Zamysleme se nad svým životním stylem, vybízí papež

„Velice mne těší, když vidím mladé lidi, kteří mají odvahu k zahájení projektů zlepšujících jak přírodní, tak sociální prostředí, což jsou dvě reality jdoucí ruku v ruce. My dospělí se od mládeže můžeme mnohému přiučit, protože ve všem, co se týká péče o planetu, jsou mladí lidé průkopníci. Vezměme si z nich příklad a zamysleme se nad svým životním stylem, zejména v těchto krizových momentech – zdravotnické, sociální a ekologické krize. Nad způsobem naší obživy, spotřeby, dopravy a nakládáním s vodou, energií, plasty a dalšími materiálními statky, které je často pro Zemi škodlivé. Rozhodněme se pro změnu! Ubírejme se spolu s mladými lidmi směrem k jednodušším životním stylům, které si váží životního prostředí. Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují. Nejsou to pošetilci, protože se zasazují za svou budoucnost. Chtějí změnit to, co zdědí, až my už zde nebudeme.“

(www.cirkev.cz)

Zářijové události v katolické církvi

Mezinárodní eucharistický kongres v Budapešti 5. – 12. 9.

Mezinárodní eucharistický kongres se uskuteční v Budapešti ve dnech 5. až 12. září 2021. V rámci programu, který zahrnuje přednášky, svědectví, katecheze, panelové diskuse i kulturní akce, vystoupí se svou promluvou také kardinál Dominik Duka, a to v dopoledních hodinách v pátek 10. září. Z biskupů se kromě kardinála Duky kongresu zúčastní také biskupové Jan Vokál, delegát ČBK pro eucharistický kongres, Zdenek Wasserbauer a Josef Nuzík.

Královéhradecké diecézní poutní centrum vypravuje do Budapešti autobusy. V současné době čítá oficiální česká skupina asi 100 lidí. Ještě několik míst je v hotelu k dispozici, takže pokud by někdo zareagoval na poslední chvíli, je to možné. Hlásit se je možné i k jednodenní pouti do Budapešti prostřednictvím emailu poutnik@bihk.cz nebo na tel. čísle 731 598 752.

Maďarská vláda, na rozdíl od slovenské, rozhodla, že pro účastníky kongresu nebudou platit žádná pandemická omezení. Nevyžadují se doklady o testování, bezinfekčnosti ani očkování. Pro pozemní vstup do Maďarska se nevyžaduje žádný příjezdový formulář ani doklad o bezinfekčnosti. Pro letecký vstup je to ale jiné.

Přehled podmínek v souvislosti s pandémiou covid-19 pro vstup do Maďarska naleznete ZDE (link bude doplněn).

Blahořečení kardinála Wyszyńského 12. 9.

12. září se ve Varšavě uskuteční beatifikace kardinála Stefana Wyszyńského a sestry Elżbiety Róży Marie Czacké. Účast na blahořečení bude omezena na delegace z jednotlivých diecézí, středisek a institucí spjatých s kardinálem Wyszyńským a matkou Czackou. Živě jej však bude možné sledovat přes internet (odkaz bude doplněn).

Oficiální stránka beatifikace v polštině je ZDE.

Papežská návštěva Slovenska 13. – 15. 9.

Papež František navštíví ve dnech 13. až 15. září sousední Slovensko, kam se vypraví rovnou z Mezinárodního eucharistického kongresu v Budapešti. Navštíví Bratislavu, Prešov, Košice a Šaštín. Setká se s mládeží, s Romy, odslouží řeckokatolickou liturgii a také římskokatolickou mši svatou v národní svatyni v Šaštíně. Kardinál Dominik Duka se setká s papežem 14. září v Košicích, kde bude celebrovat mši svatou pro mládež na košickém stadionu Lokomotiva od 11.00 hodin. Papežské návštěvy v Šaštíně se zúčastní předseda ČBK arcibiskup Jan Graubner a řada biskupů z Čech a Moravy.

Více informací o papežské návštěvě a informace o programu a celý papežův harmonogram naleznete na oficiální stránce návštěvy ZDE.

