^{(Foto: Alois Vašků / Člověk a víra)}

Praha

V Praze začnou oslavy Svatováclavským duchovním zastavením ve čtvrtek 27. září v 17 hodin na Václavském náměstí. Pokračovat budou v pátek 28. září v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze ranními chválami od 6.30, dále mší svatou na hrobě sv. Václava ve Svatováclavské kapli v 7 hodin, následovat bude další mše svatá v 8.30, v 10 hodin a v 18 hodin. Zpívané nešpory zazní v 17 hodin.

Stará Boleslav

Ve čtvrtek 27. září bude v 19.30 v Brandýse nad Labem pod zámkem přivítání relikvie sv. Václava a bude pokračovat průvod do Staré Boleslavi, kde ve 20 hodin začne Svatováclavský koncert a nešpory v bazilice sv. Václava. Zde bude v pátek v 8.30 mše svatá v kryptě sv. Kosmy a Damiána. Na Mariánském náměstí začne v 10 hodin poutní mše svatá, hlavním celebrantem je arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner a kazatelem je kardinál Dominik Duka OP. Tuto mši svatou přenáší Česká televize. Ve 14 hodin bude v bazilice modlitba za národ u Palladia země České. Bazilika bude otevřena do 19 hodin, ve farní zahradě se připravuje stan pro odpočinek poutníků. V kryptě budou vystaveny svatováclavské relikvie. Během celého dopoledne je možnost přijmou svátost smíření.

Celý den bude ve městě doprovodný program, a to na Mariánském náměstí, v Letním kině Houštka na náměstí sv. Václava, také v Rodinném klubu Klíček a v restauraci V Pivovaře.

Během soboty a neděle budou oslavy pokračovat v Houštce a v Lázeňské ulici, kde bude lunapark, pouťové atrakce, ukázky dobových řemesel, stánkový prodej a občerstvení.

Těšit se můžete na ohňostroj, koncert Jaroslava Uhlíře s kapelou, dále vystoupí také Kamil Střihavka, Michal Pavlíček, Klaudius Kryšpín, Roman Dragoun, Vladimír Kulhánek, Jan Hrubý.

Více informací na webu Arcibiskupství pražského.

^{(Zdroj: http://www.apha.cz/narodni-svatovaclavska-pout)}

(www.cirkev.cz)

^{Foto: Jakub Šerých / Člověk a Víra}

Italští poutníci přivezli do Prahy ostatky bl. Odorika

V letošním roce uplyne 700 let od cesty františkánského mnicha, kněze a misionáře bl. Odorika z Pordenone do zemí Orientu. Při této příležitosti severoitalské město Pordenone, které se nachází v regionu Furlandsko, zorganizovalo pro své občany, představitele města a kněží diecéze Concordia – Pordenone cestu do střední Evropy. Smyslem této cesty je také podpořit svatořečení blahoslaveného františkána.

První zastávkou byla Praha, kde se v úterní podvečer konala ve františkánském kostele Panny Marie Sněžné slavnostní mše svatá, celebrovaná v italském jazyce. V závěru této mše svaté byl předán pražským františkánům relikviář s kouskem kůže bl. Odorika, který byl po veřejné úctě uložen do levé boční kaple sv. Antonína.

Skupina italských poutníků dále bude pokračovat do Vídně, kde jsou uchovávány ostatky bl. Marka z Aviana, kapucínského řeholníka ze 17. století, který se zasadil o obranu Evropy před tureckými nájezdy a je nazýván Zachráncem Vídně či Strážným duchem Rakouska.

Mysleme na pronásledované křesťany v Asii

„Připadne mi, že po osmi stech letech, kdy tento náš bratr procházel Čínou, Tibetem, Indií či Indonésií, tyto země znovu potřebují křesťanskou víru, neboť zde není v současné době pro křesťany, kteří jsou zde pronásledováni, jednoduchá situace. Proto bych byl rád, kdybychom při této bohoslužbě na ně mysleli,“ uvedl na začátku slavnostní mše svaté provinciál českých františkánů Jakub Sadílek.

Ve své homilii, kterou přednesl generální vikář diecéze Udine Mons. Guido Genero, zmínil příklad bl. Odorika, který nám může pomoci objevit svoje povolání ke katolictví, pokladu, který jsme obdrželi a který máme předávat dál.

Kdo byl tento objevitel dalekých krajin?

Bl. Odorik z Pordenone, nazývaný také Oldřich Čech z Pordenone, byl synem žoldnéře českého krále Přemysla Otakara II., který sloužil ve vojenské posádce ve Furlánsku, jež bylo připojeno k Českému království. Jeho matka pocházela z Udine nebo jeho okolí.

