Před dosud uzavřenou Svatou bránou, v atriu baziliky sv. Petra, proběhl dnes v podvečer obřad vyhlášení Svatého roku 2025. Byla přednesena bula Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou pak papež František předal symbolicky arcikněžím papežských bazilik a představitelům vatikánských úřadů zodpovídajících za evangelizaci.

„Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“ (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.

Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“ (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí. 

Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky. 

V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je  „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.

Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“ (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21).“

Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje. 

Co je to papežská bula?

Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.

Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).

František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.

Celý text buly zde, český překlad se připravuje.

Zdroj: vatican.va

Generální stavy o porodnosti je fórum, které každoročně pořádají italská prorodinná sdružení, aby hledaly způsoby, jak překonat demografickou krizi v Itálii. Pravidelně se ho účastní také papež.

„V minulosti,“ připomněl Svatý otec, „nechyběly studie a teorie, které varovaly před počtem lidí na zemi, protože příliš mnoho dětí údajně způsobí ekonomickou nerovnováhu, nedostatek zdrojů a znečištění. Vždycky mě zaráželo, že tyto teorie, které jsou již dávno zastaralé a překonané, mluvily o lidech, jako by to byly problémy. Lidský život však není problém, ale dar. Příčinou znečištění a hladu ve světě nejsou narozené děti, ale rozhodnutí těch, kteří myslí jen na sebe. (…) Problém není v tom, kolik nás na světě je, ale v tom, jaký svět budujeme. Ne děti, ale sobectví (…) Naše domovy zaplňuje množstvím předmětů, ale zbavujeme je dětí. A tak se stávají místem velkého smutku. Nechybí v nich psi a kočky, ale nedostává se dětí. Problémem našeho světa není to, že se rodí děti, ale sobectví, konzum a individualismus, kvůli nimž jsou lidé přesycení, osamělí a nešťastní.“

Papež poznamenal, že počet narozených dětí je hlavním ukazatelem naděje národa. Podíváme-li se na údaje z Itálie, na skutečnost, že průměrnému obyvateli této země je 47 let, musíme konstatovat, že Italové postupně ztrácejí naději. To platí i pro ostatní země Evropy, která se skutečně stává starým, unaveným a rezignovaným kontinentem, který je natolik zaujatý svými starostmi a osamělostí, že se již nedokáže radovat z krás života.

František také upozornil na neúčinnost dosud přijatých opatření. Zdůraznil, že ke zvrácení tohoto negativního trendu je zapotřebí prozíravých kroků, odvahy a také obětí.

„Nezapomínejme,“ dodal papež, „že budoucnost dětí a vnoučat se buduje také za cenu bolavých zad po letech dřiny a skrytých obětí ze strany rodičů a prarodičů. Jejich objetí je výrazem daru, tichého a diskrétního, za nímž se skrývá celoživotní práce”.

Zdroj: vatican.va

(www.cirkev.cz)

Nadace otce Pia vybrala několik fotografií světce pořízených jeho fotografem Eliou Stellutem a zdarma je zpřístupnila věřícím. Iniciativa vznikla u příležitosti 25. výročí blahořečení světce z Pietrelciny, které připadá na 2. května a 10. výročí založení nadace.

Elia Stelluto, narozený v roce 1935, pořídil bez blesku tisícovky fotografií otce Pia z Pietrelciny v každodenním životě, které i přesto mají jedinečné světlo. „Stále nemohu pochopit tajemství těchto fotografií,“ říká fotograf. Otec Pio nemohl vystát záblesk světla, který vzniká při hoření hořčíkového prášku, ale chlapci, který se potloukal kolem kláštera San Giovanni Rotondo dal svolení, aby ho fotografoval bez blesku, jak se mu zlíbí, a mohl si tak vydělat pár drobných. Deset Stellutových fotografií světce, z nichž některé nebyly dosud publikovány, je nyní volně k dispozici věřícím a ctitelům otce Pia na webové stránce: therealsaintpio.org.

