Mše svatá za oběti pandemie, za nemocné a za zdravotníky na TV Noe 17. března ve 12 hodin
AKTUALIZOVÁNO: Rada evropských biskupských konferencí (CCEE) vyzvala k modlitbám za oběti pandemie covid-19. Každá země Evropy bude v jeden den postní doby slavit mši svatou; na Českou republiku připadl 17. březen 2021. Hlavním celebrantem bohoslužby bude pomocný biskup pražský Mons. Zdenek Wasserbauer, kazatelem generální sekretář ČBK P. Stanislav Přibyl. K výzvě se připojují také další diecéze.
Publikováno: 5. 3. 2021 17:00
Foto: Dušan Kadlec, Člověk a Víra
CCEE vyzvala k modlitbám za oběti pandemie a uspořádala modlitební a eucharistický řetězec za více než 770.000 osob, které v Evropě zemřely na nemoc covid-19. Tato iniciativa bude probíhat po celou postní dobu.
Kardinál Bagnasco ve svém dopisu k zahájení této iniciativy říká: „Společně jsme uchopili příležitost, nebo spíše povinnost, pamatovat ve mši svaté na velký počet obětí pandemie. Každá biskupská konference Evropy se zavázala, že uspořádá alespoň jednu mši svatou: bude to pomyslný řetězec modliteb a mší svatých, oběť za mnoho lidí. V těchto modlitbách chceme pamatovat na rodiny, které zasáhla bolest a na všechny, kdo jsou aktuálně zasaženi nemocí, a nemají jistotu o vlastním životě.“
Do iniciativy, která chce nabídnout znamení společenství a naděje pro celý kontinent, se zapojí všechny evropské biskupské konference:„My, evropští biskupové“ – dodává předseda CCEE – „jsme nablízku společenství našich věřících, kněží a jsme vděčni především všem, kdo se neustále věnují nejpotřebnějším lidem. Podporujeme jejich úsilí slovem i modlitbou, abychom společně mohli vyhlížet lepší budoucnost.“
Česká republika se připojí k modlitbám a slavení eucharistie 17. března 2021. Mši svatou za oběti pandemie covid-19, nemocné, zdravotníky bude v kostele sv. Vojtěcha v pražských Dejvicích ve středu 17. března ve 12.00 hodin celebrovat pomocný biskup pražský Mons. Zdenek Wasserbauer, kázat bude generální sekretář ČBK P. Stanislav Přibyl
Z důvodu vládních epidemiologických nařízení nebude mše přístupná veřejnosti, proto ji bude živě přenášet TV Noe na televizních obrazovkách, ale také v živém vysílání na webových stránkách www.tvnoe.cz.
K výzvě CCEE se připojují také další diecéze:
Brno: Mši za oběti covidu, za nemocné, zdravotníky a další, kteří při epidemii slouží druhým bude ve středu 17. března 2021 v 17.30 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně sloužit brněnský pomocný biskup Pavel Konzbul.
Olomouc: V Arcidiecézi olomoucké bude za oběti pandemie slavit mši svatou olomoucký pomocný biskup Josef Nuzík 17.3. v 18.00 v katedrále sv. Václava v Olomouci. Přímý přenos lze sledovat na kanále Youtube: https://www.youtube.com/channel/UC5totnl7kvii0SNl2u16BIA
Plzeň: Biskup Tomáš Holub bude sloužit mši svatou ve středu 17.3. v 9.00 v kostele sv. Jana Nepomuckého v Plzni – Borech za oběti pandemie. Přímý přenos lze sledovat na YouTube kanále farnosti: https://www.youtube.com/channel/UCAYbH1D5inBPhep-L7CHKsg
Mše sv. ze 4. neděle postní s biskupem Janem Baxantem na ČT2
Milena Davídková 13.března 2021
V neděli 14. března 2021 můžete sledovat na ČT2 od 9.35 hodin živý přenos mše svaté z Komunitního centra Matky Terezy v Praze-Hájích, kterou bude celebrovat litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.
