Papež František: Nemějte strach

_{Foto: Vatican News}

„Pláče se, protože to bolí. Z této situace budeme moci vyjít jedině společně, lidstvo jako celek“, podotýká Petrův nástupce. Proto je třeba „hledět na druhého v solidárním duchu“ a podle toho se chovat. Papež František sleduje s obavami vývoj koronavirové krize. Pondělním telefonátem však dodává naději ve „světlo, které osvítí temnoty“, jež „vnikly do našich domů“ formou bolestí a starostí. Až bude po všem, „nastane něco jako poválečný stav“, upozorňuje Svatý otec. Bude třeba znovu stavět, a to na čtyřech pilířích, jimiž jsou „kořeny“, které představují naši prarodiče a staří; „paměť“ na tyto surrealistické dny, „bratrství“ mezi všemi lidmi a „naděje, která neklame“.

Svatosti, blíží se Velikonoce „za zavřenými dveřmi“ a bohoslužbami dostupnými pouze na internetu, v televizi či rozhlase. Mnozí to budou vnímat jako další bolest uprostřed utrpení. Jak prožít Velikonoce v pandémii?

„V pokání, soucitu a naději. A v pokoře, protože nezřídka zapomínáme, že v životě se vyskytují  „tmavé zóny“, temné chvíle. Myslíme si, že mohou nastat jenom pro někoho jiného. Tato doba je však temná pro všechny, nikoho nevyjímaje. Je poznamenána bolestí a stíny, jež vstoupily do domu. Je to jiná situace než ty, které jsme prožili. Také proto, že nikdo nesmí zůstat nedotčen, těchto svízelných dnů se účastní každý.“

V promluvě před Angelus jste řekl, že postní doba může pomoci nalézt smysl všeho, co se děje: jak?

„Doba přípravy na Velikonoce, modlitbou a půstem, nás cvičí v tom, abychom byli solidární s ostatními, zejména s těmi, kdo strádají. V očekávání záblesku světla, které znovu osvítí všechno a všechny.“

Je v této době zvláště potřebné se modlit?

„V mysli se mi vybavuje, jak apoštolové volali v bouři na Ježíše: »Mistře, hyneme« (Mk 4,38). Modlitba nám umožňuje chápat naši křehkost. Je to volání chudých, těch, kdo hynou, a vnímají nebezpečí a samotu. A v obtížné a beznadějné situaci je důležité vědět, že je tu Pán, ke kterému se lze přimknout.“

Jak nám může pomoci Bůh?

„Podporuje nás mnoha způsoby. Dodává nám sílu, je nám nablízku jako učedníkům, kteří Jej v bouří prosili o záchranu. Anebo když podal ruku tonoucímu Petrovi.“

Kde mohou nevěřící nalézt oporu a povzbuzení?

„Nechci rozlišovat věřící od nevěřících. Všichni jsme lidé a jako lidé jsme všichni na stejné lodi. A nic lidského nesmí křesťan považovat za cizí. Tady se pláče, protože to bolí. Všechny. Lidství a utrpení jsou společné. Pomůže nám součinnost, vzájemná spolupráce, smysl pro odpovědnost a duch obětavosti, jež se rodí na mnoha místech. Nedělejme rozdíly mezi věřícími a nevěřícími, jděme ke kořeni: k lidství. Před Bohem jsme všichni děti.“

K dramatům způsobeným virovým onemocněním Covid-19 patří umírání v izolaci, bez útěchy  příbuzných, kteří se nesmějí přiblížit, aby se nenakazili. Denně dochází k srdceryvným scénám v nemocnicích měst Bergamo, Brescia a Cremona. Někteří se těsně před smrtí loučí s manželem, manželkou a dětmi prostřednictvím ošetřovatelů. Co to vzbuzuje ve vaší mysli a srdci?

„V těchto dnech mi vyprávěli jeden příběh, který mne velice dojmul a zarmoutil, také proto, že reprezentuje to, co se děje v nemocnicích. Jedna starší paní pochopila, že umírá a chtěla se rozloučit se svými drahými. Ošetřovatelka tedy vzala mobil a navázala videospojení s vnučkou, takže babička mohla viděla tvář svojí vnučky a odejít s touto útěchou. Je to ta nejzazší potřeba mít někoho, kdo tě drží za ruku a naposledy doprovází. Je tolik ošetřovatelů a ošetřovatelek, kteří plní tuto extrémní přání, dopřávají sluchu, naslouchají bolestem samoty a berou za ruku. Bolest toho, kdo odešel bez rozloučení, působí ránu v srdci těm, kdo zůstali. Děkuji všem těmto ošetřovatelům a ošetřovatelkám, lékařům a dobrovolníkům, kteří se navzdory mimořádné únavě, trpělivě a se srdečnou dobrotivostí sklánějí, aby vynahradili vynucenou nepřítomnost příbuzných.“

„Váš“ Piemont je jedním z nejvíce virem postižených regionů. Kvůli nachlazení jste tam před nedávnem nemohl vykonat návštěvu. Co byste rád řekl piemonťanům?

