Papež František vyzval církev ke slavení týdne Laudato si´
Papež František vyzval katolická společenství po celém světě, aby od 16. do 24. května slavila týden věnovaný chvále a ochraně stvoření u příležitosti pátého výročí vydání encykliky Laudato si´.
Publikováno: 4. 3. 2020 16:15
Učinil tak zvláštním videoposelstvím, které dnes zveřejnil vatikánský Úřad pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Svatý otec se v něm dotazuje:
„Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dorůstajícím dětem? Tato otázka mne podnítila k tomu, abych vás vyzval k účasti na týdnu Laudato si´od 16. do 24. května t.r. Půjde o globální kampaň u příležitosti pátého výročí encykliky Laudato si´ věnované péči o společný domov. Opětovně naléhám, aby se reagovalo na ekologickou krizi, volání země a nářek chudých, kteří již nemohou déle čekat. Pečujme o stvoření, které je darem našeho dobrého Boha, Stvořitele. Slavme společně týden Laudato si´. Kéž vám Bůh žehná a nezapomínejte se za mne modlit. Děkuji.“
Uzavírá papež videoposelství ke květnové iniciativě, na jejíž organizaci se kromě Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji podílí Světové katolické hnutí pro klima a další partneři. Papež František si připomene výročí encykliky Laudato si´ v neděli 24. května při návštěvě jihoitalského kraje Kampánie, kde se na pomezí provincií Neapol a Caserta rozkládá tzv. „Spálená země“ užívaná k nelegálnímu skladování a spalování toxického odpadu.
Bližší informace a podněty k týdnu Laudato si´ lze najít na příslušných webových stránkách.
V souvislosti s šířícím se onemocněním COVID-19 způsobené koronavirem přinášíme prohlášení českých a moravských biskupů:
Publikováno: 6. 3. 2020 22:45
Prohlášení ČBK k riziku onemocnění COVID-19 Drazí věřící, v souvislosti s šířícím se koronavirem způsobujícím onemocnění COVID-19 apelujeme na vás, abyste byli zodpovědní, chránili sebe, své blízké a všechny ve svém okolí. Proto doporučujeme přijmout následující opatření: · Je třeba, aby se věřící, kteří mají příznaky nemoci dýchacích cest, mají podezření z nákazy koronavirem nebo jsou v karanténě, zdrželi účasti na bohoslužbách. To stejné platí pro kněze i další pomocníky při liturgii. · Řiďme se pokyny kompetentních státních úřadů, nepodceňujme daná upozornění · Jako věřící nezapomínejme na skutky křesťanského milosrdenství, na nemocné a ohrožené pamatujme modlitbou a nezapomínejme ani na účinnou pomoc těm, kdo ji potřebují. · Nešiřme paniku, ale v klidu předcházejme zbytečným komplikacím. V Hejnicích 6. března 2020 Čeští a moravští biskupové
Na Svatopetrském náměstí se v neděli za pošmourného počasí sešlo asi 1500 lidí, aby si vyslechli pravidelnou nedělní promluvu Petrova nástupce před mariánskou modlitbou Anděl Páně.
Publikováno: 2. 3. 2020 9:45
Papež komentoval evangelium první neděle postní (srov. Mt 4,1-11) o pokušeních Ježíše na poušti.
„Také dnes vniká satan do života lidí, aby je pokoušel lákavými návrhy. Mísí svůj hlas mezi spoustu jiných, které se snaží ochočit vědomí. Z mnoha stran přicházejí vzkazy, jež vybízejí, abychom „zkusili“ a zakusili opojení z přestupku. Ježíšova zkušenost nás učí, že pokušení je ponoukáním vydat se cestami, které jsou alternativami těch Božích. Říkají: „Udělej to, není problém, Bůh pak promine! Dopřej si den radosti.“ Ale je to hřích. „Ne, to nic není.“ Alternativní cesty dávají pocit soběstačnosti, požitek samoúčelného života. Všechny jsou ale iluzorní: brzy je zřejmé, že čím více se vzdálíme Bohu, tím více cítíme svoji bezbrannost a nemoucnost před velkými životními problémy.