Církev zve k prožití „24 hodin pro Pána“ i alternativními formami
Z pátku na sobotu 12. – 13. března se v církvi slaví postní kající iniciativa s názvem „24 hodin pro Pána“. Její letošní motto tvoří slova žalmu: „On ti odpouští všechny nepravosti“ (Ž 103,3). Už tradičně se tato kající postní akce zaměřená na svátost smíření koná před čtvrtou postní nedělí, jejíž latinský název „Laetare“ je předzvěstí velikonoční radosti.
Publikováno: 12. 3. 2021 14:00
Foto: Vatican News
Akce „24 hodin pro Pána“ je pro věřící zejména pozváním připravit se na Velikonoce důkladnou zpovědí. Tradiční slavení hromadných kajících liturgií spojených s individuální zpovědí však momentální pandemická situace v mnoha zemích neumožňuje.
Papežská rada pro novou evangelizaci zohlednila současné složité okolnosti pořádání hromadných akcí a nabídla inspirativní textové materiály v elektronické podobě (v hlavních světových jazycích), které nabízejí duchovní podněty farnostem, křesťanským komunitám i jednotlivcům.
Kromě návodu, jak se správně zpovídat, v nich najdeme také podněty z Božího slova 4. postní neděle na způsob „lectio divina“, dále myšlenky papeže Františka a také dva příběhy ze života o nesení těžkého kříže v podobě nemoci ve spojení s Kristem.
Prvním příběhem je osobní svědectví amerického novináře a hollywoodského autora maďarského původu Joeho Eszterhasa o jeho obrácení poté, co mu jako 57letému v roce 2001 diagnostikovali onkologické onemocnění.
Druhý příběh vypráví o duchovní cestě mladé italské houslistky, historičky umění a blogerky Carlotty Nobile, která jako 25letá podlehla v zápase s melanomem.
Papež František vstupuje do devátého roku svého pontifikátu
Před osmi lety, 13. března 2013, papež „z druhého konce světa“ vyšel na balkón svatopetrské baziliky, aby pozdravil desetitisíce věřících shromážděných na náměstí. Hlavou církve se stal argentinský arcibiskup Jorge Mario Bergoglio SJ jako její 266. papež, první novodobý neevropský papež, první jezuita a první papež v dějinách církve, který si zvolil jméno František.
Publikováno: 12. 3. 2021 12:45
Blízkost, synodálnost a misionářské nadšení, to jsou klíčové prvky pontifikátu papeže Františka, který soustředí svou pozornost především na periferie. Jeho snem je tzv. „vycházející Církev“, s „otevřenými dveřmi“, která by byla ve světě v podstatě polní nemocnicí a nebála se šířit revoluci něžnosti.
Doposud vykonal Svatý otec 33 apoštolských cest a 25 pastoračních cest v rámci Itálie. Cesta, která jej v závěru osmého roku pontifikátu zavedla do Iráku, je považována za nejdůležitější cestu jeho pontifikátu.
Podle dalších statistik papež František doposud uskutečnil více než 340 generálních audiencí a více než 450 promluv před nedělní modlitbou Anděl Páně. Celkem přednesl téměř 790 homílií při eucharistických slavnostech v Domě sv. Marty. Františkův pontifikát je také velmi bohatý na dokumenty, od exhortace Evangelii gaudium, přes encykliku Laudato Si´ až po tu nejnovější – Fratelli tutti.
Svatý otec do dnešního dne prohlásil více než 900 osob za svaté, mezi nimiž i 800členou skupinu mučedníků z italského Otranta. Vedl sedm konzistoří, při kterých kreoval 101 kardinálů.
Papež František během svého pontifikátu vyhlásil několik mimořádných nebo tematických roků. Z těch nejnovějších je to právě probíhající Rok sv. Josefa a Rok Amoris laetitia, který je zaměřený na rodinu a začne příští týden v den svátku sv. Josefa, tj. 19. března. V minulosti to byly například Rok zasvěceného života nebo Rok milosrdenství.
František v zemi, která doposud nepřivítala papeže
František je prvním papežem, který dnes v poledne za zvuků Ódy na radost ze závěrečné věty Beethovenovy Deváté symfonie vstoupil na půdu Irácké republiky, jediné země v blízkovýchodním regionu, která dosud nezažila papežskou návštěvu, vzhledem k tomu, že cesta Jana Pavla II., plánovaná v jubilejním roce 2000, se nikdy neuskutečnila.
