Svatý otec předsedal v pátek 8. března kající liturgii v římské farnosti svatého Pia V., kterou zahájil „24 hodin pro Pána“, postní iniciativu, která vznikla z jeho podnětu s cílem zpřístupnit kostely po celý den a nabídnout tak věřícím příležitost k modlitbě a zpovědi. Ve své promluvě se zaměřil na téma Kráčet v novém životě.

Papež František uvedl, že na cestě každodenním životem můžeme často ztratit ze zřetele krásu našeho nového života v Kristu, což má neblahé důsledky pro naše vztahy s Bohem i s druhými lidmi. „Zůstáváme na cestě, ale potřebujeme nový ukazatel, změnu tempa, směru, který nám pomůže znovu najít cestu našeho křtu, naši původní krásu, smysl jít vpřed,“ řekl.

„Bratři a sestry, jakým směrem se vydat k obnovení cesty nového života? Je to cesta Božího odpuštění, která nás znovu dává dohromady, vnitřně nás očišťuje a vrací nás do stavu našeho křestního znovuzrození. Svátost smíření nám umožňuje znovu se vydat na dráhu nového života, která začala naším křtem,“ uvedl papež František během páteční kající liturgie.

Svatý otec dále pokračoval: „I když je nutné, abychom měli otevřené a zkroušené srdce – jako malomocný, který volal k Ježíši: „Chceš-li, můžeš mě očistit“ -, naše vlastní úsilí nestačí. Jedině Bůh zná a uzdravuje srdce, jedině on je může vysvobodit od zla.“ Papež František zdůraznil, že Ježíš chce, abychom byli obnoveni, svobodní, šťastní a mohli pokračovat na cestě svého nového života.

„Nebuďme zarmouceni, neodkládejme setkání s jeho odpuštěním, protože jen s Boží pomocí se můžeme vrátit na cestu a vidět porážku našeho hříchu navždy vymazanou. Neopouštějme svátost smíření, která není jen zbožným cvičením, ale základem křesťanské existence,“ pokračoval papež.

V závěru své promluvy vyzval ty, kdo svátost zpovědi udělují, aby ji vrátili do středu církve. Vybídl kněze, aby vždy udělovali odpuštění těm, kdo o něj žádají, a aby pomáhali těm, kdo se možná bojí vyznat své hříchy, přistupovat ke svátosti smíření s radostí a důvěrou. Svatý otec věřícím připomněl, že Ježíš může očistit všechny naše viny, a vyzval je, aby přišli ke zpovědi s modlitbou: „Ježíši, věřím, že mě můžeš očistit. Věřím, že potřebuji tvé odpuštění. Obnov mě a já budu znovu kráčet novým životem.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Přinášíme slova 21. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla, která pronesl na závěr slavnostní bohoslužby 2. března v litoměřické katedrále.

Milí přátelé, vy všichni zde v Litoměřicích i u obrazovek Televize Noe a posluchači Radia Proglas,

chtěl bych Vám nyní toho tolik říci, ale jsem si vědom, že si to nemohu dovolit, protože by to bylo neohleduplné.

Mám velkou radost a jsem plný vděčnosti. V první řadě Pánu Bohu. Stále nevycházím z úžasu, že si vybral člověka nijak významného a vzešlého z obyčejných poměrů. Chci moc poděkovat své mamince, která je tu s námi a která toho pro mou víru dost udělala a taky kvůli tomu musela dost vydržet. Chci poděkovat i svému tatínkovi, který zemřel již před dvaceti lety. Jeho láska k hudbě na mě přeskočila a ačkoli to jistě nezamýšlel, přivedla mě od varhan až sem. Děkuji všem svým příbuzným, bylo nám vždy spolu dobře a věřím, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Mám ještě jednu rodinu. To jsou moji spolubratři redemptoristé. Jsem rád, milí bratři, že jste tu dnes se mnou. Své povolání na litoměřický biskupský stolec chápu podle našeho charismatu jako povolání misijní se zvláštním zřetelem na ty, kdo naši pomoc nejvíce potřebují. Máte u mě vždy otevřené dveře, můj domov je vaším domovem.

