V projevu z okna Apoštolského paláce 14. května papež František požádal poutníky shromážděné na Svatopetrském náměstí, aby potleskem oslavili všechny matky u příležitosti dnešního Dne matek.

„Den matek se dnes slaví v mnoha zemích. S vděčností a láskou vzpomeňme na všechny matky, na ty, které jsou stále s námi, i na ty, které odešly do nebe. Svěřujeme je Marii, Ježíšově Matce,“ uvedl Svatý otec.

Papež František dodal, že se k Panně Marii obrací také s prosbou, aby „zmírnila utrpení týrané Ukrajiny a všech národů zraněných válkou a násilím“. Modlil se zejména za účinné příměří mezi Izraelci a Palestinci. 

Ve svém zamyšlení nad nedělním evangeliem papež František také uvedl, že na Ducha Svatého je třeba myslet jako na stálého průvodce životem, který je vždy po ruce, aby přinášel Boží útěchu, milosrdenství a sílu.

„Duch Svatý chce s námi zůstat: není to jen pomíjivý host, který nás přichází zdvořile navštívit. Je to společník na celý život, stálá přítomnost. On je Duch a touží přebývat v našem duchu. Je trpělivý a zůstává s námi, i když padáme. Zůstává, protože nás skutečně miluje,“ řekl.

Papež František požádal přítomné, aby se zamysleli nad tím, jak často vzývají Ducha Svatého, a aby nezapomínali, že Duch Svatý je stále v nás a nikdy nás neopouští.

„Pokud se ocitneme ve chvíli zkoušky, Duch Svatý nás utěšuje a přináší nám Boží odpuštění a sílu.“.

Papež František dále poznamenal, že můžeme prosit Pannu Marii o milost, abychom byli poslušnější hlasu Ducha Svatého a vnímavější k jeho přítomnosti.

„Pokud budeme Ducha vzývat, naučíme se přijímat a připomínat si nejdůležitější životní pravdu, která nás chrání před obviněními zlého. A jaká je ta nejdůležitější životní pravda? Že jsme milované Boží děti,“ řekl papež František.

(www.cirkev.cz)

Druhým bodem sobotního dopoledního programu apoštolské cesty papeže Františka do Maďarska bylo setkání s klienty maďarské Charity – chudými lidmi a ukrajinskými uprchlíky, kteří jej očekávali v kostele sv. Alžběty Durynské. Setkání se zúčastnilo asi šest set lidí, na venkovním prostranství se jich shromáždila asi tisícovka.

Papeže Františka přivítal ředitel maďarské Charity a poté zaznělo trojí svědectví – jedné řecko-katolické rodiny, dále rodiny ukrajinských uprchlíků a manželského páru, kde manžel vykonává službu stálého jáhna. Svědectví citlivě a vkusně prokládala hudba v provedení mladého houslového virtuosa, kostelních varhan či romské kapely, která vyzpívala papeži své požehnání.

Papež František reagoval na tato svědectví a ve své promluvě vyšel z odkazu sv. Alžběty Uherské (či Durynské), uctívané maďarské světice, královské dcery, která se vzdala bohatství a světské marnosti a stejně jako sv. František z Assisi pocítila volání k péči o nejpotřebnější. Hovořila jazykem milosrdné lásky, který by si měla osvojit celá církev, prohlásil papež:

„Nikdy nezapomínejme, že chudí a potřební stojí v jádru evangelia. Ježíš totiž přišel, aby „přinesl chudým radostnou zvěst“ (Lk 4,18). Jsou tedy pro nás vzrušující výzvou k tomu, aby víra, kterou vyznáváme, nezůstávala uvězněna v bohoslužbě vzdálené životu a nestala se kořistí jakéhosi „duchovního sobectví“, tedy spirituality, kterou si sám utvářím na míru svému vnitřnímu klidu a uspokojení. Pravá víra je naopak nepohodlná, riskuje, pobízí, abychom vycházeli chudým vstříc, a uschopňuje nás k tomu, abychom hovořili jazykem milosrdné lásky. (…) Potřebujeme církev, která by tímto jazykem plynně hovořila, protože je to univerzální jazyk, jemuž všichni naslouchají a každý mu rozumí, včetně lidí nejvzdálenějších i těch, kteří nevěří.“