Publikováno: 5. 3. 2021 17:00
Foto: Vatican Media
Kolem poledne přistál Svatý otec na bagdádském mezinárodním letišti, kde byl přivítán skupinou náboženských a politických autorit, jakož i iráckými občany a dvěma dětmi, které papeži předaly květiny. Uvítací delegaci tvořil mimo jiné apoštolský nuncius v Iráku, arc. Mitja Leskovar, představitelé místních diecézí a archieparchií, irácký prezident a jeho žena a předseda vlády, Mustafa Al-Kadhimi, se kterým papež následně krátce hovořil v letištním VIP salónku. Schůzka se obešla bez veřejných projevů a také změna hudebního doprovodu, ve kterém se projevila etnická pestrost země, dotvářela její neformální atmosféru.
O přibližně dvě hodiny později se papež František přesunul do prezidentského paláce, kde byl oficiálně přivítán v rámci uvítacího ceremoniálu a kde se soukromě setkal s hlavou státu – iráckým prezidentem Barhamem Sálihem – a jeho rodinou. Svatý otec zde následně pronesl svůj první projev ke zhruba sto padesáti zástupcům státu, občanské společnosti a diplomatického sboru. Ve své řeči se věnoval především tématu současné pandemické situace, ukončení extrémismu, irácké církvi a významu bratrského soužití a solidarity.
„Dlouhověká přítomnost křesťanů v této zemi a jejich přispění k životu národa představuje bohaté dědictví, které si přejí nadále všem nabízet,“ řekl. „Jejich účast na veřejném životě, jakožto občanů s úplnými právy, svobodami a povinnostmi, bude svědčit o tom, že zdravý pluralismus náboženských vyznání, etnik a kultur může přispět k prosperitě a harmonii národa.“
Z prezidentského paláce se papež odebral do jednoho z největších bagdádských kostelů – syrsko-katolické katedrály Panny Marie, Matky spásy, kde se uskutečnilo setkání s devatenácti iráckými biskupy a zhruba osmi desítkami zástupců iráckých kněží, řeholníků a řeholnic, seminaristů a katechetů.
Iráčtí katoličtí biskupové se nesdružují do biskupské konference, nýbrž utvářejí shromáždění čtyř různých východních ritů a latinského obřadu. V současné době této instituci předsedá kard. Louis Raphaël Sako, patriarcha chaldejské církve, která je v zemi nejpočetnější. U vchodu do katedrály papeže nicméně přivítal syrsko-katolický patriarcha Ignác Júsif III. Júnan.
Katedrála Panny Marie, Matky spásy, byla v minulosti dějištěm dvou atentátů, pročež má pro iráckou křesťanskou komunitu velký význam. V roce 2010 tu bylo zabito 48 věřících včetně žen a dětí. Dva kněží, kteří při útoku zemřeli, jsou pochováni v kryptě katedrály a dalších padesát obětí (křesťanů i muslimů) připomíná mramorový památník. Katedrála po útoku prošla obnovou a před devíti lety (2012) byla opětovně vysvěcena.
V této katedrále, „posvěcené krví našich bratří a sester, kteří zde zaplatili nejvyšší cenu své věrnosti Pánu a Jeho církvi“, pronesl Svatý otec promluvu, ve které opět zdůraznil význam zasévání semen smíření a bratrského soužití, které může vést ke znovuzrození naděje pro každého. Poděkoval všem shromážděným za jejich snahy být tvůrci pokoje, v rámci svých komunit i s věřícími jiných náboženských tradicí. Zdůraznil, že někdy „může vzniknout neporozumění a můžeme zažít určiténapětí„: Toto jsou ty uzly, které nám brání v utkání bratrství.“ A dále pokračoval: „Jsou to uzly, které si neseme uvnitř sebe; konec konců, my všichni jsme hříšníci. A přesto tyto uzly mohou být rozvázány milostí, větší láskou. Mohou být povoleny lékem odpuštění a bratrským dialogem, vzájemným trpělivým nesením našich břemen a vzájemným povzbuzováním se v okamžicích zkoušek a těžkostí.“
Své spolubratry biskupy dále vyzval, aby byli zvlášť nablízku svým kněžím. „Ať vás vidí nejen jako správce nebo manažery, ale jako skutečné otce, pečující o jejich dobro, připravené nabídnout jim podporu a povzbuzení s otevřeným srdcem,“ řekl.