Přehled podmínek v souvislosti s pandemií covid-19 pro vstup na Slovensko naleznete ZDE.

Přehled jednotlivých pořadů souvisejících s papežskou návštěvou, které bude vysílat TV Noe, naleznete ZDE.

Národní svatoludmilská pouť na Tetíně 18. 9.

16. září 2021 uplyne 1100 let od mučednické smrti sv. Ludmily. Rok svaté Ludmily, který byl vyhlášen 5. července 2020 na Velehradě, vyvrcholí slavnostní mší svatou na Tetíně. Hlavním celebrantem bude papežský legát kardinál Christopher Schönborn, vídeňský arcibiskup. Jeho pozdrav a krátké zamyšlení nad významem svaté Ludmily si můžete přečíst ZDE.

Přímý přenos zahájení pouti bude zajištěn Českou televizí i televizí Noe ZDE.

Od 12. do 15. září lze také sledovat krátké úryvky z Ludmilina životopisu na Facebooku pražského arcibiskupství ZDE.

Program a další informace naleznete ZDE.

Národní svatováclavská pouť 28. 9.

Tradiční svatováclavská pouť bude letos zahájena v pondělí 27. září příjezdem relikvie k bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi a vyvrcholí slavnostní mší svatou 28. září v rekonstruované bazilice sv. Václava, která bude při této příležitosti slavnostně otevřena. Bohoslužbu bude celebrovat Dominik kardinál Duka.

Program Národní svatováclavské pouti a další informace naleznete ZDE.

Setkání organizátorů Červené středy 30. 9

Čtvrtý ročník Červené středy se pomalu blíží – 24. listopadu 2021 – a přípravy jsou již v plném proudu.

Setkání organizátorů Červené středy se bude konat ve čtvrtek 30. září 2021 od 16 hod. v kostele sv. Vojtěcha v Praze 6-Dejvicích. Zváni jsou všichni, koho zajímá problematika náboženské svobody a kteří příp. uvažují, že by rádi ve svých farnostech, obcích či společenstvích organizovali aktivitu k letošní Červené středě. Z akce bude i online záznam.

Sekáním provedou P. Stanislav Přibyl, CSsR, za Českou biskupskou konferenci, Petr Jan Vinš za Ekumenickou radu církví, Tomáš Kraus za Federaci židovských obcí a Pavel Svoboda za Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.

Na toto setkání je možné se přihlásit zde: https://forms.gle/boLigrzP3BFjQj8D9 

Více informací naleznete na webu www.cervenastreda.cz.

O všech akcích budeme také informovat na svém Facebooku, Instagramu a Twitteru, tak nás určitě nezapomeňte sledovat!

(www.cirkev.cz)

Mezi novými ctihodnými je také mladá matka tří dětí

Tito tři noví ctihodní se vyznačují odevzdaností Boží lásce, důvěrou v jeho milosrdenství a nadějí v jeho odpuštění. Začněme příběhem jedné matky, který připomíná životní osudy Gianny Beretty Mollové či současnější příběh Chiary Corbelly Petrillové. Takový byl krátký, ale bohatý život Marie Cristiny Celly Mocellinové, která se narodila 18. srpna 1969 v obci Cinisello Balsamo v milánském okrese. Vyrůstala ve farnosti a během středoškolských let začala svou cestu rozlišování povolání v komunitě Dcer Panny Marie Pomocnice. Když v 16 letech potkala Carla, změnila svůj pohled a cítila, že je povolána k manželství. Dva roky po objevení zhoubného nádoru v levé noze ji léčba a terapie neodradily od dokončení střední školy a svatby s Carlem v roce 1991. Manželé měli dvě děti, ale jakmile Maria Cristina zjistila, že čeká třetí dítě, nemoc se znovu objevila. Navzdory tomu se rozhodla neukončit těhotenství a nepodstoupila léčbu, která by ohrožovala život jejího dítěte. V červenci 1994 se jí narodil zdravý a čilý chlapeček Richard, ale na chemioterapii již bylo pozdě. Zemřela ve věku 26 let.