Odorik se narodil v roce 1286, a když mu bylo 15 let, vstoupil do františkánského řádu menších bratří. Po ukončení studií se začal připravovat na dráhu misionáře. Odešel do lesů v kraji Provence, kde žil jako asketa, postil se a rozjímal. Když usoudil, že je připraven na budoucnost, kterou si zvolil, tedy dráhu misionáře, navrátil se do kláštera a po návratu byl vysvěcen na kněze.

Jeho misionářské cesty vedly z Benátek přes Středozemní moře k Černému moři a dál do Persie a Číny. Během 14 let navštívil mnoho zemí, o některých z nich neměli tehdy lidé v Evropě žádné informace. Prošel kolem posvátné hory Ararat, další cesta vedla k Perskému zálivu, doputoval přes Indii a Sumatru na Borneo, Jávu a Filipíny. V roce 1325 dorazil na území dnešní Číny, které bylo tehdy pod nadvládou mongolské říše. Z Číny se Oldřich vydal na cestu do Tibetu. Dorazil až do Lhasy. Stal se tak prvním známým Evropanem a jedním z prvních katolických misionářů, jenž se dostal do Tibetu a jehož spis byl hlavním zdrojem informací o Tibetu až do konce 18. století. Můžeme ho tedy přirovnat ke známějšímu cestovateli a jeho současníkovi, kterým byl Marco Polo.

Odorik po sobě zanechal cestopis s názvem Popis východních krajů v sepsání bratra Oldřicha, Čecha, z Pordenone, který se dočkal mnoha opisů a později i tištěných vydání. Český překlad Odorikova cestopisu v úplnosti vyšel až po šesti stoletích, v roce 1962.

Odoriko zemřel v severoitalském Udine v roce 1331 a je mu připisováno 70 zázraků, které se začaly dít již v průběhu jeho pohřbu. Jedním z takových zázraků bylo např. uzdravení františkánského mnicha, který si při likvidaci jedné ze starších Oldřichových rakví málem usekl prst. Tříska z té rakve prý zahladila všechny stopy po zranění. Jiný mnich zázračně ožil šestý den po své smrti, když se jeho sestra modlila ke svatému Oldřichovi. Všechny tyto zázraky byly sepsány a 3. července 1755 byl Odorik z Pordenone papežem Benediktem XIV. blahořečen.

Odorik zvaný Oldřich Čech patří v Itálii k nejznámějším světcům, ale i přes své české kořeny je v Čechách téměř zapomenut.

„Pro českou veřejnost by mohl být Odorik vnímán jako patron českých cestovatelů a objevitelů neznámých končin,“ uvedl františkánský kněz Petr Regalát Beneš, který se za českou stranu ujal přípravy převezení relikvie a je v kontaktu s komisí pro jeho svatořečení v Pordenone.

„Nechť je bl. Odorik pro nás inspirací na cestě ke svatosti, ať už žijeme v ´poustevně´ či se vydáváme do dalekého světa,“ uvedl v závěru Jakub Sadílek.

(www.cirkev.cz)

^{Foto: Radka Blajdová / TS ČBK (na fotografii jedna z šestnácti dívek, které doprovodily relikviář bl. Anny Kolesárové)}

Anna Kolesárová je „druhou Marií Goretti“

Na závěr nedělní modlitby Anděl Páně nezapomněl papež František zmínit novou blahoslavenou: „Včera v Košicích (na Slovensku) byla blahořečena Anna Kolesárová, panna a mučednice, zabitá proto, že odporovala tomu, kdo chtěl znásilnit její důstojnost a cudnost. Podobně jako naše Italka Maria Goretti. Ať tato odvážná dívka pomáhá mladým křesťanům obstát ve věrnosti evangeliu, i kdyby to znamenalo jít proti proudu a zaplatit za to osobně,“ a vyzval papež všechny k potlesku pro blahoslavenou Annu Kolesárovou.

Nyní patří Anka celé církvi a celému světu

„Od nynějška již nepatří Anka jen východu, Anka patří celému Slovensku, dokonce celé církvi a celému světu,“ uvedl po slavnostní mši svaté novinářům košický arcibiskup Mons. Bernard Bober, který dále dodal: „Ona není velká, protože byla zabitá, ale protože měla živou víru a živý vztah s Bohem. Toto je ta síla, která byla v ní, a proto si dokázala v té rozhodující chvíli zvolit tak, jak zvolila: radši obětovala svůj život než se nechat ponížit a ztratit to, co patří k její integritě – čistotu mladého srdce.“

