Po mši svaté na slavnost Zmrtvýchvstání Páně pronesl papež František tradiční velikonoční poselství a požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu), v němž se modlil za Svatou zemi, Ukrajinu, Myanmar, Sýrii, Libanon a Afriku, ale i za oběti obchodu s lidmi, nenarozené děti a všechny, kdo prožívají těžké časy.

Foto: Vatican Media

Papež František pronesl na Boží hod velikonoční tradiční velikonoční poselství Urbi et Orbi z hlavní lodžie baziliky svatého Petra s výhledem na náměstí, na kterém předsedal krátce předtím ranní velikonoční bohoslužbě pro cca 60 tisíc věřících. 

Svatý otec zahájil své proslovy radostným přáním šťastných Velikonoc.“Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen!“ (Mk 16,6). Papež dále uvedl, že církev znovu prožívá údiv žen, které se za úsvitu prvního dne v týdnu vydaly ke hrobu. Při připomínce, že Ježíšův hrob byl uzavřen velkým kamenem, papež vyjádřil politování nad tím, že i dnes „těžké kameny, blokují naděje lidstva“, zejména „kameny“ války, humanitárních krizí, porušování lidských práv, obchodování s lidmi, mimo jiné i další kameny. 

Podobně jako Ježíšovy učednice se ptáme jeden druhého: „Kdo za nás odvalí kámen od vchodu do hrobu?“. To je podle Františka úžasný objev onoho velikonočního rána, že tento obrovský kámen, byl odvalen. „Údiv žen, je i naším údivem…Ježíšův hrob je otevřený a je prázdný! Od této chvíle začíná všechno nanovo!“ Navíc přes tento prázdný hrob vede nová cesta. „Cesta, kterou nemohl otevřít nikdo z nás, ale pouze Bůh. Pán, otevírá cestu života uprostřed smrti, míru uprostřed války, smíření uprostřed nenávisti a bratrství uprostřed nepřátelství…Bratři a sestry, Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ řekl papež a dodal, že on jediný má moc odvalit kameny, které blokují cestu k životu.“ Jedině Ježíš před námi otevírá dveře života, ty dveře, které neustále zavíráme válkami šířícími se po celém světě.“ 

Svatý otec dále vyjádřil přání, abychom dnes obrátili svůj zrak ke Svatému městu, Jeruzalému, které bylo svědkem tajemství Ježíšova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, a ke všem křesťanským společenstvím ve Svaté zemi. Papež také řekl, že jeho myšlenky směřují především k obětem mnoha konfliktů po celém světě, počínaje těmi v Izraeli a Palestině a na Ukrajině. „Kéž vzkříšený Kristus otevře cestu míru pro válkou zmítané národy těchto regionů. Vyzývám k respektování zásad mezinárodního práva a vyjadřuji naději na všeobecnou výměnu všech vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou: vše v zájmu všech!“

„Znovu také žádám, aby byl zajištěn přístup humanitární pomoci do Gazy, a znovu vyzývám k urychlenému propuštění rukojmích zajatých 7. října loňského roku a k okamžitému zastavení palby v pásmu Gazy.“ Papež vyzval k ukončení současných bojů, které mají nadále vážné dopady na civilní obyvatelstvo a především na děti. „Kolik utrpení vidíme v jejich očích! Těma očima se nás ptají: Proč? Proč všechna ta smrt? Proč všechna ta zkáza?  Nepodléhejme logice zbraní a zbrojení,“ řekl a zdůraznil, že „mír se nikdy neuzavírá zbraněmi, ale nataženýma rukama a otevřeným srdcem“.

Svatý otec vzpomenul také na Sýrii, která, jak si posteskl, již třináct let trpí následky dlouhé a ničivé války. „Tolik mrtvých a zmizelých, tolik chudoby a zkázy si žádá reakci všech i mezinárodního společenství.“ Poté se papež věnoval Libanonu a poznamenal, že tato země již nějakou dobu zažívá bezvýchodnou situaci a prohlubující se hospodářskou a sociální krizi, kterou nyní ještě zhoršují válečné akce na hranici s Izraelem.  „Kéž zmrtvýchvstalý Pán utěší milovaný libanonský lid a podpoří celou zemi v jejím povolání být zemí setkávání, soužití a pluralismu,“ řekl.

Papež rovněž připomněl oblast západního Balkánu a povzbudil jednání, která probíhají mezi Arménií a Ázerbájdžánem, aby s podporou mezinárodního společenství mohly pokračovat v dialogu, pomáhat vysídleným osobám, respektovat místa bohoslužeb různých náboženských vyznání a co nejdříve dospět k definitivní mírové dohodě. „Kéž zmrtvýchvstalý Kristus otevře cestu naděje všem, kteří v jiných částech světa trpí násilím, konflikty, nedostatkem potravin a následky klimatických změn,“ dodal. 

Ve své další výzvě myslel na Haiti se modlil, aby zmrtvýchvstalý Pán pomáhal haitskému lidu, aby v této zemi brzy skončily násilnosti, devastace a krveprolití a aby mohla pokročit na cestě k demokracii a bratrství. Když se obrátil k Asii, modlil se, aby v Myanmaru definitivně skončilo násilí, který je podle papeže již léta zmítán vnitřními konflikty.

