Edith Steinová, dar života proti netoleranci

Je milovanou dcerou církve, která uznává její svědectví víry a lásky, její „světlo v temné noci“, jak Editu Steinovou nazval Benedikt XVI. Narodila se v roce 1881 v německém Slezsku v židovské rodině, stala se filosofkou a poté konvertovala ke katolicismu, aniž by kdy popřela svůj židovský původ, protože ji zasáhl život svaté Terezie z Avily.

Stala se karmelitánkou se jménem Terezie Benedikta od Kříže a v letech nacistického pronásledování byla přeložena do Holandska. Ale právě zde, na Karmelu v Echtu, sepsala své přání obětovat se „jako oběť smíření za pravý mír a porážku království Antikrista“. Dva roky po nacistické invazi do Nizozemska v roce 1940 byla spolu s 244 dalšími katolickými Židy odvezena do Osvětimi jako akt odplaty proti nizozemskému episkopátu, který se veřejně postavil proti pronásledování. Zemřela v táboře smrti spolu se svou sestrou Rosou, která rovněž konvertovala ke katolicismu.

Láska léčí bolest

Svatý Jan Pavel II. ji 11. října 1998 kanonizoval a vyzdvihl její „cestu ve škole kříže“ a ukázal, jak láska činí i bolest plodnou. Následujícího roku ji povýšil na spolupatronku Evropy spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Brigitou Švédskou. Nakladatelství Città Nuova nedávno představilo řadu „Kompletní dílo Edith Steinové“. Editorem je emeritní profesorka dějin současné filosofie na Papežské lateránské univerzitě v Římě a předsedkyně Italské asociace Edith Steinové Angela Ales Bello. Zdůrazňuje podobnost mezi současným historickým okamžikem, poznamenaným pandemií, a okamžikem, který prožila svatá Terezie Benedikta od Kříže a který byl zase podmíněn španělskou chřipkou.

Co může historie a myšlenky Edith Steinové říci dnes, uprostřed pandemické krize? Jaké je její poselství?

Řekla bych, že poselství je různorodé. V první řadě jde o to, abychom jednali v dějinách, a tedy abychom byli schopni učinit ze sebe ve své vlastní sféře působení skutečné protagonisty akce, jejímž cílem je dobro, samozřejmě nejen naše vlastní, ale i dobro druhých. A zde je nesmírně důležitý pojem „společenství“, který Steinová navrhuje, společenství, které znamená solidaritu a převzetí vzájemné odpovědnosti. Jedná se tedy o morální poselství založené na zásadním náboženském, židovsko-křesťanském rozměru.

Papež František vyzdvihl její odvážné rozhodnutí, a to jak při obrácení ke Kristu, tak i při darování života proti všem formám netolerance a ideologické zvrácenosti. Myslíte si, že existují aspekty této postavy, které jsou dnes méně známé?

Je to jistě ucelená a složitá postava. Složitost znamená, že je obtížné pochopit všechny nuance její osobnosti. Dlouholeté seznamování se spisy Steinové mi umožnilo vstoupit trochu do souznění s člověkem, který byl odvážný až do morku kostí, alespoň si to myslím, což dokazuje i její účast v první světové válce jako zdravotní sestra Červeného kříže v mládí, navzdory radám rodiny, protože tato práce byla přirozeně velmi riskantní. Ocitla se v nemocnici, kde byli také pacienti s tyfem, a byla tedy ve velmi obtížné situaci. Ale nejen tento prvek ukazuje její odvahu, také způsob, jakým čelila své takzvané náboženské konverzi s ohledem na svou rodinu, která samozřejmě nemohla přijmout tento přechod k jiné vizi, než je ta židovská. A opět v době pronásledování je skutečně mimořádným příkladem usebranosti, vnitřního klidu, který je dán vědomím víry, aby mohl čelit jakékoli negativní situaci. Ve dnech mezi 5. a 9. srpnem byla spolu se svou sestrou, která ji následovala do Karmelu v Echtu v Holandsku, převezena do Osvětimi. Podle výpovědí některých pozůstalých se věnovala zejména péči o děti, které byly často opuštěny svými matkami, které se o ně kvůli tísni a dramatičnosti situace již nemohly starat. Je pro nás tedy skutečně mimořádným příkladem morální síly. Ve svých spisech mluví o duchovní síle, která dokáže čelit všem negativním životním situacím, a to i tehdy, když selže to, co nazývá životní silou. Ježíš nám během svého umučení a smrti ukázal morální sílu, takže ho Steinová skutečně napodobovala, a věřím, že to byl také důležitý prvek při rozhodování o její svatosti.