Setkání skončilo přibližně v 18.00 hodin (16.00 našeho času) předáním darů, společnou modlitbou a papežským požehnáním. Jednalo se o poslední bod dnešního programu irácké apoštolské cesty Svatého otce, který se následně odebral do budovy nunciatury, kde stráví noc.
Slovo arcibiskupa Graubnera ke zpřísněným opatřením
Využívejme možnosti účastnit se bohoslužeb i ve všední dny, modleme se růženec a prosme o přímluvu naše patrony i kandidáty blahořečení, avšak neobcházejme opatření a nehazardujme s lidskými životy, píše olomoucký arcibiskup a předseda ČBK Mons. Jan Graubner k zavedení zpřísněných opatření v boji s koronavirovou pandemií.
Publikováno: 1. 3. 2021 9:30
Milí bratři a sestry,
rozhodnutím vlády se počínaje pondělkem 1. března 2021 zpřísňují některá opatření v boji proti pandemii. Omezení dotýkající se bohoslužeb zůstávají stejná jako v předchozích týdnech: Obsazenost maximálně 10 % kapacity, povinnost užívat respirátory nebo zdravotnické roušky, dodržovat rozestupy 2 metry, desinfekce rukou, omezení společného zpěvu. Naléhavě vás žádám, abychom tato opatření důsledně dodržovali. Važme si toho, že se dále můžeme setkávat, byť v omezené míře. Obcházeni a nerespektování opatření není uměním ani hrdinstvím, ale naopak hazardem s lidskými životy.
V některých farnostech se všichni nedostanou na mši svatou každou neděli. Využívejte, prosím, i všedních dnů k účasti na mši svaté či aspoň k tiché adoraci.
Pokračujme v modlitbě růžence na úmysl ukončení pandemie a obrácení lidských srdcí k Bohu každý den večer ve 20.00 hodin, jak jsme k tomu vybídli už dříve spolu s ostatními biskupy. S důvěrou a nadějí v Boží pomoc a jeho milosrdenství prosme o přímluvu naše české a diecézní patrony i naše kandidáty blahořečení.
Kéž tento mimořádný způsob prožívání postní doby přispěje k našemu posvěcení a připraví nás na velikonoční radost.
vzhledem k tomu, že většina z nás stále nemá možnost tvořit modlitební společenství tak, jak jsme byli zvyklí, a někteří z nás jsou z toho smutní, rozhodli jsme se nabídnout členům a příznivcům Papežských misijních děl během postní doby nejen tradiční Postní misijní kalendáře pro děti, které najdete zde: www.missio.cz/aktuality/postni-misijni-kalendar-pro-deti-2021 ale i Misijní postní modlitbu, prostřednictvím které se můžeme stát součástí jednoho společenství, i když zůstaneme v bezpečí domova. K tomuto duchovnímu společenství můžete pozvat všechny, se kterými se chcete prostřednictvím modlitby spojit!
Odměnou je nejen společenství, ale i mše svatá, kterou bude během Velikonoc sloužit rektor zambijského bohosloveckého semináře za všechny, kteří se do této aktivity zapojí. A protože kdo se postí, ten se modlí, ale také dává almužnu, nabízíme zájemcům i možnost výše uvedený seminář v zambijské Lusace podpořit svým postním darem.
Tříkrálové pokladničky rozpečetěny, dárci letos sbírku podpořili 80 miliony korun
Příspěvky v pokladničkách Tříkrálové sbírky jsou sečteny a výsledná částka z nich dosáhla celkem 52,3 milionů korun. Dalších téměř 24 milionů přinesla on-line koleda na webových stránkách sbírky a přes 4 milióny doputovaly od štědrých dárců před DMS. Celkem tak letošní Tříkrálová sbírka přinesla potřebným 80,3 milionů. Ačkoli loňský součet byl o více než 50 milionů příznivější, tak dobrý výsledek letos nikdo nečekal. Kvůli epidemiologické situaci se totiž letos tradiční koleda musela obejít bez toho hlavního: bez koledníků v ulicích. Sbírku lze stále podpořit on-line až do konce dubna, prostřednictvím DMS a převodem na účet dokonce celoročně.