Děkuji mnoha lidem, kteří mě na mé cestě dosud doprovázeli. Mnozí z nich už nežijí a je mi líto, že tu dnes nemohou být s námi. Za všechny bych chtěl zmínit alespoň tři, kteří zemřeli v nedávné minulosti: kardinála Joachima Meisnera, který pro mě byl vzorem biskupa, varhaníka a sbormistra Bohuslava Korejse, který mi vtiskl lásku ke kráse liturgie a Boží službě a před pár dny zemřelého Arthura Bienera z Augsburgu, který mi ukazoval, jak je krásné být věřícím, a přitom se naplno radovat ze života a jeho darů. Děkuji Vám všem, kteří jste přišli, přijeli a přiletěli, abychom se společně radovali z Boží dobroty a nového začátku.

Děkuji Svatému Otci za to, že ve mně vložil důvěru, ačkoli mě znal jen podle dokumentů, které se mu dostaly do rukou. Děkuji panu apoštolskému nunciovi a jeho spolupracovníkům za veškerou námahu spojenou s tím, aby mohla být katedra litoměřických biskupů znovu obsazena. Děkuji arcibiskupu Janu Graubnerovi a jeho spolusvětitelům, že mě vysvětili na biskupa.

Děkuji svému předchůdci biskupu Janu Baxantovi, že za patnáct let svého episkopátu formoval litoměřickou diecézi v dobrotě pastýře k podobě Kristově. Děkuji jeho spolupracovníkům za to, že mu v tom byli nápomocni. Mohl jsem mezi ně jako generální vikář sedm a půl roku patřit, a tak trochu vím, co to obnáší. Zvláště chci poděkovat dosavadnímu generálnímu vikáři, kanovníku Martinu Davídkovi za věrnou službu svému biskupovi a za jeho velkorysou otevřenost pro budoucnost. Toho si opravdu vážím. Děkuji všem kněžím a jáhnům za jejich věrnou službu. Těším se na naši spolupráci.

Jsem vděčný vám všem, kteří jste tady před chvíli pronesli slova přání. Rád bych je všechna uvedl ve skutek, ale mějte prosím na paměti, že mezi vás nepřišel anděl ani světec, ale obyčejný člověk, který se potýká se stejnými těžkostmi a výzvami, jako každý z vás. Budu ale dělat všechno proto, abych dorůstal do ideálu biskupa podle vzoru Krista – Dobrého pastýře. Chci být také dobrým člověkem, sousedem a občanem. Proto děkuji za to, že jsou zde přítomni představitelé veřejného života. Jsem připraven k práci a součinnosti na obecném dobru. Jsem vděčný za přítomnost představitelů ekumeny. Při působení na České biskupské konferenci jsem poznal, že je mezi námi křesťany různých vyznání mnohem více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje. Důležité je, abychom se znali a abychom byli přátelé. Totéž platí o našich starších bratrech a sestrách ve víře, o židech. Z okna se budu denně dívat na Terezín a nezapomenu na jejich utrpení, které je bohužel opět aktuálnější s narůstajícími projevy antisemitismu. Na atmosféru přátelských ekumenických vztahů, kterou jsem poznal v Praze, chci navazovat i v místních podmínkách zde v litoměřické diecézi.

Děkuji všem za přípravu krásné liturgie, kterou jsme právě prožili. Díky za zpěv a hudbu, která vede k chvále Boží a povznáší lidská srdce.

Pozdravuji Vás – německy mluvící biskupy, kněze a věřící. Děkuji Vám, že jste přišli v tak hojném počtu. Tím se potvrzuje naše přátelství, které v tomto kraji vyrostlo ze slz po vzájemných křivdách a ztraceném domově. Děkuji Vám, pane kardinále Schönborne, za Vaše kázání. Rád si budu stále znovu připomínat, že důležité je ono dnes, v němž se uskutečňuje Boží plán s člověkem a v němž můžeme prožívat Boží blízkost. Děkuji Tobě, milý biskupe Gregore Maria, žes přijal ochotně mou prosbu a stal ses mým spolusvětitelem. Partnerství našich diecézí je tak posíleno dalším silným vztahem.

Děkuji i Vám všem, kteří jste přicestovali zdaleka a mluvíte italsky. Velmi si vážím toho, že je mezi námi můj novicmistr P. Mieczysław Witalis, který nehleděl na obtíže věku – brzy mu bude 93 let – a přijel sem až z východopolského Tuchowa. Neméně si vážím přítomnosti apoštolského nuncia v Turecku, arcibiskupa Marka Solczyńského. Děkuji Vám všem za Vaši přítomnost, která je projevem přátelství a podpory.

