Papež František poslal církvi v Libanonu finanční dar 250 tisíc eur

Pomoc bude předána prostřednictvím apoštolské nunciatury v Bejrútu a je určená těm, kteří byli zasaženi hrozivou explozí v bejrútském přístavu 4. srpna, při které stovky osob zemřely, tisícovky byly zraněny nebo přišly o svá přístřeší, byly zničeny domy, kostely, kláštery, státní a zdravotní zařízení. Na tuto mimořádnou situaci okamžitě reagovala církev, která prostřednictvím Charity Libanon, Caritas Internationalis a dalších sesterských organizací Charity poskytuje první pomoc, lékařskou péči, přístřeší pro osoby bez domova a střediska základních potřeb. 

Všichni se připojme k výzvě papeže Františka během generální audience z 5. srpna: „Modleme se za oběti a jejich pozůstalé, a modleme se za Libanon, aby se s nasazením všech sociálních, politických a náboženských složek vyrovnal s touto tak tragickou a bolestnou událostí, a za pomoci mezinárodního společenství překonal vážnou krizi, kterou prožívá.“

Charita Česká republika, kterou zřizuje ČBK, také vyhlásila sbírku na Libanon. Pomoci můžete zasláním jakékoliv částky na účet 55660022/0800, variabilní symbol 129.

(www.cirkev.cz)

Pozvání na festival mládeže v Medžugorji Mladifest 2020

Nová kniha od P. Stanislava Přibyla: Mariánský sloup – V souvislostech víry a ducha

Podívejte se na krátké video, ve kterém Stanislav Přibyl, autor knihy Mariánský sloup – V souvislostech víry a ducha zve všechny nejen k četbě a ke koupi této knihy, ale i k malé procházce od Týnského chrámu na Staroměstské náměstí k Mariánskému sloupu a okolí, a to v úterý 11. srpna, začátek v 15 hodin v Týnském chrámu. Autor knihy krátce promluví o vzniku, stržení a obnově sloupu i o nejdůležitějších souvislostech, událostech a osobnostech spjatých se sloupem.

Na uvedení knihy vystoupí kromě autora knihy Stanislava Přibyla i Jan Bradna, sochař, restaurátor a bývalý předseda Společnosti pro obnovu mariánského sloupu, a Pavel Mareš, šéfredaktor Karmelitánského nakladatelství. Knize požehná P. Vladimír Kelnar, farář u kostela Matky Boží před Týnem.

Knížka se bude na místě prodávat za zvýhodněnou cenu.

Informace o knize:

Kniha přístupnou a atraktivní formou pojednává o vzniku, stržení a obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Sloup byl postaven jako pomník k poctě Bohorodičky – na poděkování za obranu Prahy před pleněním švédských vojsk v roce 1648. Místo, kde stál a opět stojí, lze bez obav označit za duchovní střed Prahy i Evropy. Dílo českého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla považují mnozí za umělecky hodnotnější, než jsou podobné sloupy ve Vídni a v Mnichově.

Autor nezastírá, že sloup je předmětem ostrých historických, politických a konfesních sporů, volá ovšem po vzájemném porozumění a usmíření. Když se sloup v listopadu 1918 stal terčem politováníhodného vandalského činu, nikdo netušil, že se jeho obnovy dočkáme až v létě 2020. Stržení sloupu se ale mezitím stalo mohutným impulsem pro výstavbu řady nových kostelů na různých místech Prahy (o čemž autor pojednává v závěru své knihy).

Autor uvádí do pozoruhodných souvislostí stavby, události i osobnosti, spjaté s Mariánským sloupem. Jeho výklad doprovázejí desítky fotografií, ukázky z dobových dokumentů, reprodukce výtvarných děl, ale i modlitby, dopisy, básně a věroučné reflexe.

Informace o autorovi:

Stanislav Přibyl (* 1971), katolický kněz, redemptorista, generální sekretář České biskupské konference a pražský rodák. Byl farářem na Svaté Hoře u Příbrami (1999–2008) a generálním vikářem litoměřické diecéze (2009–2016). V KNA mu v edici Poutník vyšla kniha Karlův most: v souvislostech víry a ducha (2019).