Papež poděkoval maďarské církvi za její charitativní činnost a velkorysé přijetí mnoha ukrajinských uprchlíků, kteří tak navzdory bolesti a utrpení nalezli odvahu k další cestě a sílu k víře v lepší budoucnost. Vyzdvihl také, že se Charita nezajímá jen o hmotné potřeby lidí, nýbrž věnuje pozornost také jejich příběhu a zraněné důstojnosti, ujímá se jejich samoty, deficitu sebelásky a mnohdy nedostatečné schopnosti přijímat lásku ze strany druhých lidí.

„Totéž platí pro celou církev: nestačí dát chléb, aby se naplnil žaludek, je třeba nasytit lidské srdce. Milosrdná láska není pouhá hmotná a sociální pomoc, ale zajímá se o člověka v jeho celistvosti a přeje si jej postavit na nohy prostřednictvím Ježíšovy lásky. Je to láska, která lidem napomáhá, aby opětovně nabyli krásy a důstojnosti. Uplatňovat tuto lásku znamená sebrat odvahu a pohlédnout druhému do očí (…), dotknout se ho. Takto zahájíš společnou cestu s tímto potřebným člověkem, abys pochopil, nakolik sám potřebuješ Boží pohled a podanou ruku.“

(www.cirkev.cz)

František po modlitbě Regina Caeli hovořil o svém předchůdci s tím, že si je „jistý, že tlumočí pocity věřících na celém světě“, a jeho památce adresoval „vděčnou myšlenku“.

Po modltibě Regina Caeli se papež František zastal svého předchůdce svatého Jana Pavla II, jehož postava se v posledních dnech ocitla v centru pomlouvačných obvinění spojených s případem Orlandi, vznesených na základě anonymních „pomluv“  bez svědectví a stop. Obvinění papež označil za „urážlivé a nepodložené narážky“.

Zde jsou Františkova slova, která po pozdravu skupinám Božího milosrdenství přítomným na Svatopetrském náměstí dodal: „Ve snaze tlumočit pocity věřících na celém světě, směřuji vděčnou myšlenku k památce svatého Jana Pavla II, v těchto dnech objektu urážlivých a nepodložených invektiv“.

(www.cirkev.cz)

Na závěr modlitby Anděl Páně papež František poblahopřál všem otcům k dnešnímu svátku svatého Josefa a pozdravil účastníky Římského maratonu, kteří proběhli rovněž ulicemi přiléhajícími k Vatikánu.

V Itálii a jiných katolických zemích připadá Den otců na 19. března, protože podle tradice v tento den zemřel svatý Josef, Ježíšův pěstoun. Úcta ke svatému Josefu existovala již v raném středověku, ale ve 14. století se jeho svátek začal slavit 19. března také na Západě. Papež Sixtus IV. v roce 1479 zařadil tento svátek do římského kalendáře, od roku 1621 byl zaveden v celé církvi. Jelikož církev vždy považovala svatého Josefa za kladnou otcovskou postavu, vzor bdělosti a prozřetelnosti, roku 1871 jej prohlásila za ochránce otců, rodin a patrona univerzální církve.

„A dnes blahopřejeme všem otcům! Kéž ve svatém Josefovi najdou vzor, oporu a útěchu, aby mohli dobře prožívat své otcovství. A všichni společně se za tatínky pomodleme k Otci… [ Otče náš…]“, vyzval Svatý otec. Poté ocenil charitativní ráz dnešního maratonu, který proběhl římskými ulicemi: „S potěšením zdravím účastníky Římského maratonu! Blahopřeji vám, protože z podnětu vatikánského sportovního sdružení Athletica Vaticana děláte z této významné sportovní události příležitost k solidaritě ve prospěch nejchudších“.