Bojím se, že jsem na někoho zapomněl, ale chci projevit vděčnost opravdu všem.

Nyní nás čeká běžný život, dá-li Pán Bůh, tak téměř 23 let. Chci být uprostřed vás, s vámi a pro vás. Ne jako honicí pes nebo velebnost sama, ale jako ten, který vám slouží. Vás prosím o shovívavost, odvahu dát zpětnou vazbu, a především o dobrou vůli jít za společným cílem, kterým je pro nás křesťany Boží království.

Vybral jsem si biskupské heslo: „Pax vobis“ – pokoj vám. Nedá mi, abych v této chvíli neapeloval na tuto hodnotu, která – bude-li žita – stane se ctností. Pokoj chápu jako prostor beze strachu, prostor důvěry a možnosti vyrůst a vyzrát, jako prostředí, kde můžeme lépe zaslechnout Boží hlas a docenit Boží pozornost vůči nám. Tento pokoj přeji Vám i sobě z celého srdce.

Již zmiňovaný kardinál Joachim Meisner říkával, že pro katolíky má být typická jistá vyrovnanost mezi zbožností a pohostinností (v originále Kirche und Küche müssen im Gleichgewicht sein). Proto si Vás po bohoslužbě dovoluji pozvat na pohoštění. Úplně všechny před katedrálu, pozvané potom do Kulturního domu a do Hradu Litoměřice. Mám úmysl se s Vámi všemi setkat, snad se mi to alespoň z velké části podaří. Je to ale věc času, proto nikam nepospíchejte, já vám neuteču, ale bude to asi trochu trvat, než se k sobě navzájem probojujeme.

A když už mluvíme o tom pokoji: Jsem realista a vím, že jste tu lidé různých názorů, kteří jste ve svých vztazích možná prošli nějakým nedorozuměním nebo dobré vztahy z nejrůznějších důvodů ztroskotaly. Dnes máme možnost ve zcela neformálním prostředí znovu nalézt ztracené nitky. Užijme si radostné chvíle setkání a shledání, které nás čekají.

A na úplný závěr bych Vám rád oznámil jméno mého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. Radku, děkuji Ti, žes přijal tuto výzvu. Spoléhám na to, že budeme tvořit dobrou dvojici, a tak společně sloužit této místní církvi.

(www.cirkev.cz)

Biskup Stanislav Přibyl se stal v pořadí 21. biskupem litoměřickým. V sobotu 2. března 2024 ho do úřadu doprovodilo společenství diecézních kněží, jáhnů, řeholníků a mnoha věřících spolu s biskupy ostatních diecézí i zahraničí. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup a předseda ČBK, Jan Graubner, spolusvětitelem byl eichstättský biskup Gregor Maria Hanke. Co při mši svaté zaznělo a koho si biskup Stanislav vybral za své nejbližší spolupracovníky?

Na slavnostní bohoslužbě v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích bylo přítomno několik stovek věřících. Ti, kteří se do katedrály nedostali, mohli obřad sledovat na velkoplošné televizi před katedrálou a v kostele Všech svatých na Mírovém náměstí.

Bohoslužbu zahájil pražský arcibiskup Jan Graubner jakožto biskup hlavní světitel. Koncelebranty byli nyní již emeritní biskup litoměřické diecéze Jan Baxant, eichstättský biskup Gregor Maria Hanke jakožto spolusvětitel a apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo. U oltáře asistovali také vídeňský arcibiskup, kardinál Schönborn a kardinál Dominik Duka. Přítomné přivítal biskup Jan Baxant nejprve v mateřském jazyce, poté v němčině a italštině. 

„Nejdůstojnější Otče, diecéze litoměřická Vás žádá, abyste posvětil kněze Stanislava Přibyla k biskupské službě,“ zaznělo z úst P. Jana Hrubého, asistujícího kněze. Následně byla před celým shromážděním přečtena jmenovací bula od Svatého otce v latině a v češtině.

První čtení proroka Izaijáše o služebníku Božím přečetla převorka kláštera premonstrátek v Doksanech, sestra Augustina Vrzalová. Europoslanec Alexandr Vondra přednesl čtení druhé, z listu Timotejovi a evangelium s Ježíšovým trojím posláním „Pas moje ovce“ četl jáhen Michael Koudelka.

Vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, rodák z české Skalky, pronesl homilii. Celý text je k dispozici zde. Kardinál Schönborn se vracel k textům, které zazněly při bohoslužbě slova a které si pro tuto příležitost vybral nově vysvěcený biskup Stanislav. Vídeňský kardinál v promluvě vzpomínal na sametovou revoluci. „Od svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989 vládla úžasná pozdvižená atmosféra. Směl jsem ji také zažít. Co z této atmosféry po čtyřiatřiceti letech zůstalo, co se z ní stalo? Jaká je doba, ve které teď ty, milý Stanislave, budeš biskupem? Něco ti mohu prozradit: my se momentálně s rostoucím zájmem díváme na církev v České republice. Zvláště u nás ve Vídni, ale i v Rakousku obecně, a ano, v celé „západní“ Evropě, zažíváme prudký nárůst sekularizace se vším, co k ní patří. Vy to v důsledku komunismu a ekonomického liberalismu máte už skoro za sebou. My se na vás poslední dobou díváme, abychom se lépe naučili, jak máme jako církev žít v tak sekulární společnosti, a také s mnohem skromnějšími finančními prostředky. Papež Benedikt XVI. na to poukázal už v roce 2009, že se můžeme od České republiky naučit, jakou podobu dnes v této sekulární společnosti může mít to být křesťanem.“

Obřad samotného biskupského svěcení byl zahájen hymnem k Duchu svatému. Součástí obřadu byl slib svěcence, že bude mj. vytrvale hlásat Kristovo evangelium, otevírat srdce všem chudým, strádajícím a cizincům a jako dobrý pastýř hledat zbloudilé ovce a přivádět je zpět do Pánova ovčince. Všichni shromáždění poté za zpěvu litanií vyprošovali milost pro svěcence, který před oltářem na důkaz naprosté odevzdanosti padl s tváří k zem. Prostrace se objevuje na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale především naprostou odevzdanost. Člověk se fyzickým gestem zříká sám sebe a prosí, aby jej moc Boží zastínila a naplnila. 

Následně na svěcence hlavní světitel a všichni přítomní biskupové vkládali mlčky ruce a arcibiskup Graubner pronesl konsekrační modlitbu. Stanislav Přibyl byl pomazán křižmem, přijal evangeliář a biskupské insignie –⁠⁠⁠⁠⁠ solideo, prsten, mitru a berlu. Nově vysvěcený biskup poté za zvuku fanfár usedl na katedru, přijal od přítomných biskupů políbení pokoje a pokračoval ve slavení Eucharistie jako hlavní celebrant.

Po přijímání zazněl chvalozpěv Te Deum, který předcházel závěrečným přáním z lidu. Za kněze litoměřické diecéze popřál nově vysvěcenému biskupovi probošt katedrální kapituly P. Jiří Hladík O.Cr. a za jáhny litoměřické diecéze Ing. Mgr. Michael Koudelka. Za řeholníky a řeholnice působící v diecézi poblahopřály novému biskupovi sestry dominikánky a františkánky. Za rodiny promluvili Zdeněk a Zuzana Pokludovi se svými dětmi. A nakonec za město Litoměřice vystoupil starosta Ing. Radek Löwy.

Před závěrem k zaplněné katedrále promluvil nově vysvěcený biskup Stanislav Přibyl. Celý text je k dispozici zde. Zazněla mnohá slova díků Bohu, Přibylově rodině, řádu redemptoristů, všem, kteří Stanislava Přibyla na jeho cestě doprovázeli a podporovali, jeho předchůdci Janu Baxantovi, generálnímu vikáři diecéze Martinu Davídkovi, všem, kteří se podíleli na přípravě bohoslužby a dalším. Stanislav Přibyl si vybral své biskupské heslo „Pax vobis“ –⁠⁠⁠⁠⁠ Pokoj vám. Na závěr oznámil jméno svého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. 

Nový litoměřický biskup poté udělil shromážděným první biskupské požehnání. Slavnostní bohoslužbu zakončil mariánský zpěv a Bachova Toccata a Fuga F Dur. Stanislav Přibyl vyšel po skončení bohoslužby pozdravit všechny přítomné lidi na nádvoří.