(www.cirkev.cz)

Ministerstvo zavádí na vnitřních akcích roušky a snižuje maximální počet osob

^{Foto: Zdeněk Poruba, ČaV}

Povinnost nosit roušky platí na území celé České republiky s účinností od 25. 7. 2020 od 0:00 hodin pro hromadné akce ve vnitřních prostorách s počtem účastníků nad 100 osob v daný čas.

S účinností od 27. 7. 2020 od 0:00 hodin je na území celé České republiky stanoven maximální počet účastníků na hromadných akcích ve vnitřních prostorách na 500 osob v daný čas v jednom sektoru. Maximální povolený počet sektorů je 5.

Maximální počet účastníků ve stejný čas na hromadných venkovních akcích je stanoven na 1000 osob.

Doporučujeme při bohoslužbách dodržovat i předchozí hygienická opatření jako např. používání dezinfekce při vstupu do kostela, časté větrání a úklid společných prostor.

(www.cirkev.cz)

Požár katedrály v Nantes

Po tří hodinovém úsilí se podařilo hasičům zkrotit plameny, které zdevastovaly západní část pozdněgotické katedrály v Nantes. “Škoda se soustřeďuje na velké varhany, které jsou patrně zcela zničené a varhanní kruchta hrozí zřícením”, uvádějí agentury s odvoláním na hasičské zdroje. Podle nich však “škody nejsou srovnatelné s požárem, který zasáhl pařížskou Notre-Dame”. Požár se rozšířil zhruba po 7.30 ráno. Hasiči byli upozorněni krátce před osmou hodinou (7.44), na místě zasahovalo 60 mužů.   

Katedrála v Nantes se začala stavět v roce 1434. Za II. Světové války byla těžce poškozena. Vyhořela naposled před necelými padesáti lety, v roce 1972, a její oprava trvala 13 let. V roce 2015 zničil oheň v Nantes rovněž neorománskou baziliku Saint-Donatien-et-Saint-Rogatien, v tomto případě se však mluvilo o nezaviněném požáru. Na místo se vydal francouzský premiér Jean Castex, ministr vnitra Gérald Darmann a kultury Roselyne Bachelot. Prezident Emanuel Macron prostřednictvím tvítu vyjádřil “podporu zkušeným hasičům, kteří se vystavují veškerým rizikům, aby zachránili tento gotický klenot ve vévodském městě”.

_{Zdroj: Vatican News}

Objevené broumovské fresky budou přístupné

Až do této doby zůstaly široké veřejnosti nepřístupné. Nyní se broumovská farnost rozhodla fresku světu ukázat.

„Středověké nástěnné malby na čelní straně prostoru, který v minulosti sloužil jako kostnice, jsou rozčleněny do tří pásů. Z výtvarného hlediska jsou broumovské nástěnné malby vynikající ukázkou kresebného stylu. Nejsou dílem jednoho umělce ale celé dílny. Svým významem zdaleka přesahují hranice regionu a patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo v 1. pol. 14. stol. vytvořeno. Jsou vynikající ukázkou kvality výtvarných děl na počátku vlády Lucemburků v Čechách“, řekl k uměleckému dílu Jan Royt z Ústavu pro dějiny umění FFUK v Praze.

Objevená freska je nyní již po obnově restaurátory a lze na ní vidět zobrazení ďáblů na ramenou panen z podobenství Matoušovy 25. kapitoly v Bibli. „O fresce se vědělo již v šedesátých letech. Někdejší dům zvoníka sloužil jako fara jen několik let a tehdejší farář hledal místo, kdy by si zaparkoval svého trabanta. Zvolil pro to prostor kostnice. Když začali vyvážet kosti, zjistili, že jsou na stěnách fresky. V 70. letech pak proběhly průzkumy malby. Následně byl prostor zarovnán dřívím na otop, které se postupně spálilo v kamnech. Když se tady objevil prof. Royt a malby odborně popsal, řekli jsme si, že malby stojí za zrestaurování a zpřístupnění veřejnosti“, přiblížil dění kolem nalezených maleb broumovský děkan Martin Lanži.

