Události

Sbírka potravin 2019

Tuto sobotu 18. května 2019 máte možnost podpořit potřebné prostřednictvím SBÍRKY POTRAVIN, která probíhá po celé České republice. Prostřednictvím této sbírky, kterou organizují potravinové banky ve spolupráci s obchodními řetězci, můžete pomoci těm potřebným, kterým se stále nedostává zvláště základních potravin. V našem nejbližším okolí můžete sbírku podpořit například v Kauflandu Louny, Tesco Žatec nebo Tesco Rakovník. Děkujeme Vám.

seznam potravin, které nejvíce pomohou

Týden modliteb za duchovní povolání

63320

I letos nás papež František spolu s celou církví zve k tomu, abychom se v týdnu před 4. nedělí velikonoční (6. – 12. května) – tradičně nazývanou nedělí Dobrého pastýře – modlili zvláštním způsobem za nová povolání ke kněžství a zasvěcenému životu.

Odvaha riskovat pro Boží příslib

Tématem letošního Světového dne modliteb za povolání je „Odvaha riskovat pro Boží příslib“. Papež František ve svém poselství jistým způsobem pokračuje v důvěrném a upřímném rozhovoru, který s mladými lidmi zahájil během dvou nedávných událostí, které výrazným způsobem vstoupily do života církve a pomohly jí přiblížit se mladým lidem a především jim více naslouchat a lépe porozumět. Navazuje v něm tedy na Synodu o mladých, víře a rozlišování povolání, stejně jako na své setkání s mladými v Panamě a i zde poukazuje na to, jak nás Ježíšovo povolání činí nositeli Božího příslibu a zároveň po nás požaduje odvahu pro Pána a s Pánem riskovat.

Povolání se rodí ve všednosti

Vychází při tom z evangelního úryvku o povolání prvních učedníků u Galilejského jezera (Mk 1,16-20): „Dvě bratrské dvojice – Šimon a Ondřej spolu s Jakubem a Janem – se právě věnují své každodenní práci rybářů. (…) Někdy jim bohatý úlovek vynahradil tvrdou dřinu, jindy ale celonoční námaha k naplnění sítí nestačila, a tak se k břehu vraceli unavení a zklamaní. Právě v těchto obyčejných životních situacích,“ říká papež, „se každý z nás vypořádává se svými touhami, které si v srdci nosí, a snaží se vynakládat úsilí tam, kde doufá (…), že by mohl uhasit svou žízeň po štěstí.“ Jako v případě všech povolání i zde je rozhodující setkání, osobní setkání s Ježíšem, v němž neočekávaně zahlédneme příslib radosti, která by mohla náš život naplnit. „Boží povolání tedy není vměšováním se do naší svobody; není «klecí» nebo břemenem, které by Bůh nakládal na naše ramena, ale je láskyplným pozváním, skrze které nám Bůh přichází vstříc a zve nás do velkého plánu, jehož účastníky se máme stát, a otvírá nám obzor širého moře a bohatého úlovku. Bůh totiž touží po tom, aby se náš život nestal vězněm «samozřejmého», aby se nenechal netečně zavlékat do každodenních zvyklostí, ale postavil se čelem rozhodnutím, která by mu mohla dát smysl.“

Odvaha zanechat sítí

Povolání je tedy podle papežových slov výzvou, abychom nezůstali nehybně stát na břehu se sítěmi v rukou, ale vydali se za Ježíšem po cestě, kterou on sám pro nás a pro naše štěstí a také pro dobro těch, kteří nám jsou po boku, zamýšlel. Papež František pak mladým jasně zdůrazňuje, že říct ano takovému příslibu v sobě nese i odvahu riskovat a učinit rozhodnutí: „Je třeba se do toho pustit celou svou bytostí a čelit nové a netušené výzvě; znamená to zanechat všeho, co by nás chtělo držet uvázané k naší malé loďce a zabránit nám se definitivně rozhodnout.“ Před povoláním „nemůžeme jen dál pokračovat v opravování sítí, zůstat sedět v loďce, která nám dává jistotu, ale musíme vložit svou důvěru do Pánova příslibu.“

Povolání: od křtu až k různým způsobům svědectví

Papež František se pak zmiňuje nejprve o obecném povolání ke křesťanskému životu, kterým se na nás Bůh skrze církev obrací ve křtu, o povolání k manželství a rodinnému životu, o povolání k nejrůznějším profesím a společenským a politickým zodpovědnostem: „Jde o povolání, která nás činí nositeli příslibu dobra, lásky a spravedlnosti nejen pro nás samotné, ale i pro všechny společenské a kulturní kontexty, ve kterých žijeme a které potřebují odvážné křesťany a autentické svědky Božího království.“