(www.cirkev.cz)

Přinášíme homilii Christopha kardinála Schönborna, kterou pronesl v sobotu 2. března v litoměřické katedrále sv. Štěpána během obřadu biskupského svěcení 2+. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla.

Milý svěcenče otče Stanislave, vážený pane nuncie, milý pane arcibiskupe Graubnere, milí spolubratři v biskupské službě, kněží, řeholníci a řeholnice, a především milí věřící, bratři a sestry, a zvláště pak nejbližší příbuzní nově jmenovaného biskupa!

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Těmito slovy začíná Ježíš v synagoze v Nazaretě svůj výklad úryvku, který on sám právě přečetl ze svitku knihy proroka Izaiáše.

Toto „dnes“ platí také v dnešní den. Dnes se naplňuje toto slovo! Neboť dnes budeš ty, milý spolubratře Stanislave, Ježíšem přijat do jeho zvláštní služby. Biskupským svěcením budeš přijat do společenství Ježíšových následovníků, apoštolů; pro dnešek, ale zasazený do dlouhých a rozmanitých dějin.

Vzkládáním rukou a pomazáním Duchem Svatým budeš přijat do sboru biskupů a skrze successio apostolica dostaneš podíl na jedněch velkých dějinách. Je to už samo o sobě něco jedinečného, že budeš patřit do této dvoutisícileté posloupnosti apoštolů. Existuje nějaká srovnatelná instituce, která by, přes všechny historické proměny a zvraty, vykazovala takovou kontinuitu?

Budeš biskupem diecéze, která vznikla před téměř 370 lety, ve městě, které v příštím roce oslaví 800 let od svého založení. Budeš biskupem diecéze, která má pohnuté dějiny, v nichž se zrcadlí dramata českých a evropských dějin. Zmíním jen husitské války, napětí v době reformace, katolicko-habsburskou protireformaci, k tomu navíc národnostní otázka mezi českým a německým obyvatelstvem, která se od 19. století stále vyostřovala, až k tragédii 20. století, nacistické nadvládě a následnému vyhnání těch, kteří mluvili německy. A nakonec komunistická diktatura s pronásledováním církve. A uprostřed těchto všech dramat úděl židovského obyvatelstva, jeho diskriminace, vyhnání, pogromy, a nakonec šoa jako nepochopitelné zlo.

Napříč všemi těmito osudy se lidé snažili žít jako lidé a křesťané, uskutečňovat Izaiášovo proroctví dnes, v dnešku svého každodenního života, „zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným“ (Iz 61,1). To, co dějepis uvádí jen zřídka, protože je to stěží zachytitelné, je toto dnes, napříč všemi staletími, ona žitá dobrota a milosrdenství, láska k bližnímu a tiché obětování se, bez kterých by většinou těžký lidský život byl zcela nesnesitelný. Takto se rok co rok vyhlašovalo „Hospodinovo milostivé léto“ (Iz 61,2) a vyprošovala se Boží milost, vysluhovaná ve svátostech, vnášená Božím slovem do každodenního lidského žití a umírání.

Vždy se našli lidé, kteří nikdy neztratili svou lidskost, pomáhali chudým a trpícím nouzí, osvobozovali uvězněné. Zvláště pohnutý je příběh posledního deportačního vlaku z Koncentračního tábora Litoměřice s 4000 lidmi v 77 otevřených vagónech na uhlí, krátce před koncem války. Odvážní civilisté zastavili vlak a osvobodili napůl vyhladovělé zajatce. Vždycky se najdou takoví odvážní lidé!

Milý biskupe Stanislave! Dnes budeš vysvěcen na biskupa, pro tuto dobu, pro tuto naši dobu. Výzvy jsou jiné než před sto, tisíci, dvěma tisíci roky, a jsou přece ve své podstatě stejné. Co potřebuješ pro svou službu? Co od tebe Pán očekává? Sám jsi na to už odpověděl, neboť sis pro liturgii svého svěcení vybral evangelium, které jsme právě slyšeli.

Ježíš si své apoštoly nevybral na základě nějakého mezinárodního výběrového řízení. Nenařídil jim, aby absolvovali nějaký manažerský kurz. Položil Petrovi jen jednu otázku: „Miluješ mě?“ A ty chceš dát Ježíšovi stejnou odpověď, jakou mu dal Petr: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ A na to také tobě Ježíš dnes říká: „Pas moje ovce!“ (Jan 21,15-17).

