Nadace otce Pia vybrala několik fotografií světce pořízených jeho fotografem Eliou Stellutem a zdarma je zpřístupnila věřícím. Iniciativa vznikla u příležitosti 25. výročí blahořečení světce z Pietrelciny, které připadá na 2. května a 10. výročí založení nadace.

Elia Stelluto, narozený v roce 1935, pořídil bez blesku tisícovky fotografií otce Pia z Pietrelciny v každodenním životě, které i přesto mají jedinečné světlo. „Stále nemohu pochopit tajemství těchto fotografií,“ říká fotograf. Otec Pio nemohl vystát záblesk světla, který vzniká při hoření hořčíkového prášku, ale chlapci, který se potloukal kolem kláštera San Giovanni Rotondo dal svolení, aby ho fotografoval bez blesku, jak se mu zlíbí, a mohl si tak vydělat pár drobných. Deset Stellutových fotografií světce, z nichž některé nebyly dosud publikovány, je nyní volně k dispozici věřícím a ctitelům otce Pia na webové stránce: therealsaintpio.org.

Elia Stelluto a Luciano Lamonarca, zakladatelé Nadace otce Pia, představili iniciativu s názvem „Fotografie otce Pia – vzpomínky na světce“ na tiskové konferenci v pondělí 29. dubna ve Vatikánské filmotéce, nad níž převzalo záštitu Dikasterium pro komunikaci a Dikasterium pro vzdělávání a kulturu. Iniciativa je oslavou pětadvacátého výročí blahořečení světce a desátého výročí založení nadace. „Otec Pio je postava, která je i dnes aktuální a která stále přitahuje mnoho lidí,“ řekl Andrea Tornielli, redakční ředitel Dikasteria pro komunikaci během brífinku. „Je to světec lidu, protože vyšel z lidu, světec schopný komunikovat navzdory svým vysokým duchovním nárokům,“ dodal.

Fotografie, které Stelluto a Lamonarca vybrali, ukazují světce z Pietrelciny právě takového: prostého řeholníka mezi svými bratry v komunitním životě nebo při slavení bohoslužby či žehnání růžence. Snímky také pomáhají rekonstruovat jeho život, jak zdůraznil arcibiskup Felice Accrocca z Beneventa, diecéze, kde otec Pio prožil první roky svého života. Vysvětlil důležitost fotografií pro pochopení kontextu prostředí, v němž se řeholník narodil a vyrůstal a toho, co charakterizovalo jeho osobnost, utvářenou místními zvyky a tradicemi.

„Mým přáním bylo darovat fotografie celému katolickému světu a duchovním dětem otce Pia,“ uvedl Stelluto, který vyprávěl některé příběhy z let strávených po boku řeholníka, milého člověka a laskavého muže, kterého se mu podařilo zachytit s tváří rozzářenou úsměvem. Byl také jeho ministrantem a vzpomínal, že po mši svaté chlapci chodili políbit jeho zraněné ruce. „Nezapomeňte se modlit, chodit v neděli na mši a recitovat růženec,“ to bylo učení, které si Stelluto dodnes uchovává ve svém srdci. „Jeho zbraní byl růženec,“ vysvětlil a připomněl, že těm, kteří ho žádali o zázraky, řeholník doporučoval především modlitbu.

Obrovský fotografický archiv Stelluta, který obsahuje asi tři tisíce snímků a několik filmů, dnes spravuje jeho synovec Ruben Lobos. Filmy byly digitalizovány a existuje ještě mnoho nepublikovaných fotografií. „Tvář světce z Pietrelciny je tváří pokorného člověka,“ zdůraznil Lamonarca, jehož nápad zpřístupnit některé Stellutovy fotografie má za cíl lépe seznámit lidi s otcem Piem a umožnit jim nahlédnout i za obraz stigmatizovaného světce.

