Papež pokračuje v modlitbách za ty, kteří trpí válečnými hrůzami
Při generální audienci ve středu 10. ledna v Aule Pavla VI. papež František znovu vyzval k míru a během své katecheze se věnoval neřesti obžerství.
Ve svém pozdravu papež vyjádřil solidaritu s těmi, kteří prožívají válečné hrůzy. „Obnovujeme svou blízkost v modlitbě s drahým ukrajinským obyvatelstvem, které je tak krutě zkoušeno, i s těmi, kdo trpí hrůzami války v Palestině a Izraeli, jakož i v jiných částech světa.“ Svatý otec také opětovně apeloval na představitele válčících zemí po celém světě, aby ušetřili jejich obyvatele válečných hrůz.
Další ze svých katechezí v novém cyklu o neřestech a ctnostech věnoval papež obžerství. Zdůraznil Ježíšovo učení, že špatné není samotné jídlo, ale vztah, který k němu máme. „Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, jakou máš duši,“ řekl papež František a varoval před touto neřestí, která, jak zdůraznil, zabíjí naši planetu. Svatý otec vybízí, abychom nechali evangelium uzdravit nás z obžerství a společenské chamtivosti.
V katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích bylo dnes, 23. prosince, oznámeno jméno nového, v pořadí 21. litoměřického biskupa, kterého již jmenoval papež František. Přinášíme rozhovor s nově jmenovaným biskupem, P. Stanislavem Přibylem.
Papež František vás jmenoval novým biskupem litoměřickým. Jak jste se cítil, když jste se tuto zprávu dozvěděl?
Přestože se již léta pohybuji mezi biskupy, s apoštolskou nunciaturou jsem v denním kontaktu a znám poměrně podrobně proces, kterým dochází k výběru biskupů, je to přece jen okamžik, který člověka zaskočí.
Pan nuncius mi napsal v neděli 17. prosince přes Whatsapp, že by se mnou potřeboval něco probrat a že to nezabere víc než deset minut. Vzhledem k tomu, že jsme spolu v předchozí dny projednávali různé úřední záležitosti, vypadala zpráva „nevinně“. Nicméně přece jen – v neděli jsme podobné záležitosti neřešili s takovou urgencí. Před odjezdem na odpolední mši svatou do Horní Police jsem se tedy zastavil na nunciatuře. Tam na mě čekala na prázdném stole v přijímacím salónku obálka. Měl jsem si ji otevřít a přečíst. Jenže tam bylo vánoční přání! Byl jsem dokonale zmatený. V přání byla věta s prosbou o požehnání pro mě do budoucnosti. Potom mi pan nuncius oznámil, že se Svatý otec rozhodl mě jmenovat litoměřickým biskupem. Zavřel jsem oči a prosil Pána o správná slova. Pak jsem jen řekl, že přijímám. Následně jsem poprosil o sklenici vody a o možnost jít se pomodlit do kaple. Po půlhodině jsem sedl do auta a jel do farnosti. Takhle jednoduché to bylo…
Již je známý termín vašeho svěcení, víte také, kdo budou vaši světitelé?
Dohodli jsme se na sobotě 2. března. Jmenovaný biskup se musí ujmout úřadu do tří měsíců. Nedílnou součástí jsou duchovní cvičení před svěcením. A vzhledem k tomu, že budou v druhé polovině února společné exercicie pro biskupy, volili jsme nejbližší termín po těchto duchovních cvičeních.
Bývá zvykem, že si světitele zvolí jmenovaný biskup sám, nicméně je nanejvýš vhodné, aby světitelem diecézního biskupa byl jeho metropolita. Takže – a jsem tomu velmi rád – bude hlavním světitelem pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner. Dále jsou potřeba další dva spolusvětitelé. Jedním z nich bude zcela určitě Mons. Jan Baxant, dosavadní litoměřický biskup. Byl mým rektorem v semináři, blízkým spolubratrem v kněžské službě, šéfem, když jsem byl generální vikář, nedovedu si to bez něj představit. Třetím biskupem světitelem bych měl rád některého německého biskupa, protože litoměřická diecéze má vzhledem k své nedávné historii k Německu velmi blízko. Toto třetí jméno je v jednání, ale doufám, že to vyjde.