Ale můžeš to říct upřímně? Mohu to říct upřímně já? Můžeme to my biskupové, kteří jsme zde shromážděni, říct upřímně? Jak přišel Petr na tuto odpověď? On sám to říká: „Pane, ty víš všechno ‒ ty víš, že tě miluji!“ Krásné na těchto slovech je to, že jsou otevřena nám všem. Protože v nich tkví jádro křesťanství. Nemohu si nyní nevzpomenout na jeden rozhovor, který jsem v 80. letech měl v Římě s vrátnou „Palazzo del Sant’Uffizio“. Ptal jsem se jí: „Jaký je vůbec ten váš nový prefekt, kardinál Ratzinger?“ Její odpověď nikdy nezapomenu: „È un vero cristiano!“ (Je to opravdový křesťan!) O nás všech, biskupech, kněžích, laicích by mělo být možné říci především toto: È un vero cristiano!

Milovat Ježíše znamená milovat lidi. Mít je rád! Zajímat se o ně! Mít vášnivý zájem o to, co činí jejich život životem. Můj předpředchůdce, kardinál König, mě vždy a stále znovu dojímal svým živoucím zájmem o to, co hýbe životem lidí. Dnes zde, v litoměřické katedrále, na něj zcela vědomě pamatuji. Bylo to 16. dubna 1974, kdy se spolu s jinými kardinály, mezi nimi s kardinálem Wojtyłou, a dalšími třemi tisíci lidmi účastnil pohřbu kardinála Štěpána Trochty. Děkujeme dost za to, že dnes smíme svěcení biskupa Stanislava slavit ve svobodě?

Mnohé se od sametové revoluce změnilo. Ještě dobře si vzpomínám na svou návštěvu litoměřického kněžského semináře v prvních lednových dnech roku 1990. Vojtěch Cirkle byl tehdy rektorem. Od svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989 vládla úžasná pozdvižená atmosféra. Směl jsem ji také zažít. Co z této atmosféry po čtyřiatřiceti letech zůstalo, co se z ní stalo? Jaká je doba, ve které teď ty, milý Stanislave, budeš biskupem? Něco ti mohu prozradit: my se momentálně s rostoucím zájmem díváme na církev v České republice. Zvláště u nás ve Vídni, ale i v Rakousku obecně, a ano, v celé „západní“ Evropě, zažíváme prudký nárůst sekularizace se vším, co k ní patří. Vy to v důsledku komunismu a ekonomického liberalismu máte už skoro za sebou. My se na vás poslední dobou díváme, abychom se lépe naučili, jak máme jako církev žít v tak sekulární společnosti, a také s mnohem skromnějšími finančními prostředky. Papež Benedikt XVI. na to poukázal už v roce 2009, že se můžeme od České republiky naučit, jakou podobu dnes v této sekulární společnosti může mít to být křesťanem.

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Jedno slovo svaté Terezičky z Lisieux by nás jako po mostě mohlo převést k obřadu biskupského svěcení, který právě začne. V jedné z jejích básní je věta: „Pour t’aimer, je n’ai que aujourd’hui“ („K tomu, abych tě milovala, mám jen dnešek“).

Kéž tě, milý biskupe Stanislave, toto dnes provází po všechny dny tvého života, až do věčného Božího DNES! Amen!

(www.cirkev.cz)

V sobotu 2. března v 11 hodin proběhne v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích biskupské svěcení P. Stanislava Přibyla, generálního sekretáře ČBK. Slavnostní bohoslužbu bude živě přenášet TV Noe a rádio Proglas. Celý průběh obřadu spolu s organizačními pokyny jsou k dispozici v brožuře, kterou naleznete v příloze.

Živý přenos můžete sledovat na Tv Noe nebo na rádiu Proglas. 

Již tuto sobotu, 2. března 2024, se v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích uskuteční slavnostní bohoslužba, při které přijme biskupské svěcení P. Stanislav Přibyl, který bude zároveň uveden do úřadu 21. biskupa litoměřického.

Všichni, kteří se plánují této slavnosti osobně účastnit a kvůli omezené kapacitě se nedostanou do katedrály, budou moci přenos bohoslužby sledovat i z kostela Všech svatých na Mírovém náměstí nebo na velkoplošné obrazovce z Dómského náměstí v Litoměřicích. Mši svatou bude přenášet živě také TV Noe. Další informace a pokyny k příjezdu, parkování atd. jsou k dispozici zde.

