Prostřednictvím Apoštolské nunciatury v Praze zaslal papež František osobní gratulační dopis Mons. Janu Baxantovi, diecéznímu biskupu litoměřickému, k jeho zlatému kněžskému jubileu. Mši svatou na poděkování bude biskup Jan sloužit v den 50. výročí kněžského svěcení v pátek 23. června 2023 v 17 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Jubilant snažně prosí o modlitby za nastolení Božího pokoje a míru v Evropě a na celém světě.

Překlad dopisu do češtiny

Ctihodnému bratru Janu Baxantovi, biskupu litoměřickému, jenž slaví zlaté jubileum kněžského svěcení, které přijal v Pražské arcidiecézi, projevujeme naši duchovní blízkost, a, když máme na mysli jeho řádnou pastorační činnost, vyprošujeme mu potřebnou záštitu od našeho Pána, který nám přikázal být všechno všem, a také řídí našim svědectvím kroky lidí. Jemu, s přáním všeho nejlepšího, stejně tak jeho kněžím, věřícím a blízkým rádi udělujeme požehnání s prosbou o modlitby za naši službu Petrova nástupce. 

Dáno v Římě, v Lateránu 29. května 2023 

František

Lékařský tým, který sleduje papežovu rekonvalescenci po laparotomické operaci potvrdil, že „klinický průběh je normální“ a že „hematochemické testy jsou v normě.“ Papež si přál pozdravit lékaře, zdravotní sestry a veškerý personál, který operaci koordinoval, prováděl a umožnil. Včera večeřel s těmi, kteří mu během pobytu v nemocnici asistovali.

Papež František bude zítra ráno, v pátek 16. června, propuštěn z nemocnice Gemelli, kde byl více než týden hospitalizován kvůli laparotomii a plastické operaci břišní stěny. Potvrdil to zdravotnický personál sledující papežovu rekonvalescenci, který již ve včerejší denní zprávě, rozeslané prostřednictvím vatikánské tiskové kanceláře, informoval, že s ohledem na klinický průběh, který pokračuje „bez komplikací“, je plánováno jeho propuštění z nemocnice.

Hematochemická vyšetření jsou v normě

Tuto poslední informaci potvrdil lékařský tým také v dnešním komuniké, v němž se uvádí, že „papež František v noci dobře odpočíval“ a že „jeho hematochemická vyšetření jsou v normě“. Včera večer papež „společně povečeřel s těmi, kteří mu pomáhali ode dne jeho hospitalizace“ a dnes ráno „na znamení díků přijal celý operační tým složený ze zdravotnického personálu, zdravotních sester, sociálně-zdravotních pracovníků a pomocného personálu,“ který od 7. června „koordinoval, prováděl a umožnil operaci.“

Mezi papežovými různými setkáními nechybělo ani setkání s monsignorem Claudiem Giuliodorim, generálním duchovním asistentem Katolické univerzity, a s donem Nunziem Curraem, duchovním asistentem personálu polikliniky. Papež také pozdravil zástupce správní rady Fondazione Policlinico Gemelli s prezidentem Carlem Frattou Pasinim a rektora Katolické univerzity Franca Anelliho spolu s řídícími orgány polikliniky s generálním ředitelem Marcem Elefantim.

Jak známo, František dnes dopoledne navštívil oddělení dětské onkologie a dětské neurochirurgie, pozdravil malé pacienty a jejich rodiny a poděkoval zdravotnickému personálu, který jim pomáhá.

(www.cirkev.cz)

Přehled termínů primičních mší svatých letošních diecézních novokněží jsou k nalezení na novém internetovém portálu.

Přehled termínů primičních mší svatých letošních diecézních novokněží nabízí internetový portál https://primice.cz.

(www.cirkev.cz)

 

Tiskové středisko Svatého stolce dnes informovalo, že papež František se po operaci stále dobře zotavuje. Modlitbu Anděl Páně se pomodlil v soukromí a poté obědval s nemocničním personálem, který o něj pečuje. V nemocnici zůstane ještě týden.

Ředitel Tiskového střediska Svatého stolce Matteo Bruni oznámil, že papež František je nadále bez zvýšené teploty, vyšetření krve jsou také v normě. V neděli dopoledne Svatý otec sledoval mši svatou v televizi a přijal eucharistii. Modlitbu Anděl Páně se pomodlil v soukromí v kapli, která je součástí jeho nemocničního apartmánu. 

Papež František poté obědval s těmi, kteří mu v těchto dnech pomáhají –⁠ s lékaři, zdravotními sestrami, pomocným personálem a dalšími.