Církev dnes uznala rovněž hrdinské ctnosti Enriky Beltrame Quattrocchiové, poslední dcery blahoslaveného Luigiho Beltrame Quattrocchiho a Marie Corsiniové, která zemřela před necelým desetiletím v Římě ve věku 98 let. Celá tato rodina se ubírala cestou ke svatosti a jak řekl Jan Pavel II. při beatifikaci manželů Beltrame Quattrocchiových v roce 2001, ukázala, že něco takového „je možné, krásné, mimořádně plodné a zásadní pro dobro rodiny, církve a společnosti“. Enrica chtěla jít ve stopách svých sourozenců, dvou kněží a jedné řeholnice, ale jejím posláním bylo doprovázet staré rodiče. Zapojila se do dobrovolnické práce, do charitativního sdružení svatého Vincence, s nímž navštěvovala nejsložitější oblasti italského hlavního města i do Katolické akce. Věnovala se vyučování a od roku 1976 působila jako vrchní inspektorka ministerstva pro kulturu a přírodní dědictví. Její život poznamenaly různé nemoci a ekonomické problémy, které nikdy nezastínily modlitbu a každodenní účast na mši svaté. V posledních letech svého života pomáhala párům v krizi.

Výrazným rysem minority Placida Corteseho byla jeho schopnost zcela se odevzdat. Byl trpělivý a pohotový v řešení obtížných situací, které se vyskytly v posledních letech jeho života. Narodil se 7. března 1907 na dnešním chorvatském ostrově Cres, v roce 1930 se stal knězem, sloužil v bazilice sv. Antonína v Padově a redigoval časopis „Il Messaggero di Sant’Antonio“. Za druhé světové války z pověření apoštolského nuncia v Itálii mons. Francesca Borgonginiho Ducy pomáhal chorvatským a slovinským internovaným v italských koncentračních táborech, zejména v táboře Chiesanuova u Padovy. Po uzavření příměří v roce 1943 se neúnavně snažil usnadnit útěk bývalých spojeneckých zajatců, ale také lidí pronásledovaných nacisty, včetně Židů. Tuto ochotu si Němci vyložili jako politickou aktivitu a vedla k jeho smrti. Dne 8. října 1944 byl lstí vylákán z baziliky svatého Antonína, která se nacházela v extrateritoriální zóně, a byl odvezen do kasáren SS v Terstu, kde po krutém mučení zemřel.

_{Zdroj: Vatican News}

(www.cirkev.cz)

Kardinál Schönborn zastoupí papeže Františka na svatoludmilské pouti

Rok svaté Ludmily vyvrcholí národní svatoludmilskou poutí, která 18. září povede na Tetín. Dopolední slavnostní bohoslužbu zde bude slavit právě papežský legát, kardinál Schönborn. Bližší informace o národní pouti naleznete ZDE.

(www.cirkev.cz)

Papež František: Očkování proti koronaviru je úkonem lásky

„V bratrském duchu se připojuji k tomuto poselství naděje v lepší budoucnost. Díky Bohu a práci mnoha lidí dnes máme vakcíny, které nás chrání před Covidem-19. Přinášejí naději na ukončení pandemie, ale pouze pokud budou dostupné všem a pokud budeme spolupracovat,“ uvozuje papež František svou výzvu a pokračuje:

„Nechat se očkovat vakcínami, které byly povoleny příslušnými orgány, je aktem lásky. A pomáhat většině lidí v tomto směru je projevem lásky. Lásky k sobě samému, lásky k rodině a přátelům a lásky ke všem lidem. Ano, láska je také sociální a politická, existuje sociální láska a politická láska, která je univerzální a vždy překypuje drobnými gesty osobní lásky, která jsou schopna proměnit a zlepšit společnost (srov. Laudato si´, 231, Fratelli tutti, 184)“.