Jaký obraz Edith Steinové nabízí ediční řada, jíž jste editorkou?

V první řadě je to myslitelka, nesmíme zapomínat na její filozofické bádání. Měla teoretické schopnosti a schopnost okamžitě vytušit základní prvky, když se setkala s problematickou a mimořádnou situací. Byla to velká inteligence ve smyslu porozumění. Její reflexe se v zásadě soustředila na člověka, ale od člověka v jeho jedinečnosti se pak přesunula k ostatním: odtud velké téma intersubjektivity, interpersonality.  Učení Steinové o výchovném procesu je nesmírně důležité a má zásadní význam nejen pro mladé lidi, kterým ve školách a rodinách samozřejmě věnuje velkou pozornost, ale také pro výchovu, kterou bychom mohli definovat jako trvalou, vzájemnou a celoživotní. Její díla jsou skutečně mimořádným dokladem její výjimečné intelektuální činnosti; je jednou z největších filozofek všech dob. Steinová je podle mého názoru majákem, a přesto se vedle ní objevují další myslitelky, které ukazují, že ženy mají mimořádné teoretické schopnosti. Steinová, která dlouhá léta vyučovala, říkala, že její studenti mají velké metafyzické znalosti, přesně chápou podstatu základních fenoménů vztahu mezi člověkem a Bohem, člověkem a světem.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

V Koclířově u Svitav byla požehnána socha Panny Marie Fatimské pro Capelinhu východní Evropy

^{Foto: Václav Kašík}

„Je to významný den pro naši diecézi a především pro sídlo Fatimského apoštolátu v České republice. Postupujeme dnešní událostí dál ve věci zřízení kapličky Capelinha podle fatimského vzoru. Nechť je to živá cesta, ne vzpomínka. Vezměme si k srdci, že chceme dělat Panně Marii radost, že se chceme líbit Bohu. K tomu můžeme přispět každý sám za sebe ve svých rodinách. A věřím, že se tomu tak děje“, řekl na úvod slavnosti královéhradecký biskup Jan Vokál.

Papež označil hlad ve světě za skandál a zločin proti lidským právům

^{Foto: Vatican Media}

Výzva, skandál, zločin, nespravedlnost – těmito zcela jasnými slovy papež označuje hlad ve světě, absenci potravinové bezpečnosti a podvýživu v koronavirové éře. František vítá přípravné setkání a vyzdvihuje jeho důležitost, neboť „pandemie nás upozornila na systémovou nespravedlnost, která podrývá jednotu lidské rodiny a projevuje se chudobou i škodami, působenými naší Zemi tím, že nezodpovědně užíváme, či spíše zneužíváme statky, které do ní Bůh vložil.“

Žádá se radikální změna
Papež proto vybízí k radikální změně, k níž nelze dospět pouhým nasazením technologie, která by zvýšila produktivnost planety. Jediným výsledkem by totiž byla „sterilizace přírody a rozšíření pouští, jak vnějších, tak vnitřních – duchovních.“ Nestačí vyrábět množství jídla, pokud mnozí lidé nadále zůstávají bez každodenního chleba, což je „skutečný skandál a zločin pošlapávající základní lidská práva.“ Všichni se mají podílet na vymýcení takovéto nespravedlnosti konkrétními skutky, dobrým příkladem a odvážnou místní i mezinárodní politikou.