Diecézi již znáte dobře, jste knězem této diecéze a v letech 2009–2016 jste působil jako její generální vikář. Jaké tedy budou vaše priority a na co se zaměříte?
Služba biskupa je natolik komplexní, různorodá a široká, že je těžké v pár větách vyslovit nějaké priority. Snad mi v tom pomůže právě probíhající Synoda o synodalitě s podtitulem společenství, spoluúčast, poslání.
V oblasti společenství bych se rád zaměřil na pevné a pevnější vztahy mezi námi křesťany v diaspoře a ve vysoce sekularizovaném prostředí. Tedy s kněžími a jáhny tvořit presbyterium (kněžstvo), které není jen seznamem kněží, ale kde jsou opravdu pevné vazby založené na hlubokém přátelství, společném poslání a službě církvi a v církvi. Se spolubratry biskupy chci posilovat na stejných principech kolegialitu, nebýt nějakým solitérem utrženým ze řetězu. Někdy jsou komunikace, diskuse a hledání společného rozhodnutí vnímány jako něco, co jen zdržuje a člověka brzdí v rozletu. Ale je to naprosto nutný způsob života a práce. Navíc jsem k tomu „přičichl“ již jako generální sekretář, takže to není pro mě nic nového. Ve vztahu k Božímu lidu bych byl rád, abychom tvořili jednu rodinu Božích dětí založenou rovněž na přátelských vztazích a na vědomí stejné důstojnosti i stejného poslání. Všem diecézanům i všem lidem, s nimiž se budu setkávat, bych rád už nyní vzkázal: jsem tu s vámi a jsem tu pro vás! Není to nic nového, je to ozvěna starého pravidla formulovaného sv. Augustinem: „S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup.“
Co se týče spoluúčasti, rád bych zdůraznil, že každý z nás jsme obdarovaný Bohem. Nikdo není jen do počtu. Lidské síly a charismata jsou řečeno ekonomickou terminologií „vzácné statky“. Jsem proto přesvědčen, že je třeba dát šanci na podíl na aktivnějším životě církve všem, ovšem samozřejmě po příslušném rozlišování. K tomu bude třeba hodně naslouchání. Jsou na to k dispozici stanovená grémia, jako je kněžská rada, pastorační rada a další. V prostředí, jako je v litoměřické diecézi, existuje přesvědčení až klišé, že „nejsou lidi“. Udělám všechno proto, aby se ukázalo, že lidí je sice možná méně než jinde, ale že Pán žehná všude.
Nakonec je zde poslání. To chápu především jako výzvu, abychom se jako církev netočili jen kolem sebe a nebyli do sebe příliš zahledění. Jsem přesvědčen, že je třeba vykročit na cesty známé i nové, abychom svědčili o Kristu, hlásali evangelium a přivedli Pánu ochotný lid. Naše země je zahrada, tedy Bohem stvořená a člověkem obdělávaná. Po vyhnání z ráje se sice stává někdy také kamenolomem, ale naším úkolem je z něho s Boží pomocí tu zahradu znovu udělat. Zahradu, která není podle slov naší hymny jen „zemským rájem napohled“, ale místem, kde přebývá Bůh a my s ním… A ráj nebo kamenolom začíná a končí tam podle toho, jaké jsou vztahy mezi lidmi a mezi člověkem a Bohem.
Vzhledem ke znalosti prostředí, neboť jsem byl v Litoměřicích sedm a půl roku generálním vikářem a v diecézi působím nepřetržitě od roku 2009, se domnívám, že mé představy by nemusely být naivní…
Zůstanete i nadále na postu generálního sekretáře ČBK? Půjdou skloubit tyto dvě velmi náročné funkce?
Odpovědět na tuto otázku je příliš předčasné. Dosud jsem nemohl o svém jmenování s nikým mluvit, a tak je pochopitelné, že se nemluvilo ani o židli generálního sekretáře. Podle stanov ČBK by to měl být kněz. Nicméně v Evropě najdeme celou paletu osob, které tento úřad zastávají. Generálními sekretáři jsou biskupové diecézní i pomocní, kněží, řeholníci, řeholnice a také laici – ať muži či ženy. Důležité je zvládnout velmi rozsáhlou a různorodou agendu a také vytvořit pro biskupy ono již zmiňované prostředí pro uskutečňování kolegiality, což je spojeno s atmosférou důvěry, diskrétnosti a přijetí.