Nadace také vybrala 365 dopisů, jeden na každý den v roce, které byly přeloženy do pěti jazyků a které otec Pio napsal svým duchovním vůdcům a svým duchovním dětem, aby mohly být vodítkem pro ty, kdo hledají zdroj inspirace. V neposlední řadě se připravuje dokumentární film. „Chceme předat poselství naděje, musíme být více ve společenství se sebou samými i s druhými a já věřím a doufám, že otec Pio povzbuzuje lidi k větší mírumilovnosti,“ uzavírá zakladatel nadace.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Pevné křesťanské hodnoty, akademické svobody, ekonomická stabilita, bezpečí a intenzivní komunikace, to jsou témata nového děkana KTF UK doc. Jaroslava Brože. Ten byl v pátek 3. května 2024 slavnostně inaugurován v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Z rukou rektorky Mileny Králíčkové převzal jmenovací dekret a děkanské signum. Ve funkci bude čtyři roky.

„Naším pedagogickým a badatelským posláním je zabývat se křesťanskými hodnotami, vyučovat je a poučovat se z nich, neboť tyto hodnoty považujeme za pevné a správné pro utváření sebevědomé a zdravé společnosti. Chci všechny ujistit, že na fakultě budeme nadále aktivně vytvářet svobodné akademické prostředí s otevřenou komunikací dovnitř i navenek a s respektem budeme podporovat rozvoj osobních darů a talentů každého člena naší akademické obce, protože s nimi poroste naše fakulta i Karlova univerzita jako celek,“ řekl ve svém slavnostním projevu Jaroslav Brož.

Docentu Brožovi ke jmenování do funkce děkana při předání jmenovacího dekretu popřála rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková hodně sil a vyslovila přání, aby byla jeho cesta ve vedení fakulty naplněna štěstím.

Bohoslužbě u příležitosti inaugurace předsedal Arcibiskup pražský a Velký kancléř Katolické teologické fakulty Jan Graubner. Ten věří v úspěšné naplnění vizí nového děkana a zároveň dodal: „Těší mě, že se děkanem Katolické teologické fakulty stává právě P. Jaroslav Brož, člověk, který je nejen teologicky velmi fundovaný, ale také dokáže stavět mosty. Přeji jemu i fakultě mnoho úspěchů do budoucna.“

„Vážím si veškeré podpory a jsem rád, že jsme společně s vedením univerzity našli shodu na důležitých tématech pro rozvoj fakulty i celé univerzity. Jsem připraven se jich zhostit se ctí a ve prospěch akademické obce,“ doplnil nový děkan. Ten již má jasno i o svém týmu, se kterým bude čtyři roky ve funkci úzce spolupracovat. V příštích dnech proto požádá Akademický senát KTF UK o projednání nových členů svého kolegia. To bude nejméně čtyřčlenné a bude složeno z vážených a respektovaných kolegyň a kolegů z fakulty. Vedení kateder zůstane nezměněno, jen za sebe bude děkan navrhovat náhradu, aby se mohl plně soustředit na službu fakultě. Mezi své priority zařadil ekonomickou a personální stabilitu i komunikaci.

Jaroslav Brož byl zvolen Akademickým senátem KTF UK v únoru 2024. Funkce se ujímá od 1. května 2024 na čtyři roky. Členy nového kolegia projedná Akademický senát KTF UK na svém řádném zasedání 29. května 2024.

Jaroslav Brož je katolickým knězem a biblistou. Na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy vyučuje od roku 1990 a posledních několik let působí na Katedře biblických věd a starých jazyků. Zaměřuje se na teologii a biblistiku, které se věnoval také na studijních pobytech v Jeruzalémě a Římě. Je sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě, čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové a nesídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.

Zdroj: KTF UK

(www.cirkev.cz)

„Na kanonizaci Jana Pavla II. jsme se těšili, protože jsme o jeho svatosti byli hluboce přesvědčeni,“ říká kardinál Stanislaw Dziwisz v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Někdejší sekretář Jana Pavla II. přijel do Říma oslavit 10. výročí kanonizace polského papeže. Ve vatikánské bazilice dnes připomene výročí svatořečení slavnostní bohoslužba.

„39 let jsem byl svědkem jeho svatosti a je dobře, že byla uznána a jeho nástupci oficiálně potvrzena. Naše setkání zde ve Vatikánu je velkým poděkováním za osobnost Jana Pavla II. za obsáhlé teologické dědictví, které nám zanechal, ale také za jeho literární odkaz, protože Jan Pavel II. byl všestranně nadaný, vynikal ve filozofii, teologii, ale byl také dobrým básníkem a hercem,“ zdůrazňuje kardinál Dziwisz.

