V promluvě po modlitbě Anděl Páně papež František připomněl, že dnes je Světový den misií, a vyzval nás, abychom podpořili misionáře modlitbou a konkrétní solidaritou. Vyzývá také k modlitbám za mír na Ukrajině a ve světě a připomíná, že se v úterý zúčastní mezináboženské modlitby za mír v římském Koloseu.
Papež František ve svých slovech po nedělní modlitbě Anděl Páně uvedl, že se v úterý 25. října vydá do římského Kolosea, aby se společně s představiteli křesťanských církví a společenství a světových náboženství modlil za mír na Ukrajině a ve světě. Modlitební chvíle se uskuteční společně se setkáním „Volání po míru“, které se koná v těchto dnech.
„Zvu vás, abyste se duchovně připojili k tomuto velkému vzývání Boha: modlitba je silou míru. Modleme se, pokračujme v modlitbě za takto mučenou Ukrajinu.“
„Budete mými svědky“
Na neděli 23. října připadá Světový den misií, jehož letošním tématem je „Budete mými svědky“, řekl papež. A tento den představuje „důležitou příležitost probudit ve všech pokřtěných touhu podílet se na všeobecném poslání církve prostřednictvím svědectví a hlásání evangelia“.
„Povzbuzuji všechny, aby podpořili misionáře modlitbou a konkrétní solidaritou, aby mohli pokračovat ve svém díle evangelizace a podpory člověka na celém světě.“
V poselství ke Světovému dni misií 2022 papež říká: „Nadále sním o zcela misionářské církvi a o nové éře misijní činnosti křesťanských společenství.“
Buďte odvážnými svědky Krista
Nakonec papež také připomněl, že včera byli v Madridu blahořečeni Vicente Nicasio Renuncio Toribio a jedenáct spolubratří z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, kteří byli zabiti z nenávisti k víře ve Španělsku v roce 1936.
„Příklad těchto Kristových svědků, kteří dokonce prolili svou krev, nás povzbuzuje k důslednosti a odvaze; kéž jejich přímluva podporuje ty, kdo se dnes snaží zasévat evangelium ve světě.“
Papež František se během krátkého úvodu k nedělní polední modlitbě vrátil k reálné hrozbě jaderné války a připomněl doby, kdy byla navzdory napětí zvolena cesta míru.
Papež František se během krátkého úvodu k nedělní polední modlitbě vrátil k reálné hrozbě jaderné války a připomněl doby, kdy byla navzdory napětí zvolena cesta míru.
Na závěr eucharistické slavnosti při kanonizaci Giovanniho Battisty Scalabriniho a Artemida Zattiho připomněl papež František začátek Druhého vatikánského koncilu před 60 lety. Zdůraznil, že „bychom neměli zapomínat na nebezpečí jaderné války, které právě v té době světu hrozilo“.
„Proč se nepoučíme z historie?“ zeptal se papež a poznamenal, že „i tehdy docházelo ke konfliktům a obrovskému napětí, ale byla zvolena cesta míru“.
Modlitby za Thajsko
Papež František poté obrátil své myšlenky k Thajsku, kde před třemi dny došlo k „šílenému násilnému činu“.
Při útoku střelnou zbraní a nožem na dětskou školku v Uthai Sawan Child Development Centre na severovýchodě Thajska bylo zabito 37 lidí, z nichž většina byly děti. „S hlubokým pohnutím svěřuji jejich životy Otci, zejména malých dětí a jejich rodin,“ řekl papež.
Maria Costanza Panas
Svatý otec také požádal věřící shromážděné na kanonizaci, aby obrátili své myšlenky k Fabrianu, kde byla blahořečena Maria Costanza Panas, kapucínská klariska. „Kéž nám blahoslavená Maria Costanza pomáhá, abychom byli vždy důvěřiví v Boha a vstřícní k bližním,“ dodal.
Poutníci předali papeži dar od českých sklářů s upomínkou na sv. Václava
Svatováclavské oslavy začaly ve středu 28. září 2022 v Římě účastí českých poutníků na generální audienci s papežem Františkem. Hlavě katolické církve přivezli dar od českých sklářů, který připomíná sv. Václava, patrona české země. Po audienci mu ho předal litoměřický biskup Jan Baxant. Oslavy českého patrona sv. Václava pořádají Češi v Římě každoročně, ty letošní jsou spojené s českým předsednictvím v Radě Evropské unie.