Papež zůstane v nemocnici Gemelli na doporučení lékařů ještě týden.

(www.cirkev.cz)

Vyšly posmrtné paměti Joaquína Navarra-Vallse, který byl více než dvacet let ředitelem Tiskového střediska Svatého stolce a tiskovým mluvčím papeže Jana Pavla II. Díky této publikaci se čtenář může více dozvědět o osobnosti Jana Pavla II. a zároveň je cenným historiografickým textem i pro ty, kdo se zabývají institucionální komunikací.

Bylo již o Janu Pavlu II. řečeno a napsáno vše? Jistě, mimořádný rozsah jeho pontifikátu a jeho vůdčí role v dějinách 20. století způsobily, že každý jeho projev a veřejné gesto byly převyprávěny, interpretovány a komentovány. Posmrtné paměti jeho charismatického mluvčího Joaquína Navarra-Vallse, které před několika dny vydalo ve Španělsku nakladatelství Editorial Planeta pod názvem „Mis años con Juan Pablo II“ (brzy vyjdou v italštině v nakladatelství Mondadori), nám však nabízejí pohled na Karola Wojtylu zblízka. 

Kniha je plná zábavných historek i dosud nepublikovaných příběhů, které mohou doplnit naše znalosti o osobnosti tohoto velkého polského papeže. Skupina profesorů pode vedením Diega Contrerase z fakulty sociálních institucionálních komunikací Papežské univerzity Svatého kříže, kterou zřídila prelatura Opus Dei (jejímž členem byl i Navarro-Valls) editovala osobní poznámky Navarro-Vallse, které nashromáždil za více než dvacet let působení ve funkci ředitele Tiskového střediska Svatého stolce a tiskového mluvčího Jana Pavla II. Contreras při prezentaci objemné knihy, která má téměř 600 stran, zdůrazňuje, že ho mluvčí požádal, aby byly jeho paměti zveřejněny až po smrti (zemřel v červenci 2017), pokud to bude někoho zajímat. To i z toho důvodu, aby se jeho zkušenosti nejevily jako „komunikační model“ Svatého stolce v době, kdy se zaváděla reorganizace vatikánské komunikace.

I přes značný rozsah se kniha se čte rychle a dobře. Navarro-Valls, který byl před svým příchodem do Vatikánu v roce 1984 uznávaným novinářem španělského deníku ABC, píše čtivě a přesvědčivě a ukazuje nám nejen hlavního hrdinu svého příběhu, papeže, kterého miloval „jako otce“, ale také některé z nejdůležitějších osobností pokoncilní církve: od Matky Terezy po Ratzingera, od Casaroliho po Taurana. Neméně zajímavé jsou úvahy o velkých postavách dějin, s nimiž se Navarro-Valls v letech svého působení ve funkci setkal, od Reagana po Gorbačova, od Havla po Fidela Castra, čímž se tento text stává zajímavým i z historiografického hlediska. 

Co člověka zarazí hned na prvních stránkách, je jeho blízký vztah s Karolem Wojtylou (i jeho spolupracovníky), který byl upevněný v průběhu času mnoha nejen pracovními setkáními, ale prázdninovými pobyty společně s papežem v horách (v Trentinu a poté ve Valle d’Aosta). Tyto kapitoly patří mezi  ty nejkrásnější z celé knihy. Důvěra, kterou vůči němu Jan Pavel II. měl, mu ještě než předal štafetu svému nástupci P. Federicu Lombardimu, umožnila držet věci pod kontrolou a přizpůsobovat je tomu, co sděloval. Vatikánský mluvčí přiznává, že pro něj bylo velkým privilegiem pracovat s přímým přístupem k papeži i to, že mohl vidět „svatého muže zblízka”.

Právě svědectví o svatosti Karola Wojtyly je leitmotivem celé knihy. Navarro-Valls s obdivem a dojetím poukazuje na to, že každou malou či velkou věc ve svém osobním životě a každé rozhodnutí ve své službě jako Petrův nástupce svěřoval Jan Pavel II. s naprostou důvěrou a odevzdaností Hospodinu. Ať už se měl připravit na setkání nebo náročnou cestu, nebo se chystal nastoupit na jednu ze svých četných hospitalizací do nemocnice Gemelli, papež nikdy neztrácel klid, ani dobrou náladu, což je další rys, který se v těchto vzpomínkách objevuje v celé své živosti. Samozřejmě nebyl necitlivý k tomu, co se děje, což je vidět na neklidu, který zakoušel zejména kvůli mnoha válkám, které během jeho dlouhého pontifikátu vypukly a které se Jan Pavel II. snažil pomoci ukončit, někdy i iniciativami, které nebyly vždy všemi chváleny. Důležitou kapitolou jsou stránky věnované nemoci Karola Wojtyly a je velmi dojemné vidět soucit mluvčího, když popisuje utrpení papeže, když vidí, jak tento Boží člověk postupně ztrácí veškerou možnost pohybu a postupně i řeči, ale nikdy jistotu posilovanou neustálou modlitbou, že ho Bůh bude provázet až do konce služby, kterou mu svěřil.