Publikováno: 22. 2. 2021 11:00
Celkový výnos sbírky k dnešnímu dni činí 80 312 180 korun. Většina se i letos vybrala do pokladniček, které ale v souladu s protiepidemickými pravidly musely zůstat tzv. statické. Tentokrát tedy nešly pokladničky k dárcům, ale naopak dárci k pokladničkám. Umístěny byly na úřadech, v obchodech, v kostelech nebo pracovištích Charity.
„Jsem velmi vděčný a srdečně děkuji všem, kdo se sbírky zúčastnili a kdo do ní přispěli, zvláště v letošních náročných podmínkách. Chuť přispět do sbírky byla ohromující a svědčí o tom, že tato akce se stala přirozenou součástí našich životů. Díky finančním darům, jejichž výše nás překvapila, budeme moci lépe pomáhat lidem, kteří se ocitli v nouzi nebo na okraji, často v situaci, ze které si sami pomoci neumějí. Pomoc přijde i lidem, které poznamenala pandemie nemoci covid-19,“ uvedl Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika, která sbírku už 21. rokem organizuje.
Přísná omezení sice omezila osobní kontakt a zcela znemožnila chození skupinkám dětí či mládeže v tradičních převlecích, otevřela tím však stavidla lidské vynalézavosti. „Zatímco v běžných letech si koledníci převlečení za bájné tři krále pro dar přijdou, tentokrát chodili dárci za námi, za našimi statickými pokladničkami v obcích, kostelích, obchodech nebo lékárnách,“ popisuje Marek Navrátil z Charity Konice zvláštní situaci, která nastala poté, co vládní nařízení nedovolila koledníkům vyrazit do terénu. Zákaz koledování spustil lavinu tvořivosti, ochoty a vstřícnosti, která někdy ohromila i léty ostřílené organizátory. „Asistenti, koordinátoři, dobrovolníci, starostové obcí nebo dárci byli úžasně otevření a vstřícní. Často vznikla úplně nová spolupráce s farnostmi nebo obcemi. Například lidé z brněnské městské části Nový Lískovec informace o sbírce ochotně uveřejnili v místním zpravodaji Lískáček. Úplně poprvé jsme umístili kasičku do kostela sv. Jakuba v Brně nebo do mateřské školky v Kohoutovicích,“ líčí situaci Veronika Slavíková z Diecézní charity Brno. A vstříc jim vyšly i firmy. Poprvé tak byly tříkrálové pokladničky umístěny na čerpacích stanicích – na benzínkách na Břeclavsku či u Obřan.
Neobvyklý zážitek čekal zákazníky Pekařství Bílčice na Jesenické ulici v Bruntále. Dárcům příspěvku do vystavené pokladničky na přání zazpívala koledu prodavačka s nasazenou tříkrálovou korunou. Pečivo zde prodává Věra Hlavíková, která uplynulých osm let každoročně obcházela sousedy se skupinou tříkrálových koledníků. Když se letos ven nesmělo, koledovala za pultem.
Ve slezském Jeseníku pokladnička kolovala po všech odděleních místní policejní stanice. „Jsme velmi rádi, že i touto formou můžeme pomoci obyvatelům Jesenicka, kteří to nyní potřebují. Jedná se sice o malou kapku v moři, ale i ta může někomu velmi pomoci. Člověk nikdy neví, kdy bude takovou pomoc potřebovat sám,“ komentovala akci ředitelka jesenické policie Ludmila Andělová, která přispěla jako první.
Živí koledníci letos chyběli také v mateřské školce v Odoleně Vodě. Přestože přijít nemohli, zapojilo se do sbírky všech jedenáct tříd a rodiče s dětmi i personálem přispěli pro blízkou Charitu Neratovice částkou přes osmnáct tisíc korun.
Pokladničky na kolech
V mnoha obcích pomohla s informováním také místní média. Věstníky a zpravodaje anebo obecní rozhlas dokázaly oslovit i ty, kteří nepoužívají počítač ani chytrý telefon. Třeba v Libníči u Českých Budějovic opakovaně pouštěli z tlampačů tříkrálovou koledu a upozorňovali občany, kde a kdy bude k zastižení dobrovolník s pokladničkou.