Domnívám se, že následující týdny budu jistě na postu generálního sekretáře pokračovat, potom se uvidí. Bude to záviset na tom, zdali se najde vhodný kandidát a v jakém časovém horizontu by se mohl nového úřadu ujmout. Já jsem připraven pokračovat jako generální sekretář tak dlouho, jak to bude potřeba. V situaci, kdy agendu znám velmi důvěrně a kdy mnoho záležitostí vyřizuji již dnes on-line a na dálku, to nepředstavuje tak velkou zátěž. Ale uvidíme…
Co vás tedy čeká nyní? Budete mít čas se na převzetí diecéze nějak připravit?
Čeká mě mnoho praktických kroků: připravit se na svěcení po duchovní, liturgické i organizační stránce, musím se vybavit příslušnými biskupskými insigniemi, popřemýšlet o nejbližších spolupracovnících a mnoho dalšího. Co se týká administrativního převzetí diecéze, tam nic neuteče, to by proběhlo, předpokládám, až po svěcení a převzetí úřadu.
Byl bych rád, kdyby příprava na změnu na litoměřickém biskupském stolci měla silný duchovní akcent: předběžně si to představuji tak, že by mohla v diecézi před svěcením proběhnout modlitební novéna a v předvečer slavnosti společná adorace za diecézi a nového biskupa, například v Doksanech, které jsou díky přítomnosti kontemplativních sester jedním ze silných duchovních center diecéze. Ale jsou to všechno jen představy, konkrétní podobu to začne nabírat po Novém roce, až budu moci s příslušnými lidmi o tom podrobněji mluvit.
V sobotu 23. prosince 2023 ve 12 hodin bude současně ve Vatikánu a v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích oznámeno jméno 21. litoměřického biskupa, kterého jmenoval papež František. Přímý přenos můžete sledovat na TV Noe, i prostřednictvím streamu na YouTube kanálu této televize.
Před zlem nestačí zavírat oči, musíme se proti němu umět postavit, řekl Graubner
Všichni se snažíme budovat na zemi ráj, ale realita života nám ukazuje, že zlo existuje, že před ním nestačí zavírat oči a že nás před ním neuchrání žádná instituce ani zákon, řekl dnes v katedrále sv. Víta na bohoslužbě za oběti čtvrteční střelby na pražské filozofické fakultě arcibiskup Jan Graubner. „Pokud nechceme zlu podlehnout, musíme se proti němu umět postavit,“ dodal.
(Foto: Jan Haken, Člověk a Víra)
„Stále jsme všichni svým způsobem nějak v šoku z toho, co se stalo,“ řekl na úvod bohoslužby Graubner. „Je třeba, abychom jasně odsoudili to, co se stalo a zároveň abychom se podívali dopředu,“ dodal. Každý člověk podle něj musí objevit svůj podíl na šíření zla a najít odvahu ke změně myšlení. Společnost podle něj dostatečně nevnímá příčiny a důsledky a ztrácí schopnost naslouchat druhým přímo. „Dostáváme se do izolace, do neskutečného světa, k reálné samotě a opuštěnosti, byť třeba uprostřed davu,“ uvedl.
Na oltář byly během bohoslužby položeny růže, jedna za každou oběť. „A jednu přidáme i za toho, který se nechal zlem tak ovládnout a tak zmanipulovat, že se stal nástrojem příšerné smrti,“ řekl Graubner. Chceme tím vyjádřit víru, že láska musí nakonec vždycky zvítězit, doplnil.
„Život každého člověka je svou jedinečností obohacením a součástí životů nás ostatních, a proto je jeho ztráta nenahraditelná. Život mladého člověka je nenaplněnou možností vykonat pro ostatní mnoho dobrého,“ řekla v závěru mše rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková. Poděkovala všem, kdo posílají slova podpory, aktivně pomáhají i zdravotníkům a členům integrovaného záchranného systému. „I nadále si pomáhejme, buďme k sobě dobří, buďme k sobě ohleduplní a vzájemně si prosím buďme oporou. V tyto těžké chvíle by nikdo z nás neměl zůstat sám,“ dodala.