Elia Stelluto a Luciano Lamonarca, zakladatelé Nadace otce Pia, představili iniciativu s názvem „Fotografie otce Pia – vzpomínky na světce“ na tiskové konferenci v pondělí 29. dubna ve Vatikánské filmotéce, nad níž převzalo záštitu Dikasterium pro komunikaci a Dikasterium pro vzdělávání a kulturu. Iniciativa je oslavou pětadvacátého výročí blahořečení světce a desátého výročí založení nadace. „Otec Pio je postava, která je i dnes aktuální a která stále přitahuje mnoho lidí,“ řekl Andrea Tornielli, redakční ředitel Dikasteria pro komunikaci během brífinku. „Je to světec lidu, protože vyšel z lidu, světec schopný komunikovat navzdory svým vysokým duchovním nárokům,“ dodal.

Fotografie, které Stelluto a Lamonarca vybrali, ukazují světce z Pietrelciny právě takového: prostého řeholníka mezi svými bratry v komunitním životě nebo při slavení bohoslužby či žehnání růžence. Snímky také pomáhají rekonstruovat jeho život, jak zdůraznil arcibiskup Felice Accrocca z Beneventa, diecéze, kde otec Pio prožil první roky svého života. Vysvětlil důležitost fotografií pro pochopení kontextu prostředí, v němž se řeholník narodil a vyrůstal a toho, co charakterizovalo jeho osobnost, utvářenou místními zvyky a tradicemi.

„Mým přáním bylo darovat fotografie celému katolickému světu a duchovním dětem otce Pia,“ uvedl Stelluto, který vyprávěl některé příběhy z let strávených po boku řeholníka, milého člověka a laskavého muže, kterého se mu podařilo zachytit s tváří rozzářenou úsměvem. Byl také jeho ministrantem a vzpomínal, že po mši svaté chlapci chodili políbit jeho zraněné ruce. „Nezapomeňte se modlit, chodit v neděli na mši a recitovat růženec,“ to bylo učení, které si Stelluto dodnes uchovává ve svém srdci. „Jeho zbraní byl růženec,“ vysvětlil a připomněl, že těm, kteří ho žádali o zázraky, řeholník doporučoval především modlitbu.

Obrovský fotografický archiv Stelluta, který obsahuje asi tři tisíce snímků a několik filmů, dnes spravuje jeho synovec Ruben Lobos. Filmy byly digitalizovány a existuje ještě mnoho nepublikovaných fotografií. „Tvář světce z Pietrelciny je tváří pokorného člověka,“ zdůraznil Lamonarca, jehož nápad zpřístupnit některé Stellutovy fotografie má za cíl lépe seznámit lidi s otcem Piem a umožnit jim nahlédnout i za obraz stigmatizovaného světce.

Nadace také vybrala 365 dopisů, jeden na každý den v roce, které byly přeloženy do pěti jazyků a které otec Pio napsal svým duchovním vůdcům a svým duchovním dětem, aby mohly být vodítkem pro ty, kdo hledají zdroj inspirace. V neposlední řadě se připravuje dokumentární film. „Chceme předat poselství naděje, musíme být více ve společenství se sebou samými i s druhými a já věřím a doufám, že otec Pio povzbuzuje lidi k větší mírumilovnosti,“ uzavírá zakladatel nadace.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Pevné křesťanské hodnoty, akademické svobody, ekonomická stabilita, bezpečí a intenzivní komunikace, to jsou témata nového děkana KTF UK doc. Jaroslava Brože. Ten byl v pátek 3. května 2024 slavnostně inaugurován v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Z rukou rektorky Mileny Králíčkové převzal jmenovací dekret a děkanské signum. Ve funkci bude čtyři roky.

„Naším pedagogickým a badatelským posláním je zabývat se křesťanskými hodnotami, vyučovat je a poučovat se z nich, neboť tyto hodnoty považujeme za pevné a správné pro utváření sebevědomé a zdravé společnosti. Chci všechny ujistit, že na fakultě budeme nadále aktivně vytvářet svobodné akademické prostředí s otevřenou komunikací dovnitř i navenek a s respektem budeme podporovat rozvoj osobních darů a talentů každého člena naší akademické obce, protože s nimi poroste naše fakulta i Karlova univerzita jako celek,“ řekl ve svém slavnostním projevu Jaroslav Brož.