Papež se také modlil za mír na africkém kontinentu, zvláště za trpící národy v Súdánu a v celé oblasti Sahelu, v Africkém rohu, v oblasti Kivu v Demokratické republice Kongo a v provincii Capo Delgado v Mosambiku a za ukončení dlouhodobého sucha, které postihuje rozsáhlé oblasti a vyvolává hladomor a hlad.

Papež rovněž pamatoval na uprchlíky a všechny, kdo prožívají těžkosti, a modlil se, aby jim Pán ve chvíli nouze poskytl útěchu a naději. „Kéž Kristus vede všechny lidi dobré vůle, aby se solidárně spojili a společně řešili mnohé problémy, které se vznášejí nad nejchudšími rodinami při jejich hledání lepšího života a štěstí. „V tento den, kdy slavíme život, který nám byl darován ve vzkříšení Syna, si připomeňme nekonečnou lásku Boha ke každému z nás: lásku, která překonává každou hranici a každou slabost.“  

„A přece, jak moc se vzácným darem života pohrdá! Kolik dětí se ani nemůže narodit? Kolik jich umírá hlady a je zbaveno základní péče nebo je obětí zneužívání a násilí? Kolik životů se stává předmětem obchodu pro rostoucí obchod s lidmi?““

 V den, „kdy nás Kristus vysvobodil z otroctví smrti“, papež vyzval také všechny, kdo mají politickou odpovědnost, aby nešetřili úsilím v boji proti obchodování s lidmi tím, že budou neúnavně pracovat na rozbití sítí vykořisťování a na zajištění svobody těm, kdo jsou jejich oběťmi.  

„Kéž Pán potěší jejich rodiny, především ty, které s úzkostí očekávají zprávy o svých blízkých, a zajistí jim útěchu a naději. Ať světlo Zmrtvýchvstání osvítí naši mysl a obrátí naše srdce a umožní nám uvědomit si hodnotu každého lidského života, který je třeba přijímat, chránit a milovat.“ 

Na závěr papež František popřál všem obyvatelům Říma a celého světa radostné Velikonoce.

(www.cirkev.cz)

V sobotu 6. dubna 2024 od 10 hodin se bude konat v katedrále sv.Štěpána v Litoměřicích bohoslužba u příležitosti 50. výročí úmrtí kardinála Štěpána Trochty. Mši svatou bude sloužit litoměřický biskup Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. Poté bude následovat pobožnost u Trochtova hrobu na Městském hřbitově v Litoměřicích.

^{(www.cirkev.cz)}

Letošní sbírka pro Svatou zemi upozorňuje na naléhavou humanitární krizi, které čelí sužované obyvatelstvo v Gaze, a na papežovu výzvu k míru.

„Vypuknutí války v Gaze po událostech ze 7. října 2023 ochromilo Svatou zemi. Nedostatek poutníků a turistů dostal tisíce rodin do těžkostí,“ uvedl kardinál Claudio Gugerotti, prefekt Dikasteria pro východní církve, v dopise zveřejněném 8. března.

Vatikán dohlíží na fond Pro Terra Sancta neboli Papežskou sbírku pro Svatou zemi od roku 1974, kdy papež Pavel VI. ve své apoštolské exhortaci Nobis in Animo určil Velký pátek jako den, kdy se sbírky účastní farnosti po celém světě. Letos připadá Velký pátek na 29. března.

Obvykle je 65 % vybraných prostředků určeno pro františkánskou kustodii Svaté země, která již více než 800 let pečuje o svatá křesťanská místa v regionu. Františkánská kustodie využívá prostředky také na humanitární a sociální aktivity, včetně pomoci při úhradě zdravotních nákladů rodin a na jejich základní potřeby a také na zajištění bydlení pro potřebné lidi a mladé rodiny, které platí symbolické nájemné. 

Zbývajících 35 % dostává Dikasterium pro východní církve na podporu seminaristů a kněží a na vzdělávací a kulturní aktivity.

Podle loňské souhrnné zprávy se v rámci Papežské sbírky vybralo něco přes 7 milionů dolarů, z čehož asi 3,7 milionu dolarů bylo použito na podporu formace seminaristů a řeholních bratří a sester. Dalších zhruba 2,5 milionu dolarů bylo určeno na vzdělávací aktivity.

Letošní výzva přichází na pozadí probíhající války mezi Izraelem a Hamásem, která má ničivé dopady na civilní obyvatelstvo. 

„S vypuknutím války byla pomoc zintenzivněna s cílem podpořit základní potřeby obyvatel vyčerpaných bombardováním a stísněných v areálech farních budov,“ uvádí se v souhrnné zprávě. 