Římskou připomínku svatořečení organizuje Nadace Jana Pavla II. Jak podotýká kardinál Dziwisz, církev si chce nejen připomenout velkou historickou postavu, ale také “poukázat na jeho učení, které je naprosto nadčasové. Je aktuální dnes, bude aktuální vždy”. Připomíná také osobní charisma papeže Wojtyly: “Kdo se setkal s Janem Pavlem II. přiblížil se víře, Pánu Bohu. Někdy se setkávám s lidmi, kteří vzpomínají, že si dodnes nesou v sobě jeho pohled, který je povzbuzuje k lepšímu životu,“ říká kardinál Dziwisz.

Před pouze citovým prožíváním dnešní připomínky varuje Mons. Pawel Ptasznik. „Měli bychom se snažit vrátit především k učení Jana Pavla II. a odklonit se od pouhého sentimentálního pohledu na tato léta,“ – podotýká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas předseda správní rady vatikánské nadace nesoucí jméno polského papeže. Již v roce 2005 se během papežova pohřbu ozývaly výkřiky „santo subito“. „Všichni jsme byli přesvědčeni, že Jan Pavel II. svým životem, působením a učením hlásá Krista, žije Krista a tato pověst svatosti zůstala i po jeho smrti a byla oficiálně potvrzena aktem kanonizace,“ zdůrazňuje otec Ptasznik. 

„Jako nadace jsme přišli s iniciativou oslav 10. výročí kanonizace Jana Pavla II. podpořenou autoritou kardinála Stanislawa Dziwisze, která byla ve vatikánských kruzích velmi dobře přijata a požehnání této iniciativě udělil papež František,“ dodal mons. Ptasznik. Upozornil také, že nadace v souladu s vůlí Jana Pavla II. propaguje křesťanskou kulturu, podporuje studenty a samozřejmě také shromažďuje dokumentaci pontifikátu a zkoumá učení polského papeže. Pod její záštitou funguje v Římě také Polský dům pro poutníky.

Jak dodává, Jan Pavel II. po sobě zanechal obrovské dědictví učení a svatosti, ke kterému se lze stále vracet. “Dnes jsme v Polsku svědky jakési snahy snížit autoritu Jana Pavla II. a lidé ve světě – i tady v Itálii – jsou překvapeni, že se Poláci odklánějí od toho, co bylo v nedávné historii vůbec nejskvělejší. Myslím si však, že bychom se měli pokusit především o návrat k učení Jana Pavla II. (…) protože mladí už s ním nemají vlastní zkušenost a potřebují se odvolávat na to, co bylo jeho životním dílem, a ne na vzpomínky, které jsou v nás živé, ale nejmladším generacím přinášejí jen nemnoho”.

10. výročí kanonizace Jana Pavla II. připomene slavnostní bohoslužba v bazilice sv. Petra. Začne v 17 hodin, hlavním celebrantem bude děkan kardinálského kolegia Giovanni Battista Re a homilii pronese kardinál Angelo Comastri.

Zdroj: Vatican News – polská sekce

(www.cirkev.cz)

180 tisíc lidí zaplnilo 27. dubna 2014 Svatopetrské náměstí, kde při slavnostní bohoslužbě kanonizoval papež František své dva předchůdce: Jana Pavla II. a Jana XXIII.

Obřadu svatořečení Jana Pavla II. a Jana XXIII. na Svatopetrském náměstí předsedal před deseti lety papež František. „Prohlašujeme blahoslavené Jana XXIII. a Jana Pavla II. za svaté a přijímáme je mezi svaté. Stanovujeme, že je má takto uctívat celá církev. Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého,“ pronesl Svatý otec. Nové svaté označil za statečné muže, které nepřemohly ani tragédie, jež zažili ve 20. století. Podle Františka se nebáli „poklonit utrpení a ranám lidstva“ a byli nositeli živé naděje.