Očkování proti koronaviru je tedy podle papeže Františka „jednoduchý, ale zásadní způsob, jak podpořit společné dobro a starat se o druhé, zejména o ty nejzranitelnější.“

„Modlím se k Bohu, aby každý přispěl svou troškou, svým malým gestem lásky, ať je jakkoli malé, láska je vždycky velká. Přispějte těmito malými gesty k lepší budoucnosti. Bůh vám žehnej a moc vám děkuji,“ uzavírá Svatý otec poselství adresované latinskoamerickým katolíkům.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

„Modlete se, modlete se, modlete se za Afghánistán!“

Zdá se, že Kábul, hlavní město Afghánistánu a centrum institucionální moci, má své hodiny spočítané. Neúprosný postup Tálibánu může kdykoli vrátit k moci fundamentalistické hnutí, které zemi vládlo již v letech 1996-2001. Režim, který se bohužel zapsal do dějin a který se vyznačoval silně konzervativním pojetím islámu. Od sovětské invaze v roce 1979 Afghánistán nepoznal mír a nyní země opět trpí válkou, nuceným vyhnanstvím a hladem. Situace, v níž zejména při pohledu na drama civilistů barnabitský otec Giovanni Scalese, stojící v čele Missio sui iuris, katolické přítomnosti v této asijské zemi, nabádá k blízkosti prostřednictvím modlitby, aby Bůh zachránil Afghánistán před další bolestí války:

„Prožíváme dny velkých obav a čekáme, co se bude dít. Vyzývám posluchače Vatikánského rozhlasu, aby se modlili… modlili, modlili, modlili za Afghánistán! Děkuji.“

OSN: prostor pro jednání
Generální tajemník OSN Antonio Guterres vyzval k zastavení ofenzívy, která má těžký humanitární dopad na civilní obyvatelstvo, neboť 250 000 lidí – z toho 80 % žen a dětí – již muselo opustit své domovy, a k zahájení mírových rozhovorů. Je také zděšen zprávami o zneužívání žen. Zdůraznil, že násilné převzetí země je ztrátová volba, která může vést k občanské válce a úplné izolaci Afghánistánu z mezinárodního kontextu. Guterres uvedl, že humanitární a zdravotní situace se každou hodinou zhoršuje, a poukázal na to, že „konflikty v městských oblastech vedou k neustálému krveprolití, na které nejvíce doplácí civilisté.“

Blíží se uzavření velvyslanectví
Nyní jsme svědky převzetí Kábulu a je otázkou, jak se budou chovat tři tisíce amerických vojáků, kteří byli do hlavního města oficiálně vysláni na podporu amerického diplomatického personálu, jenž plánuje evakuaci velvyslanectví. Kábul se mezitím stává městem duchů, civilisté prchají a diplomatické úřady se vyprazdňují. Stručně řečeno, obáváme se, že budeme svědky další epizody dramatického afghánského příběhu posledních desetiletí.

Po dvacetileté válce
Historie nám říká, že hnutí Taliban ovládalo zemi, jak již bylo zmíněno, v letech 1996-2001, až do americké invaze, o níž bylo rozhodnuto po teroristických útocích na New York a Washington 11. září 2001. Cílem bylo najít vůdce al-Káidy, skupiny považované za zodpovědnou za útoky, které Taliban poskytl ochranu. V Afghánistánu tedy Spojené státy vedou již 20 let válku, která začala svržením režimu Tálibánu v říjnu 2001. V posledním roce poté, co Washington oznámil stažení svých vojsk ze země, se Talibanu podařilo ovládnout přibližně polovinu ze 400 okresů, na které je Afghánistán rozdělen, a upevnit svou přítomnost především ve venkovských oblastech. V posledních týdnech se začali zaměřovat i na nejdůležitější města a nyní vstupují do Kábulu.