„(Papež mluví v piemontském nářečí:) »Ochránkyně našeho dávného plémě, střež mě, dokud si mě smrt nevezme: jako voda v řece život plyne, ty však Madono zůstáváš«. Je to mariánská báseň-modlitba od Nina Costy k Těšitelce zarmoucených. Co je více než toto: »jako voda v řece život plyne, ty však Madono zůstáváš«. Piemonťanům tedy říkám: modlete se k Madoně Těšitelce, s vírou a důvěrou.“

Tato planetární krize se vyznačuje také sítí solidarity, tvořené mnoha tisíci lidmi, kteří přinášejí oběti pro dobro ostatních. Až se všechno skončí, prospěje to něčemu v budoucnosti?

„Jednou provždy to bude všem lidem připomínat, že lidstvo je jediné společenství. A také to, jak důležité a rozhodující je všeobecné bratrství. Musíme přemýšlet o tom, že to bude trochu jako po válce. Nebude už „ten druhý“, nýbrž my. Z této situace totiž budeme moci vyjít pouze všichni společně.“

Odkud musíme jako lidské bytosti začít?

„Musíme si ještě více hledět kořenů: prarodičů, starých. Vytvářet mezi sebou opravdové bratrství. Ukládat si do paměti tuto obtížnou zkušenost, kterou prožíváme všichni společně. A jít kupředu s nadějí, která nikdy neklame. Toto jsou klíčová slova nového začátku: kořeny, paměť, bratrství a naděje.“

_{Z internetového deníku Vatican Insider z 20. března 2020}

_{Přeložil Milan Glaser}

_{Zdroj: Vatican News}

(www.cirkev.cz)

Liturgie.cz: Zpověď po telefonu?

 (www.cirkev.cz)

24hodin pro Pána letos v duchu kajícnosti a modlitby v našich domovech

Bohužel se akce 24 hodin pro Pána, vzhledem k mimořádné situaci v Itálii, Římě a některých dalších zemích spojené se šířením viru Covid-19, nebude moci konat obvyklou formou. Nicméně, ve všech ostatních částech světa, kde nehrozí tak velké nebezpečí nákazy, bude tato pěkná tradice pokračovat.

Papež František proto vybízí věřící, „aby upřímně ve zpovědi přistupovali k Božímu milosrdenství a modlili se obzvláště za ty, kdo v důsledku pandemie prožívají nějakou zkoušku. Jsem si jist, že tam, kde nebude umožněno konání 24 hodin pro Pána, uskuteční se tento postní moment osobní modlitbou.“

Stav, který přetrvává v mnoha zemích světa, ztěžuje věřícím slavit 24 hodin pro Pána otevřenými kostely, uctíváním Krista v Eucharistii a přijímáním Jeho odpuštění ve svátosti smíření. Proto papež František vyzývá věřící, kteří se pro bezpečnostní opatření nemohou zúčastnit, aby prožili tento den v duchu kajícnosti, například meditací či modlitbou před křížem. 

“Všechny věřící, dokonce i ty, kteří mohou oslavovat 24 hodin pro Pána jako v předchozích letech, aby se modlili za Svatého otce, za biskupy, kněze a za všechny, kteří ve společnosti musí čelit současné tíživé situaci, protože mají na starosti společné dobro, lékařskou péči, veřejný pořádek nebo jsou pacienty,” stojí mimo jiné v prohlášení Papežské rady pro evangelizaci.

Text k rozjímání pro rok 2020

V roce 2020 bychom měli věnovat zvláštní pozornost úryvku z Lukášova evangelia  Lk 7,36-50 (www.biblenet.cz)
 
Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“
 
Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“
 
Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“
 
Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“
Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

24 hodin pro Pána

Iniciativu 24 hodin pro Pána přinesl papež František v roce 2014 a tento čas se stal svátkem odpuštění. Během tohoto času bývá k dispozici několik zpovědníků a také probíhá modlitba spojená s adorací. Bůh se dotýká lidských srdcí, vstupuje do nitra, usvědčuje nás z hříchu a podává ruku, abychom mohli vystoupit z bolesti zla a zakusit uzdravení plynoucího z odpuštění. 

