Foto: Roman Albrecht / Člověk a víra
Z baziliky Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově se dnes dopoledne vydal průvod vzdávající úctu dvěma osobnostem zásadně ovlivňujících život církve a naší společnosti v rozpětí více než tisíce let. Z místa, kde pronesl Josef Beran jedno ze svých posledních kázání před internací komunisty, se jeho ostatky převezené z Říma a relikvie sv. Vojtěcha vydaly do pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Slavnostní svatovojtěšské bohoslužbě zde předsedal kardinál Dominik Duka OP, který na znamení pokory v tuto významnou chvíli vstoupil do zaplněného chrámu bosky.
„Nemlč, arcibiskupe!“
Ve svém aplausem doprovázeném kázání zmínil význam evangelizace, která byla důležitým aspektem působení biskupa Vojtěcha i kardinála Berana. „Obhajoba lidské svobody, zápas s otroctvím spolu s vytrvalým úsilím o láskyplné rodinné soužití, jako i o pravdivost života duchovních. To byl misijní program obou našich velkých exulantů,“ řekl kardinál Duka.
Velkou pozornost věnoval upozorněním na hrozby, které ovlivňují život v české společnosti, a podnětům, jak ji chránit. „Celá staletí víme, že jde o člověka, tj. o naše lidství, které je znovu a znovu v sázce stejně v době Vojtěchově, po 2. světové válce, a opět dnes. Je jistě náhodnou souhrou okolností, že ve chvíli, kdy my zde vítáme kardinála Berana, je prezident republiky hostem na sjezdu komunistické strany, která přes volební porážku, dožaduje se stále většího podílu na moci. To je velmi zřetelné znamení hodiny, v níž se náš národ nachází a o to větší zodpovědnost připadá hlavě státu, aby zaznělo rozhodné slovo,“ zdůraznil Duka. Taktéž zmínil, že „podobně jako za sv. Vojtěcha, i za kardinála Berana je veden útok na rodinu. Jsou navrhovány a přijímány bezprecedentní a ničivé zákony proti ní. Jsou chystány zákony degradující člověka na jakési bezpohlavní cosi. Jsou navrženy zákony ekumenicky řečeno proti církvím a je trvalá snaha je marginalizovat a mít pod kontrolou“. Řekl, že stejně jako jeho předchůdci nemůže mlčet k aktuálnímu dění, musí „varovat, vyzývat k rozumnosti a volat ke smíru a k službě bližnímu!“ Konkrétně mj. hovořil o rozvratu demokracie v Evropě, polarizaci a radikalizaci společnosti, rozpadu rodinných vztahů a vazeb či chystaném brněnském uvedení hry O. Frljiće Naše násilí a vaše násilí. V závěru své homilie pražský arcibiskup rovněž připomněl, že „Církev je na straně národa, to je všech občanů České republiky, kteří v ní žijí a pracují pro její rozvoj a také ji chrání.“
Josef Beran prorokem své doby
Dnešní slavnost v katedrále byla nejen oslavou živé víry vstupující do veřejného prostoru, ale i událostí naplněnou mnoha symboly. Mimo gesta kardinála Duky z úvodu bohoslužby připomeňme alespoň skutečnost, že rakev s ostatky 33. pražského arcibiskupa nesli bohoslovci na připomínku jejich předchůdců, kteří ho vlastním tělem chránili před lidmi zajišťujícími jeho internaci; první čtení bylo ve znakovém jazyce na znamení připomínky duchovní péče, kterou kardinál hluchoněmým věnoval, a přímluvy četli i zástupci dalších církví v ČR, neboť 21. primas český byl znám jako propagátor ekumenické spolupráce pramenící z jeho mezních zážitků prožitých v Dachau. Bohoslužby se mimo českých a moravských biskupů mj. účastnili zástupci slovenské, polské a maďarské biskupské konference.
Kardinál Beran se dočkal triumfálního návratu, který mu předpověděl litoměřický biskup Štěpán Trochta, když ve vzájemné korespondenci z roku 1969 svému blízkému příteli píše: „Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce sv. Vojtěch. Kdyby Tě Bůh pro tuto cestu opravdu vyvolil, znamenalo by to, že Tě má zcela mimořádně rád a přeje si odměnit Tě tak, jak toho my lidé nejsme schopni“.
Tímto návratem do vlasti se plní poslední vůle zesnulého kardinála, jehož tělo bylo po smrti v roce 1969 umístěno do hrobky v podzemní kapli vatikánské baziliky sv. Petra. Československý komunistický režim mu návrat do vlasti navzdory různým snahám znemožnil za života i po smrti. Přemístění ostatků povolil počátkem letošního roku papež František.
Kardinál je doma, co bude dál?
Rakev s ostatky bude nyní v katedrále vystavena k veřejné úctě a v pondělí 23. dubna zde bude po večerní mši svaté od 18.00 uložena do nově vytvořeného sarkofágu v kapli sv. Anežky.
V rodišti Josefa Berana, Plzni, bude od 22. dubna v katedrále sv. Bartoloměje nalevo od vchodu umístěna deska, která byla sejmuta z jeho dočasného hrobu ve Svatopetrské bazilice. Pietní místo ovšem bude ve Vatikánu zachováno, neboť zde bude na trvalou památku vedle hrobů papežů a sv. Petra zřízena pamětní deska.
S životem kardinála Berana a procesem příprav na jeho blahořečení se můžete blíže seznámit na webu kardinaljosefberan.cz.
Celý text homilie je k dispozici na webu Arcibiskupství pražského.
(Zdroj: Arcibiskupství pražské, Biskupství Plzeňské, ČTK, Česká televize)
(www.cirkev.cz)
V českých diecézích a v brněnské diecézi se v liturgii slaví 30. květen jako památka sv. Zdislavy. V moravských diecézích, kromě brněnské (ve které se sv. Zdislava narodila) se tento den slaví jako nezávazná památka. Sv. Zdislava se narodila kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí.
