Čtyřicet osm hodin před svým příjezdem do L’Aquily se papež František obrací k obyvatelům L’Aquily, aby je utvrdil „v naději v Ježíše ukřižovaného a zmrtvýchvstalého“, ale také aby je povzbudil, „aby si vážili poselství, které papež Celestýn zanechal celé církvi“, a vysvětlil, že „pokora, láska, blízkost, odpuštění a milosrdenství jsou nejkrásnějším způsobem hlásání evangelia.“ Papež promluvil ze stránek deníku Il Centro. V rozhovoru, který poskytl novinám z regionu Abruzzo a který byl dnes zveřejněn, hovoří o rekonstrukci města, která se netýká jen „domů, ale samotné duše lidí“, děkuje „církvi v L’Aquile za svědectví, které v těchto letech vydala“, a dodává, že „pouze jednota umožňuje skutečné a trvalé změny“, že „musíme opustit vše, co nás rozděluje, a místo toho si vážit všeho, co nás spojuje“, protože jen tak „nebude naděje jen utopií, ale jistotou, na níž lze založit budoucnost a odhodlání všech“.

Důvěra v Boha v temnotě bolesti a utrpení

Papež František odpovídá na čtyři otázky; ohledně zemětřesení z 6. dubna 2009, které změnilo dějiny L’Aquily a životy tolika lidí, poznamenává, že „bolest a utrpení jsou vždy tajemstvím“ a že nestačí „mít nějaké přesvědčivé argumenty“, abychom byli „v bezpečí před temnotou určitých zkušeností“. I Ježíš, připomíná papež, „zažil tuto temnotu, cítil se osamělý, poražený“, ale „učil nás, že právě ve chvíli, kdy se zdá, že je vše ztraceno“, můžeme důvěřovat Otci. „Bez tohoto gesta důvěry v Toho, který má moc držet nás za ruku právě tehdy, když se všechny ostatní jistoty hroutí, není nové zrození možné,“ prohlásil František a připomněl, že pro věřícího je „tento život jen ‚přechodem'“ k „životu, který nepomíjí“, a že „bez této jistoty by nic nemělo smysl a všechno by bylo rozdrceno osudem smrti“. Ale mít toto vědomí „je dar, o který je třeba požádat a který je zároveň třeba chránit před všemi, kdo by ho chtěli zničit“.

Kultura míru umožňující odpuštění

V neděli František otevře Svatou bránu baziliky Santa Maria di Collemaggio a zahájí tak 728. Perdonanza celestiniana, plnomocné odpustky, které papež Celestýn V. udělil všem, kdo budou konat pokání, přistoupí ke svátosti smíření a půjdou na místo bohoslužby od nešpor 28. srpna do nešpor následujícího dne. A právě k odpuštění vybízí při pohledu na válku na Ukrajině a další „konflikty, které postihují tisíce lidí a zejména nevinných“. Protože „zlo nikdy není možné porazit zlem, ale pouze dobrem“ a „k odpuštění je potřeba více síly než k vedení války“. Odpuštění však vyžaduje „velké vnitřní a kulturní zrání“, upřesnil František a vyzval všechny, aby „pěstovali kulturu míru, která vychází právě ze zrání možného odpuštění“. Mimo ni člověk zůstává „v logice zla, která je napojena na logiku zájmů těch, kdo tyto konflikty využívají k vlastnímu obohacení a vykořisťování“, a proto je „odpuštění jedinou možnou zbraní proti každé válce“.

Chudoba jako postoj skutečně svobodného člověka

Nakonec se papež na titulních stránkách abruzzského deníku zamýšlí nad chudobou a upřesňuje, že je třeba rozlišovat mezi chudobou, která je „plodem nespravedlnosti“, a „evangelijní chudobou, která je svobodou od vlastnění“. „Proti prvnímu je třeba bojovat spravedlivě a solidárně,“ podotýká, „druhý je naopak třeba zvolit jako cestu, která vede k prožití skutečného míru.“ František dodává, že jen tehdy, když člověk není „otrokem vlastnění“, je možné „prožívat vnitřní svobodu, která nám dává pocítit radost ze všeho v životě“. Protože chudoba pro křesťana, uzavírá papež, „je způsobem bytí ve světě“, „je to postoj člověka, který je skutečně svobodný“.

(www.zpravy.cirkev.cz)