V současné době probíhá úprava vstupu do prostoru samotného. Farnost se třikrát pokoušela získat dotační peníze, ale do žádného dotačního programu se stavební úpravy nepodařilo zařadit. Proto nyní vše financují ze svých zdrojů, stavební úpravy se tak však omezily, oproti zpracovanému projektu, jen na to nejnutnější. „Bude upraven, i díky mladým dobrovolníkům ze seskupení Summerjob, samotný vstup ke vchodu, stávající vrata se odstraní a místo nich bude celé vstupní čelo osazeno sklem. Fresky uvnitř budou nasvíceny, takže zájemci o jejich zhlédnutí se konečně dočkají. Pokud by chtěl někdo naše úsilí finančně podpořit, najde podrobnosti na webu broumovské farnosti“, dodal ještě P. Lanži.

Obnovené a zpřístupněné středověké malby budou k vidění od poloviny letošního srpna.

(www.cirkev.cz)

Benedikt XVI. napsal list k pohřbu svého bratra Georga

Drahý biskupe Rudolfe,

jsem s Tebou v této chvíli, kdy poskytuješ mému bratru poslední bratrskou službu a doprovázíš jej na poslední pozemské cestě. Vede mne to ke slovům díků za všechno, co jsi učinil a činíš v těchto týdnech rozloučení. Mé poděkování patří také všem těm, kdo s ním byli během těchto týdnů, ať už viditelně či neviditelně, a projevili mu vděčnost za to, co pro ně za svého života udělal a vytrpěl. 

Ohlas jeho života a jeho práce, kterého se mi v těchto dnech dostalo v podobě dopisů, telegramů a e-mailů, dalece předčil všechny mé představy. Lidé pocházející z mnoha zemí, ze všech společenských vrstev a profesí mi napsali slova, jež se dotkla mého srdce. Měl bych osobně odpovědět každému z nich, avšak bohužel nemám sílu ani čas, abych tak učinil, a nezbývá mi tedy než využít této příležitosti k poděkování za to, že mne doprovázeli v těchto hodinách a v těchto dnech. V této chvíli se pro mne potvrzuje věta kardinála Newmana: Cor ad cor loquitur [Srdce mluví k srdci]. Skrze list papíru a daleko za jakýkoli list k sobě navzájem promlouvají srdce.

Jsou to především tři rysy mého bratra, jež se objevovaly v mnoha obměnách a jež v této chvíli rozloučení odrážejí také mé pocity. Předně stále se častokrát říká, že můj bratr přijal a vnímal své povolání ke kněžství zároveň také jako hudební povolání. Již v Tittmoningu, v prvních letech svého školního života, se nejen pečlivě poučil o církevní hudbě, ale také učinil sám první kroky k tomu, aby se jí naučil. V Tittmoningu nebo v Aschau zjistil jméno profese, jakou má kněz, který v katedrále zajišťuje církevní hudbu. Právě tehdy si vštípil jméno „Domkapellmeister”, dómský kapelník, v němž jaksi začal spatřovat směr, jímž se jeho život má ubírat. Když pak byl skutečně jmenován kapelníkem řezenského dómu, prožil radost a bolest zároveň, protože naše maminka byla povolána z tohoto světa téměř současně s dómským kapelníkem Schremsem. Pokud by maminka žila, nepřijal by místo v čele sboru Regensburger Domspatzen (doslova Řezenských dómských špačků). (Chrámový sbor Řezenských špačků je chlapecký sbor, který Mons. Georg Ratzinger řídil v letech 1964 až 1994, pozn. red.)