Potravinové systémy mají být udržitelné a respektovat životní prostředí
Papež předkládá některá specifická doporučení: změna potravinových systémů má v první řadě probíhat pozorně a správně, aby byly udržitelné z hlediska životního protředí a ctily místní kultury. Cílem je „zvýšit odolnost místního hospodářství a posílit ho, zlepšit výživu, snížit plýtvání potravinami a poskytovat zdravou stravu, přístupnou všem lidem.“ Druhého cíle udržitelného rozvoje – vymýcení hladu – je třeba dosáhnout vnitřní změnou, nikoli pouhou produkcí potravin, varuje František. Vyžaduje to „novou mentalitu, celostní přístup a plánování takových potravinových systémů, které by chránily zemi a dbaly na důstojnost člověka.“

Ústřední postavení zemědělského sektoru
Světu je dnes nutné zajistit dostatečnou výživu, aniž bychom ohrozili jeho budoucnost. Zemědělské odvětví si proto podle papeže Františka zaslouží přednostní úlohu v rozhodovacích politických a hospodářských procesech, a zejména „drobní zemědělci a rolnické rodiny mají být privilegovanými činiteli, jejichž tradiční moudrost nelze zanedbávat.“

Rodina jako zásadní složka potravinových systémů
Jak naopak papež zdůrazňuje, „rodina je zásadní složkou potravinových systémů, protože se v ní učíme užívat plodů Země, aniž bychom s nimi špatně zacházeli, a osvojujeme si životní styl respektující osobní i společné dobro.“ Je tedy třeba plně vyhovět potřebám venkovských žen, mladých lidí a zemědělců v nejchudších a nejodlehlejších oblastech za pomoci účinných politických opatření. František přiznává, že plánování solidárních potravinových systémů leckdy stojí v cestě mocné ekonomické zájmy, avšak zároveň naléhá na zachování plodného multilateralismu, zásadního pro spravedlnost, mír a jednotu lidstva.

Františkův sen: ať nikdo nezůstane pozadu
Všem přísluší odpovědně uskutečňovat sen, v kterém by svět hojně oplýval chlebem, vodou, léky a prací, určenými především těm nejchudším. Svatý stolec i katolická církev chtějí přispívat k takovému ušlechtilému cíli a nabízejí svou sílu i vůli, skutky i moudrá rozhodutí. Ať nikdo nezůstane pozadu a každý člověk může uspokojit své základní potřeby, abychom tak utvářeli pokojnou, blahobytnou a skutečně bratrskou společnost, uzavírá papež František dnešní poselství do Organizace OSN pro výživu a zemědělství.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

Dokumentaristé Paměti národa hledají svědectví!

Vážení čtenáři,

dovolujeme si Vás touto cestou oslovit jménem projektu Paměť národa.

Už bezmála 20 let zaznamenáváme příběhy lidí, kteří v průběhu 20. století prožili na vlastní kůži osudové momenty naší historie. Vytváříme sbírku Paměť národa, jedná se o největší středoevropský soubor vzpomínek zpracovaných metodou tzv. orální historie. Některé příběhy jsou pohnuté a dramatické, ale zajímají nás i lidé, kteří neprožili chvíle vyloženě tragické. Všech obyvatel na našem území se totiž ony osudové historické momenty nějak dotkly. 

Lidé museli opouštět své sny, museli se přizpůsobovat, byli svědky nespravedlností. Ve společnosti prostoupené lží museli pravdu, kterou svými životy žili, tajit či skrývat. V těžké situaci byli právě lidé věřící, kteří svou víru chtěli prožívat naplno. A to znamená neskrývat ji. Znamená to o své víře v Boha mluvit naprosto otevřeně. A to samo o sobě v době totality znamenalo, že pevně věřící člověk bude mít problémy… Že se dostane do konfliktu s vládnoucí komunistickou mocí. 

Pamětníci, kteří tuto dobu prožili, odcházejí, a my chceme stůj co stůj zachytit co nejvíce příběhů. Chceme, aby současným i budoucím generacím připomínaly, jak hořké chvíle lidé prožívali. Co to znamenalo žít v Československu ve 20. století a být věřícím? Dovolujeme si vás proto požádat o pomoc.

Mezi pravidelnými návštěvníky vašeho kostela jsou jistě i lidé, kteří za sebou mají pohnuté osudy. V lavicích vedle vás možná sedávají bývalí muklové z uranových dolů, lidé vyšetřovaní Státní bezpečností, lidé, kteří někomu pomáhali překonat československé hranice, nebo se o to dokonce sami pokusili. Jsou mezi vámi lidé, kteří byli kvůli své víře v Boha perzekvováni. Pomozte nám je najít!

Osudy věřících lidí, kteří za svou víru pykali, nám nejsou lhostejné.