Papež František řekl při modlitbě Anděl Páně 23. 3. 2014 na adresu poprvé připravované aktivity 24 hodin pro Pána: „…Bude to – můžeme to tak nazvat – svátek odpuštění, který proběhne také v mnoha dalších diecézích a farnostech světa. Odpuštění, které nám uděluje Pán, je třeba slavit, jako to v podobenství o marnotratném synu učinil otec, když se jeho syn vrátil domů. Slavil a zapomněl na všechny jeho hříchy. Bude to tedy slavnost odpuštění.“ 

_{(Zdroj: apha.cz, Papežská rada pro novo evangelizaci)}

(www.cirkev.cz)

Česká televize připravila v době karanténních omezení přímé přenosy bohoslužeb

_{Foto: Michal Klecka, Člověk a Víra}

Nedělní 45 minutové bohoslužby budou z produkčních důvodů vysílány z jediného místa, a to z Komunitního centra Matky Terezy v Praze Hájích. Začátky bohoslužeb budou jednotné, a to v 10 hodin. Neděle 22. března a 5. dubna (Květná neděle) bude vysílána katolická mše, 29. března pak bohoslužba, které bude předsedat synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda ERC Daniel Ženatý. Bohoslužby nebudou otevřeny veřejnosti. Účast při nich přijali ale i někteří umělci – hned úvodní přenos tak například doprovodí písničkář Pavel Helan.

Rovněž tak na rozdělení přenosů v průběhu velikonočních svátků proběhla rychlá dohoda mezi ČBK, ERC a ČT.

Zelený čtvrtek (9. dubna) odvysílá přenos brněnské studio České televize, konkrétně od 17:30 hodin 65 minutový přenos mše z římskokatolického kostela sv. Jakuba v Brně.

Velký pátek (10. dubna) patří již tradičně na obrazovkách České televize přenosům z nekatolických církví a nejinak tomu bude i letos. Hodinový přenos je připraven z Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 10 Strašnicích a začíná úderem desáté hodiny dopolední.

Bílá sobota (11. dubna): Nejdelším z mimořádných bohoslužebných přenosů bude přímý přenos římskokatolické velikonoční vigilie, která začne o půl deváté večer a bude trvat dvě hodiny.

Boží hod (12. dubna): Hodinový přímý přenos slavnosti Vzkříšení Páně připravuje Česká televize z kostela sv. Václava na Zderaze v Praze, ve kterém se schází věřící Církve československé husitské. Slavnostní bohoslužbě bude předsedat patriarcha této církve Tomáš Butta.
Všechny bohoslužebné přenosy si mohou diváci naladit na 2. programu ČT!     

(www.cirkev.cz)

Dnes je 400. výročí úmrtí sv. Jana Sarkandera

Leto si připomínáme hned tři výročí spojená s mučedníkem sv. Janem Sarkandrem. Dnes uplyne přesně 400 let od jeho mučednické smrti. 6. května 2020 oslavíme 160 let od jeho blahořečení a 21. května pak čtvrtstoletí od svatořečení.

Svatý Jan Sarkander žil v době závažných náboženských rozbrojů, které ho nakonec stály život. Pro složitost doby a neúplnost pramenů je nejednoznačnou postavou jak z hlediska historického, tak i z ekumenického.

„Svatý Jan Sarkander zůstane pro všechny generace vynikajícím svědkem síly víry, pravdy a věrnosti, mučedníkem zpovědního tajemství a pro naše země také vzácným přímluvcem,“ říká olomoucký pomocný biskup Antonín Basler, který téměř dvacet let působil jako farář olomoucké farnosti sv. Michala, a do jehož správy tedy spadala i kaple v místě světcova umučení.

Život tohoto kněze olomoucké arcidiecéze shrnuje biskup Basler takto: „Narodil se roku 1576 v polském Skočově, po smrti otce se s matkou a sourozenci přestěhovali na Moravu do Příbora. Nadaný Jan zamířil na studia nejdříve do Olomouce, pak do Prahy a dokončil je ve Štýrském Hradci. V roce 1609 byl v Brně vysvěcen na kněze a postupně prošel několik farností: Opavu, Charváty u Olomouce, Uničov, Zdounky, Boskovice a nakonec Holešov.“

Zde se ovšem podle něj Sarkandrovi vymstila doba třicetileté války a sporů mezi katolíky a protestanty. „Po návratu z pouti k Panně Marii Čenstochovské upadl do podezření, že to byl on, kdo na Moravu pozval polská vojska pustošící především panství evangelických šlechticů, nebo že o tom alespoň věděl, neboť byl zpovědníkem moravského zemského hejtmana Lobkovice. Právě Holešov byl totiž Janovou zásluhou před vydrancováním zachráněn,“ líčí biskup Basler a pokračuje: „Ačkoli se mu podařilo včas uprchnout a skrývat se na tovačovském zámku, byl nakonec v lesích u Troubek zajat, v poutech přiveden do Olomouce a krutě mučen. Na následky trojího mučení tento věrný a nevinný kněz 17. března 1620 zemřel.“

Na mnoha z výše zmíněných míst na „svého“ světce nezapomínají: Někde proběhly rekonstrukce, mnohde se konají setkání a poutě, a navíc 16. března byla v olomouckém Arcibiskupském paláci představena o světci kniha prostějovského historika Karla Kavičky.