„Papež František nikdy nepřestal vyjadřovat svou blízkost všem lidem postiženým konfliktem ve Svaté zemi,“ napsal kardinál Gugerotti. „Svatý otec má v úmyslu uskutečnit v Gaze nebo na Západním břehu projekt s humanitárním zaměřením, který může pomoci obyvatelstvu obnovit důstojnější život a vytvořit pracovní příležitosti, jakmile válka skončí.“ 

Papežská sbírka poskytuje komunitní pomoc a pomoc na farní aktivity pro farnost Svaté rodiny, jedinou římskokatolickou farnost v Gaze. Podle souhrnné zprávy bylo mezi příjemci 135 osob, které jsou součástí společenství Svaté rodiny, a také 600 lidí, kteří na začátku války na území farnosti přišli o svůj domov.

Gaza je jednou z nejchudších a nejhustěji osídlených oblastí Palestiny. Od vypuknutí války bylo v enklávě podle ministerstva zdravotnictví řízeného Hamásem zabito více než 30 000 civilistů. 

(www.cirkev.cz)

Novému litoměřickému biskupovi Stanislavu Přibylovi bude věnován příští díl pořadu Křesťanský magazín na ČT2 už tuto neděli 10. března.

Křesťanský magazín s novým biskupem Stanislavem Přibylem bude možné sledovat na ČT2 už tuto neděli ve 12:30 nebo na webu iVysílání. Starší díly tohoto pořadu naleznete zde.

(www.cirkev.cz)

Svatý otec předsedal v pátek 8. března kající liturgii v římské farnosti svatého Pia V., kterou zahájil „24 hodin pro Pána“, postní iniciativu, která vznikla z jeho podnětu s cílem zpřístupnit kostely po celý den a nabídnout tak věřícím příležitost k modlitbě a zpovědi. Ve své promluvě se zaměřil na téma Kráčet v novém životě.

Papež František uvedl, že na cestě každodenním životem můžeme často ztratit ze zřetele krásu našeho nového života v Kristu, což má neblahé důsledky pro naše vztahy s Bohem i s druhými lidmi. „Zůstáváme na cestě, ale potřebujeme nový ukazatel, změnu tempa, směru, který nám pomůže znovu najít cestu našeho křtu, naši původní krásu, smysl jít vpřed,“ řekl.

„Bratři a sestry, jakým směrem se vydat k obnovení cesty nového života? Je to cesta Božího odpuštění, která nás znovu dává dohromady, vnitřně nás očišťuje a vrací nás do stavu našeho křestního znovuzrození. Svátost smíření nám umožňuje znovu se vydat na dráhu nového života, která začala naším křtem,“ uvedl papež František během páteční kající liturgie.

Svatý otec dále pokračoval: „I když je nutné, abychom měli otevřené a zkroušené srdce – jako malomocný, který volal k Ježíši: „Chceš-li, můžeš mě očistit“ -, naše vlastní úsilí nestačí. Jedině Bůh zná a uzdravuje srdce, jedině on je může vysvobodit od zla.“ Papež František zdůraznil, že Ježíš chce, abychom byli obnoveni, svobodní, šťastní a mohli pokračovat na cestě svého nového života.

„Nebuďme zarmouceni, neodkládejme setkání s jeho odpuštěním, protože jen s Boží pomocí se můžeme vrátit na cestu a vidět porážku našeho hříchu navždy vymazanou. Neopouštějme svátost smíření, která není jen zbožným cvičením, ale základem křesťanské existence,“ pokračoval papež.

V závěru své promluvy vyzval ty, kdo svátost zpovědi udělují, aby ji vrátili do středu církve. Vybídl kněze, aby vždy udělovali odpuštění těm, kdo o něj žádají, a aby pomáhali těm, kdo se možná bojí vyznat své hříchy, přistupovat ke svátosti smíření s radostí a důvěrou. Svatý otec věřícím připomněl, že Ježíš může očistit všechny naše viny, a vyzval je, aby přišli ke zpovědi s modlitbou: „Ježíši, věřím, že mě můžeš očistit. Věřím, že potřebuji tvé odpuštění. Obnov mě a já budu znovu kráčet novým životem.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Přinášíme slova 21. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla, která pronesl na závěr slavnostní bohoslužby 2. března v litoměřické katedrále.

Milí přátelé, vy všichni zde v Litoměřicích i u obrazovek Televize Noe a posluchači Radia Proglas,

chtěl bych Vám nyní toho tolik říci, ale jsem si vědom, že si to nemohu dovolit, protože by to bylo neohleduplné.

Mám velkou radost a jsem plný vděčnosti. V první řadě Pánu Bohu. Stále nevycházím z úžasu, že si vybral člověka nijak významného a vzešlého z obyčejných poměrů. Chci moc poděkovat své mamince, která je tu s námi a která toho pro mou víru dost udělala a taky kvůli tomu musela dost vydržet. Chci poděkovat i svému tatínkovi, který zemřel již před dvaceti lety. Jeho láska k hudbě na mě přeskočila a ačkoli to jistě nezamýšlel, přivedla mě od varhan až sem. Děkuji všem svým příbuzným, bylo nám vždy spolu dobře a věřím, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Mám ještě jednu rodinu. To jsou moji spolubratři redemptoristé. Jsem rád, milí bratři, že jste tu dnes se mnou. Své povolání na litoměřický biskupský stolec chápu podle našeho charismatu jako povolání misijní se zvláštním zřetelem na ty, kdo naši pomoc nejvíce potřebují. Máte u mě vždy otevřené dveře, můj domov je vaším domovem.

