Film Dopis: Příběh o papežově výzvě k péči o naši planetu
Papež František napsal dopis, který není určen pouze katolíkům, ale každému člověku na této planetě. O Laudato Si‘, jednom z nejrevolučnějších papežských prohlášení v historii vzniknul mimořádně poutavý film, který má název Dopis: Laudato Si´ a nově je možno ho zhlédnout s českým dabingem.
Dokument vypráví příběh o papežově výzvě k péči o naši planetu. V roce 2015 napsal papež František encykliku Laudato Si‘, otevřený dopis určený všem lidem na světě, ve kterém se zabývá kritickými dopady lidské činnosti na Zemi a její obyvatele. Tento text je jedním z nejambicióznějších a nejrevolučnějších papežských prohlášení v historii, protože je určen nejen katolíkům, ale všem lidem a popisuje nejzávažnější ekologické a sociální problémy, kterým čelíme.
V Laudato Si‘ papež František specificky vyzývá k naslouchání čtyřem ‚hlasům‘: hlasu chudých, domorodých obyvatel, mladých lidí a přírody. Jsou to hlasy, které jsou v dnešním světě často přehlíženy. V dokumentu sledujeme, jak dopisy z Vatikánu putují do různých koutů světa – do Senegalu, Brazílie, Indie a na Havaj. Tyto dopisy zvou pět pozoruhodných osobností k bezprecedentnímu dialogu s papežem. Tento dialog má za cíl povzbudit nás všechny k tomu, abychom se stali ochránci planety, kterou nazýváme domovem.
Nenechte si ujít tento důležitý film, který otevírá oči a srdce, ať už patříte k jakékoli víře. Je to naléhavé a dojemné poselství, které nám připomíná naši společnou odpovědnost za budoucnost naší planety.
Film Dopis: Laudato Si´ můžete zhlédnout na křesťanské streamovací platformě Filmana
První světová válka přinesla milionům lidí obrovské utrpení a po válce na mnoha místech vznikly pomníky padlým. Mnohé pomníky byly zničeny a jeden z nich se podařilo obnovit v Libořicích přesně po 90-ti letech, aby nám tak připomínal, že válka vzala z vesnice mladé lidi a někteří už se nikdy nevrátlili… Je důležité si připomínat, že modlitba za mír je nesmírně aktuální a důležitá.
Pobyt slavného spisovatele Franze Kafky v Siřemi připomínal po několik let festival Magická Siřem. A díky tomu se mnozí dozvěděli, že Siřem existuje a mohli toto nepříliš známé místo osobně navštívit. A v letošním roce si 3. června připomínáme už 100 let od úmrtí tohoto slavného spisovatele, který po několik měsíců v našem kraji žil a tvořil.
Přinášíme vám výzvu biskupů Čech, Moravy a Slezska k nadcházejícím volbám do Evropského parlamentu:
Milé sestry a milí bratři,
blíží se volby do Evropského parlamentu. Chceme vás povzbudit k účasti. K Božímu království, které máme utvářet svým životem už zde na zemi, nás nepřivede pasivita a tím méně lhostejnost.
Náš kontinent prochází těžkými zkouškami. Jde nejen o naši ekonomickou prosperitu, bezpečí, ale také o svobodu a budoucnost příštích generací.
Pán Ježíš o svých následovnících říká, že jsou „solí země“ (Mt 5,13). Vyberme tedy pozorně ty, kteří chtějí být touto solí i v širším společenství národů a států, jehož jsme už dvacet let součástí. Zvolme si zástupce, kteří jsou připraveni nás reprezentovat a hájit přitom principy, které chceme do tohoto světa vnášet i v prostoru Evropské unie. Postarejme se svou účastí ve volbách do Evropského parlamentu, aby i tam nadále hlas křesťanů zazníval. Zvolené poslance pak doprovázejme svými modlitbami.
Padesát tisíc věřících přítomných na Svatopetrském náměstí na mši svaté ke Světovému dni věnovanému nejmenším. V den, kdy si církev připomíná Nejsvětější Trojici, s nimi František vedl dialog a připomněl lásku Otce a „Ježíše, který odpouští všechno a vždycky“. Společně s nimi se modlil Zdrávas Maria, požádal je o modlitbu za mír a vyhlásil příští GMB na září 2026.
Michael Raviart – Vatican News
Otec nás stvořil, Ježíš nás zachránil, Duch svatý nás provází. V den, kdy si církev připomíná Nejsvětější Trojici, vysvětloval František tisícům dětí přítomných na Svatopetrském náměstí na prvním světovém dni věnovaném jim tajemství Boha, jednoho ve třech osobách. Činil tak formou dialogu a hledal s nimi odpovědi na položené otázky. „Jsme tu, abychom se společně modlili, abychom se modlili k Bohu. Souhlasíte?“ začal a zopakoval, že Otec Stvořitel nás „tolik miluje“ a dává nám růst.