Tato služba se mu stala radostí, kterou přirozeně musel vykoupit mnohým utrpením. Nechybělo nepřátelství a odmítání, zejména zpočátku. Zároveň se však stal otcem mnoha mladých, kteří mu s vděčností zůstali nablízku jako Domspatzen. Mé srdečné poděkování patří také jim všem v této chvíli, kdy mi bylo dopřáno opět zakusit, nakolik byl a vždycky znovu se angažoval jako kněžská osoba, jako kněz a hudebník.

Chtěl bych také zmínit ještě další rys mého bratra. Na jedné straně se projevovala jeho veselá přátelskost, jeho smysl pro humor a radost z dobrých darů stvoření. Zároveň však byl mužem přímého slova, který otevřeně vyjadřoval své přesvědčení. Prožil více než 20 let v téměř naprosté slepotě, a tedy byl z velké části odloučen od skutečnosti. Toto velké odpírání pro něho bylo vždy obtížné, avšak zároveň jej vždycky přijímal a vnitřně překonával.

A konečně, byl vždy Božím mužem. Jakkoli nevystavoval na obdiv svou zbožnost, jádrem jeho života byla především střízlivost a poctivost.

Na závěr bych chtěl poděkovat, že mi bylo dopřáno ještě jednou být s ním v posledních dnech jeho života. Nepožádal mne o to, abych za ním přijel. Ale cítil jsem, že přišla chvíle, abych se za ním opět vydal. Jsem hluboce vděčný za toto vnitřní znamení, které mi Pán dal. Když jsem se s ním v pondělí 22. června loučil, věděli jsme, že je to poslední sbohem na tomto světě. Věděli jsme však také, že dobrý Bůh, který nám dal takovýto vztah na tomto světě, vládne také v onom jiném světě a že nám dopřeje nové společné bytí.

Zaplať ti Bůh, drahý Georgu, za všechno to, co jsi učinil, co jsi vytrpěl a co jsi mi dal. A zaplať Bůh i Tobě, drahý biskupe Rudolfe, za mimořádné nasazení, s nímž ses zachoval v těchto týdnech, které nebyly snadné pro nikoho z nás dvou. 

Srdečně, Tvůj Benedikt XVI.

Můj bratr papež

O vztahu mezi emeritním papežem Benediktem a Mons. Georgem Ratzingerem se můžete dočíst v obsáhlém rozhovoru v knize Můj bratr papež, kterou již v roce 2012 vydalo nakladatelství Portál. Georg Ratzinger zde vypráví o dětství a mládí, které spolu strávili v několika bavorských maloměstech, když tatínek, povoláním policista, musel poměrně často měnit působiště. Hovoří o nástupu nacismu a společném povolání obou chlapců ke kněžství, o létech hnědé totality strávených v semináři i o prvních kněžských létech v nově budovaném poválečném Německu. Zatímco Georg se později dal na dráhu církevní hudby, jeho bratr Joseph byl skvělým teologem a záhy se stal profesorem a jednou ze zářivých hvězd německé předkoncilní a koncilní teologie a později intelektuální oporou papeže Jana Pavla II. Hlavní důraz knihy spočívá na popisu toho, co předcházelo Ratzingerovu jmenování kardinálem a papežem, přičemž právě válečná léta jsou nejzajímavější částí knihy. 

(www.cirkev.cz)

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Papež František ve středečním kázání při mši svaté v Domu svaté Marty naléhal na křesťany, aby objevili Ježíšovu tvář u migrantů, uprchlíků a vysídlených osob, kteří jsou nuceni uprchnout kvůli mnoha nespravedlnostem, které dodnes postihují náš svět.

Mší svatou, která připomínala 7. výročí jeho návštěvy migrantů na italském ostrově Lampedusa, připomněl papež Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40). Řekl, že tato výstraha je i pro dnešní dobu aktuální.
Návštěva papeže na středomořském ostrově 8. července 2013 byla první z jeho cest po jeho zvolení 13. března téhož roku. Během návštěvy hodil do moře květinový věnec na památku asi 20 000 migrantů, kteří zemřeli při pokusu překročit Středozemní moře. Krátce se setkal a promluvil s některými mladými africkými migranty, a poté slavil mši pod širým nebem.