Svatopetrské náměstí, které tradičně pojme kolem 180 tisíc lidí, zaplnily 27. dubna po jeho ranním otevření davy, které neodradil ani déšť. Před samotnou mší spojenou s kanonizací začal obřad modlitbami a zpěvy. Svatořečení začalo krátce po desáté hodině, když prefekt vatikánské kongregace pro blahořečení a svatořečení Angelo Amato podle tradice třikrát papeže požádal o svatořečení dvou papežů. Obřadu kanonizace byl přítomen i emeritní papež Benedikt XVI., který rezignoval ze své funkce v roce 2013. 

Do celého Říma na dorazil nejméně milion poutníků z celého světa, nejvíce jich přicestovalo z domoviny Karola Wojtyla – Polska. Mezi hosty slavnostního aktu byly desítky prezidentů, premiérů a dalších představitelů z mnoha zemí světa, včetně České Republiky. Církev v ČR reprezentovali mimo jiné kardinálové Dominik Duka a Miloslav Vlk. Obřadu se zúčastnilo celkem na 150 kardinálů a 700 biskupů. Asi 600 kněží na Svatopetrském náměstí podávalo během mše svaté přijímání.

Bohoslužba k výročí

Slavnostní bohoslužba k výročí kanonizace proběhne 27. dubna v 17 hodin v bazilice svatého Petra a předsedat jí bude kardinál Giovanni Battista Re, děkan kardinálského kolegia.

Zdroj: ČTK, Vatican News

(www.cirkev.cz)

Kolektiv autorů u příležitosti vyvrcholení oslav 1050 let arcidiecéze představil knihu “Posunuté milénium.” Součástí knihy je také kapitola věnována svatému Vojtěchu, hlavnímu patronovi diecéze. Při uvedení publikace ve čtvrtek 25. dubna byla také představena pravděpodobná podoba tohoto světce.

“Vzhledem k okolnostem doby totality v roce 1973 nemohlo být vzpomenuto milénia našeho biskupství, a tak můžeme říci, že se podařilo po padesáti letech nejenom připomenout významnou událost, ale především zhodnotit význam i ovoce působení církve”, říká kardinál Dominik Duka k uvedení knihy. U příležitosti uvedení byla také historicky poprvé odhalena pravděpodobná tvář sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa a jednoho z hlavních patronů české země. 

Aproximace obličeje sv. Vojtěcha

Digitální kopii světcovy lebky zkoumal tým expertů z Česka, Brazílie, Polska a Austrálie pod vedením Brazilce Cicera Moraese. Na výsledku se podíejlí mimo jiné 3D designéři, antropologové nebo lékaři. Na digitálním odhadu podoby svatého Vojtěcha pracovali i český geoinformatik Jiří Šindelář a fotograf Martin Frouz. 

Lebka svatého Vojtěcha není dochovaná v úplnosti, chybí jí spodní čelist a část levé tváře. Podle Šindeláře je před rekonstrukcí tváře potřeba lebku zkompletovat, k čemuž slouží metoda, kterou výzkumný tým vyvinul. Výzkumem mnoha lebek a obličejů přišli odborníci s novými vztahy a poměry mezi jednotlivými částmi obličeje. Díky tomu mohou lépe odhadnout chybějící části lebky. Metoda našla podle Šindeláře uplatnění také na operačních sálech, využívají ji plastičtí chirurgové, například k rekonstrukci zdeformované tváře po autonehodě.

“Nejprve bylo potřeba vytvořit digitální kopii lebky světce. To se provádí metodou vícesnímkové fotogrammetrie,” popisuje geoinformatik Jiří Šindelář, který stojí za formací svatovojtěšské podoby. “Následně je třeba zkombinovat dvě metody, anatomickou a metodu hloubky měkkých tkání. První metoda využívá jednoznačné informace o úponu lebečních svalů, zatímco druhá metoda využívá znalosti tloušťky měkkých tkání dle konkrétních lebečních rozměrů,” dodává. Jiří Šindelář se již v minulosti podílel na výzkumu k pravděpodobné tváří sv. Ludmily u příležitosti 1100 let jejího úmrtí.