Papež František obdržel z rukou biskupa Baxanta křišťálovou plaketu, vytvořenou Jiřím Pačinkem, s úlomky zlaté slídy. Plaketa je dekorována rytinou Svatého Václava v podání uměleckého rytce Arna Čančíka a gravíra Tomáše Zimla a nese nápis: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám, ni budoucím. Objekt dále nese znak Diecéze litoměřické a podpis pana biskupa Jana Baxanta. „Svatému otci jsem teď při generální audienci dal český křišťál z naší diecéze připomínající sv. Václava a k tomu knihu Legenda sv. Ludmily,“ komentoval setkání s papežem pro ČTK Baxant.
Ve středu odpoledne litoměřický biskup sloužil u příležitosti svátku sv. Václava ve Vatikánunárodní mši, ve čtvrtek se zúčastnil i provedení oratoria Nádech věčnosti, které vzniklo k loňskému 1100. výročí mučednické smrti sv. Ludmily. Osobnosti obou světců jsou podle něj důležité i ve chvíli, kdy Česko předsedá EU, neboť představují hodnoty významné pro lidské společenství obecně.
https://youtu.be/xeGDATN2qLM
„Dívám se na sv. Václava a sv. Ludmilu jako na dvojici, která nám může leccos napovědět. Sv. Václav by neexistoval bez sv. Ludmily, je to babička a vnuk. Kombinace starší generace s mladou generací, propojit, ne oddělit generace od sebe, propojit lidi dohromady… na začátku EU byli skuteční křesťané, kteří propagovali tyto hodnoty. Má-li mít EU šťastnou perspektivu, nemůžeme pominout důraz na hledání a formování takových lidí, kteří by byli skutečnými osobnostmi, podobně jako jimi byla sv. Ludmila a sv. Václav,“ řekl biskup Baxant.
Skláři Pačinek Glass vytvořili také dar pro české velvyslanectví ve Vatikánu, a to skleněný objekt v podobě svatováclavské přilbice. Ti jsou autorem také křišťálové relikviáře sv. Zdislavy, který přivezli papeži loni. „Když nás letos biskup Baxant oslovil, jestli bychom nechtěli na naši práci s relikviářem navázat, odpověděli jsme ano a řekli jsme si, že vytvoříme skleněný objekt, který bude symbolizovat sv. Václava. Svatováclavská koruna nám spíše připomínala Karla IV., a rozhodli jsme se jít do tvorby křišťálové přilbice sv. Václava,“ řekl dnes ČTK umělecký producent skláren David Sobotka.
„Kombinujeme stejně jako v případě sv. Zdislavy takzvanou huťařinu, hutní ruční tvarování skla a gravírování. Objekt je kombinací foukaného skla, které představuje korpus přilbice, ta leží na liturgickém polštáři vyrobeném z červeného skla jako barvy mučednické,“ popsal objekt, který vznikl jako oficiální dar pro velvyslanectví ČR ve Vatikánu. „Souběžně s přilbicí jsme vytvořili plaketu v podobě křišťálového bloku s rytinou sv. Václava, kterou ztvárnil rytec Arno Čančík. To je dar, který pan biskup Baxant předal do rukou papeže Františka,“ řekl Sobotka.
Skleněnou přilbici v úterý převzal velvyslanec ČR ve Vatikánu Václav Kolaja. „Za sebe mohu říci, že si jejich daru moc vážím, a věřím, že bude mít vždy čestné místo na našem velvyslanectví při Svatém stolci,“ řekl ČTK Kolaja.
Svatováclavská železná přilbice z 10. století je jednou z nejvzácnějších českých památek. Je spjatá s postavou patrona českých zemí, kterému podle legendy patřila. Přilba s křížem je známa z typických zobrazení sv. Václava a spolu s dalšími částmi svatováclavské zbroje je součástí svatovítského pokladu.
Zdroj: ČTK (redakčně upraveno). Foto a video: Milena Davídková
Papež připomíná sv. otce Pia: „Bojoval proti zlu s pokorou a a poslušností“
23.9.2022
V den liturgické památky sv. Pia z Pietrelciny, na který připadá rovněž 20. výročí jeho kanonizace, papež František vzpomíná na tohoto italského kapucína slovy: „Nabídl svou bolest z lásky“. Ve svatyni v San Giovanni Rotondo předsedal mši svaté kardinál Sean Patrick O’Malley, který prohlásil: „Sv. Pius není světec odvedle, ačkoli by byl rád vedl skrytý život a byl neznámý. Naučil svět, že největším úspěchem je svatost“.