Bohoslužba bude zahájena liturgickým průvodem z biskupské rezidence v 11 hodin. Hlavním světitelem 21. litoměřického biskupa bude Jan Graubner, arcibiskup a metropolita pražský, primas český a předseda České biskupské konference. Spolusvětitelé jsou Jan Baxant, emeritní biskup litoměřický a Gregor Maria Hanke OSB, biskup eichstättský. Kázat při této slavnosti bude Christoph kardinál Schönborn OP, arcibiskup vídeňský, který se narodil v roce 1945 na zámku Skalka v litoměřické diecézi. Jeho rodina byla o několik měsíců později v rámci odsunu Němců z tehdejšího Československa vysídlena.

Při bohoslužbě budou asistovat bohoslovci Arcibiskupského semináře v Praze a ministranti litoměřické diecéze. Zpěv a hudební doprovod zajistí Vepřekův smíšený sbor, členové Svatohorského chrámového sboru, Collegium hortense a Žesťové kvarteto Hudby Hradní stráže a Policie České republiky s dirigentem plk. Janem Zástěrou, Capella Ornamentata a spojené sbory litoměřické diecéze. Na varhany zahrají Ivana Kylarová, Pavel Šmolík, Jaroslav Tůma a Martin Bernreuther.

P. ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR se narodil 16. listopadu 1971 v Praze – Strašnicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po maturitě nastoupil do noviciátu v polské Lubaszowé (1990–1991) a následně složil řeholní sliby v kongregaci redemptoristů. V letech 1991–1996 studoval na KTF UK a zároveň absolvoval formaci v pražském Arcibiskupském semináři. Po vysvěcení na kněze v roce 1996 byl farním vikářem na Svaté Hoře (1996–1999) a farářem tamtéž (1999–2008). V letech 2002–2011 zastával úřad provinciála pražské provincie redemptoristů. V roce 2004 se stal prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Působil zde do konce roku 2008. V témže roce byl jmenován členem kněžské rady v Pražské arcidiecézi. V roce 2012 získal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze licenciát teologie, v roce 2014 získal tamtéž doktorát z teologie. V roce 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management. V současné době se věnuje na FF UK studiu dějin výtvarného umění se zaměřením na osobnost třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Mezi lety 2009 a 2016 působil ve funkci generálního vikáře litoměřické diecéze. Od 1. října 2016 pracuje jako generální sekretář České biskupské konference. Dne 23. prosince 2023 ho papež František jmenoval 21. biskupem litoměřickým. 

Diecéze litoměřická byla založena bulou papeže Alexandra VII. ze dne 3. července 1655, a byla vydělena z území arcidiecéze pražské. Zaujímá plochu 9 393 km², má 10 vikariátů, 384 farností a nachází se v ní 1265 samostatně stojících kostelů a kaplí. V pořadí 20. diecézním biskupem je od roku 2008 Jan Baxant, který 8. října 2023 dosáhl kanonického věku 75 let a podal rezignaci na úřad sídelního biskupa do rukou papeže.

(www.cirkev.cz)

Před dvaceti lety, 28. února 2004, přijal v litoměřické katedrále sv. Štěpána biskupské svěcení Mons. Pavel Posád, nynější pomocný biskup českobudějovický.

Pavel Posád se narodil 28. června 1953 v Budkově, okres Třebíč, a pokřtěn byl v kostele sv. Martina v Budkově 1. června téhož roku. Pochází ze sedmi sourozenců, nejstarší bratr zemřel ve věku dvou let. Rodiče pracovali v zemědělství.

Po ukončení Základní školy v Budkově pokračoval ve studiu na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Po maturitě v roce 1972 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, se sídlem v Litoměřicích. Absolutorium obdržel v roce 1977 a 26. června 1977 byl v Brně vysvěcen biskupem Josefem Vranou na kněze pro brněnskou diecézi.

Kněžskou službu vykonával po tři roky jako kaplan nejdříve v Pozořicích, potom v Brně – Židenicích a v Lomnici u Tišnova. Od roku 1980 působil jako farář v Ratíškovicích, okres Hodonín. Po dvou letech byl na žádost tehdejší státní správy přeložen do pohraniční farnosti Drnholec, okres Břeclav. V roce 1989 byl ustanoven duchovním správcem v Třešti.