Neúspěšné plody mise NATO
Daniele De Luca, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Salentu, komentuje hrozící nestabilitu a pohyby v Afghánistánu. Zdůrazňuje, že prakticky vše bylo již předvídáno: při zprávě o stažení mezinárodních sil bylo možné si představit, že se Taliban vrátí na bojiště. Afghánistán je složitá země – vysvětluje – s historií neustálých porážek pro každého, kdo se do ní pokusil proniknout zvenčí. Za těchto dvacet let angažovanosti nelze podle něj mluvit o selhání Západu, ale rozhodně o selhání myšlenky vývozu demokracie, navíc v zemích, které se vymykají snadným definicím. De Luca upozorňuje zejména na jeden neuspokojivý aspekt: je zřejmé, kolik lidí je tváří v tvář návratu tálibánského režimu zoufalých a jak se již tisíce a tisíce lidí snaží uprchnout, ale je také jasné, jak bojovníci postupují prakticky bez toho, aby narazili na odpor. To znamená – tvrdí De Luca – že specifická mise NATO, která spočívala ve výcviku místních pořádkových sil a v jejich operační autonomii, bohužel nepřinesla ovoce.

Identita Tálibánu
De Luca při sledování profilu Talibanu připomíná, že jde o tzv. studenty teologie koránských škol, kteří se od 90. let vyznačují extremistickými postoji. Ve skutečnosti jsou s Al-Káidou velmi silně propojeni již od dob, kdy se bin Ládin skrýval v Afghánistánu, a přijali džihádistické násilí. Abychom pochopili něco víc, navrhuje De Luca podívat se na velmi obtížnou rovnováhu mezi šíity a sunnity, na regionální historii těchto forem islámu. S vědomím toho, čím byl Taliban v roce 2001 a čím je dnes, je podle De Lucy velmi obtížné si představit jakýkoli prostor pro vyjednávání nebo diplomacii, i když se Američané na jednáních v Dauhá snaží mobilizovat mezinárodní společenství, včetně Evropské unie, Číny, Ruska a Íránu, aby přesvědčilo Taliban, aby přestal a jednal o politickém řešení v souladu s tím, co požadovala OSN. De Luca se rovněž domnívá, že postavení Afghánistánu neumožňuje žádnou intervenci nebo přímé vnější zapojení Íránu, Ruska a Turecka, které v Sýrii působí. V pozadí probíhá stahování Spojených států. Mezinárodní síly dokončují své demobilizační práce po dvaceti letech války. Dohody o odchodu bylo dosaženo v únoru loňského roku po náročných jednáních mezi Tálibánem a americkou administrativou tehdejšího prezidenta Trumpa, ale afghánská vláda se těchto rozhovorů neúčastnila. Nástupce v Bílém domě Joe Biden pak oznámil, že američtí vojáci opustí Afghánistán do 11. září 2021.

_{Zdroj: Giancarlo La Vella a Fausta Speranza, Vatican News. Do ČJ přeložila česká sekce Vatican News}

(www.cirkev.cz)

V Kalifornii zemřel emeritní pomocný brněnský biskup Petr Esterka

Mons. ThDr. Petr Esterka se narodil 14. listopadu 1935 v Dolních Bojanovicích (okr. Hodonín). Pro nábožensko-politické přesvědčení byl už jako student perzekuován a po mnoha obtížích maturoval až v roce 1956 na jedenáctiletce v Hodoníně. Dne 15. června 1957 emigroval do Rakouska a tři měsíce pobýval v uprchlickém táboře v Glassenbachu u Salcburku.

V září 1957 byl přijat do Papežské koleje Nepomucenum v Římě a po studiu filozofie a teologie na Lateránské univerzitě byl 9. 3. 1963 v bazilice sv. Jana v Lateráně kardinálem Tragliou vysvěcen na kněze. Po získání licenciátu teologie v červnu 1963 byl poslán mezi krajany do arcidiecéze San Antonio v Texasu.

V roce 1966 se vrátil do Říma, kde se začal připravovat k doktorské práci na téma „The Unionistic Congresses at Velehrad“, kterou o rok později obhájil. Po návratu do USA v létě 1967 zahájil své akademické působení v koleji svaté Kateřiny v Saint Paul v Minnesotě, kde byl roku 1980 jmenován řádným profesorem. Po celou dobu vypomáhal v duchovní správě řady farností.