Bohoslužby se zúčastnil také prezident Petr Pavel, předsedové obou komor Parlamentu nebo pražský primátor. Vláda vyhlásila na dnešní den státní smutek – státní vlajky na úřadech a institucích vlají na půl žerdi a doplnily je černé prapory, v poledne se rozezněly kostelní zvony. Lidé vzdali úctu zemřelým a soustrast pozůstalým minutou ticha. Některá města zrušila nebo upravila adventní akce, dnešní program změnily i televizní stanice.
Bohoslužby připomínající oběti tragického útoku se dnes konají také v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla, v ostravské katedrále Božského Spasitele a na dalších místech. V poledne se po Česku rozezněly kostelní zvony a veřejnost na mnoha místech uctila oběti útoku minutou ticha, stejně jako například hasiči, kteří na minutu nastoupili v zásahovém stejnokroji před hasičské stanice.
Střelba v univerzitní budově na Starém Městě je nejtragičtějším takovým případem v historii Česka, vyžádala si 14 obětí. Dalších 25 lidí bylo zraněno, část těžce. Zemřel i útočník, který po hrůzném činu obrátil zbraň proti sobě.
Přinášíme vyjádření arcibiskupa pražského Jana Graubnera, předsedy ČBK, k tragédii na FF UK.
(Foto: Jarmila Fussova, Člověk a Víra)
S hlubokým zármutkem jsem se dozvěděl zprávu o střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde přišlo o život přes 15 osob, mnoho dalších bylo zraněno.
Vyjadřuji upřímnou soustrast a hlubokou lítost pozůstalým všech obětí a ujišťuji je o naší blízkosti.
Modlím se za mrtvé, jejich rodiny, blízké i přátele a také za uzdravení všech zraněných. Prosím Pána, aby všem v této předvánoční době přinesl útěchu a pomohl překonat bolest a smutek.
Kněží pražské arcidiecéze jsou k dispozici poskytnout všem duchovní podporu a radu.
Svatý otec slaví své 87. narozeniny. Vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires italským imigrantům, Mariovi José (Giuseppe) Bergogliovi a Regině Maríi Sívoriové, jako nejstarší z pěti dětí.
Vatican Media
Jorge Mario byl pokřtěn osm dní po svém narození, 25. prosince 1936, ve farnosti sv. Karla Boromejského v buenosaireské čtvrti Almagro. Křest mu udělil italský salesiánský misionář, don Enrico Pozzoli. Od Bergogliova nástupu na Petrův stolec se denně před křtitelnicí tohoto kostela modlí tamní věřící za papežovu službu, stejně jako zde v modlitbě setrvával on sám pokaždé, když už jako kardinál do zmíněné farnosti zavítal.
K měsíci prosinci se pojí další dvě Františkova životního jubilea – 13. prosince 1969 Jorge Mario Bergoglio přijal kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Ramóna Josého Castellana, a 21. prosince 1993 se současný papež stal generálním vikářem arcidiecéze Buenos Aires. Za svého blízkého spolupracovníka si jej vybral její tehdejší arcibiskup, kardinál Antonio Quarracino, který jej o šest měsíců dříve (27.6.1992) vysvětil pomocným biskupem (po papežském jmenováním Janem Pavlem II. z 20.5.1992). Bergoglio byl papežem Janem Pavlem II. jmenován v únoru 2001 kardinálem. Mezi jeho přednosti patří skromnost. Během období, když byl ve funkci kardinála, žil v menším bytě a jezdíval veřejnou hromadnou dopravou.
O 12 let později, dne 13. března 2013, byl Bergoglio den po konkláve (shromáždění kardinálů volící papeže) v Sixtinské kapli ve Vatikánu zvolen v pořadí 266. papežem. Jako první papež v dějinách si zvolil jméno František podle sv. Františka z Assisi. Stal se vůbec prvním papežem, který pocházel z Ameriky a rovněž byl jezuita.
Poselství papeže Františka k účastníkům klimatického summitu OSN
Papež František v sobotním poselství pro účastníky klimatického summitu OSN, který právě probíhá v Dubaji, označil ničení životního prostředí za „urážku Boha“.