V neposlední řadě je svazek také cennou „příručkou institucionální komunikace“, která je užitečná studentům i profesionálům, kteří chtějí poznat zákulisí práce velkého komunikátora své doby. Navarro-Valls neopomíná poznamenat své úvahy o tom, co by se podle něj mělo ve vatikánské komunikaci zlepšit, a občas si postěžuje na byrokratizaci, která mu nedovolovala informovat tak, jak by si přál. Příkladné je to, co píše o zrodu webových stránek vatican.va. Iniciativě, kterou plně Jan Pavel II. podporoval, ale kterou ne všichni v římské kurii pochopili a někteří ji přivítali s lhostejností. Snad nejvýraznější jsou úvahy, v nichž vatikánský mluvčí přiznává své chyby. „Mluvil jsem příliš mnoho a špatně,“ napsal při jedné příležitosti, což je projevem pokory a vědomí, že na něm leží úkol velké odpovědnosti. Bývalý předseda Asociace zahraničního tisku Navarro-Valls dobře rozuměl potřebám svých novinářských kolegů. Byl jedním z nich. Opakovaně zdůrazňoval, že je třeba být vždy k dispozici a vysvětlovat, co se děje, nebát se komunikovat i v nepříjemných situacích a udržovat s novináři srdečné vztahy přesahující pouhý profesionální vztah. Tato poslední lekce patří k nejcennějším a nejtrvalejším, které bývalý mluvčí Jana Pavla II. dává.

Vatican News, italská sekce 

(www.cirkev.cz)

V sobotu 27. května 2023 se v Jablonném v Podještědí konala Zdislavská pouť a městské slavnosti. V areálu dominikánského kláštera se v kapli sv. Zdislavy konalo několik mší. Poutní mši v 9 hodin celebroval generální vikář Mons. Martin Davídek. S sebou přivezl jako poutníka sekretáře Apoštolské nunciatury v Praze Mons. Giuseppe Silvestriniho, který v závěru mše svaté pozdravil ostatní poutníky.

Svatopetrské náměstí v sobotu večer zaplnili poutníci, aby se pomodlili růženec ke cti Panny Marie. Procesí 20. května vedl kardinál Mario Grech, generální sekretář biskupské synody.

Po každém tajemství růžence pronesl kardinál Mario Grech krátké zamyšlení a uvedl modlitební úmysl, včetně modlitby za mír. Během růžencového průvodu nesli poutníci velkou zarámovanou ikonu Panny Marie  „Mater Ecclesiae“, což znamená „Matka církve“, kopii originálního obrazu, který se nachází uvnitř baziliky svatého Petra.

Původní obraz Mater Ecclesiae s Pannou Marií a dítětem Ježíšem byl namalován na sloupu v původní staré bazilice, kterou nechal postavit císař Konstantin ve čtvrtém století. Později byl přenesen do baziliky svatého Petra, kde je dodnes k vidění nad jedním z bočních oltářů.

Růžencové procesí bylo součástí iniciativy organizované Vatikánem v měsíci květnu, který je v katolické církvi obdobím úcty k Panně Marii jako Matce Boží. V bazilice svatého Petra se každou květnovou sobotu ve 21 hodin koná průvod se svíčkami. Během léta bude ve Svatopetrské bazilice také pokračovat venkovní eucharistická adorace, a to každé první úterý v měsíci.

P. Michael Kong, kněz z Austrálie, který v současné době žije v Římě, se zúčastnil posledního procesí. „V deštivém počasí jsem procházel Svatopetrským náměstím směrem do baziliky. Ale těsně před začátkem procesí přestalo pršet,“ řekl Kong agentuře CNA. Podle kněze bylo veřejné procesí krásnou připomínkou toho, že je stále dost věřících, kteří se modlí růženec a mají úctu k Panně Marii. „Bylo to něco, co mě ujistilo, že nejdu sám, ale že existuje mnoho věřících, kteří se modlí růženec a jdou touto cestou se stejnými úmysly,“ řekl Kong.

Arcibiskup Edgar Peña Parra, zástupce vatikánského státního sekretariátu, bude předsedat závěrečnému procesí 27. května.

(www.dltm.cz)