Osmadvacátý ročník Římského maratonu odstartoval dnes ráno v 8 hodin z Via dei Fori Imperiali. Zúčastnilo se ho 30 000 běžců včetně více než 14 000 maratonců, z nichž více než polovina byli cizinci ze 118 zemí. První místo obsadil Maročan Taoufik Allam, který dokončil Římský maraton za dvě hodiny, sedm minut a 43 sekund, před Keňany Wilfredem Kigenem a Rogersem Kerorem. Nejlepším Italem byl Neka Crippa, který doběhl šestý. Mezi ženami triumfovala Keňanka Betty Chepkwonyová za dvě hodiny, 23 minut a jednu sekundu.

Při středeční generální audienci papež František požehnal Pohár posledního běžce, který byl dnes ráno u příležitosti Římského maratonu předán poslednímu běžci, který proběhl Svatopetrským náměstím na 16. kilometru závodu, kdy jich do cíle zbývalo asi 26. Iniciativu podpořilo sdružení Athletica Vaticana a vatikánský deník „L’Osservatore di strada“. Pohár z recyklovaného materiálu vyrobil Erwin Alfredo Bendfeldt Rosada, původem z Guatemaly, který žije v jednom římském charitním domově.

(www.cirkev.cz)

Papež František dnes slaví 10. výročí svého pontifikátu. Hlavou římskokatolické církve se stal argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio 13. března 2013 ve svých 76 letech jako první papež z amerického kontinentu.

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires italským přistěhovalcům jako nejstarší z pěti dětí. Vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu a v 21 letech vstoupil do jezuitského řádu. Později absolvoval filozofii a teologii v San Miguelu u Buenos Aires. Knězem byl vysvěcen v roce 1969. V letech 1973 až 1979 působil jako provinciál jezuitského řádu pro Argentinu; od roku 1980 do roku 1986 jako rektor jezuitské fakulty filozofie a teologie v San Miguelu. Biskupské svěcení přijal v roce 1992 a od roku 1998 až do svého zvolení papežem byl arcibiskup v Buenos Aires a primas argentinský. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. v roce 2001. V letech 2005 až 2011 předsedal Argentinské biskupské konferenci. K favoritům papežské volby patřil Jorge Bergoglio už v roce 2005, kdy byl zvolen již zesnulý Joseph Ratzinger jako Benedikt XVI.

Papež František se stal prvním jezuitou v čele církve a prvním se jménem František. Neevropského papeže měla církev naposledy v osmém století. Jméno František přijal na počest italského světce jakožto člověka chudoby a míru. Zdůrazňuje, že církev je pro všechny bez výjimky a má sloužit především nemajetným a lidem žijícím na okraji společnosti. Vyjděte z izolace svých kostelů a kazatelen a služte chudým, vyzývá kněží a církevní hodnostáře.

A sám jde příkladem. Už v prvních letech v úřadu zřídil blízko Vatikánu místa, kde se mohou lidé bez domova osprchovat, oholit a nechat ostříhat. Uspořádal pro ně soukromou prohlídku Sixtinské kaple a v listopadu 2017 pozval 7000 bezdomovců na hostinu do Vatikánu. Na své první Velikonoce v pontifikátu sloužil mši Zeleného čtvrtka v nápravném zařízení pro mladistvé na předměstí Říma a během obřadu umyl a políbil nohy 12 delikventům, z nichž dvě byly dívky, což bylo ze strany papeže poprvé. V souvislosti s uprchlickou vlnou v polovině minulého desetiletí papež často hovořil o nutnosti pomáhat lidem prchajícím ze svých domovů. Na jaře 2016 sám poskytl ubytování několika rodinám, které utekly před válkou v Sýrii. 

František žije v Domě sv. Marty, kam se nastěhoval po odchodu z Buenos Aires. V Římě je mu dobře, jak sám říká. O rezignaci neuvažuje, ale vysvětluje, co by ho nakonec k odstoupení z úřadu vedlo: „Únava, která vám nedovolí vidět věci jasně. Nedostatek jasného úsudku a vyhodnocení situace. Možná také fyzické problémy. Vždy se na to ptám a nechávám si poradit. Jak se věci vyvíjejí? Myslíš, že mám pokračovat dál?… Ptám se lidí, kteří mě znají, také některých inteligentních kardinálů. A ti mi říkají pravdu: Pokračuj, jde to dobře. Ale prosím: křičte včas.“ Říká, že zranění kolena pro něj bylo fyzickým pokořením, za invalidní vozík se trochu styděl, ale koleno se teď dobře hojí. 