Vatican Media
Svatý otec zrušil plánovanou cestu do Spojených arabských emirátů několik dní před odjezdem kvůli svému zdravotnímu stavu. Zastoupil jej státní sekretář kardinál Pietro Parolin a 2. prosince přečetl na shromáždění zkrácenou verzi papežova projevu.
„Bohužel nemohu být přítomen s vámi, jak jsem si velmi přál,“ uvedl papež ve svém poselství. „Přesto… jsem s vámi, protože ničení životního prostředí je urážkou Boha, hříchem nejen osobním, ale i strukturálním, který velmi ohrožuje všechny lidské bytosti, zejména ty nejzranitelnější z nás, a hrozí rozpoutat konflikt mezi generacemi.“
Papež František měl být prvním potifikem, který se zúčastní konference OSN o změně klimatu, známé jako „konference smluvních stran“ (COP), jež se koná každoročně od roku 1995. Péče o stvoření je důležitým tématem Františkova pontifikátu. Papež sdělil, že se rozhodl napsat encykliku o životním prostředí Laudato Si‘ z roku 2015 před summitem COP21 v Paříži, a nedávno zveřejnil novou apoštolskou exhortaci nazvanou Laudate Deum („Chvalte Boha“), v níž označil klimatické změny za „jednu z hlavních výzev, kterým čelí společnost a globální společenství“.
Ve svém poselství ke konferenci COP28 papež zdůraznil potřebu multilateralismu k zavedení globálních a účinných pravidel boje proti změně klimatu. „Změna klimatu signalizuje potřebu politické změny. Vyjděme ze zahleděnosti do vlastních zájmů a nacionalismu; to jsou přístupy, které patří do minulosti,“ napsal.
Svatý otec označil za „znepokojující“, že globální oteplování je doprovázeno všeobecným ochlazením multilateralismu, rostoucím nedostatkem důvěry v rámci mezinárodního společenství. „Kolik energie lidstvo vyplýtvá na četné války… konflikty, které problémy nevyřeší, ale pouze je prohloubí!“ dodal. Ochranu životního prostředí považuje za součást „kultury života“ a zdůraznil, že pokusy přenášet vinu za klimatické změny na chudé nebo vysokou porodnost“je třeba důrazně rozptýlit.
„Porodnost není problém, ale zdroj: Některé ideologické a utilitární modely, které jsou nyní rodinám a národům vnucovány v sametové rukavici, představují skutečné formy kolonizace,“ řekl.
„Spojme se v přijetí alternativní vize: to pomůže k ekologickému obrácení, protože ‚bez kulturních změn nejsou trvalé změny‘ (Laudate Deum, 70),“ dodal papež. „V tomto ohledu bych vás chtěl ujistit o závazku a podpoře katolické církve, která se hluboce angažuje ve výchovném působení a v povzbuzování účasti všech, jakož i v prosazování zdravého životního stylu, neboť všichni jsou zodpovědní a přínos každého z nich je zásadní.“
Během summitu COP28 v Dubaji kardinál Parolin 3. prosince také předsedal slavnostnímu otevření mezináboženského pavilonu na klimatické konferenci spolu se španělským kardinálem Miguelem Ángelem Ayuso Guixotem, odborníkem na islám a současným prefektem Dikasteria pro mezináboženský dialog. Pavilon víry, který hostí Muslimská rada starších, bude sloužit jako centrum pro angažovanost víry v otázkách klimatu a jako místo, kde se na konferenci uskuteční více než 65 zasedání s náboženskými představiteli, vědci a politickými vůdci.
Na Svatopetrském náměstí bude vystaveno přes 120 betlémů z 22 zemí světa
Třetí ročník výstavy „100 betlémů ve Vatikánu“ se vrací na Svatopetrské náměstí, kde představí vánoční jesličky z 22 zemí, a oslaví tak 800 let starou tradici svatého Františka. Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční v pátek 8. prosince 2023 v 16 hodin. Součástí výstavy bude i betlém z České republiky.
Foto: Robin Gomes
Záměrem letošního ročníku je oslavit 800. výročí betlému z Greccia, prvního vyobrazení Narození Páně, které o Vánocích roku 1223 zhotovil sv. František. Výstava spojuje díla umělců z celého světa, z nichž každý zobrazuje jinou interpretaci scény Ježíšova narození. Na výstavě bude k vidění více než 120 vánočních jesliček z 22 zemí světa: Itálie, Chorvatska, Španělska, San Marina, Ukrajiny, Irska, Slovinska, Maďarska, Polska, Estonska, Německa, Slovenska, České republiky, Rakouska, Ruska, USA, Kolumbie, Tchaj-wanu, Venezuely, Filipín, Guatemaly a Paraguaye.