Docentu Brožovi ke jmenování do funkce děkana při předání jmenovacího dekretu popřála rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková hodně sil a vyslovila přání, aby byla jeho cesta ve vedení fakulty naplněna štěstím.

Bohoslužbě u příležitosti inaugurace předsedal Arcibiskup pražský a Velký kancléř Katolické teologické fakulty Jan Graubner. Ten věří v úspěšné naplnění vizí nového děkana a zároveň dodal: „Těší mě, že se děkanem Katolické teologické fakulty stává právě P. Jaroslav Brož, člověk, který je nejen teologicky velmi fundovaný, ale také dokáže stavět mosty. Přeji jemu i fakultě mnoho úspěchů do budoucna.“

„Vážím si veškeré podpory a jsem rád, že jsme společně s vedením univerzity našli shodu na důležitých tématech pro rozvoj fakulty i celé univerzity. Jsem připraven se jich zhostit se ctí a ve prospěch akademické obce,“ doplnil nový děkan. Ten již má jasno i o svém týmu, se kterým bude čtyři roky ve funkci úzce spolupracovat. V příštích dnech proto požádá Akademický senát KTF UK o projednání nových členů svého kolegia. To bude nejméně čtyřčlenné a bude složeno z vážených a respektovaných kolegyň a kolegů z fakulty. Vedení kateder zůstane nezměněno, jen za sebe bude děkan navrhovat náhradu, aby se mohl plně soustředit na službu fakultě. Mezi své priority zařadil ekonomickou a personální stabilitu i komunikaci.

Jaroslav Brož byl zvolen Akademickým senátem KTF UK v únoru 2024. Funkce se ujímá od 1. května 2024 na čtyři roky. Členy nového kolegia projedná Akademický senát KTF UK na svém řádném zasedání 29. května 2024.

Jaroslav Brož je katolickým knězem a biblistou. Na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy vyučuje od roku 1990 a posledních několik let působí na Katedře biblických věd a starých jazyků. Zaměřuje se na teologii a biblistiku, které se věnoval také na studijních pobytech v Jeruzalémě a Římě. Je sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě, čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové a nesídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.

Zdroj: KTF UK

(www.cirkev.cz)

„Na kanonizaci Jana Pavla II. jsme se těšili, protože jsme o jeho svatosti byli hluboce přesvědčeni,“ říká kardinál Stanislaw Dziwisz v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Někdejší sekretář Jana Pavla II. přijel do Říma oslavit 10. výročí kanonizace polského papeže. Ve vatikánské bazilice dnes připomene výročí svatořečení slavnostní bohoslužba.

„39 let jsem byl svědkem jeho svatosti a je dobře, že byla uznána a jeho nástupci oficiálně potvrzena. Naše setkání zde ve Vatikánu je velkým poděkováním za osobnost Jana Pavla II. za obsáhlé teologické dědictví, které nám zanechal, ale také za jeho literární odkaz, protože Jan Pavel II. byl všestranně nadaný, vynikal ve filozofii, teologii, ale byl také dobrým básníkem a hercem,“ zdůrazňuje kardinál Dziwisz.

Římskou připomínku svatořečení organizuje Nadace Jana Pavla II. Jak podotýká kardinál Dziwisz, církev si chce nejen připomenout velkou historickou postavu, ale také “poukázat na jeho učení, které je naprosto nadčasové. Je aktuální dnes, bude aktuální vždy”. Připomíná také osobní charisma papeže Wojtyly: “Kdo se setkal s Janem Pavlem II. přiblížil se víře, Pánu Bohu. Někdy se setkávám s lidmi, kteří vzpomínají, že si dodnes nesou v sobě jeho pohled, který je povzbuzuje k lepšímu životu,“ říká kardinál Dziwisz.

