovoru s Bohem není místo pro individualismus,“ řekl papež a dodal, že není vznešenější modlitby než té, kterou Bohu přednášíme ve společenství bratří a sester. Poté papež vyprávěl příběh, jak mu jednou jeden kaplan položil otázku, jaký je opak k ´já´ a on mu na to nevinně odpověděl ´ty´. „Toto je začátek války. Opak ke slovu ´já´ je ´my ´, mír je, kde jsme společně. Byla to pěkná lekce, kterou mi ten kněz udělil,“ dodal papež.

Nemějme srdce kamenné 

V modlitbě křesťan přednáší těžkosti těch, kteří žijí v jeho blízkosti. „Když je večer, předkládá Bohu všechny těžkosti, se kterými se během dne setkal, předkládá před Něho mnoho tváří přátel a také nepřátel; nezbavuje se jich jako nebezpečného rozptýlení. Pokud si někdo nevšimne, že je kolem něho spousta lidí, kteří trpí, pokud se nepohne nad slzami chudých, pokud je závislý na všem, tak to znamená, že jeho srdce je z kamene,“ zdůraznil papež František a doporučil, aby v tomto případě ten člověk prosil Pána, aby se ho dotkl Svým Duchem a zjemnil jeho srdce:

„Dotkni se, Pane, mého srdce. Je to krásná modlitba: Pane, dotkni se mého srdce a zjemni ho, abych mohl pochopit a převzít všechny problémy a bolesti druhých.“

Mějme soucit

Kristus nikdy neprocházel kolem bídy světa, aniž by se Ho to dotýkalo: pokaždé, když vnímal osamění, bolest těla a ducha, silně ho zasáhl soucit, jako ho pociťuje matka na svém těle. „Tento výraz, který je ´velmi křesťanským´, – cítit soucit je jedním z klíčových sloves evangelia,“ zdůraznil papež František a připomněl podobenství o milosrdném samaritánovi.

Jsme v modlitbě otevřeni k volání druhých?

„Můžeme si tedy položit otázku: když se modlím, jsem otevřený k volání druhých lidí, blízkých i vzdálených? Nebo myslím na modlitbu jako na nějaký druh anestetika, abych se uklidnil? Odpovězte si každý sám,“ vyzval papež k zamyšlení a dodal, že v tom druhém případě by to bylo jedno velké nedorozumění a taková modlitba by již nebyla modlitbou křesťanskou. „Neboť to ´my´, kterému nás Ježíš naučil, nám brání v tom, abychom byli sami v klidu, ale probouzí v nás zodpovědnost za naše bratry a sestry,“ dodal Svatý otec.

Bůh hledá každého člověka

Jsou lidé, kteří zjevně Boha nehledají, ale přesto nás Ježíš vyzývá, abychom se modlili i za ně, neboť Bůh tyto lidi hledá ze všeho nejvíce. Ježíš nepřišel zachránit zdravé, ale nemocné a hříšníky, tj. všechny, protože, kdo si myslí, že je zdravý, ve skutečnosti není. „Když pracujeme pro spravedlnost, nesmíme se cítit, že jsme lepší než druzí: Otec dává svému slunci svítit na zlé i dobré (Mt 5,45), Otec miluje všechny. Naučme se od Boha mít rádi všechny, na rozdíl od nás, kteří máme rádi jen někoho,“ vyzval papež v závěru své katecheze.

„Svatí i hříšníci, všichni jsme milovanými dětmi jednoho Otce. A na sklonku života budeme souzeni dle lásky. Ne dle lásky citů, ale podle konkrétní a soucitné lásky podle slov evangelia: ´Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili´ (Mt 25,40),“ uzavřel papež František své další zamyšlení nad modlitbou Otčenáš.

Papež František připomněl sv. Cyrila a Metoděje

Před závěrečným požehnáním připomněl Svatý otec sv. Cyrila a Metoděje: „Zítra budeme slavit památku sv. Cyrila a Metoděje, evangelizátorů slovanských národů a spolupatronů Evropy. Ať nám jejich příklad pomáhá, abychom se v každém prostředí stávali učedníky a misionáři konverze těch vzdálených i blízkých. Jejich láska k Pánu, ať nám dává sílu, abychom zvládli každou oběť, aby se evangelium stalo základním pravidlem našeho života.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}