Lidé pracující pro projekt Paměť národa vnímají, jak je současná doba pro starší lidi složitá. Naše organizace i přes všechny problémy minulého roku nepřestala vzpomínky pamětníků natáčet. Připravili jsme kufříky pro distanční natáčení, díky nim jsme mohli pořizovat nahrávky, aniž by pamětníci podstupovali jakékoliv riziko nákazy. A po uklidnění epidemiologické situace se nám podařilo znovu zahájit provoz studií, ve kterých vzpomínky pamětníků zaznamenáváme.

Jde nám o čas. Tento závod musíme zákonitě prohrát. Jeho smyslem však není vítězství, ale prosté dosažení cílové pásky. A naším cílem je naopak pomoci udržet historickou paměť. Kdo v cíl pevně věří, dosáhne ho. Pomozte nám, buďte při tom závodě naším větrem v zádech. Pokud víte o někom, kdo by nám své svědectví měl předat, nebo jste sami nositeli takových vzpomínek, kontaktujte nás na údajích uvedených níže.
telefon: (+420) 257 316 966, e-mail: pametnici@postbellum.cz
S vřelým pozdravem

Dokumentaristé Paměti národa

(www.cirkev.cz)

Papež: Mladí a staří se potřebují navzájem

„Prarodiče a vnoučata, mladí a staří společně ukázali jednu z krásných tváří církve a demonstrovali spojení mezi generacemi. Vyzývám vás, abyste tento den oslavili v každé komunitě a navštívili prarodiče a starší lidi, kteří jsou nejvíce osamělí, a předali jim mé poselství inspirované Ježíšovým příslibem: „Já jsem s vámi každý den.“
Prosím Pána, aby nám, kteří jsme starší, tento svátek pomohl odpovědět na jeho volání v tomto životním období a ukázal společnosti hodnotu přítomnosti prarodičů a starších lidí, zvláště v této kultuře odmítání. Prarodiče potřebují mladé lidi a mladí lidé potřebují prarodiče: musí spolu mluvit, musí se setkávat! Prarodiče jsou mízou historie, která stoupá a dává sílu rostoucímu stromu. 
Připomíná mi to – myslím, že jsem to kdysi citoval – úryvek jednoho básníka: „Všechno, co má strom, který kvete, pochází z toho, co je ukryté v zemi“. Bez dialogu mezi mladými lidmi a jejich prarodiči se dějiny neposunou kupředu, život se neposune kupředu: musíme se tím znovu zabývat, je to výzva pro naši kulturu. Babičky a dědečkové mají právo snít, když se dívají na mladé lidi, a mladí lidé mají právo na odvahu, když si berou mízu od svých prarodičů. Prosím, udělejte to: sejděte se s prarodiči a mladými lidmi a promluvte si, popovídejte si. A to udělá radost všem.”

Promluva před polední modlitbou Anděl Páně v neděli 25.7.
 
Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této nedělní liturgie vypráví slavnou epizodu rozmnožení chlebů a ryb, kdy Ježíš nasytil asi pět tisíc lidí, kteří si ho přišli poslechnout (srov. J 6,1-15). Je zajímavé sledovat, jak tento zázrak probíhá: Ježíš nevytváří chleby a ryby z ničeho, ale pracuje s tím, co mu učedníci přinesou. Jeden z nich říká: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik lidí?“ (v. 9). Je to málo, je to nic, ale pro Ježíše to stačí.

Zkusme se nyní vžít do situace tohoto chlapce. Učedníci ho požádají, aby se s nimi podělil o všechno, co má k jídlu. Zdá se, že je to nesmyslný návrh, ba dokonce nespravedlivý. Proč připravit člověka, navíc malého kluka, o to, co si přinesl z domova a má právo si to nechat pro sebe? Proč brát jednomu člověku to, co stejně nestačí k nasycení všech? Z lidského hlediska je to nelogické. Ale ne pro Boha. Naopak, díky tomuto malému daru bez nároku na odměnu, a proto hrdinskému, může Ježíš nasytit všechny. To je pro nás velké poučení. Říká nám, že Pán může udělat mnoho i s tím málem, které mu dáme k dispozici. Bylo by hezké se každý den ptát sami sebe: „Co dnes přináším Ježíši?“. On může udělat mnoho s naší modlitbou, s gestem lásky k druhým, dokonce i s naší bídou, kterou jsme mu předali do jeho milosrdenství. Dějme naše málo Ježíšovi. On dělá zázraky. Takto Bůh rád jedná. Dělá velké věci z maličkostí, z darovaných věcí.