Poselství Anky je aktuální, i když se zdá „jít proti proudu“

Slavnosti blahořečení, které se na košickém stadionu TJ Lokomovativa účastnilo 30 000 lidí, předsedal prefekt Kongregace pro svatořečení, kardinál Giovanni Angelo Becciu. V předvečer blahořečení zatelefonoval kardinálovi Svatý otec a poprosil ho, aby vyřídil na Slovensku jeho pozdrav a požehnání. Pro kardinála Becciu, který vyzval obzvláště v těchto dnech k intenzivním modlitbám za papeže Františka, byl dnešní den významný také tím, že to byl pro něho první den ve službě nového dikasteria. Po slavností mši svaté k tomu sám uvedl: „Jsem velmi rád především proto, že jsem začal svoji práci prefekta pro svatořečení touto nádhernou slavností a proto cítím, že si mám zvolit za svoji ochránkyni naši blahoslavenou Annu. Dále jsem velmi rád, že jsem mohl poznat Slovensko, kde jsem po prvé a poznal jsem ho z té nejlepší stránky jeho historie – věrnosti církvi a věrnosti evangeliu.“

Kardinála dojal také velký počet věřících lidí, se kterými se na Slovensku setkal, a ze životopisu Anky ho zasáhl fakt, že její příběh byl objeven a oživen skupinou mladých. „Její poselství je aktuální a jde, řekl bych, proti proudu. Pro mě jako kněze není jednoduché mluvit s mladými na téma čistota srdce. Nyní jim mohu představit tuto mladou dívku, jejíž mučednictví se může vysvětlit pouze tím, že měla zkušenost s Bohem a byla Bohem naplněna a proto si nemohla zvolit jinak,“ uvedl dále kardinál Becciu a na závěr vzkázal všem mladým: „Objevte nejprve Boha a vše ostatní následně přijde, také láska k čistotě.“

Anka je nadějí pro naše rodiny

Hybatelem celého procesu blahořečení a velkým šiřitelem živé úcty a odkazu Anny Kolesárové je P. Pavol Hudak, rektor Domčeku Anny Kolesárové v jejím rodišti ve Vysoké nad Uhom. Působí zde již více než dvacet let a toto místo za tu dobu navštívilo přes 30 000 mladých lidí.  Nejprve se sem začaly konat poutě radosti, které se časem rozšířily o poutě zralosti, poutě rodin a různé duchovní obnovy.

P. Hudak zdůraznil význam poselství nové přímluvkyně slovy: „Anka nám nechala odkaz, abychom dbali o rodinu, neboť ve zdravé rodině vyrůstají zdraví lidé, vnitřně zralí. Anka je nadějí pro naše rodiny,“ a dále pokračoval: „Zároveň odevzdala poselství o čisté lásce, radši si zvolila smrt, než se nechat zneuctít. Odkázala nám, že k ženě patří úcta, že si má vážit sama sebe. Úctou k ženě se muž učí být mužem. Svědectví Anky pomáhá chlapcům stávat se správnými muži a přes cudnost dívky, která zná hranice a jasně je ukazuje svému okolí, ji chlapec touží milovat a chránit, protože si ji váží. Proto mě velmi těší toto blahořečení, že nám pomůže vybudovat zdravá manželství, zdravé muže a zdravé ženy.“

Význam odkazu blahoslavené Anky Kolesárové můžeme shrnout slovy vicepostulátora P. Juraje Jurici: „Svatí nemají být jenom kněží a řeholní sestry, ale že svatost je pro každého. Jak říkala sv. Matka Tereza, že svatost není luxus pro někoho, ale nutnost pro každého.“

Apoštolský list papeže Františka najdete zde:

Celý záznam slavnostní mše svaté si můžete prohlédnout na www.rtvs.sk

^{(Zdroj: ČBK, Tiskové středisko Svatého stolce)}

(www.cirkev.cz)

^{Foto: Daniel Ibanez/CNA}

„Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy“ (1 Kor 12,26)

„Tato slova svatého Pavla mi hlasitě znějí v srdci, když se opět dozvídám o utrpení, které mnoho mladistvých prožilo kvůli pohlavnímu zneužívání, zneužívání moci a zneužívání svědomí ze strany velkého množství kněží a zasvěcených osob,“ píše na úvod svého listu adresovaného celému Božímu lidu papež František ve španělštině.

„Při pohledu do minulosti není žádné úsilí ve snaze prosit o odpuštění nebo napravit spáchané škody dostatečné. A při pohledu do budoucnosti nebude nikdy málo toho, co lze podniknout pro vytvoření prostředí, ve kterém je možné nejen se těchto situací vyvarovat, ale také znemožnit, aby se takové skutky kryly a přetrvávaly. Bolest obětí a jejich rodin je také naší bolestí, a proto je třeba, abychom znovu zdůraznili své odhodlání zabezpečit ochranu mladistvých i dospělých osob v situaci ohrožení,“ pokračuje dále papež ve svém listu.