Před pouze citovým prožíváním dnešní připomínky varuje Mons. Pawel Ptasznik. „Měli bychom se snažit vrátit především k učení Jana Pavla II. a odklonit se od pouhého sentimentálního pohledu na tato léta,“ – podotýká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas předseda správní rady vatikánské nadace nesoucí jméno polského papeže. Již v roce 2005 se během papežova pohřbu ozývaly výkřiky „santo subito“. „Všichni jsme byli přesvědčeni, že Jan Pavel II. svým životem, působením a učením hlásá Krista, žije Krista a tato pověst svatosti zůstala i po jeho smrti a byla oficiálně potvrzena aktem kanonizace,“ zdůrazňuje otec Ptasznik. 

„Jako nadace jsme přišli s iniciativou oslav 10. výročí kanonizace Jana Pavla II. podpořenou autoritou kardinála Stanislawa Dziwisze, která byla ve vatikánských kruzích velmi dobře přijata a požehnání této iniciativě udělil papež František,“ dodal mons. Ptasznik. Upozornil také, že nadace v souladu s vůlí Jana Pavla II. propaguje křesťanskou kulturu, podporuje studenty a samozřejmě také shromažďuje dokumentaci pontifikátu a zkoumá učení polského papeže. Pod její záštitou funguje v Římě také Polský dům pro poutníky.

Jak dodává, Jan Pavel II. po sobě zanechal obrovské dědictví učení a svatosti, ke kterému se lze stále vracet. “Dnes jsme v Polsku svědky jakési snahy snížit autoritu Jana Pavla II. a lidé ve světě – i tady v Itálii – jsou překvapeni, že se Poláci odklánějí od toho, co bylo v nedávné historii vůbec nejskvělejší. Myslím si však, že bychom se měli pokusit především o návrat k učení Jana Pavla II. (…) protože mladí už s ním nemají vlastní zkušenost a potřebují se odvolávat na to, co bylo jeho životním dílem, a ne na vzpomínky, které jsou v nás živé, ale nejmladším generacím přinášejí jen nemnoho”.

10. výročí kanonizace Jana Pavla II. připomene slavnostní bohoslužba v bazilice sv. Petra. Začne v 17 hodin, hlavním celebrantem bude děkan kardinálského kolegia Giovanni Battista Re a homilii pronese kardinál Angelo Comastri.

Zdroj: Vatican News – polská sekce

(www.cirkev.cz)

180 tisíc lidí zaplnilo 27. dubna 2014 Svatopetrské náměstí, kde při slavnostní bohoslužbě kanonizoval papež František své dva předchůdce: Jana Pavla II. a Jana XXIII.

Obřadu svatořečení Jana Pavla II. a Jana XXIII. na Svatopetrském náměstí předsedal před deseti lety papež František. „Prohlašujeme blahoslavené Jana XXIII. a Jana Pavla II. za svaté a přijímáme je mezi svaté. Stanovujeme, že je má takto uctívat celá církev. Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého,“ pronesl Svatý otec. Nové svaté označil za statečné muže, které nepřemohly ani tragédie, jež zažili ve 20. století. Podle Františka se nebáli „poklonit utrpení a ranám lidstva“ a byli nositeli živé naděje.

Svatopetrské náměstí, které tradičně pojme kolem 180 tisíc lidí, zaplnily 27. dubna po jeho ranním otevření davy, které neodradil ani déšť. Před samotnou mší spojenou s kanonizací začal obřad modlitbami a zpěvy. Svatořečení začalo krátce po desáté hodině, když prefekt vatikánské kongregace pro blahořečení a svatořečení Angelo Amato podle tradice třikrát papeže požádal o svatořečení dvou papežů. Obřadu kanonizace byl přítomen i emeritní papež Benedikt XVI., který rezignoval ze své funkce v roce 2013. 