Všichni velcí hrdinové Bible – od Abraháma přes Marii až po dnešního chlapce – ukazují tuto logiku maličkosti a darování. Logika maličkosti a darování. Logika darování je tak odlišná od té naší. Snažíme se hromadit a zhodnocovat to, co máme, ale Ježíš nás žádá, abychom dávali, abychom ubírali. My rádi přidáváme, rádi přidáváme; Ježíš rád ubírá, rád něco odebírá, aby to dal druhým. Chceme znásobovat sami pro sebe. Ježíš oceňuje, když se dělíme s druhými, když se dělíme. Je zajímavé, že v evangeliích, která popisují rozmnožení chlebů, se sloveso „rozmnožit“ nikde nevyskytuje. Naopak, použitá slovesa mají opačné znaménko: „lámat“, „dávat“, „rozdělovat“ (srov. v. 11; Mt 14,19; Mk 6,41; Lk 9,16). Sloveso „rozmnožit“ se tam však nepoužívá. Skutečným zázrakem, říká Ježíš, není rozmnožení, které vyvolává chloubu a moc, ale rozdělování, sdílení, které nechává růst lásku a umožňuje Bohu konat zázraky. Zkusme se více dělit. Zkusme tento způsob, který nás učí Ježíš.

Ani v dnešní době neřeší množení statků problémy bez spravedlivého sdílení. Na mysl přichází tragédie hladu, která postihuje zejména ty nejmenší. Bylo spočítáno, že každý den na světě zemře v důsledku podvýživy asi sedm tisíc dětí mladších pěti let, protože nemají dostatek jídla. Tváří v tvář takovým skandálům se Ježíš obrací i na nás s výzvou, podobnou té, kterou pravděpodobně přijal chlapec z evangelia, který nemá jméno a v němž se všichni můžeme vidět: „Odvahu! Ddej to málo, co máš, své talenty a majetek, dej to k dispozici Ježíši a svým bratřím a sestrám. Nebojte se, nic se neztratí, protože když se dělíte, Bůh to rozmnožuje. Zažeňte falešnou skromnost a pocit nedostatečnosti, věřte mi. Věřte v lásku, věřte v sílu služby, věřte v sílu bezplatnosti.“

Kéž nám Panna Maria, která odpověděla „ano“ na bezprecedentní Boží nabídku, pomůže otevřít naše srdce Pánovým pozváním a potřebám druhých.

_{Zdroj: Vatican News, přeložil P. Petr Vacík}

(www.cirkev.cz)

Celé vydání Katolického týdeníku je k dispozici na webu

Digitální KT s nově upravenou a čtenářsky přívětivou grafikou je k dispozici na adrese katyd.cirkev.cz. Lze ho číst z počítačů, tabletů i mobilních telefonů. Do konce srpna běží ve zkušební verzi zdarma po jednoduché registraci. Ta je dokončena kliknutím na tlačítko „Aktivovat“ v e-mailu, který vám připutuje do zadané e-mailové schránky. „Digitální KT je součástí portálu Církev.cz – společného projektu ČBK, Katolického týdeníku a Karmelitánského nakladatelství (KNA),“ vysvětluje P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK a jednatel KT i KNA.

Předplatitelé tištěného týdeníku, kteří už poskytli svůj e-mail, dostali či brzy dostanou avízo o spuštění digitální verze KT, kterou si mohou nezávazně vyzkoušet. Stačí kliknout na odkaz v e-mailu. Avízo dostanou i registrovaní uživatelé e-shopu provozovaného KNA na portálu církev.cz.

Od září pak bude digitální KT zpoplatněný, pro předplatitele tištěných novin bude ale zdarma až do konce roku. „Současnou zkušební verzi průběžně dopracováváme a propojujeme se součástmi portálu Církev.cz. Zohledníme i věcné a konstruktivní připomínky čtenářů, které je možné zasílat e-mailem na katyd@cirkev.cz,“ připojuje Radim Duchek, který vede vývojářský tým celého portálu.