Panna Maria, Matka Toho, který rozdrtil hlavu hada, ať nám v této postní době pomáhá bdít v pokušeních a nepodléhat žádnému z idolů tohoto světa, abychom v boji proti zlu následovali Ježíše a dokázali také zvítězit jako Ježíš.“
Po hlavní promluvě papež František jako obvykle jmenoval a pozdravil skupinky poutníků, přítomných na Svatopetrském náměstí, a po krátké odmlce dodal:
„Jsem poněkud zarmoucen přicházejícími zprávami o mnoha uprchlících, mužích, ženách a dětech, vyhnaných válkou, o migrantech, kteří hledají ve světě útočiště a pomoc. V těchto dnech je tato věc velmi silná. Modleme se za ně.“
Potom papež zmínil v neděli zahájená duchovní cvičení, která každoročně organizuje v exercičním domě v Aricci nedaleko Říma pro sebe a svoje spolupracovníky z římské kurie.
„Prosím vás, abyste také pamatovali v modlitbě na duchovní cvičení římské kurie, začínající dnes večer v Aricci. Mně letos, bohužel, nastuzení nutí k neúčasti, ale budu sledovat meditace odtud. Duchovně se spojím s kurií a všemi, kdo se modlí, a vykonám si duchovní cvičení doma.“
Po společné recitaci mariánské modlitby Anděl Páně papež všem požehnal.
Poselství Svatého otce Františka k postní době 2020
„Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)
Publikováno: 24. 2. 2020 12:30
Milé sestry, milí bratři,
i v tomto roce nám Pán dopřává příhodný čas, abychom obnovili své srdce a připravili se na slavení velikého tajemství smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které je základem křesťanského života, jak osobního, tak komunitárního. Je třeba, abychom se v mysli i v srdci neustále vraceli k tomuto tajemství. Poroste v nás měrou, jakou se necháme zapojit do jeho duchovní dynamiky a jakou svobodně a velkodušně na ně odpovíme.
1. Velikonoční tajemství, základ obrácení
Křesťanská radost tryská z naslouchání a přijetí radostné zvěsti o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání: kérygmatu. Shrnuje tajemství lásky, která je „velmi reálná, velmi pravdivá, velmi konkrétní, takže nám nabízí vztah upřímného a plodného dialogu“ (František, apošt. exhortace Christus vivit, č. 117. Karmelitánské nakladatelství, Praha, 2019.). Kdo věří v toto poselství, ten odmítá lež, podle které jsme si darovali život sami, zatímco se ve skutečnosti rodí z Otcovy lásky, z jeho rozhodnutí darovat život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Pokud však budeme naslouchat svůdnému hlasu „otce lži“ (Jan 8,44), riskujeme, že se propadneme do propasti, kde nic nemá smysl, že zakusíme peklo už tady na zemi, jak to bohužel dosvědčují mnohé dramatické prožitky jednotlivců i společnosti.
V této postní době roku 2020 bych se proto chtěl na každého křesťana obrátit slovy, která jsem napsal mladým lidem v apoštolské exhortaci Christus vivit: „Pohleď na rozepjaté paže ukřižovaného Krista a dovol, ať tě stále znovu zachraňuje. A když přijdeš vyznat své hříchy, pevně věř v jeho milosrdenství, které tě osvobozuje od viny. Kontempluj jeho krev prolitou s tak velikou láskou a nech se jí očistit. Tak budeš moci být vždy jako znovuzrozený“ (č. 123). Ježíšova smrt a jeho zmrtvýchvstání nepatří do minulosti: mocí Ducha Svatého je stále aktuální a skrze víru nám dovoluje hledět na Kristovo tělo a dotýkat se ho v mnoha trpících.
2. Naléhavost obrácení
Prospěje nám porozjímat do větší hloubky o velikonočním tajemství, díky kterému jsme obdrželi Boží milosrdenství. Milosrdenství lze zakusit totiž pouze „tváří v tvář“ ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Pánu, „protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Jde o dialog od srdce k srdci, od přítele k příteli. V postním čase je proto velice důležitá modlitba. Více než povinnost vyjadřuje modlitba potřebu odpovědět na Boží lásku, která nás stále předchází a povzbuzuje. Křesťan se modlí s vědomím, že je nezaslouženě milován. Modlitba může mít různou formu, ale skutečný smysl má v Božích očích ta, která prolomí tvrdost našeho srdce, aby ho stále intenzivněji obracela k Bohu a k jeho vůli.