Do obcí, kde nemají obchod ani úřad, vozili dobrovolníci „mobilní statické pokladničky“ v autech. Pokladnička pak byla na místě upevněna na okně auta, aby byla zachována všechna pravidla a nedocházelo ke zbytečnému kontaktu lidí. V Sobotovicích na Brněnsku byla pokladnička převážena v automobilu dobrovolných hasičů.
Tříkrálové pokladničky čekaly také na vrcholcích našich hor, konkrétně (stejně jako loni) ve stáncích na vrcholu Lysé hory a letos poprvé také na Pradědu či v okénku hotelu na Křemešníku na Pelhřimovsku. V Návštěvnickém centru na náměstí v Novém Jičíně takové pokladničky postupně naplnili hned čtyři.
Do Tříkrálové sbírky putovala také částka za dražbu unikátních „tříkrálových“ postaviček Igráčků, které byly vydraženy koncem ledna na portálu Aukro za 22 200 Kč. Pivovar Koníček z Vojkovic u Frýdku-Místku uvařil na počest sbírky zvláštní Tříkrálový speciál. Zakoupením tohoto 13° polotmavého pivo přispěl kupující Charitě částkou 30 korun (celkový výnos akce pro Tříkrálovou sbírku činil 23 190 Kč). Na tištěná média naopak vsadili v jihočeském Táboře, kde nechali vytisknout 18 700 ks tříkrálových pohlednic, které Česká pošta koncem prosince roznesla lidem do schránek. Příznivé ohlasy táborské akce se odrazily se také na online výsledcích.
Koleda však chyběla také dětem, které nemohly navštívit a potěšit své sousedy. V Lipovci na Blanensku tedy alespoň žáci školní družiny v čele s vedoucí vyrazili průvodem ke kostelu a zpět. S kytarou, v královském obleku a všichni „černí“. Kdo jim chtěl přispět, toho odkázali na místní obchod, kde tříkrálovou pokladničku měli. V Březnici na Zlínsku zašli ještě dál. Tam sice koledníci s posvěcenou křídou tiše chodili dům od domu, ale bez zapečetěných pokladniček. Ty čekaly na dárce na obecním úřadě, v místním obchodě a v kostele.
„Lidé se nás ptali, kde pokladničky jsou, byli ochotní dojet, aby mohli vhodit příspěvek do pokladničky ve ,své‘ obci a odnést si cukřík, kalendářík, někde i kousek posvěcené křídy na napsání požehnání na dveře. Sami se i nabízeli, že si statickou pokladničku vezmou, což samozřejmě situaci usnadnilo,“ líčí situaci Martin Hořínek, ředitel Charity Frýdek-Místek.
Řada aktivit se odehrála on-line a na sociálních sítích, kde se letos obzvlášť vyřádili koledníci, kteří byli celý prosinec připravení a natěšení na koledu. Na jihu Čech virtuální koledu natočili v Katovicích, Nových Hradech, Pelhřimově, Suchdole i Veselí nad Lužnicí.
Kde se musí šetřit
Kvůli zmíněným složitým podmínkám je výsledek velmi dobrý a mnohem lepší než byla očekávání organizátorů, avšak citelně nižší než v předchozích letech. Podle koordinátorky sbírky Šárky Hájkové z Litoměřic zkušenost potvrdila, že malé tři krále zpívajících v ulicích jiná forma sbírky nemůže předčit. Nad letošními výsledky však převládá radost a vděk. Některé plánované záměry na pomoc lidem v nouzi však bude nutné kvůli nižšímu výnosu omezit, případně účel pozměnit. „Chybějící parkovací místa u Hospice sv. Lukáše letos bohužel nepostavíme, získané peníze však pomohou při rekonstrukci nízkoprahového denního centra pro ženy a muže bez domova,“ uvádí jeden z příkladů Martin Pražák, ředitel Charity Ostrava.