Návštěvníci budou moci obdivovat originální díla, třeba zcela mechanizovaný betlém, nebo vyřezávaný ve tvaru typického kávovaru ze dřeva, jesličky ušité z látky, ale i díla ze slavných sbírek, jako je betlém z turínské katedrály, betlém z Muzea rodiny Ulmů z Polska a betlém z vatikánského muzea RAI (italská televizní společnost). Na výstavě se svými díly podílejí také různé organizace a sdružení. Vystaveny budou i dva betlémy vytvořené italskými vězni z Verbanie.
Výstava potrvá do neděle 7.ledna 2024, otevřená je každý den od 10:00 do 19:30 pod kolonádou. Ve dnech 25. a 31. prosince 2023 bude zavírací doba v 17:00 hodin. Vstup je zdarma.
Mezinárodní iniciativa Červená středa (#RedWednesday), jejíž 6. ročník se uskuteční již zítra 29. listopadu, nabídne pestrý program napříč celou Českou republikou. Jak bude vypadat hlavní program v Praze?
Foto: Anička Guthrie, Člověk a Víra
Součástí programu Červené středy v hlavním městě je každoročně mezinárodní konference, letos má název Svoboda vyznání ve veřejném prostoru, kterou ve spolupráci s Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí pořádá od 13.30 ve Vlasteneckém sále pražského Karolina Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.
První panelové diskuse na téma Jaké místo má svoboda vyznání mezi lidskými právy? se zúčastní Fiona Bruce, poslankyně britského parlamentu, Marcela Szymanski, zástupkyně organizace Církev v nouzi, rabín David Rosen, zvláštní poradce Abrahamic Family House v Abu Dhabí a José Luis Bazán, tajemník Komise pro migraci a azyl COMECE. Druhá panelová diskuse bude věnovaná otázce, jak dostat svobodu vyznání do veřejné diskuse a bude o ní hovořit Jan Olbrycht, poslanec Evropského parlamentu, Paul Marshall, profesor náboženské svobody na Baylor University, Eva Saenz Diez z Katolické univerzity v Lovani a online se připojí kanovník Chris Sugden z Oxford Centre for Religion and Public Life. (Medailonky řečníků naleznete v příloze). Stream konference je možné sledovat živě na YouTube kanále IKDP nebo facebookové události.
Po skončení konference se uskuteční od 18 hodin společná židovsko-křesťanská modlitba za všechny pronásledované pro víru, které budou ve Velké aule Karolina předsedat Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský, Ivana Procházková, 1. místopředsedkyně Ekumenické rady církví a za Federaci židovských obcí rabín David Maxa. Po modlitbě bude od 18.45 následovat průvod se svíčkami Prahou kolem tří červeně nasvícených budov po trase: Karolinum – kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí – Staronová synagoga – kostel sv. Jiljí.
Dominikánský kostel sv. Jiljí je místem, kde se uskuteční poslední bod programu. Od 20 hodin se zde bude konat benefiční koncert, jehož výtěžek půjde letos na pomoc křesťanským školám v Libanonu, protože 90 % obyvatel této země žije v naprosté chudobě. Podle Světové banky se Libanon nachází tři roky v závažné ekonomické krizi, která nutí křesťany opouštět zemi. Svoboda vyznání a přežití náboženských menšin je závislá kromě fyzické bezpečnosti také na socioekonomických faktorech a životních podmínkách. Pokud tyto podmínky setrvávají v katastrofálním stavu, může docházet k vážnému narušení možnosti důstojného a svobodného života náboženského společenství. Koncert bude živě přenášet TV Noe.
Do letošního ročníku se přihlásilo přes 100 organizací, institucí, farností a sborů. Červeně budou nasvíceny budovy po celé ČR. Jejich seznam je k dispozici na této mapě.V Praze to bude třeba Pražský hrad, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Rudolfinum, Arcibiskupský palác, Petřínská rozhledna, Žižkovská věž a mnoho dalších objektů.