V tomto příhodném čase se tedy nechme vést jako Izrael na poušti (srov. Oz 2,16), abychom konečně zaslechli hlas našeho Snoubence a s větší hloubkou a ochotou mu dali v sobě zaznít. Čím více se necháme vtáhnout do jeho slova, tím více se nám podaří zakusit jeho nezištné milosrdenství. Nenechme tedy uplynout toto období nadarmo, kvůli namyšlené iluzi, že snad jsme pánem času i způsobu našeho obrácení k Bohu.
3. Vášnivé Boží rozhodnutí vést dialog se svými dětmi
Pán nám znovu nabízí příhodný čas k našemu obrácení. Nemůžeme to nikdy brát jako samozřejmost. Tato nová šance by v nás měla vyvolat vděk a zbavit nás lhostejnosti. Navzdory zlu, které je mnohdy dramaticky přítomno v našem životě i v životě církve a světa, vyjadřuje tento čas, daný nám pro změnu našeho života, pevné Boží rozhodnutí nepřerušit spásonosný dialog s námi. V Ježíši ukřižovaném, se kterým Bůh „jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21), toto rozhodnutí došlo až k tomu, že na Syna dopadly všechny naše hříchy, až byl postaven „Bůh proti Bohu“, jak řekl papež Benedikt XVI. (Srov. Benedikt XVI., enc. Deus caritas est, č. 12. Nakladatelství Paulínky: Praha, 2012). Vždyť Bůh miluje i své nepřátele (srov. Mt 5,43–48).
Skrze velikonoční tajemství svého Syna chce Bůh navázat dialog s každým člověkem. Nikoli takový, jaký se připisuje Athéňanům, „kteří se ničím jiným nezaměstnávali než tím, co nového by si mohli povědět nebo vyslechnout“ (Sk 17,21). Povídání vycházející z prázdné a povrchní zvědavosti je charakteristické pro světskou tvář každé doby. V naší době se k nám může vloudit i skrze zavádějící používání komunikačních prostředků.
4. Bohatství, které je třeba sdílet, nikoli hromadit pro sebe
Velikonoční tajemství jako střed našeho života znamená soucítit s Kristovými ranami, které jsou přítomné v nevinných obětech válek, v mocichtivém zneužívání života od početí až po stáří, v nejrůznějších formách násilí a přírodních katastrofách, v nespravedlivém rozdělení přírodního a nerostného bohatství, v jakékoli formě obchodu s lidmi, v honbě za ziskem, která se stává formou modloslužby.
I dnes je důležité zvát všechny lidi dobré vůle, aby se dělili o svůj majetek s těmi, kdo almužnu nejvíce potřebují, a měli tak osobní účast na budování spravedlivějšího světa. Sdílení v rámci křesťanské lásky činí člověka více člověkem; hromadění přináší riziko, že se uzavřeme do svého egoismu a staneme se bezcitnými. Můžeme a máme vyjít ze svého egoismu i v rámci ekonomické struktury. Na datum 26. až 28. března postní doby 2020 jsem proto svolal do Assisi mladé ekonomy, podnikatele a change-makers, aby přispěli k vytvoření spravedlivější a inkluzivnější ekonomie ve srovnání se současnou. Jak často opakuje magisterium, politika je významnou podobou lásky (srov. Pius XI., Proslov k FUCI, 18. prosince 1927). Stejně tak bude důležité věnovat se ekonomice v duchu evangelia, který je duchem blahoslavenství.
Pro nadcházející postní dobu prosím o přímluvu Nejsvětější Pannu Marii, abychom přijali výzvu nechat se smířit s Bohem, abychom zaměřili pohled svého srdce na velikonoční tajemství a obrátili se k otevřenému a upřímnému dialogu s Bohem. Budeme se tak moci stát tím, co Kristus říká svým učedníkům: solí země a světlem světa (srov. Mt 5,13–14).
Řím u Sv. Jana Lateránského, v den památky Panny Marie Růžencové 7. října 2019.