Děkuji mnoha lidem, kteří mě na mé cestě dosud doprovázeli. Mnozí z nich už nežijí a je mi líto, že tu dnes nemohou být s námi. Za všechny bych chtěl zmínit alespoň tři, kteří zemřeli v nedávné minulosti: kardinála Joachima Meisnera, který pro mě byl vzorem biskupa, varhaníka a sbormistra Bohuslava Korejse, který mi vtiskl lásku ke kráse liturgie a Boží službě a před pár dny zemřelého Arthura Bienera z Augsburgu, který mi ukazoval, jak je krásné být věřícím, a přitom se naplno radovat ze života a jeho darů. Děkuji Vám všem, kteří jste přišli, přijeli a přiletěli, abychom se společně radovali z Boží dobroty a nového začátku.

Děkuji Svatému Otci za to, že ve mně vložil důvěru, ačkoli mě znal jen podle dokumentů, které se mu dostaly do rukou. Děkuji panu apoštolskému nunciovi a jeho spolupracovníkům za veškerou námahu spojenou s tím, aby mohla být katedra litoměřických biskupů znovu obsazena. Děkuji arcibiskupu Janu Graubnerovi a jeho spolusvětitelům, že mě vysvětili na biskupa.

Děkuji svému předchůdci biskupu Janu Baxantovi, že za patnáct let svého episkopátu formoval litoměřickou diecézi v dobrotě pastýře k podobě Kristově. Děkuji jeho spolupracovníkům za to, že mu v tom byli nápomocni. Mohl jsem mezi ně jako generální vikář sedm a půl roku patřit, a tak trochu vím, co to obnáší. Zvláště chci poděkovat dosavadnímu generálnímu vikáři, kanovníku Martinu Davídkovi za věrnou službu svému biskupovi a za jeho velkorysou otevřenost pro budoucnost. Toho si opravdu vážím. Děkuji všem kněžím a jáhnům za jejich věrnou službu. Těším se na naši spolupráci.

Jsem vděčný vám všem, kteří jste tady před chvíli pronesli slova přání. Rád bych je všechna uvedl ve skutek, ale mějte prosím na paměti, že mezi vás nepřišel anděl ani světec, ale obyčejný člověk, který se potýká se stejnými těžkostmi a výzvami, jako každý z vás. Budu ale dělat všechno proto, abych dorůstal do ideálu biskupa podle vzoru Krista – Dobrého pastýře. Chci být také dobrým člověkem, sousedem a občanem. Proto děkuji za to, že jsou zde přítomni představitelé veřejného života. Jsem připraven k práci a součinnosti na obecném dobru. Jsem vděčný za přítomnost představitelů ekumeny. Při působení na České biskupské konferenci jsem poznal, že je mezi námi křesťany různých vyznání mnohem více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje. Důležité je, abychom se znali a abychom byli přátelé. Totéž platí o našich starších bratrech a sestrách ve víře, o židech. Z okna se budu denně dívat na Terezín a nezapomenu na jejich utrpení, které je bohužel opět aktuálnější s narůstajícími projevy antisemitismu. Na atmosféru přátelských ekumenických vztahů, kterou jsem poznal v Praze, chci navazovat i v místních podmínkách zde v litoměřické diecézi.

Děkuji všem za přípravu krásné liturgie, kterou jsme právě prožili. Díky za zpěv a hudbu, která vede k chvále Boží a povznáší lidská srdce.

Pozdravuji Vás – německy mluvící biskupy, kněze a věřící. Děkuji Vám, že jste přišli v tak hojném počtu. Tím se potvrzuje naše přátelství, které v tomto kraji vyrostlo ze slz po vzájemných křivdách a ztraceném domově. Děkuji Vám, pane kardinále Schönborne, za Vaše kázání. Rád si budu stále znovu připomínat, že důležité je ono dnes, v němž se uskutečňuje Boží plán s člověkem a v němž můžeme prožívat Boží blízkost. Děkuji Tobě, milý biskupe Gregore Maria, žes přijal ochotně mou prosbu a stal ses mým spolusvětitelem. Partnerství našich diecézí je tak posíleno dalším silným vztahem.

Děkuji i Vám všem, kteří jste přicestovali zdaleka a mluvíte italsky. Velmi si vážím toho, že je mezi námi můj novicmistr P. Mieczysław Witalis, který nehleděl na obtíže věku – brzy mu bude 93 let – a přijel sem až z východopolského Tuchowa. Neméně si vážím přítomnosti apoštolského nuncia v Turecku, arcibiskupa Marka Solczyńského. Děkuji Vám všem za Vaši přítomnost, která je projevem přátelství a podpory.

Bojím se, že jsem na někoho zapomněl, ale chci projevit vděčnost opravdu všem.