Pokora při prosbě Ježíše o odpuštění
„Ježíš!“ křičí děti, když se jich papež ptá na jméno Božího syna. „Prosme Ježíše, aby nám pomáhal a byl nám nablízku,“ žádá František, protože „když přijímáme, přijímáme Ježíše a Ježíš nám odpouští hříchy“. To se děje „vždycky, vždycky, vždycky“, připomíná papež, „muži nebo ženě s mnoha hříchy“ a „dokonce i těm nejošklivějším hříšníkům“.
Nezapomínejte na to: Ježíš odpouští všechno a vždycky a my musíme mít pokoru o odpuštění požádat. „Odpusť mi, Pane, dopustil jsem se něčeho špatného. Jsem slabý. Život mě dostal do těžkostí, ale ty mi všechno odpouštíš. Chtěl bych změnit svůj život a ty mi pomoz“.
Radost z víry
Není snadné, pokračuje papež, vysvětlit, co je to Duch svatý, který „je v nás“, protože ho přijímáme ve křtu a svátostech, „dává nám sílu, utěšuje nás v těžkostech“. Duch svatý, opakuje, je ten, „který nás provází životem“. Pětkrát požádá děti, aby si to zopakovaly, a pak jim objasňuje radost z víry:
Milí bratři a sestry, chlapci a děvčata, všichni jsme šťastní, protože věříme. Víra nás činí šťastnými. A věříme v Boha, který je, „všichni dohromady: Otec, Syn a Duch svatý“.
Modlitba k Marii a za mír
Křesťané mají také matku, „Marii“, odpovídají děti, které František prosí, aby se modlily a odříkávaly se všemi věřícími modlitbu Zdrávas Maria. „Modlete se za rodiče, za prarodiče, za nemocné děti,“ vybízí papež, a „modlete se vždy a především za mír, aby nebylo válek“. „Co udělal Duch svatý?“ ptá se znovu, než pokračuje ve slavení mše svaté. „Doprovází nás,“ odpovídají děti sborově. Po modlitbě Anděl Páně a monologu oscarového režiséra a herce Roberta Benigniho František určil druhý Světový den dětí, který se bude konat v září 2026.
Papež František požádal děti, které se sešly na Olympijském stadionu Římě v rámci prvního Světového dne dětí, aby se modlily za své vrstevníky, kteří trpí válkou a nespravedlností. Povzbudil je také, aby i nadále snily o lepší budoucnosti.
Vatican Media
Přibližně 50 tisíc dětí pocházejících z celého světa se v sobotu odpoledne sešlo na římském olympijském stadionu, aby se v rámci historicky prvního Světového dne dětí setkaly s papežem Františkem. Hlavním tématem akce byl mír.
Papež svůj projev zahájil poznámkou, že v dětech „všechno mluví o životě a budoucnosti“ a zopakoval, že církev je jako matka, která přijímá a doprovází s něhou a nadějí. Vysvětlil, že ke svolání Světového dne dětí ho inspirovalo setkání s dětmi, které se konalo loni v listopadu ve Vatikánu. „Uvědomil jsem si, že náš rozhovor musí pokračovat a rozšířit se na více dětí a mladých,“ dodal Svatý otec.
Dále se společně s dětmi ptal na řadu otázek, přičemž vycházel z válek, které zuří v některých částech světa. „Jste smutní z válek? Je válka hezká věc? Je mír krásný?,“ dotazoval se Svatý otec a vyzval mladé posluchače k modlitbě za děti, které trpí válkami, nemohou chodit do školy, mají hlad nebo jsou zanedbávané.
Po úvodním projevu papež František pokračoval v dialogu s dětmi, při kterém mu děti zastupující pět kontinentů položily několik otázek: „Jsou děti, které nemohou uspokojit své základní potřeby. Všichni bychom si měli být rovni, ale není tomu tak,“ přiznal papež František. „Děje se to kvůli sobectví, kvůli nespravedlnosti… Pracujme všichni na tom, aby na světě nebylo tolik nespravedlnosti,“ uvedl papež v odpovědi na jednu z otázek, jak pomoci trpícím dětem. Papež František poté všechny požádal, aby v tiché modlitbě pamatovali na děti, které nemají co jíst.
Na závěr Svatý otec povzbudil děti, aby šly kupředu s odvahou a radostí a vyzval je, aby se s ním společně pomodlily Zdrávas Maria.