Nové vydání KT v digitální podobě bude dostupné vždy během středy a na každé nové vydání budou registrovaní čtenáři upozorněni e-mailem.

(www.cirkev.cz)

Pomoc po záplavách v Německu

Rozvodněné řeky strhávaly domy a silnice, v některých místech byla přerušena dodávka elektřiny. Záchranáři evakuovali tisíce lidí, do postižených oblastí se museli dostávat na člunech nebo posílali záchranářské vrtulníky. Více než 1000 obyvatel se ale stále pohřešuje.

Celým Českem před necelým měsícem silně rezonovala přírodní katastrofa na jihu Moravy, která vyvolala obrovskou vlnu solidarity. V Německu se nyní odehrává podobná situace. Vyjadřujeme naši solidaritu a upřímnou soustrast s Němci zasaženými touto tragickou událostí.

Charita Česká republika spolupracuje se sesterskou Charitou Německo, která je pro nás dlouhodobě důležitým partnerem. V minulosti nám německá Charita například poskytla masivní finanční i materiální pomoc při mimořádných událostech, které Česko zasáhly.

Sbírka na pomoc Německu
Přispět finančním darem na podporu záplavami postiženého Německa můžete prostřednictvím naší sbírky. Vaši pomoc v zasažených oblastech bude distribuovat sesterská Charita Německo. 

Měsíc po tornádu: Rekordní sbírka pomáhá

„Krátce po katastrofě jsme vyhlásili sbírku na pomoc lidem v oblasti zničené tornádem. Dosud do sbírky lidé zaslali 329 607 374 korun. Hned první dny lidé denně věnovali desítky milionů korun a v menší míře přicházejí příspěvky i tři týdny po události. Je to ohromný projev solidarity a hluboké lidské sounáležitosti,“ uvedl ředitel Diecézní charity Brno Oldřich Haičman.

Třetina peněz ze sbírky už pomáhá konkrétním lidem. Celkem 114 770 000 korun již Charita rozdělila pomocí darovacích smluv lidem v postižených oblastech. „Celkem sedmdesát týmů během měsíce provádělo šetření přímo v obcích. Intenzivně tedy pracujeme na tom, aby další finanční pomoc byla rozdělena potřebným lidem. Peníze ze sbírky jsou určeny na obnovu zničených domů,“ doplnil ředitel Haičman.

Charita pomáhá lidem v zasažených oblastech. „V prvních dnech šlo o dodání potravin a vody do míst, která byla zcela zničená. V obcích jsme také zajišťovali materiální pomoc. Například jsme dodávali elektrocentrály, čelovky nebo pracovní pomůcky. Později jsme nabízeli i psychologickou podporu lidem, kterým tornádo odneslo i duševní sílu,“ vysvětlila koordinátorka Katarína Durkáčová. Charita také v lokalitě informuje o možnosti využít Charitní pečovatelskou službu, Domácí zdravotní péči, Dluhovou poradnu nebo psychologické poradenství na Lince důvěry Blansko.

Na tornádem zničeném Hodonínsku a Břeclavsku usilovně pracovali charitní koordinátoři, mezi nimi i Zuzana Hallová z Oblastní charity Hodonín. „V Mikulčicích jsem odpracovala 134 hodin a najezdila přes 600 km. Osobně jsem navštívila desítky domů v zasažených obcích a hovořila se stovkou lidí. Například dvě domácnosti, kterým jsem poskytovala jídlo a psychologickou podporu, jsem navštěvovala každodenně po dobu tří týdnů, včetně víkendů,“ popsala činnost pracovnice Zuzana Hallová. Pro zaměstnance Charity to byla mimořádně náročná situace, která se navíc odehrávala v době pandemie a prázdnin. „Jsem vděčný, že se pracovníci ochotně zapojili. Za to jim patří velký dík,“ řekl ředitel.

Během uplynulého měsíce se na Diecézní charitu Brno obraceli lidé s nabídkou dobrovolnictví nebo materiální pomoci. Aktivně se v průběhu týdnů zapojilo přes 300 dobrovolníků a Charita eviduje více než 255 nabídek materiální podpory. Na telefonickou linku Diecézní charity Brno se jen v první den po katastrofě ozvalo 600 volajících.