Nyní nás čeká běžný život, dá-li Pán Bůh, tak téměř 23 let. Chci být uprostřed vás, s vámi a pro vás. Ne jako honicí pes nebo velebnost sama, ale jako ten, který vám slouží. Vás prosím o shovívavost, odvahu dát zpětnou vazbu, a především o dobrou vůli jít za společným cílem, kterým je pro nás křesťany Boží království.

Vybral jsem si biskupské heslo: „Pax vobis“ – pokoj vám. Nedá mi, abych v této chvíli neapeloval na tuto hodnotu, která – bude-li žita – stane se ctností. Pokoj chápu jako prostor beze strachu, prostor důvěry a možnosti vyrůst a vyzrát, jako prostředí, kde můžeme lépe zaslechnout Boží hlas a docenit Boží pozornost vůči nám. Tento pokoj přeji Vám i sobě z celého srdce.

Již zmiňovaný kardinál Joachim Meisner říkával, že pro katolíky má být typická jistá vyrovnanost mezi zbožností a pohostinností (v originále Kirche und Küche müssen im Gleichgewicht sein). Proto si Vás po bohoslužbě dovoluji pozvat na pohoštění. Úplně všechny před katedrálu, pozvané potom do Kulturního domu a do Hradu Litoměřice. Mám úmysl se s Vámi všemi setkat, snad se mi to alespoň z velké části podaří. Je to ale věc času, proto nikam nepospíchejte, já vám neuteču, ale bude to asi trochu trvat, než se k sobě navzájem probojujeme.

A když už mluvíme o tom pokoji: Jsem realista a vím, že jste tu lidé různých názorů, kteří jste ve svých vztazích možná prošli nějakým nedorozuměním nebo dobré vztahy z nejrůznějších důvodů ztroskotaly. Dnes máme možnost ve zcela neformálním prostředí znovu nalézt ztracené nitky. Užijme si radostné chvíle setkání a shledání, které nás čekají.

A na úplný závěr bych Vám rád oznámil jméno mého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. Radku, děkuji Ti, žes přijal tuto výzvu. Spoléhám na to, že budeme tvořit dobrou dvojici, a tak společně sloužit této místní církvi.

(www.cirkev.cz)

Biskup Stanislav Přibyl se stal v pořadí 21. biskupem litoměřickým. V sobotu 2. března 2024 ho do úřadu doprovodilo společenství diecézních kněží, jáhnů, řeholníků a mnoha věřících spolu s biskupy ostatních diecézí i zahraničí. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup a předseda ČBK, Jan Graubner, spolusvětitelem byl eichstättský biskup Gregor Maria Hanke. Co při mši svaté zaznělo a koho si biskup Stanislav vybral za své nejbližší spolupracovníky?

Na slavnostní bohoslužbě v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích bylo přítomno několik stovek věřících. Ti, kteří se do katedrály nedostali, mohli obřad sledovat na velkoplošné televizi před katedrálou a v kostele Všech svatých na Mírovém náměstí.

Bohoslužbu zahájil pražský arcibiskup Jan Graubner jakožto biskup hlavní světitel. Koncelebranty byli nyní již emeritní biskup litoměřické diecéze Jan Baxant, eichstättský biskup Gregor Maria Hanke jakožto spolusvětitel a apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo. U oltáře asistovali také vídeňský arcibiskup, kardinál Schönborn a kardinál Dominik Duka. Přítomné přivítal biskup Jan Baxant nejprve v mateřském jazyce, poté v němčině a italštině. 

„Nejdůstojnější Otče, diecéze litoměřická Vás žádá, abyste posvětil kněze Stanislava Přibyla k biskupské službě,“ zaznělo z úst P. Jana Hrubého, asistujícího kněze. Následně byla před celým shromážděním přečtena jmenovací bula od Svatého otce v latině a v češtině.

První čtení proroka Izaijáše o služebníku Božím přečetla převorka kláštera premonstrátek v Doksanech, sestra Augustina Vrzalová. Europoslanec Alexandr Vondra přednesl čtení druhé, z listu Timotejovi a evangelium s Ježíšovým trojím posláním „Pas moje ovce“ četl jáhen Michael Koudelka.

Vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, rodák z české Skalky, pronesl homilii. Celý text je k dispozici zde. Kardinál Schönborn se vracel k textům, které zazněly při bohoslužbě slova a které si pro tuto příležitost vybral nově vysvěcený biskup Stanislav. Vídeňský kardinál v promluvě vzpomínal na sametovou revoluci. „Od svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989 vládla úžasná pozdvižená atmosféra. Směl jsem ji také zažít. Co z této atmosféry po čtyřiatřiceti letech zůstalo, co se z ní stalo? Jaká je doba, ve které teď ty, milý Stanislave, budeš biskupem? Něco ti mohu prozradit: my se momentálně s rostoucím zájmem díváme na církev v České republice. Zvláště u nás ve Vídni, ale i v Rakousku obecně, a ano, v celé „západní“ Evropě, zažíváme prudký nárůst sekularizace se vším, co k ní patří. Vy to v důsledku komunismu a ekonomického liberalismu máte už skoro za sebou. My se na vás poslední dobou díváme, abychom se lépe naučili, jak máme jako církev žít v tak sekulární společnosti, a také s mnohem skromnějšími finančními prostředky. Papež Benedikt XVI. na to poukázal už v roce 2009, že se můžeme od České republiky naučit, jakou podobu dnes v této sekulární společnosti může mít to být křesťanem.“