Děti se s papežem setkají ještě jednou v neděli na Svatopetrském náměstí, kde bude předsedat mši svaté k na slavnost Nejsvětější Trojice.
Osobnost kardinála Josefa Berana připomnělo mezinárodní kolokvium v Papežské koleji Nepomucenum, kde 17. května 1969 zemřel. “Průzračná osobnost, muž jasných voleb a odvahy,” řekl o něm Johan Ickx, ředitel Historického archivu vatikánského státního sekretariátu.
Foto: Johana Bronková
Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran prošel nacistickými koncentračními tábory v Terezíně a Dachau. Po komunistickém převratu strávil 14 let v internaci pod trvalým dohledem tajné policie. Od roku 1965 žil ve vynuceném exilu v Římě, který přijal z poslušnosti, jako oběť pro dobro své arcidiecéze, s nadějí, že vatikánská diplomacie se s režimem domluví na přijatelném administrátorovi, který vystřídá kolaborujícího generálního vikáře. Poslední čtyři roky života pak působil v Papežské koleji v Nepomucenu. Když 17. května 1969 kardinál Beran umíral, papež Pavel VI. se vydal k jeho lůžku. Dorazil do Nepomucena právě ve chvíli, kdy odešel na věčnost. „I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo,“ řekl tehdy papež. Označil Berana za „pilíř víry“ a velkou osobnost své doby.
Mezinárodní kolokvium, které proběhlo ve středu 15. května pod záštitou českého velvyslance při Svatém stolci Václava Kolaji a rektora Papežské koleje Nepomucenum P. Romana Czudka, se zúčastnil prefekt Dikasteria pro svatořečení kardinál Marcello Semeraro a moderoval ho profesor P. Marek Inglot SJ, předseda Papežského výboru historických věd. Pozvání přijal také někdejší Beranův sekretář a posléze dlouholetý profesor Lateránské univerzity P. Karel Skalický, který 20. května oslaví 90. narozeniny, a ředitel Historického archivu sekce pro vztahy se státy vatikánského státního sekretariátu Johan Ickx. Beranovo rodné Plzeňsko reprezentoval biskup Tomáš Holub a hejtman plzeňského kraje Rudolf Špoták.
Pohled na Beranovu postavu z různých historických perspektiv a pozic oživilo zjištění, že v osobě prof. Skalického a kardinála Semerara usedli vedle sebe učitel a student téže univerzity. Osobní nota zaznívala i v příspěvku dnešního prefekta pro svatořečení, když vzpomínal na své první setkání s Beranem ve svém rodném apulijském městečku.
Okamžiky předcházející Beranovu odchodu na věčnost vylíčil s nezaměnitelnou opravdovostí osobní účasti profesor Skalický. Od oznámení fatální diagnózy, přes (do kněžského srdce hluboce vepsaná) slova proměňování při mši, kterou Josef Beran sloužil ještě pár hodin před smrtí, po papežovo sklonění a polibek právě zemřelého. Plným pevným hlasem odrecitoval na závěr svůj deníkový záznam z onoho 17. května před 55 lety: “Dokonáno jest, Jediný, Svatý a Pravdivý, jenž drží Davidův klíč, ti řekl: Znám tvé zkoušky a tvou chudobu. Ale vždyť jsi bohatý! Pojď, Požehnaný Otce mého. A uchopiv tě svou rukou, jako ty jsi ho uchopil svou rukou nedlouho předtím, vydávaje o tom bílém chlebě svědectví, že to je Beránek Boží, postavil tě po své pravici a navěky utvrdil, Boží Berane.”
Jiná byla přirozeně perspektiva původem belgického historika, Johana Ickxe, odborníka na období pontifikátu Pia XII., ale také na otázky spojené s vatikánskou Ostpolitik. Z Beranova životopisu vyzdvihl momenty, které zpravidla zůstávají v pozadí: Předně jeho velké intelektuální kvality a zároveň realistickou pokoru, s níž se vzdal svého snu o studiu medicíny kvůli materiálním podmínkám své rodiny. S odkazem na monografii Stanislavy Vodičkové – kterou četl ve francouzském překladu a všem vřele doporučil – pak upozornil na jeho vstup k dominikánským terciářům, kde si zvolil jméno Tomáše Akvinského, což “není pro každého”. A nakonec zařadil Berana po bok dalších tří velkých církevních disidentů minulého století: kardinálů Wyszyńského, Mindszentyho a Stepinaće, jejichž spisy v archivu státního sekretariátu svým rozsahem “okamžitě uhodí do očí”. (Připojil rovněž postřeh, že až budou otevřeny archivy pontifikátu Jana XXIII. dokumentující jeho Ostpolitik, tato dokumentace se ještě zmnohonásobí.) “Beranova osobnost je velmi krásná. V rámci jmenované čtveřice má zcela vlastní cestu, průzračnou, vyznačenou jasnými rozhodnutími, odvážnou,” řekl dr. Ickx. Připomněl, že Beran ve své pevnosti nejprve přistoupil na internaci, čtrnáct let byl ve dne v noci sledován, a přesto nakonec dokázal přitakat rozhodnutí vatikánské diplomacie. Dr. Ickx upozornil, že to vůbec nebylo snadné: přistoupit na Casaroliho linii, totiž linii kompromisu, pro muže jako Beran nemohlo být snadné najít pokoj ve svědomí.