Povolání k zasvěcenému životu: nadšení i strach

Druhou část poselství pak papež zevrubněji věnuje přímo povolání k zasvěcenému životu a ke kněžství: „Jde o hlas, který v nás může probudit nadšení, ale zároveň i strach. Slyšíme, že se na loďce církve máme stát «rybáři lidí» skrze úplné sebedarování a skrze věrnou službu evangeliu a bratřím.“ Obvykle se záhy vynoří spousta vnějších i vnitřních překážek, které nás odrazují, a dokonce tak podle papeže můžeme upadnout do jakési „únavy naděje“. „A řece,“ pokračuje papež František, „není větší radosti než riskovat vlastní život pro Pána.“ Proto pak papež v závěru vyzývá mladé lidi k tomu, aby nebyli k Pánovu volání hluší: „Pokud vás k tomuto životu volá, nezůstaňte jen sedět s prázdnýma rukama v loďce, ale vložte svou důvěru v něj! Nenechte se nakazit strachem, který nás před výšinami, které nám Pán nabízí, ochromuje. Pamatujte na to, že těm, kteří zanechají své loďky a sítě a vydají se za ním, Pán slibuje radost nového života, která jim naplní srdce a doprovází je po cestě.“

Maria a její ano

Vzorem přijetí povolání je pro papeže Maria: „I v životě této dívky bylo povolání zároveň příslibem i rizikem. Její poslání nebylo snadné, ale ona nedovolila strachu, aby nad ní zvítězil. Její ano je souhlasem toho, kdo se chce nasadit a riskovat všechno a při tom se nemůže spolehnout na nic jiného než na to, že s jistotou ví, že je nositelem Božího příslibu.“

Zraněná církev

Ani v tomto svém poselství nezapomněl papež na bolest, kterou současná církev po celém světě prochází, a vyzývá mladé lidi, aby církev měli rádi: „Právě proto, že nás rodí k novému životu a přivádí nás ke Kristu, je církev naší matkou. Proto ji máme milovat i tehdy, když si na její tváři všimneme vrásek křehkosti a hříchu. Musíme tedy přispět k tomu, aby byla stále krásnější a zářivější, a byla tak ve světě svědkem Boží lásky.“ K tomuto povolání papež František vyzývá nás všechny.

Poprvé před 55 lety

Poprvé se Světový den modliteb za povolání konal na popud papeže Pavla VI. 11. dubna 1964. Papež už tehdy dobře vytušil, že tváří v tvář aktuálním výzvám a širokým obzorům nové evangelizace je třeba znovu v Božím lidu probudit vědomí důležitosti modlitby za dar povolání. Časy se výrazně mění a obrovská nabídka nejrůznějších životních cest a s tím spojený až nepřekonatelný strach činit životní rozhodnutí, všudypřítomný tlak na seberealizaci a výkon, stejně jako ideál soběstačnosti jistě nenapomáhají zaslechnutí a rozvoji Božího volání v životech konkrétních mladých lidí. Ale nejde jen – a už vůbec ne především – o překážky a obtíže, které nám dnešní svět staví do cesty a které bychom měli překonávat; týden modliteb za duchovní povolání má být zejména pozitivním krokem ke změně smýšlení, k obrácení, které nám umožní vnímat sám život jako dar, povolání a poslání/misii. Jde o plnost života, ale o tu opravdovou, která se podle velikonočního paradoxu zakouší právě v okamžiku sebedarování.

MODLITBA ZA POVOLÁNÍ

Věřím, Pane, že mě povoláváš ke štěstí,

k novému životu a k nebi, které začíná už tady na zemi;
k životnímu stavu, k úkolu ve světě,
k lidem a ke společenství,
které sahá až do nebe.
Věřím, Pane, že mě voláš,
a přece často neslyším tvůj hlas.
Dej, ať tě slyším a ať rozumím tvým slovům.
Přitahuj mě, ať tě hledám a nalézám.
Probouzej ve mně touhu přijímat tě kdekoliv,
kde se dva nebo tři sejdou ve tvém jménu.
Pošli mi lidi, kteří budou o tobě pravdivě svědčit,
abych od tebe dokázal přijmout pravdu o sobě,
o štěstí, o novém životě a o nebi,
které začíná už tady na zemi.
Amen.
(Georg Lengerke)

acel-4-2019-brozura-tyden-modliteb-povolani

acel-4-2019-poselstvi-ke-svetovemu-dni-modliteb-za-povolani-2019

(www.dltm.cz)

Sbírka pro pařížské arcibiskupství na obnovu katedrály Notre-Dame

Ničivý požár, který zachvátil pařížskou katedrálu Notre-Dame, způsobil nejen nevyčíslitelné kulturní, umělecké a civilizační ztráty, ale byl tak vážně poničen jeden ze symbolů křesťanské víry francouzského lidu i celého západního křesťanství. Česká biskupská konference se proto rozhodla vyhlásit sbírku jako gesto pomoci francouzské katolické církvi.