Charita zůstává potřebným nablízku i nadále. Lidem, kterým pohroma zpustošila domov, se chce věnovat dlouhodobě a systematicky. V plánu je provádět opakovaná šetření v terénu a zaměřit se na ty, kteří si nedokážou či neumí pomoci.

_{Zdroj: TZ DCHB, Simona Císařová}

(www.cirkev.cz)

Čeští a moravští biskupové se modlí za oběti ničivých povodní v Německu

^{Foto: DW}

Po středečních vydatných deštích jsou zaplaveny velké oblasti na západě a jihozápadě Německa. Podle zpráv zůstává situace v zaplavených oblastech Severního Porýní-Vestfálska a Porýní-Falce napjatá. Počet mrtvých, včetně hasičů, stoupá, mnoho lidí se stále pohřešuje. Desítky tisíc domácností jsou bez elektřiny, některé bez pitné vody. Mnoho domů muselo být evakuováno.

„Pamatujeme v modlitbě na všechny, které zasáhly ničivé povodně v Německu a o modlitbu prosíme také všechny věřící,“ vyzývají biskupové Čech, Moravy a Stezka a dodávají, abychom zvláště mysleli na ty, kteří přišli o své příbuzné a na nezvěstné osoby, aby v těchto těžkých chvílích nalezli u Pána útěchu a pomoc. „Modleme se za všechny, kdo byli poškozeni nebo přišli kvůli této přírodní katastrofě o majetek a prosme, ať najdou sílu na opravu svých domovů.“

Prosíme také všechny duchovní správce, aby zařadili přímluvu za oběti této katastrofy i do nedělních přímluv.

Papež se modlí za oběti povodní v Německu

^{Foto: Záplavy na jihozápadě Německa. Schuld, záběry z dronu  (Vatican News)}

List podepsaný kardinálem státním sekretářem Pietrem Parolinem ujišťuje, že papež se modlí za zemřelé a  sdílí bolest jejich příbuzných. Svatý otec pamatuje v modlitbě zejména na mnoho pohřešovaných, na zraněné a na všechny, kdo byli poškozeni nebo přišli o majetek kvůli této přírodní katastrofě. Papež ujišťuje o své duchovní blízkosti také záchranáře a vyprošuje jim Boží ochranu a pomoc, stojí v telegramu.

Po středečních vydatných deštích jsou zaplaveny velké oblasti na západě a jihozápadě Německa. Podle zpráv zůstává situace v zaplavených oblastech Severního Porýní-Vestfálska a Porýní-Falce napjatá. Počet mrtvých, včetně hasičů, stoupá, mnoho lidí se stále pohřešuje. Desítky tisíc domácností jsou bez elektřiny, některé bez pitné vody. Mnoho domů muselo být evakuováno.

Kardinál Woelki: Mnozí jsou odříznuti od světa a bezradní

O své blízkosti ujistil také předseda Německé biskupské konference (DBK), biskup Georg Bätzing. „V mysli jsem se zesnulými, jejich příbuznými, všemi zraněnými a oběťmi povodní. Mnoho lidí se stále pohřešuje – upřímně doufám, že budou nalezeni ve zdraví a že se všem potřebným, kteří přišli o svůj majetek nebo střechu nad hlavou, dostane útěchy, naděje a pomoci,“ napsal a vyjádřil zvlštní poděkování všem, kdo “neúnavně a obětavě poskytují pomoc a často při tom riskují vlastní životy: záchranářům, hasičům, policii a všem lidem, kteří pomáhají a stojí při druhých.“

V podpobném duchu reagoval také kolínský arcibiskup Rainer Maria Woelki. Ve videoposelství vyjádřil soustrast postiženým a poděkoval záchranářům ochotným riskovat životy. Jak dále řekl, rozsah katastrofy je strašlivý: „Někteří lidé přišli o život, jiní o domovy a majetek. Jiní jsou odříznuti od svých blízkých a známých, od příbuzných a sousedů. Mnozí se cítí opustění a osamělí, nemají už žádnou naději a nevědí, co mají dělat.“

_{Zdroj: Vatican News – česká sekce}