Svatý Vojtěch, v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, žil ve druhé polovině 10. století. Pocházel z rodu Slavníkovců. Vzdělání získal v Magdeburgu. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara. Po jeho smrti se stal druhým pražským biskupem. Zasloužil se mimo jiné o založení Břevnovského kláštera v Praze. Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch podnikl misijní cestu do Pobaltí, kde byl při šíření víry zabit. Za svatého byl Vojtěch prohlášen v roce 999. Hlavním patronem pražské arcidiecéze ho v roce 1965 učinil papež Pavel VI. Svátek svatého Vojtěcha připadá na 23. dubna.

Zdroj: Arcibiskupství pražské, ČTK 

(www.cirkev.cz)

Po mši svaté na slavnost Zmrtvýchvstání Páně pronesl papež František tradiční velikonoční poselství a požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu), v němž se modlil za Svatou zemi, Ukrajinu, Myanmar, Sýrii, Libanon a Afriku, ale i za oběti obchodu s lidmi, nenarozené děti a všechny, kdo prožívají těžké časy.

Foto: Vatican Media

Papež František pronesl na Boží hod velikonoční tradiční velikonoční poselství Urbi et Orbi z hlavní lodžie baziliky svatého Petra s výhledem na náměstí, na kterém předsedal krátce předtím ranní velikonoční bohoslužbě pro cca 60 tisíc věřících. 

Svatý otec zahájil své proslovy radostným přáním šťastných Velikonoc.“Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen!“ (Mk 16,6). Papež dále uvedl, že církev znovu prožívá údiv žen, které se za úsvitu prvního dne v týdnu vydaly ke hrobu. Při připomínce, že Ježíšův hrob byl uzavřen velkým kamenem, papež vyjádřil politování nad tím, že i dnes „těžké kameny, blokují naděje lidstva“, zejména „kameny“ války, humanitárních krizí, porušování lidských práv, obchodování s lidmi, mimo jiné i další kameny. 

Podobně jako Ježíšovy učednice se ptáme jeden druhého: „Kdo za nás odvalí kámen od vchodu do hrobu?“. To je podle Františka úžasný objev onoho velikonočního rána, že tento obrovský kámen, byl odvalen. „Údiv žen, je i naším údivem…Ježíšův hrob je otevřený a je prázdný! Od této chvíle začíná všechno nanovo!“ Navíc přes tento prázdný hrob vede nová cesta. „Cesta, kterou nemohl otevřít nikdo z nás, ale pouze Bůh. Pán, otevírá cestu života uprostřed smrti, míru uprostřed války, smíření uprostřed nenávisti a bratrství uprostřed nepřátelství…Bratři a sestry, Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ řekl papež a dodal, že on jediný má moc odvalit kameny, které blokují cestu k životu.“ Jedině Ježíš před námi otevírá dveře života, ty dveře, které neustále zavíráme válkami šířícími se po celém světě.“ 

Svatý otec dále vyjádřil přání, abychom dnes obrátili svůj zrak ke Svatému městu, Jeruzalému, které bylo svědkem tajemství Ježíšova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, a ke všem křesťanským společenstvím ve Svaté zemi. Papež také řekl, že jeho myšlenky směřují především k obětem mnoha konfliktů po celém světě, počínaje těmi v Izraeli a Palestině a na Ukrajině. „Kéž vzkříšený Kristus otevře cestu míru pro válkou zmítané národy těchto regionů. Vyzývám k respektování zásad mezinárodního práva a vyjadřuji naději na všeobecnou výměnu všech vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou: vše v zájmu všech!“

„Znovu také žádám, aby byl zajištěn přístup humanitární pomoci do Gazy, a znovu vyzývám k urychlenému propuštění rukojmích zajatých 7. října loňského roku a k okamžitému zastavení palby v pásmu Gazy.“ Papež vyzval k ukončení současných bojů, které mají nadále vážné dopady na civilní obyvatelstvo a především na děti. „Kolik utrpení vidíme v jejich očích! Těma očima se nás ptají: Proč? Proč všechna ta smrt? Proč všechna ta zkáza?  Nepodléhejme logice zbraní a zbrojení,“ řekl a zdůraznil, že „mír se nikdy neuzavírá zbraněmi, ale nataženýma rukama a otevřeným srdcem“.