V neděli 23. února 2020 se v litoměřické diecézi při všech bohoslužbách koná sbírka Svatopetrský haléř. Její výtěžek je věnován na charitativní činnost a pomoc univerzální církvi. Jedná se o starobylou sbírku, jejíž kořeny sahají až do 8. století. Její výtěžek je určen do rukou Svatého otce, který jej pak rozděluje podle aktuálních potřeb církve.
Bližší informace o využití finančních prostředků lze nalézt na webu: http://www.obolodisanpietro.va/ Stránky jsou dostupné ve třech světových jazycích.
V minulých letech Svatý otec přispěl z této sbírky také na postižené při přírodních katastrofách v litoměřické diecézi.
Sv. Valentina si církev připomíná každoročně 14. února. Podle tradice je patronem mladých lidí a zvláště jejich čisté a oddané lásky. K sv. Valentinu se pojí dvojí tradice, a to sice křesťanská a předkřesťanská. Za císaře Claudia II. Gothica (268-270) byl sv. Valentin knězem v Římě. Legenda uvádí, že kněz Valentin tajně sezdával budoucí římské vojáky, protože vojákům bylo v té době císařem zakázáno vstupovat do manželství. Zřejmě odtud pramení vztah k svátku zamilovaných. Rozšířené svatovalentinské oslavy zřejmě pocházejí od svátku biskupa Valentina z Terni, který ovšem není uváděn v martylogiu a žil na počátku 3. století po Kristu. Lze také říci ve společenském kontextu, že se jednalo o křesťanské nahrazení starších pohanských římských slavností. Ty se konaly v antickém Římě 14. února, a byla při nich oslavována bohyně Juno, považovaná za ochránkyni partnerských vztahů v manželství a ochránkyni rodin.
V moderním světě se svatovalentinské oslavy jako svátku zamilovaných rozšířily z anglosaských zemí do celého světa a nabyly různých forem. Pojí se k nim posílání svatovalentinských pohlednic, tzv. „valentinek“. Ty lze vystopovat již od 15. století, kdy takovou zamilovanou „valentinku“ prý manželce z londýnského vězení poslal orleánský vévoda Charles. Tradicí se „valentinky“ staly až v 19. století.
V litoměřické diecézi se nachází poutní kostel sv. Valentina v Novosedlicích, a je jedním z deseti hlavních poutních míst v diecézi s úctou ke svatým. Původní gotický kostel pochází ze 14. století a byl připomínán písemně roku 1384 jako farní kostel. V letech 1710-1711 byl kostel zbarokizován. V letošním roce však v novosedlickém kostele probíhá rozsáhlá stavební rekonstrukce a je pro bohoslužby uzavřen. I když zde tedy letos není poutní mše svatá, můžeme se těšit, že v budoucnu tento poutní kostel se opět zaskví v plné kráse.
Ke svatému Valentinu se však můžeme pomodlit kdekoliv, a těm, kteří se připravují na svátost manželství, či v manželství již žijí, vyprošovat mnoho Božího požehnání.
Zdroje: Wikipedie Světci k nám hovoří Jaroslav Macek, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, 1997 Foto: M. Davídková
Světový den nemocných má svůj původ ve zjevení Panny Marie v Lurdech, kdy 11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy. Církevně uznaných zázračných uzdravení za prvních sto let od zjevení bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. v roce 1891 a sv. Pius X. ji v roce 1907 rozšířil na celou církev.
V litoměřické diecézi, tak jako i v jiných diecézích po celém světě, se konají modlitby za nemocné, zdravotní personál a všechny, kdo se o nemocné starají. V nemoci lidé prožívají svou účast na Kristově kříži a jejich utrpení pak může dávat smysl. Sv. Jan Pavel II. k tomu říká: „Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam.“
Ať tedy Kristus dá pocítit všem nemocným a trpícím, že je s nimi a ví o nich, a přímluva Panny Marie ať je provází, zvláště v den připomínky lurdského zjevení.
Masopust neboli karneval má spoustu podob. Tradičního masopustního veselí spojeného s pohoštěním, divadlem a průvodem maškar se můžete zúčastnit příští sobotu v Želči.