„Letošní nižší výtěžek omezí nákupy kompenzačních zdravotních pomůcek, aktivity pro klienty a nákupy potravin, školních a hygienických potřeb pro lidi v nouzi, ale zkusíme chybějící peníze získat jinde,“ říká Růžena Kavková, ředitelka Diecézní charity Litoměřice. Sbírka do pokladniček sice 24. ledna skončila, do sbírky je do konce dubna stále možné přispět on-line na stránkách www.trikralovasbirka.cz. Na stejném webu je také uvedeno, kde přesně vybrané peníze v jednotlivých Charitách po celé zemi pomohou. Tříkrálová sbírka žije také na sociálních sítích Facebook Youtube a Instagram.
Aby každý doma plnil svou roli. Začíná Národní týden manželství.
„Dítě znamená pro manželství doslova seizmické otřesy,“ píše americký psycholog John M. Gottman ve své knize Sedm principů spokojeného manželství. Ve většině případů tyto otřesy bohužel přináší změny k horšímu. Dětem a manželství se věnuje letošní Národní týden manželství, který probíhá od 8. do 14 února.
Publikováno: 8. 2. 2021 15:30
Znamená-li příchod dítěte do rodiny zemětřesení, jak s těmi seizmickými otřesy naložit? Jak zachránit, co dosud pevně stálo, případně jak znovu zbudovat, co při zemětřesení spadlo?
Jana Šilhavá, vedoucí Centra pro rodinu Arcibiskupství pražského (www.manzelstvi.cz), konstatuje, že po narození dítěte se páru změní život – o tom není pochyb. Na zmíněném webu doporučuje, aby novopečení rodiče nepřestali spolu dál budovat partnerství, protože právě s příchodem prvního potomka se cesty muže a ženy mohou začít rozcházet. A dále jmenuje, co dítě přináší pozitivního, ale také co narození potomka mladým manželům bere: vedle bezstarostnosti jsou to čas, svoboda, soukromí, spánek, pohoda ve vztahu, peníze nebo třeba iluze o sobě.
Když nespokojenost roste
Americký psycholog Gottman uvádí, že plných 67 procent žen pozoruje v prvním roce po narození obrovský propad spokojenosti s manželstvím. (Na muže dopadá nespokojenost později – až se začne projevovat, jak je manželka nešťastná.) „Toto rozladění má celou řadu důvodů – nevyspání, pocit zahlcení a zároveň nedocenění, vysoká zodpovědnost za péči,“ píše Gottman a klade si otázku: Co u těch zbývajících 33 procent (ze 130 zkoumaných párů) bylo jinak, že tyto otřesy nezaznamenaly nebo se ženy-matky cítily ještě šťastnější a spokojenější než dřív? „Zatímco žena bere nový smysl rodinné sounáležitosti, rozšířený na novorozené dítě, automaticky za svůj, manžel často vidí nadále jen staré dobré ‚jen my dva‘. S nelibostí se dívá, jak málo má na něj žena času, jak je pořád unavená. Má dítě rád, ale chce zpátky svou ženu. Odpověď na toto dilema je velice jednoduchá: manželku už zpátky nedostane – nezbývá mu, než do jejího nového království vstoupit s ní,“ píše v knize Gottman.
Terapeutka Dagmar Güttnerová, která spolu s manželem koordinuje tzv. Manželské večery (www.manzelskevecery.cz), líčí podle zkušeností další situace, které při oněch seizmických otřesech zhoršují statiku manželství: „Zažila jsem, že matky napomínají čerstvé otce, jak dělají to či ono špatně, nebo je k miminku nepustí. Muži se pak cítí méněcenní, stáhnou se a přestanou pomáhat.“ Vzpomíná, že i ona sama se musela ukáznit, aby přijala, že manžel se stará „jinak“ než ona.
Na druhé straně jsou muži, kteří se do péče o miminko nezapojují, protože „je to ženská záležitost“. Tam pomůže, když budou znát jiné otce, kteří se starají a považují to za normální. Güttnerová odkazuje na amerického teologa a spisovatele Tima Kellera, který v knize Smysl manželství popisuje konkrétní situaci: Manžel měl dlouhou dobu pocit, že když musí přebalovat miminko, manželka ho zanedbává a neprojevuje mu lásku, protože jeho máma projevovala lásku v rodině tím, že se starala o všechny praktické věci. Ona se zase domnívala, že když on dítě nepřebalí, nemá ji vlastně rád, protože u nich doma přebaloval táta. Nedorozumění bylo způsobeno odlišnými přístupy v rodině a bylo třeba si to pojmenovat.