Současně v letech 1974 – 1995 působil v americkém letectvu jako vojenský kaplan v záloze. V roce 1978 se začal Petr Esterka intenzivněji věnovat práci mezi českými katolíky v USA a Kanadě.  V roce 1986 byl biskupem Jaroslavem Škarvadou, který působil v Římě a pečoval o naše krajany v zahraničí, jmenován jeho biskupským vikářem pro USA a Kanadu. V roce 1994 se jeho působení rozšířilo i na Austrálii. Roku 1987 mu byl udělen titul monsignor a roku 1992 byl jmenován čestným prelátem.

Dne 5. července 1999 jmenoval papež Jan Pavel II. Petra Esterku pomocným biskupem brněnským a titulárním biskupem čefalenským a pověřil ho duchovní péčí o české katolíky v cizině. Biskupské svěcení přijal v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně dne 11. září 1999 z rukou svého brněnského diecézního  biskupa Vojtěcha Cikrleho.

V roce 2013 získal prestižní cenu Gratias agit za pomoc při šíření dobrého jména České republiky v zahraničí

Po dovršení věku 75 let v roce 2010 nabídl biskup Esterka do rukou papeže Benedikta XVI. svoji rezignaci na funkci pomocného biskupa. Ke dni 9. prosince 2013 papež František jeho rezignaci definitivně přijal.

Mons. ThDr. Petr Esterka zemřel v odpoledních hodinách v úterý 10. srpna 2021 v  Kalifornii (USA).

(www.cirkev.cz)

Edith Steinová, dar života proti netoleranci

Je milovanou dcerou církve, která uznává její svědectví víry a lásky, její „světlo v temné noci“, jak Editu Steinovou nazval Benedikt XVI. Narodila se v roce 1881 v německém Slezsku v židovské rodině, stala se filosofkou a poté konvertovala ke katolicismu, aniž by kdy popřela svůj židovský původ, protože ji zasáhl život svaté Terezie z Avily.

Stala se karmelitánkou se jménem Terezie Benedikta od Kříže a v letech nacistického pronásledování byla přeložena do Holandska. Ale právě zde, na Karmelu v Echtu, sepsala své přání obětovat se „jako oběť smíření za pravý mír a porážku království Antikrista“. Dva roky po nacistické invazi do Nizozemska v roce 1940 byla spolu s 244 dalšími katolickými Židy odvezena do Osvětimi jako akt odplaty proti nizozemskému episkopátu, který se veřejně postavil proti pronásledování. Zemřela v táboře smrti spolu se svou sestrou Rosou, která rovněž konvertovala ke katolicismu.

Láska léčí bolest

Svatý Jan Pavel II. ji 11. října 1998 kanonizoval a vyzdvihl její „cestu ve škole kříže“ a ukázal, jak láska činí i bolest plodnou. Následujícího roku ji povýšil na spolupatronku Evropy spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Brigitou Švédskou. Nakladatelství Città Nuova nedávno představilo řadu „Kompletní dílo Edith Steinové“. Editorem je emeritní profesorka dějin současné filosofie na Papežské lateránské univerzitě v Římě a předsedkyně Italské asociace Edith Steinové Angela Ales Bello. Zdůrazňuje podobnost mezi současným historickým okamžikem, poznamenaným pandemií, a okamžikem, který prožila svatá Terezie Benedikta od Kříže a který byl zase podmíněn španělskou chřipkou.

Co může historie a myšlenky Edith Steinové říci dnes, uprostřed pandemické krize? Jaké je její poselství?

Řekla bych, že poselství je různorodé. V první řadě jde o to, abychom jednali v dějinách, a tedy abychom byli schopni učinit ze sebe ve své vlastní sféře působení skutečné protagonisty akce, jejímž cílem je dobro, samozřejmě nejen naše vlastní, ale i dobro druhých. A zde je nesmírně důležitý pojem „společenství“, který Steinová navrhuje, společenství, které znamená solidaritu a převzetí vzájemné odpovědnosti. Jedná se tedy o morální poselství založené na zásadním náboženském, židovsko-křesťanském rozměru.