Obřad samotného biskupského svěcení byl zahájen hymnem k Duchu svatému. Součástí obřadu byl slib svěcence, že bude mj. vytrvale hlásat Kristovo evangelium, otevírat srdce všem chudým, strádajícím a cizincům a jako dobrý pastýř hledat zbloudilé ovce a přivádět je zpět do Pánova ovčince. Všichni shromáždění poté za zpěvu litanií vyprošovali milost pro svěcence, který před oltářem na důkaz naprosté odevzdanosti padl s tváří k zem. Prostrace se objevuje na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale především naprostou odevzdanost. Člověk se fyzickým gestem zříká sám sebe a prosí, aby jej moc Boží zastínila a naplnila. 

Následně na svěcence hlavní světitel a všichni přítomní biskupové vkládali mlčky ruce a arcibiskup Graubner pronesl konsekrační modlitbu. Stanislav Přibyl byl pomazán křižmem, přijal evangeliář a biskupské insignie –⁠⁠⁠⁠⁠ solideo, prsten, mitru a berlu. Nově vysvěcený biskup poté za zvuku fanfár usedl na katedru, přijal od přítomných biskupů políbení pokoje a pokračoval ve slavení Eucharistie jako hlavní celebrant.

Po přijímání zazněl chvalozpěv Te Deum, který předcházel závěrečným přáním z lidu. Za kněze litoměřické diecéze popřál nově vysvěcenému biskupovi probošt katedrální kapituly P. Jiří Hladík O.Cr. a za jáhny litoměřické diecéze Ing. Mgr. Michael Koudelka. Za řeholníky a řeholnice působící v diecézi poblahopřály novému biskupovi sestry dominikánky a františkánky. Za rodiny promluvili Zdeněk a Zuzana Pokludovi se svými dětmi. A nakonec za město Litoměřice vystoupil starosta Ing. Radek Löwy.

Před závěrem k zaplněné katedrále promluvil nově vysvěcený biskup Stanislav Přibyl. Celý text je k dispozici zde. Zazněla mnohá slova díků Bohu, Přibylově rodině, řádu redemptoristů, všem, kteří Stanislava Přibyla na jeho cestě doprovázeli a podporovali, jeho předchůdci Janu Baxantovi, generálnímu vikáři diecéze Martinu Davídkovi, všem, kteří se podíleli na přípravě bohoslužby a dalším. Stanislav Přibyl si vybral své biskupské heslo „Pax vobis“ –⁠⁠⁠⁠⁠ Pokoj vám. Na závěr oznámil jméno svého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. 

Nový litoměřický biskup poté udělil shromážděným první biskupské požehnání. Slavnostní bohoslužbu zakončil mariánský zpěv a Bachova Toccata a Fuga F Dur. Stanislav Přibyl vyšel po skončení bohoslužby pozdravit všechny přítomné lidi na nádvoří.

(www.cirkev.cz)

Přinášíme homilii Christopha kardinála Schönborna, kterou pronesl v sobotu 2. března v litoměřické katedrále sv. Štěpána během obřadu biskupského svěcení 2+. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla.

Milý svěcenče otče Stanislave, vážený pane nuncie, milý pane arcibiskupe Graubnere, milí spolubratři v biskupské službě, kněží, řeholníci a řeholnice, a především milí věřící, bratři a sestry, a zvláště pak nejbližší příbuzní nově jmenovaného biskupa!

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Těmito slovy začíná Ježíš v synagoze v Nazaretě svůj výklad úryvku, který on sám právě přečetl ze svitku knihy proroka Izaiáše.

Toto „dnes“ platí také v dnešní den. Dnes se naplňuje toto slovo! Neboť dnes budeš ty, milý spolubratře Stanislave, Ježíšem přijat do jeho zvláštní služby. Biskupským svěcením budeš přijat do společenství Ježíšových následovníků, apoštolů; pro dnešek, ale zasazený do dlouhých a rozmanitých dějin.

Vzkládáním rukou a pomazáním Duchem Svatým budeš přijat do sboru biskupů a skrze successio apostolica dostaneš podíl na jedněch velkých dějinách. Je to už samo o sobě něco jedinečného, že budeš patřit do této dvoutisícileté posloupnosti apoštolů. Existuje nějaká srovnatelná instituce, která by, přes všechny historické proměny a zvraty, vykazovala takovou kontinuitu?