Dagmar Güttnerová doporučuje, pokud to jen trochu jde, dělat si čas jen sami na sebe, aby muž věděl, že manželku s příchodem dětí neztratil a pouto mezi nimi trvá. I kdyby to byla jen hodinová procházka mezi kojením, zatímco babička pohlídá spící miminko. Příležitostí „být jen sami“ mohou být i Manželské večery, které se v tuto chvíli pořádají online.
Použijeme-li ono přirovnání seizmických otřesů, může se stát, že s narozením dítěte je stavba narušena, ale hroutit se začne až po letech. Güttnerová mluví o manželích, kteří začali mít problémy až po narození druhého dítěte. Neřešili je nebo si s nimi nevěděli rady. Přišli až za dalších deset let, kdy už si žena jen ujasňovala, že chce odejít. Ale terapeutka vypráví také o lidech, jejichž stavba téměř „spadla“. Prostřednictvím párové terapie a Manželských večerů se jim však podařilo manželství znovu vystavět – s úplně novými přístupy. A podíleli se na tom oba. „Může se totiž stát, že se původní stavba otřese, protože jeden z páru tam nemá žádné slovo,“ podotýká terapeutka.
Děti jako stabilizátor
Děti však samozřejmě přinášejí též radost, štěstí, hezké zážitky, naplnění vztahu, smysl společného života, budoucnost, ale třeba i osobní rozvoj rodičů, nové zkušenosti, změnu, hrdost – jak upozorňuje Jana Šilhavá. Marie Nováková, psycholožka a mluvčí Národního týdne manželství, k tomu doplňuje, že podle statistik jsou děti určitým stabilizátorem manželství: „Nejvíc rozvádějících se párů je bezdětných. Je-li tam jedno dítě, rozvodovost klesá zhruba o deset procent. Čím víc dětí, tím nižší rozvodovost. Dodala bych i z praxe, že to seizmické ohrožení působí podle toho, jak je náš vztah pevný, jak jsme zvyklí věnovat se nejen sami sobě. Dítě nás totiž učí nesobeckosti, učí, že jsme rozdílní, že se máme doplňovat.“ V zájmu dítěte podle ní je, aby otec plnil roli otce a matka roli matky. Cílem není soupeřit ani vychovávat děti stejně jako partner.
Psycholožka Nováková vypráví o osmnáctiletém mladíkovi, který byl úspěšný ve studiu, měl dobře placenou práci, líbil se děvčatům, a přesto trpěl depresemi a sklíčeností. Příčinou bylo, že se jeho rodiče rozváděli: „Ztratil pocit, že může něčemu věřit. Rozvod rodičů vnímal jako ohrožení bezpečí i své schopnosti vytvořit trvalý vztah.“ A dál vypráví o tříletém chlapečkovi, který byl při nástupu do školky neoblíbený, agresivní nebo pasivně agresivní, plakal a křičel. Když přišla Marie Nováková do jejich rodiny, pochopila, že dítě jen kopíruje způsob komunikace, který zná z domova. Byla tam jakási skrytá soupeřivost, kritičnost, podrážděná mluva zvýšeným hlasem. „Jakmile se přenastavil způsob komunikace doma, rodiče snížili hlasitost, dělali větší pauzy při mluvení, vyladili úsměv, zařadili ocenění druhého, během pár měsíců se i chlapec změnil. I pro mne bylo velkým překvapením, jak rychle to fungovalo,“ říká psycholožka.
Často je určitý způsob komunikace či chování natolik zažitý, že není snadné ho změnit. A jak upozorňuje Nováková, když to mezi rodiči úplně neklape, nestačí si říct, že by to měli řešit kvůli dětem. Musí to řešit kvůli sobě. „Dítě stabilizuje, když partneři kladou jeden druhého na první místo – a společně se věnují dítěti. Jak se dítě cítí stabilní nebo nestabilní v životě, může začínat už v prenatálním věku. Skrze matku si dítě tvoří vztah k otci. Takže pokud chce otec udělat pro své dítě něco dobrého, miluje matku už před jeho narozením,“ uzavírá Nováková.