Svatý otec vzpomenul také na Sýrii, která, jak si posteskl, již třináct let trpí následky dlouhé a ničivé války. „Tolik mrtvých a zmizelých, tolik chudoby a zkázy si žádá reakci všech i mezinárodního společenství.“ Poté se papež věnoval Libanonu a poznamenal, že tato země již nějakou dobu zažívá bezvýchodnou situaci a prohlubující se hospodářskou a sociální krizi, kterou nyní ještě zhoršují válečné akce na hranici s Izraelem.  „Kéž zmrtvýchvstalý Pán utěší milovaný libanonský lid a podpoří celou zemi v jejím povolání být zemí setkávání, soužití a pluralismu,“ řekl.

Papež rovněž připomněl oblast západního Balkánu a povzbudil jednání, která probíhají mezi Arménií a Ázerbájdžánem, aby s podporou mezinárodního společenství mohly pokračovat v dialogu, pomáhat vysídleným osobám, respektovat místa bohoslužeb různých náboženských vyznání a co nejdříve dospět k definitivní mírové dohodě. „Kéž zmrtvýchvstalý Kristus otevře cestu naděje všem, kteří v jiných částech světa trpí násilím, konflikty, nedostatkem potravin a následky klimatických změn,“ dodal. 

Ve své další výzvě myslel na Haiti se modlil, aby zmrtvýchvstalý Pán pomáhal haitskému lidu, aby v této zemi brzy skončily násilnosti, devastace a krveprolití a aby mohla pokročit na cestě k demokracii a bratrství. Když se obrátil k Asii, modlil se, aby v Myanmaru definitivně skončilo násilí, který je podle papeže již léta zmítán vnitřními konflikty.

Papež se také modlil za mír na africkém kontinentu, zvláště za trpící národy v Súdánu a v celé oblasti Sahelu, v Africkém rohu, v oblasti Kivu v Demokratické republice Kongo a v provincii Capo Delgado v Mosambiku a za ukončení dlouhodobého sucha, které postihuje rozsáhlé oblasti a vyvolává hladomor a hlad.

Papež rovněž pamatoval na uprchlíky a všechny, kdo prožívají těžkosti, a modlil se, aby jim Pán ve chvíli nouze poskytl útěchu a naději. „Kéž Kristus vede všechny lidi dobré vůle, aby se solidárně spojili a společně řešili mnohé problémy, které se vznášejí nad nejchudšími rodinami při jejich hledání lepšího života a štěstí. „V tento den, kdy slavíme život, který nám byl darován ve vzkříšení Syna, si připomeňme nekonečnou lásku Boha ke každému z nás: lásku, která překonává každou hranici a každou slabost.“  

„A přece, jak moc se vzácným darem života pohrdá! Kolik dětí se ani nemůže narodit? Kolik jich umírá hlady a je zbaveno základní péče nebo je obětí zneužívání a násilí? Kolik životů se stává předmětem obchodu pro rostoucí obchod s lidmi?““

 V den, „kdy nás Kristus vysvobodil z otroctví smrti“, papež vyzval také všechny, kdo mají politickou odpovědnost, aby nešetřili úsilím v boji proti obchodování s lidmi tím, že budou neúnavně pracovat na rozbití sítí vykořisťování a na zajištění svobody těm, kdo jsou jejich oběťmi.  

„Kéž Pán potěší jejich rodiny, především ty, které s úzkostí očekávají zprávy o svých blízkých, a zajistí jim útěchu a naději. Ať světlo Zmrtvýchvstání osvítí naši mysl a obrátí naše srdce a umožní nám uvědomit si hodnotu každého lidského života, který je třeba přijímat, chránit a milovat.“ 

Na závěr papež František popřál všem obyvatelům Říma a celého světa radostné Velikonoce.

(www.cirkev.cz)

V sobotu 6. dubna 2024 od 10 hodin se bude konat v katedrále sv.Štěpána v Litoměřicích bohoslužba u příležitosti 50. výročí úmrtí kardinála Štěpána Trochty. Mši svatou bude sloužit litoměřický biskup Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. Poté bude následovat pobožnost u Trochtova hrobu na Městském hřbitově v Litoměřicích.

^{(www.cirkev.cz)}