Po pádu komunistické totality se stal farářem u sv. Tomáše v Brně. Po třech letech byl jmenován spirituálem olomouckého Arcibiskupského kněžského semináře.

Diecézním biskupem v Litoměřicích byl jmenován 24. prosince 2003, biskupské svěcení přijal v litoměřické katedrále sv. Štěpána 28. února 2004. Papež Benedikt XVI. jej dne 26. ledna 2008 jmenoval světícím biskupem českobudějovickým a udělil mu titulární stolec ve Ptuji (Slovinsko). Intronizován byl 8. března 2008.

Dne 3. února 2012 byl Mons. Pavel Posád zvolen novým proboštem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích a do této funkce v neděli 19. února 2012 v klášterním kostele Panny Marie slavnostně instalován.

V ČBK je členem Komise pro kněžstvo a předsedou Rady pro pastoraci mládeže.

(www.cirkev.cz)

Před nedělní modlitbou Anděl Páně papež František odsoudil utrpení v Myanmaru, na Blízkém východě, Ukrajině a na Haiti a opět vyzval k mírovým řešením. Na závěr své promluvy připomněl Světový den lepry, který letos připadl na neděli 28. ledna.

“Války jsou katastrofou pro národy a porážkou pro lidstvo,“ uvedl Svatý otec v promluvě k věřícím před nedělní modlitbou Anděl Páně a upozornil zejména na Myanmar, Blízký východ, Ukrajinu a Haiti. „Již tři roky trvá bolestný konflikt, který vystřídal úsměv tolik charakterizující lid Myanmaru,“ konstatoval papež a vyzval všechny zúčastněné strany, aby podnikly kroky k dialogu a dosáhly porozumění, aby země Myanmar došla do cíle bratrského smíření. „Nechť je umožněn průchod humanitární pomoci, aby byly zajištěny potřeby každého člověka.“ Boje v Myanmaru proti vojenské vládě, která se před třemi lety chopila moci, se rozrostly do té míry, že se země ocitla v občanské válce.

Poté se Svatý otec věnoval Blízkému východu a Ukrajině „A totéž pletí na Blízkém východě, v Palestině a Izraeli a všude tam, kde se bojuje: respektujte nevinné lidi!“ apeloval papež a dodal: „Vždy srdečně myslím také na všechny oběti, zejména civilisty, zasažené válkou na Ukrajině. Prosím, ať je vyslyšeno jejich volání po míru, jejich pláč, protože jsou unaveni násilím a chtějí, aby válka, která je katastrofou pro národy a porážkou lidstva, skončila!“

Přestože papež vyjádřil úlevu, když se dozvěděl o nedávném propuštění řeholních sester na Haiti, vybídl k propuštění i dalších osob: „Vyzývám k propuštění všech dosud unesených a k ukončení veškerého násilí; aby všichni přispěli k mírovému rozvoji země, k čemuž je zapotřebí obnovené podpory mezinárodního společenství.“ Podle haitského arcibiskupa Maxe Leroye Mésidora z Port-au-Prince násilí a napětí zůstávají na Haiti vysoké, přestože bylo minulý týden propuštěno šest řeholnic z Kongregace svaté Anny, které byly 19. ledna spolu se dvěma unesenými laiky zajaty ozbrojenci.

Svatý otec rovněž odsoudil nedělní útok na katolický kostel v Istanbulu. Podle ministra vnitra Aliho Yerlikaye se ozbrojení muži během mše zaměřili na kostel italské komunity v hlavním městě země a zabili jednu osobu. „Vyjadřuji soustrast společenství kostela svaté Marie Draperis v Istanbulu, které během mše utrpělo ozbrojený útok, při němž zemřel jeden člověk a několik osob bylo zraněno.“

Na závěr Svatý otec připomněl Světový den lepry, který letos připadl na poslední lednovou neděli. Tento mezinárodní den je příležitostí k uctění lidí, kteří se setkali s leprou, ke zvýšení povědomí o této nemoci a k výzvě k ukončení stigmatizace a diskriminace v souvislosti s ní. „Podporuji všechny, kdo se podílejí na záchraně a sociální reintegraci lidí postižených touto nemocí, jejíž výskyt sice klesá, ale stále patří mezi nejobávanější a postihuje ty nejchudší.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)