Budeš biskupem diecéze, která vznikla před téměř 370 lety, ve městě, které v příštím roce oslaví 800 let od svého založení. Budeš biskupem diecéze, která má pohnuté dějiny, v nichž se zrcadlí dramata českých a evropských dějin. Zmíním jen husitské války, napětí v době reformace, katolicko-habsburskou protireformaci, k tomu navíc národnostní otázka mezi českým a německým obyvatelstvem, která se od 19. století stále vyostřovala, až k tragédii 20. století, nacistické nadvládě a následnému vyhnání těch, kteří mluvili německy. A nakonec komunistická diktatura s pronásledováním církve. A uprostřed těchto všech dramat úděl židovského obyvatelstva, jeho diskriminace, vyhnání, pogromy, a nakonec šoa jako nepochopitelné zlo.

Napříč všemi těmito osudy se lidé snažili žít jako lidé a křesťané, uskutečňovat Izaiášovo proroctví dnes, v dnešku svého každodenního života, „zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným“ (Iz 61,1). To, co dějepis uvádí jen zřídka, protože je to stěží zachytitelné, je toto dnes, napříč všemi staletími, ona žitá dobrota a milosrdenství, láska k bližnímu a tiché obětování se, bez kterých by většinou těžký lidský život byl zcela nesnesitelný. Takto se rok co rok vyhlašovalo „Hospodinovo milostivé léto“ (Iz 61,2) a vyprošovala se Boží milost, vysluhovaná ve svátostech, vnášená Božím slovem do každodenního lidského žití a umírání.

Vždy se našli lidé, kteří nikdy neztratili svou lidskost, pomáhali chudým a trpícím nouzí, osvobozovali uvězněné. Zvláště pohnutý je příběh posledního deportačního vlaku z Koncentračního tábora Litoměřice s 4000 lidmi v 77 otevřených vagónech na uhlí, krátce před koncem války. Odvážní civilisté zastavili vlak a osvobodili napůl vyhladovělé zajatce. Vždycky se najdou takoví odvážní lidé!

Milý biskupe Stanislave! Dnes budeš vysvěcen na biskupa, pro tuto dobu, pro tuto naši dobu. Výzvy jsou jiné než před sto, tisíci, dvěma tisíci roky, a jsou přece ve své podstatě stejné. Co potřebuješ pro svou službu? Co od tebe Pán očekává? Sám jsi na to už odpověděl, neboť sis pro liturgii svého svěcení vybral evangelium, které jsme právě slyšeli.

Ježíš si své apoštoly nevybral na základě nějakého mezinárodního výběrového řízení. Nenařídil jim, aby absolvovali nějaký manažerský kurz. Položil Petrovi jen jednu otázku: „Miluješ mě?“ A ty chceš dát Ježíšovi stejnou odpověď, jakou mu dal Petr: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ A na to také tobě Ježíš dnes říká: „Pas moje ovce!“ (Jan 21,15-17).

Ale můžeš to říct upřímně? Mohu to říct upřímně já? Můžeme to my biskupové, kteří jsme zde shromážděni, říct upřímně? Jak přišel Petr na tuto odpověď? On sám to říká: „Pane, ty víš všechno ‒ ty víš, že tě miluji!“ Krásné na těchto slovech je to, že jsou otevřena nám všem. Protože v nich tkví jádro křesťanství. Nemohu si nyní nevzpomenout na jeden rozhovor, který jsem v 80. letech měl v Římě s vrátnou „Palazzo del Sant’Uffizio“. Ptal jsem se jí: „Jaký je vůbec ten váš nový prefekt, kardinál Ratzinger?“ Její odpověď nikdy nezapomenu: „È un vero cristiano!“ (Je to opravdový křesťan!) O nás všech, biskupech, kněžích, laicích by mělo být možné říci především toto: È un vero cristiano!

Milovat Ježíše znamená milovat lidi. Mít je rád! Zajímat se o ně! Mít vášnivý zájem o to, co činí jejich život životem. Můj předpředchůdce, kardinál König, mě vždy a stále znovu dojímal svým živoucím zájmem o to, co hýbe životem lidí. Dnes zde, v litoměřické katedrále, na něj zcela vědomě pamatuji. Bylo to 16. dubna 1974, kdy se spolu s jinými kardinály, mezi nimi s kardinálem Wojtyłou, a dalšími třemi tisíci lidmi účastnil pohřbu kardinála Štěpána Trochty. Děkujeme dost za to, že dnes smíme svěcení biskupa Stanislava slavit ve svobodě?

Mnohé se od sametové revoluce změnilo. Ještě dobře si vzpomínám na svou návštěvu litoměřického kněžského semináře v prvních lednových dnech roku 1990. Vojtěch Cirkle byl tehdy rektorem. Od svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989 vládla úžasná pozdvižená atmosféra. Směl jsem ji také zažít. Co z této atmosféry po čtyřiatřiceti letech zůstalo, co se z ní stalo? Jaká je doba, ve které teď ty, milý Stanislave, budeš biskupem? Něco ti mohu prozradit: my se momentálně s rostoucím zájmem díváme na církev v České republice. Zvláště u nás ve Vídni, ale i v Rakousku obecně, a ano, v celé „západní“ Evropě, zažíváme prudký nárůst sekularizace se vším, co k ní patří. Vy to v důsledku komunismu a ekonomického liberalismu máte už skoro za sebou. My se na vás poslední dobou díváme, abychom se lépe naučili, jak máme jako církev žít v tak sekulární společnosti, a také s mnohem skromnějšími finančními prostředky. Papež Benedikt XVI. na to poukázal už v roce 2009, že se můžeme od České republiky naučit, jakou podobu dnes v této sekulární společnosti může mít to být křesťanem.