Na závěr Johan Ickx zrekapituloval současný stav beatifikačního procesu kardinála Berana: v březnu 2019 začala římská fáze procesu, v listopadu 2021 byl jmenován nový postulátor, v prosinci 2023 proběhlo zasedání historické komise a chybí tedy teologická komise a komise kardinálů. Čeká se rovněž na potvrzení zázraku na přímluvu tohoto Božího služebníka.
Papež František slavnostně vyhlásil Svatý rok 2025
9. 5. 2024
Před dosud uzavřenou Svatou bránou, v atriu baziliky sv. Petra, proběhl dnes v podvečer obřad vyhlášení Svatého roku 2025. Byla přednesena bula Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou pak papež František předal symbolicky arcikněžím papežských bazilik a představitelům vatikánských úřadů zodpovídajících za evangelizaci.
Vatican Media
„Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“ (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.
Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“ (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí.
Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky.
V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.
Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“ (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21).“
Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje.
Co je to papežská bula?
Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.
Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).
František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.
Papež František: Bez dětí se propadáme do osamělosti a neštěstí
10. 5. 2024
„Jakou budoucnost můžeme očekávat, když největší příjmy dnes plynou ze zbrojního průmyslu a antikoncepce?“, řekl papež na dnešní schůzce na téma demografie a porodnosti v Itálii (Stati Generali della Natalità). Jak poznamenal, kdysi se zdálo, že problémem našeho světa je příliš mnoho dětí. Ukazuje se však, že skutečným problémem je naše sobectví. Hromadíme stále více věcí, nechybí psi a kočky, ale nemáme děti, nemáme budoucnost, dodal František.
Generální stavy o porodnosti je fórum, které každoročně pořádají italská prorodinná sdružení, aby hledaly způsoby, jak překonat demografickou krizi v Itálii. Pravidelně se ho účastní také papež.
„V minulosti,“ připomněl Svatý otec, „nechyběly studie a teorie, které varovaly před počtem lidí na zemi, protože příliš mnoho dětí údajně způsobí ekonomickou nerovnováhu, nedostatek zdrojů a znečištění. Vždycky mě zaráželo, že tyto teorie, které jsou již dávno zastaralé a překonané, mluvily o lidech, jako by to byly problémy. Lidský život však není problém, ale dar. Příčinou znečištění a hladu ve světě nejsou narozené děti, ale rozhodnutí těch, kteří myslí jen na sebe. (…) Problém není v tom, kolik nás na světě je, ale v tom, jaký svět budujeme. Ne děti, ale sobectví (…) Naše domovy zaplňuje množstvím předmětů, ale zbavujeme je dětí. A tak se stávají místem velkého smutku. Nechybí v nich psi a kočky, ale nedostává se dětí. Problémem našeho světa není to, že se rodí děti, ale sobectví, konzum a individualismus, kvůli nimž jsou lidé přesycení, osamělí a nešťastní.“
Papež poznamenal, že počet narozených dětí je hlavním ukazatelem naděje národa. Podíváme-li se na údaje z Itálie, na skutečnost, že průměrnému obyvateli této země je 47 let, musíme konstatovat, že Italové postupně ztrácejí naději. To platí i pro ostatní země Evropy, která se skutečně stává starým, unaveným a rezignovaným kontinentem, který je natolik zaujatý svými starostmi a osamělostí, že se již nedokáže radovat z krás života.
František také upozornil na neúčinnost dosud přijatých opatření. Zdůraznil, že ke zvrácení tohoto negativního trendu je zapotřebí prozíravých kroků, odvahy a také obětí.
„Nezapomínejme,“ dodal papež, „že budoucnost dětí a vnoučat se buduje také za cenu bolavých zad po letech dřiny a skrytých obětí ze strany rodičů a prarodičů. Jejich objetí je výrazem daru, tichého a diskrétního, za nímž se skrývá celoživotní práce”.