Do seznamu svatých sv. Jana Sarkandera zapsal papež Jan Pavel II. při své návštěvě Moravy dne 21. května 1995, přičemž veřejně vyslovil prosbu za odpuštění všech křivd, kterých se kdy katolíci dopustili na evangelících v dějinách českého národa.

Slova Jana Pavla II. při kanonizaci Jana Sarkandera:
„Dnes já, papež římské církve, jménem všech katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách tohoto národa; zároveň ujišťuji, že katolická církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly zase její děti. Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangelium, jeho zákon lásky, jeho touhu po jednotě věřících v Kristu: «Aby všichni jedno byli» (Jan 17,21).“

_{Zdroj: Jiří Gračka a kniha Svatí na každý den – 2. svazek; vydalo: Karmelitánské nakladatelství}

(www.cirkev.cz)

Stanovisko ke krizovému opatření Vlády České republiky z 15. března 2020

^{Foto: ČaV, František Ingr}

Drazí bratři a sestry,

situace se během několika dnů opět změnila a nyní se nacházíme v naprosto výjimečné situaci, kdy je celá naše země v karanténě. Je to rozumné opatření, je třeba ho respektovat a omezení pohybu dodržovat. Neneseme v těchto dnech odpovědnost jen sami za sebe, ale také za všechny ty, s nimiž se setkáváme. Nevíme, kdo z nás by mohl být infekční a koho by mohl nakazit a tím ohrozit na zdraví a na životě.

Z nařízení vlády vyplývá, že není možné konat veřejné bohoslužby, a to ani v malém počtu. Duchovní ovšem mohou podle bodu I.g.3 tohoto nařízení vykonávat individuální duchovní péči a službu. To tedy znamená, že kostely mohou být otevřeny a kněz zde může být připraven takovouto individuální službu poskytnout. Stejně tak je možné – bude-li to opravdu nutné – aby duchovní navštívil věřící v jejich domově a udělil například svátost pomazání nemocných nebo viatikum. Obhajitelné je i slavení bohoslužby vysílané například přes televizi, rádio nebo sociální sítě, avšak s jen takovým počtem osob, bez něhož by nebylo možné bohoslužbu uskutečnit. Nemocniční kaplani ať konají svou službu se souhlasem vedení nemocnic a opatřeni ochrannými pomůckami.

Milí spolubratři kněží a jáhnové, spoléháme na Vaši rozumnost. Snažme se všichni být k dispozici, ale nechovejme se tak, abychom se stali možnou příčinou rizika nákazy. Využívejme možnost být v kontaktu se sobě svěřenými telefonem nebo přes sociální sítě. Svým příkladným dodržováním zásad karantény dávejme svým spoluobčanům dobrý příklad.

Drazí, to, co nám vždy zůstane, je modlitba. Prosíme, nezapomínejme se modlit za sebe i za druhé, za nemocné a ty, kdo jsou v nebezpečí smrti, za zdravotníky a další, kdo v těchto dnech čelí obrovskému nasazení a vyčerpání, za ty, kdo svými rozhodnutími za nás nesou odpovědnost a za brzké ukončení této epidemie. Přijměme tuto podobu postní doby jako svého druhu duchovní cvičení, jako nabídku od Pána, kterou nám dal způsobem, jaký bychom si sami nepřipravili, ale který může být pro každého z nás i pro Církev příležitostí ke skutečné změně smýšlení, k níž jsme byli vyzýváni na Popeleční středu.
 
16. března 2020
 
Jménem biskupů Čech a Moravy
Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK

Doplněk k instrukci:
 
1.     Je vhodné, aby si kněz vedl kontakty na lidi, jimž poskytl individuální službu, kvůli případné karanténě.
2.     Doporučení k pohřbům: Považuji za vhodné rozloučení v úzkém rodinném kruhu u hrobu a zádušní mše svatá může být soukromě bez účasti lidu a po zrušení opatření pak ve společenství farnosti.

(www.cirkev.cz)

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
 
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
 
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.   
(Jan Graubner)
 

(www.cirkev.cz)