Při loučení vždy žádá o modlitbu. „Jsem si jistý, že se všichni modlí. Nevěřícím říkám: modlete se za mě, a pokud se nemodlíte, pošlete mi dobré vlny. Jeden přítel ateista mi totiž píše: …a já ti posílám dobré vlny. Je to sice pohanský způsob modlitby, ale je láskyplný. A milovat druhého je modlitba.“ 

Ve svém úřadu papež František dosud jmenoval 111 kardinálů, navštívil 60 zemí, na svých cestách urazil asi 410.000 km. Podnikl také 35 cest po Itálii. Svatořečil mnohé osoby, včetně svých předchůdců Jana XXIII., Jana Pavla II. a Pavla VI., také Matku Terezu. Blahořečil i svého předchůdce Jana Pavla I., který zemřel po pouhých 33 dnech ve funkci.

Zdroj: ČTK, Vatican News, Wikipedia

Sto padesát dní před konáním Světových dní mládeže v Lisabonu papež František zaslal poselství, podepsané kardinálem státním sekretářem Pietrem Parolinem, u příležitosti dnešního setkání britské mládeže „Flame“, které pořádá Biskupská konference Anglie a Walesu na londýnském stadionu Wembley.

Ve svém poselství papež František všechny ujišťuje o své duchovní blízkosti a modlitbě za to, aby, jak se píše v textu, Bůh požehnal „společně strávený čas, aby skrze adoraci, hudbu, svědectví a sdílení přátelství s Kristem i mezi sebou navzájem všichni přítomní rostli ve víře a lásce a odvážně svědčili o poselství evangelia, které nás osvobozuje“.

Papež doufá, že mladí lidé „podobně jako Maria, Matka Boží, odpoví na Pánovo volání a budou ho následovat“. Poté cituje z apoštolské exhortace Christus vivit a přeje účastníkům setkání, aby měli „odvahu být jiní, ukazovat druhým sny, které tento svět nenabízí, svědčit o kráse velkorysosti, služby, čistoty, statečnosti, odpuštění, věrnosti svému povolání, modlitby, boje za spravedlnost a společné dobro, lásky k chudým, sociálního přátelství“. Na závěr papež udělil požehnání „na příslib moudrosti, radosti a pokoje v Pánu Ježíši“ a svěřuje účastníky i jejich rodiny přímluvě Panny Marie z Walsinghamu.

Flame je největší britská akce pro katolickou mládež, která se letos koná 150 dní před Světovými dny mládeže v Lisabonu. Název ročníku 2023 „Vstaň!“ je inspirován tématem Světových dní mládeže „Maria vstala a spěchala“, což je výzva k tomu, jak „vstát po pandemii, vstát jako mladí katolíci, vstát – jako to udělala Maria – a prožívat úžasné a krásné dobrodružství, kterým je katolická víra“, jak vysvětlují organizátoři.

(www.cirkev.cz)

Ohlédněme se na minulých dvanáct měsíců, které uplynuly od invaze Ukrajinu papežovými slovy. František neustále žádal, aby se nezapomínalo na ukrajinský lid, sužovaný „absurdním a krutým“ konfliktem, a aby si svět nezvykl na barbarské užívání zbraní.

„Kolik krve musí ještě být prolito, abychom si uvědomili, že válka nikdy není řešením, ale jen zkázou?“ (Angelus, 2.10.2022)

„Je znepokojující, že svět se učí zeměpis Ukrajiny prostřednictvím názvů jako Buča, Irpin, Mariupol, Izjum, Záporoží a další místa, která se stala místy nepopsatelného utrpení a strachu“. (Angelus, 2.10.2022)

„Dnes probíhá třetí světová válka globalizovaného světa, kde se konflikty přímo dotýkají jen některých oblastí planety, ale v podstatě se týkají všech“. (Promluva k diplomatickému sboru, 9.1.2023)

(www.cirkev.cz)