Papež František vyzdvihl její odvážné rozhodnutí, a to jak při obrácení ke Kristu, tak i při darování života proti všem formám netolerance a ideologické zvrácenosti. Myslíte si, že existují aspekty této postavy, které jsou dnes méně známé?

Je to jistě ucelená a složitá postava. Složitost znamená, že je obtížné pochopit všechny nuance její osobnosti. Dlouholeté seznamování se spisy Steinové mi umožnilo vstoupit trochu do souznění s člověkem, který byl odvážný až do morku kostí, alespoň si to myslím, což dokazuje i její účast v první světové válce jako zdravotní sestra Červeného kříže v mládí, navzdory radám rodiny, protože tato práce byla přirozeně velmi riskantní. Ocitla se v nemocnici, kde byli také pacienti s tyfem, a byla tedy ve velmi obtížné situaci. Ale nejen tento prvek ukazuje její odvahu, také způsob, jakým čelila své takzvané náboženské konverzi s ohledem na svou rodinu, která samozřejmě nemohla přijmout tento přechod k jiné vizi, než je ta židovská. A opět v době pronásledování je skutečně mimořádným příkladem usebranosti, vnitřního klidu, který je dán vědomím víry, aby mohl čelit jakékoli negativní situaci. Ve dnech mezi 5. a 9. srpnem byla spolu se svou sestrou, která ji následovala do Karmelu v Echtu v Holandsku, převezena do Osvětimi. Podle výpovědí některých pozůstalých se věnovala zejména péči o děti, které byly často opuštěny svými matkami, které se o ně kvůli tísni a dramatičnosti situace již nemohly starat. Je pro nás tedy skutečně mimořádným příkladem morální síly. Ve svých spisech mluví o duchovní síle, která dokáže čelit všem negativním životním situacím, a to i tehdy, když selže to, co nazývá životní silou. Ježíš nám během svého umučení a smrti ukázal morální sílu, takže ho Steinová skutečně napodobovala, a věřím, že to byl také důležitý prvek při rozhodování o její svatosti.

Jaký obraz Edith Steinové nabízí ediční řada, jíž jste editorkou?

V první řadě je to myslitelka, nesmíme zapomínat na její filozofické bádání. Měla teoretické schopnosti a schopnost okamžitě vytušit základní prvky, když se setkala s problematickou a mimořádnou situací. Byla to velká inteligence ve smyslu porozumění. Její reflexe se v zásadě soustředila na člověka, ale od člověka v jeho jedinečnosti se pak přesunula k ostatním: odtud velké téma intersubjektivity, interpersonality.  Učení Steinové o výchovném procesu je nesmírně důležité a má zásadní význam nejen pro mladé lidi, kterým ve školách a rodinách samozřejmě věnuje velkou pozornost, ale také pro výchovu, kterou bychom mohli definovat jako trvalou, vzájemnou a celoživotní. Její díla jsou skutečně mimořádným dokladem její výjimečné intelektuální činnosti; je jednou z největších filozofek všech dob. Steinová je podle mého názoru majákem, a přesto se vedle ní objevují další myslitelky, které ukazují, že ženy mají mimořádné teoretické schopnosti. Steinová, která dlouhá léta vyučovala, říkala, že její studenti mají velké metafyzické znalosti, přesně chápou podstatu základních fenoménů vztahu mezi člověkem a Bohem, člověkem a světem.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

V Koclířově u Svitav byla požehnána socha Panny Marie Fatimské pro Capelinhu východní Evropy

^{Foto: Václav Kašík}

„Je to významný den pro naši diecézi a především pro sídlo Fatimského apoštolátu v České republice. Postupujeme dnešní událostí dál ve věci zřízení kapličky Capelinha podle fatimského vzoru. Nechť je to živá cesta, ne vzpomínka. Vezměme si k srdci, že chceme dělat Panně Marii radost, že se chceme líbit Bohu. K tomu můžeme přispět každý sám za sebe ve svých rodinách. A věřím, že se tomu tak děje“, řekl na úvod slavnosti královéhradecký biskup Jan Vokál.