Do celého Říma na dorazil nejméně milion poutníků z celého světa, nejvíce jich přicestovalo z domoviny Karola Wojtyla – Polska. Mezi hosty slavnostního aktu byly desítky prezidentů, premiérů a dalších představitelů z mnoha zemí světa, včetně České Republiky. Církev v ČR reprezentovali mimo jiné kardinálové Dominik Duka a Miloslav Vlk. Obřadu se zúčastnilo celkem na 150 kardinálů a 700 biskupů. Asi 600 kněží na Svatopetrském náměstí podávalo během mše svaté přijímání.

Bohoslužba k výročí

Slavnostní bohoslužba k výročí kanonizace proběhne 27. dubna v 17 hodin v bazilice svatého Petra a předsedat jí bude kardinál Giovanni Battista Re, děkan kardinálského kolegia.

Zdroj: ČTK, Vatican News

(www.cirkev.cz)

Kolektiv autorů u příležitosti vyvrcholení oslav 1050 let arcidiecéze představil knihu “Posunuté milénium.” Součástí knihy je také kapitola věnována svatému Vojtěchu, hlavnímu patronovi diecéze. Při uvedení publikace ve čtvrtek 25. dubna byla také představena pravděpodobná podoba tohoto světce.

“Vzhledem k okolnostem doby totality v roce 1973 nemohlo být vzpomenuto milénia našeho biskupství, a tak můžeme říci, že se podařilo po padesáti letech nejenom připomenout významnou událost, ale především zhodnotit význam i ovoce působení církve”, říká kardinál Dominik Duka k uvedení knihy. U příležitosti uvedení byla také historicky poprvé odhalena pravděpodobná tvář sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa a jednoho z hlavních patronů české země. 

Aproximace obličeje sv. Vojtěcha

Digitální kopii světcovy lebky zkoumal tým expertů z Česka, Brazílie, Polska a Austrálie pod vedením Brazilce Cicera Moraese. Na výsledku se podíejlí mimo jiné 3D designéři, antropologové nebo lékaři. Na digitálním odhadu podoby svatého Vojtěcha pracovali i český geoinformatik Jiří Šindelář a fotograf Martin Frouz. 

Lebka svatého Vojtěcha není dochovaná v úplnosti, chybí jí spodní čelist a část levé tváře. Podle Šindeláře je před rekonstrukcí tváře potřeba lebku zkompletovat, k čemuž slouží metoda, kterou výzkumný tým vyvinul. Výzkumem mnoha lebek a obličejů přišli odborníci s novými vztahy a poměry mezi jednotlivými částmi obličeje. Díky tomu mohou lépe odhadnout chybějící části lebky. Metoda našla podle Šindeláře uplatnění také na operačních sálech, využívají ji plastičtí chirurgové, například k rekonstrukci zdeformované tváře po autonehodě.

“Nejprve bylo potřeba vytvořit digitální kopii lebky světce. To se provádí metodou vícesnímkové fotogrammetrie,” popisuje geoinformatik Jiří Šindelář, který stojí za formací svatovojtěšské podoby. “Následně je třeba zkombinovat dvě metody, anatomickou a metodu hloubky měkkých tkání. První metoda využívá jednoznačné informace o úponu lebečních svalů, zatímco druhá metoda využívá znalosti tloušťky měkkých tkání dle konkrétních lebečních rozměrů,” dodává. Jiří Šindelář se již v minulosti podílel na výzkumu k pravděpodobné tváří sv. Ludmily u příležitosti 1100 let jejího úmrtí.

Svatý Vojtěch, v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, žil ve druhé polovině 10. století. Pocházel z rodu Slavníkovců. Vzdělání získal v Magdeburgu. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara. Po jeho smrti se stal druhým pražským biskupem. Zasloužil se mimo jiné o založení Břevnovského kláštera v Praze. Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch podnikl misijní cestu do Pobaltí, kde byl při šíření víry zabit. Za svatého byl Vojtěch prohlášen v roce 999. Hlavním patronem pražské arcidiecéze ho v roce 1965 učinil papež Pavel VI. Svátek svatého Vojtěcha připadá na 23. dubna.

Zdroj: Arcibiskupství pražské, ČTK 

(www.cirkev.cz)