Tato zranění nelze „promlčet“

Dále se Svatý otec ve svém listu odvolává na zprávu, která vyšla v minulých dnech. Přestože většina případů se odehrála v minulosti, bolest mnoha obětí přetrvává a nutí nás tyto hrůzné činy rozhodně odsoudit a také spojit síly, abychom tuto kulturu smrti vykořenili. „Tato zranění nelze ´promlčet´. Bolest obětí je nářek, který volá až do nebe a proniká k srdci, ale po dlouhou dobu se ignoroval, ukrýval nebo umlčoval,“ píše dále papež ve svém dopisu věřícím a pokračuje „S hanbou a kajícností jako církevní společenství připouštíme, že jsme nedokázali být tam, kde jsme být měli, že jsme včas a přiměřeným způsobem nezasáhli a neuvědomili si rozsah a závažnost škod, které poznamenaly tolik životů. Nevěnovali jsme pozornost maličkým a opustili je.“

„Zrada učedníků, nehodné přijímání jeho těla a krve, působí Vykupiteli bezpochyby tu největší bolest a proniká mu srdcem. Nezbývá nám, než z hloubi duše zvolat: Kyrie, eleison – Pane, zachraň nás,“ stojí dále v listě.

Trpme s trpícími

Papež František si je vědom rozsahu a závažnosti těchto událostí, které vyžadují, abychom se s nimi vypořádali komplexně a jako společenství. „Tato solidarita nás vybízí k boji se všemi podobami zkaženosti, a to zvláště té duchovní, ´protože je to pohodlná a samolibá slepota, v níž se nakonec všechno zdá dovolené: nepravda, pomluvy, sobectví a mnoho jemných forem sebestřednosti, protože ‚i satan na sebe brává podobu anděla světla‘ (2 Kor 11,14) Výzva svatého Pavla, abychom trpěli s trpícími, je nejlepším protilékem na všechny naše snahy opakovat po Kainovi: ´Copak jsem já strážcem svého bratra? ´,“ stojí dále v listě.

Proměnu našeho jednání v církvi si tedy nelze představit bez aktivní účasti všech, kdo tvoří Boží lid, proto dále uvádí papež František, že „jedinou možností, jak můžeme reagovat na toto zlo poznamenávající tolik životů, je vidět v něm výzvu, která se týká nás všech jako Božího lidu.“

Dále papež uvádí, že „říct ´ne´ zneužívání znamená říct také rozhodné ´ne´ všem podobám klerikalismu.“  Klerikalismus je postoj, který „nejenže znehodnocuje osobnost křesťanů, ale navíc se u něj projevují sklony podceňovat a umenšovat křestní milost, kterou Duch Svatý vložil do srdce našeho lidu. Bez ohledu na to, zda ho prosazují sami kněží, anebo laici, působí klerikalismus v těle církve rozštěpení, a to je živnou půdou pro mnohá zla, která dnes odsuzujeme,“ stojí dále v listě.

Prosme za odpuštění hříchů

„Je nezbytné, abychom jako církev dokázali s bolestí a hanbou připustit a odsoudit hrůzné skutky, které spáchaly zasvěcené osoby, kněží a všichni ti, jejichž posláním je dohlížet na ty nejzranitelnější a pečovat o ně. Prosme za odpuštění hříchů vlastních i cizích,“ vybízí dále papež František ve svém listu a pokračuje: „Kéž půst a modlitba zbystří náš sluch, abychom vnímali umlčovanou bolest dětí, mladistvých a postižených. Kéž v nás půst vzbudí hlad a žízeň po spravedlnosti a donutí nás kráčet v pravdě za pomoci všech justičních prostředků, které se ukážou být nezbytné. Kéž s námi tento půst otřese a vede nás k tomu, abychom se v pravdě a milosrdné lásce se všemi lidmi dobré vůle i s celou společností odhodlali bojovat proti všem podobám pohlavního zneužívání i zneužívání moci a svědomí.“

„Kéž nám Duch Svatý dá milost obrácení a vnitřního pomazání, abychom tváří v tvář těmto zločinným zneužíváním dokázali dát najevo svou kajícnost i rozhodnutí statečně s nimi bojovat,“ uzavírá papež František svůj list modlitbou.

Celé znění listu naleznete zde:

list-papeze-frantiska-bozimu-lidu.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Rome reports)}

(www.cirkev.cz)