Hledám Boží tvář v jiných

Papež poznamenal, že dnešní žalm vybízí k ustavičnému hledání Boží tváře, a řekl, že toto hledání je základní životní postoj věřících a posledním cílem vlastního života je setkání s Bohem. V tomto ohledu prorok Ozeáš v prvním čtení hovoří o tom, jak se Izraelští obyvatelé od Pána vzdálili kvůli hojnosti, prosperitě a bohatství, které naplnilo jejich srdce lživostí a nespravedlností, „jde o hřích, proti němuž nejsme imunní ani my, dnešní křesťané.“

Globalizace lhostejnosti

Papež si vzpomněl na svou homilii před 7 lety v Lampeduse a řekl, že „kultura blahobytu, která nás vede k tomu, abychom mysleli na sebe, nás činí necitlivými ke křiku druhých, dává nám žít v mýdlových bublinách, které jsou krásné, ale jsou ničím, jsou jalovou iluzí, provizoriem, které přivádí ke lhostejnosti vůči druhým, ba dokonce ke globalizaci lhostejnosti“ (Homilie na Lampeduse, 8. července 2013).

Ozeášovo volání nás dnes znovu vyzývá k obrácení, abychom pohlédli na Hospodina svýma očima a objevili Jeho tvář: „Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím“ citoval z proroka Ozeáše svatý otec a připomněl Ozeášovu výzvu k obrácení.

Osobní setkání znamená poslání

Hledání Boží tváře vyvolává touha po osobním setkání s Pánem, s Jeho nezměrnou láskou a Jeho spásonosnou mocí. Stejně jako se stalo s dvanácti apoštolům v dnešním úrvku evangeliu. Toto osobní setkání s Pánem, které je časem milosti a spasení má za následek poslání „Jděte a hlásejte: „Přiblížilo se nebeské království.“(Mt 10,7).

„Osobní setkání s Ježíšem Kristem je možností také pro nás, učedníky třetího tisíciletí. Když hledáme Pánovu tvář, můžeme Jej rozpoznat ve tvářích chudých, nemocných, opuštěných a cizinců, které nám Bůh posílá do cesty. A toto setkání se stane také pro nás časem milosti a spásy a oděje nás tímtéž posláním, které bylo svěřeno apoštolům.“

„Setkání s druhým je také setkáním s Kristem. Řekl nám to On sám. To On klepe na naši bránu hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný a vězněný, s prosbou, aby se mohl vylodit a setkat se s námi a abychom mu pomohli. A pokud bychom snad měli ještě nějakou pochybnost, tato slova mluví jasně: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40). (Homilie v Sacrofanu, 15. února 2019).

„Destilovaná“ verze

Svatý otec také připomněl setkání s migrantem během jeho návštěvy na Lampeduse, který se podrobně vyprávěl o „strašlivých věcech“, které se mu staly. Uprchlík mluvil velmi obšírně, ale tlumočník byl velmi stručný. Když se odpoledne vrátil papež domů, jedna Etiopanka, která sledovala přenos setkání z Lampeduse v televizi, mu řekla, že etiopský tlumočník ani nezmínil čtvrtinu mučení a utrpení, kterým migranti procházeli. Papež poznamenal, že to, co bylo interpretováno, bylo pouze „destilovanou“ verzí skutečného příběhu.
Totéž se dnes děje také v Libyi, řekl Svatý otec a dodal, že „válka je ohavná, to víme, ale nemáte představu o pekle, které panuje v tamějších detenčních táborech. A lidé tam přišli jen s nadějí, že se jim podaří přeplout moře.“

Na závěr papež František vyzval Pannu Marii jako Solacium migrantium, „kéž nám pomáhá objevovat tvář svého Syna ve všech bratřích a sestrách nucených utíkat ze svojí vlasti kvůli nespravedlnostem, kterými je náš svět ještě sužován.“

Celé znění papežovy promuvy naleznete zde.

(www.cirkev.cz)