Foto: Wikipedie

„Arcidiecéze pařížská přišla ve Svatém týdnu o svůj biskupský kostel, kde se měl arcibiskup Michel Aupetit setkat na Zelený čtvrtek se svými kněžími, vést Velkopáteční obřady a slavit Kristovo Zmrtvýchvstání. Církev v České republice soucítí s pařížskou arcidiecézí a chce vyjádřit svoji podporu nejen modlitbou, ale i finanční pomocí,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK a dodává: „Přestože je tato katedrála vlastnictvím francouzského státu, arcibiskupství se podílí svými sbírkami na její obnově a nyní i na záchraně, a proto je na místě směřovat výtěžek této sbírky pařížské místní církvi.“

Katedrála Notre-Dame je po staletí viditelným symbolem křesťanské víry. Před požárem se díky Bohu včera podařilo zachránit vzácnou relikvii Kristovy trnové koruny, která byla v chrámu Matky Boží uchovávána. Stejně tak se zachovala socha Panny Marie na sloupu u oltáře, před kterou uvěřil v Boha básník Paul Claudel. Zkázu ohně překonal i kříž nad oltářem, který je symbolem Boží lásky, kterou nic nezlomí.

Paříž má ve svém znaku loď a heslo Fluctulat nec mergitur (Zmítá se, ale nepotopí se). Symbolicky může nyní znak města odkazovat na loď katedrály Notre-Dame, která včera bojovala o svou existenci a tento boj ustála, a totéž můžeme vztáhnout na loďku církve, která se nachází v současnosti na rozbouřeném moři, ale ani přes hříchy a nepravosti jejích členů se nepotopí. To je pro mě obrovské znamení naděje,“ dodává předseda České biskupské konference a pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.

 

Číslo konta sbírky na opravu katedrály Notre-Dame v Paříži: 5304779730/2700

Variabilní symbol: 910770

Dary jsou odečitatelné od základu daně z příjmu a dárcům bude na vyžádání vystaveno potvrzení (ekonomicke@cirkev.cz)

(www.cirkev.cz)

Zemřel prof. ThDr. Václav Wolf

25. dubna zemřel ve věku 82 let bývalý děkan KTF UK Václav Wolf. Poslední rozloučení se uskuteční při mši svaté ve čtvrtek 2. května 2019 v 11.30 hodin v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech.

Ve věku 82 let zemřel římskokatolický kněz a teolog Václav Wolf. V letech 1990–1997 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Václav Wolf se narodil v roce 1937 v Praze, po střední škole nastoupil v roce 1955 na tehdejší teologickou fakultu v Litoměřicích. Po dokončení studia a kněžském svěcení (1960) absolvoval dvouletou vojenskou službu a nastoupil do duchovní správy. V letech 1962–1966 byl kaplanem v několika pražských farnostech. V červnu 1966 byl promován doktorem teologie. V letech 1971–1977 působil jako docent filosofie a dogmatiky na teologické fakultě v Litoměřicích. V roce 1990 byl jmenován do funkce děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.  V letech 1987–2010 byl děkanem kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském. 15. ledna 2012 ho kardinál Dominik Duka jmenoval čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně.

Poslendí rozloučení se bude konat při mši svaté ve čtvrtek 2. května 2019 v 11.30 hodin v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech. V 13.40 hodin bude jeho tělo uloženo do hrobu na Olšanských hřbitovech

www.cirkev.cz

Soubory ke stažení

Wolf Václav – parte.pdf velikost: 659,5 KB Stáhnout

Novéna k Božímu Milosrdenství

Na Velký Pátek začíná Novéna k Božímu Milosrdenství. Je duchovní přípravou na Svátek Božího Milosrdenství, který je v neděli po Velikonocích. K tomuto svátku se váží veliké přísliby – odpuštění všech vin a trestů. Novéna spočívá v denní modlitbě korunky k Božímu Milosrdenství.

úcta k Božímu Milosrdenství

Svátek Božího Milosrdenství

novéna k Božímu Milosrdenství

korunka k Božímu Milosrdenství

45 let od úmrtí Štěpána kardinála Trochty

V sobotu 6. dubna uplynulo 45 let od úmrtí 17. litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty. Tento rodák z Francovy Lhoty na Valašsku stál v čele diecéze od podzimu 1947, tedy v těžkých poválečných časech a následném ještě těžším období komunistické totality.
Jeho nezlomný postoj vůči režimu měl za následek uvěznění a následnou internaci. Do svého úřadu se Trochta vrátil až v roce 1968, o rok později byl tzv. in pectore, tedy neveřejně, jmenován kardinálem jako dosud jediný litoměřický biskup. V důsledku předchozího nacistického i komunistického věznění měl podlomené zdraví, které nezvládlo hrubý a nedůstojný „rozhovor“ s tehdejším krajským církevním tajemníkem z 5. dubna 1974. Trochtova pohřbu, který se také stal manifestací odporu církve proti komunistickému režimu, se mimo mnohých dalších osobností zúčastnil také tehdejší krakovský arcibiskup Karol kardinál Wojtyła. V litoměřické katedrále si toto výročí připoměli v sobotu ráno při mši svaté v 7.30 hodin.

57780 57781
(www.dltm.cz)