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Jedno slovo svaté Terezičky z Lisieux by nás jako po mostě mohlo převést k obřadu biskupského svěcení, který právě začne. V jedné z jejích básní je věta: „Pour t’aimer, je n’ai que aujourd’hui“ („K tomu, abych tě milovala, mám jen dnešek“).

Kéž tě, milý biskupe Stanislave, toto dnes provází po všechny dny tvého života, až do věčného Božího DNES! Amen!

(www.cirkev.cz)

V sobotu 2. března v 11 hodin proběhne v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích biskupské svěcení P. Stanislava Přibyla, generálního sekretáře ČBK. Slavnostní bohoslužbu bude živě přenášet TV Noe a rádio Proglas. Celý průběh obřadu spolu s organizačními pokyny jsou k dispozici v brožuře, kterou naleznete v příloze.

Živý přenos můžete sledovat na Tv Noe nebo na rádiu Proglas. 

Již tuto sobotu, 2. března 2024, se v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích uskuteční slavnostní bohoslužba, při které přijme biskupské svěcení P. Stanislav Přibyl, který bude zároveň uveden do úřadu 21. biskupa litoměřického.

Všichni, kteří se plánují této slavnosti osobně účastnit a kvůli omezené kapacitě se nedostanou do katedrály, budou moci přenos bohoslužby sledovat i z kostela Všech svatých na Mírovém náměstí nebo na velkoplošné obrazovce z Dómského náměstí v Litoměřicích. Mši svatou bude přenášet živě také TV Noe. Další informace a pokyny k příjezdu, parkování atd. jsou k dispozici zde.

Bohoslužba bude zahájena liturgickým průvodem z biskupské rezidence v 11 hodin. Hlavním světitelem 21. litoměřického biskupa bude Jan Graubner, arcibiskup a metropolita pražský, primas český a předseda České biskupské konference. Spolusvětitelé jsou Jan Baxant, emeritní biskup litoměřický a Gregor Maria Hanke OSB, biskup eichstättský. Kázat při této slavnosti bude Christoph kardinál Schönborn OP, arcibiskup vídeňský, který se narodil v roce 1945 na zámku Skalka v litoměřické diecézi. Jeho rodina byla o několik měsíců později v rámci odsunu Němců z tehdejšího Československa vysídlena.

Při bohoslužbě budou asistovat bohoslovci Arcibiskupského semináře v Praze a ministranti litoměřické diecéze. Zpěv a hudební doprovod zajistí Vepřekův smíšený sbor, členové Svatohorského chrámového sboru, Collegium hortense a Žesťové kvarteto Hudby Hradní stráže a Policie České republiky s dirigentem plk. Janem Zástěrou, Capella Ornamentata a spojené sbory litoměřické diecéze. Na varhany zahrají Ivana Kylarová, Pavel Šmolík, Jaroslav Tůma a Martin Bernreuther.

P. ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR se narodil 16. listopadu 1971 v Praze – Strašnicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po maturitě nastoupil do noviciátu v polské Lubaszowé (1990–1991) a následně složil řeholní sliby v kongregaci redemptoristů. V letech 1991–1996 studoval na KTF UK a zároveň absolvoval formaci v pražském Arcibiskupském semináři. Po vysvěcení na kněze v roce 1996 byl farním vikářem na Svaté Hoře (1996–1999) a farářem tamtéž (1999–2008). V letech 2002–2011 zastával úřad provinciála pražské provincie redemptoristů. V roce 2004 se stal prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Působil zde do konce roku 2008. V témže roce byl jmenován členem kněžské rady v Pražské arcidiecézi. V roce 2012 získal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze licenciát teologie, v roce 2014 získal tamtéž doktorát z teologie. V roce 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management. V současné době se věnuje na FF UK studiu dějin výtvarného umění se zaměřením na osobnost třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Mezi lety 2009 a 2016 působil ve funkci generálního vikáře litoměřické diecéze. Od 1. října 2016 pracuje jako generální sekretář České biskupské konference. Dne 23. prosince 2023 ho papež František jmenoval 21. biskupem litoměřickým. 

Diecéze litoměřická byla založena bulou papeže Alexandra VII. ze dne 3. července 1655, a byla vydělena z území arcidiecéze pražské. Zaujímá plochu 9 393 km², má 10 vikariátů, 384 farností a nachází se v ní 1265 samostatně stojících kostelů a kaplí. V pořadí 20. diecézním biskupem je od roku 2008 Jan Baxant, který 8. října 2023 dosáhl kanonického věku 75 let a podal rezignaci na úřad sídelního biskupa do rukou papeže.

(www.cirkev.cz)