Pokora, poslušnost, láska, bolest snášená z lásky. Papež František na Twitteru poukazuje na svatého Pia z Pietrelciny v den, kdy si církev připomíná jeho liturgickou památku, a v roce, kdy slaví dvacáté výročí jeho kanonizace, které 16. června 2002 předsedal Jan Pavel II. Z účtu @Pontifex v deseti jazycích papež František načrtl stručný, ale významný portrét tohoto kapucínského mnicha: „Láska oživená vírou má moc odzbrojit síly zla. Svatý #PiuszPietrelciny celý život bojoval se zlem: pokorou, poslušností, křížem, a svou bolest obětoval z lásky“.
Papež, který 17. března 2018 vykonal pastorační návštěvu Beneventa, rodiště svatého Pia, a dále obcí Pietrelciny a San Giovanni Rotondo, u příležitosti stého výročí Piovy stigmatizace, připomíná zejména jednu ze stálic řeholníkova života: boj proti zlu. Rozumí se jím boj s ďáblem, který, jak píší mnozí životopisci, nenáviděl schopnost otce Pia číst v srdci a mít vidění. Bitvy se zlem, které ho trápily až do konce jeho života, ale v kterých, jak dnes papež poznamenává, vyhrál svou láskou a vírou.
Všeobecná úcta
Úcta k tomuto italskému kapucínovi začala ještě před jeho smrtí. Postupem času přesáhla místa, kde žil a pracoval, a dostala se až do Jižní Ameriky nebo Afriky, kde dnes existuje řada charitativních a solidárních děl nesoucích jeho jméno. V den kanonizační mše, které předsedal Jan Pavel II., jenž si s otcem Piem dopisoval, se na Svatopetrském náměstí tísnilo více než 300 tisíc lidí.
Kardinál O’Malley v San Giovanni Rotondo
Velký zástup věřících se dnes dopoledne sešel také v San Giovanni Rotondo v novém kostele pojmenovaném po tomto světci, který navrhl známý italský architekt Renzo Piano, na mši, kterou sloužil bostonský arcibiskup a Piův kapucínský spolubratr, kardinál Sean Patrick O’Malley. Tento kuriální kardinál, který je zároveň předsedou Papežské komise pro ochranu nezletilých, již v minulosti navštívil lokalitu v jihoitalské Apulii, kde již týden probíhají oslavy liturgické památky svatého Pia, mše svaté, novény a procesí s jeho sochou v ulicích města.
V dnešní homilii kard. O’Malley na úvod připomněl, že otec Pio byl „darem Itálie celému světu“ a pomohl „všem kapucínským spolubratrům nahlédnout krásu jejich povolání a podnítit je k větší věrnosti“. Všichni se máme „co učit od otce Pia“, který ukázal, že „jediným skutečným úspěchem v životě je svatost“. Jeho postava ovšem není postavou „světce odvedle“, pokračoval bostonský arcibiskup: „Jsem si jist, že otec Pio by byl velmi šťastný, kdyby mohl vést skrytý život a být jedním z těch anonymních světců, kteří zůstávají nepovšimnuti a neznámí. Někdy však Pán posvítí na jednotlivce, takže jeho život a svědectví se stanou výkladní skříní. V Božím plánu byl tento chudý a prostý rolník předurčen k tomu, aby se stal nástrojem zjevujícím celému světu láskyplnou Boží přítomnost a milosrdenství“, řekl kard. O’Malley a dále připomněl Wojtylovo spojení s tímto světcem, zejména známý, latinsky psaný dopis, který mu poslal v roce 1962 jako krakovský arcibiskup a v němž ho žádal, aby se modlil za jeho polskou přítelkyni, doktorku Wandu Półtawskou, která trpěla vážnou formou rakoviny: „Víme“, dodal O’Malley, „že tato žena byla později podivuhodným způsobem uzdravena. Jsem si jist, že Jana Pavla II. nemusel nikdo přesvědčovat o svatosti, hrdinských ctnostech a mimořádném vlivu otce Pia“.
Bostonský arcibiskup také poukázal na tíži stigmat, která svatý Pius nesl po pět desetiletí „s láskou a trpělivostí“. „Ve světě, kde je bolest považována za největší zlo, nám otec Pio ukazuje, že největším zlem není bolest, ale hřích a sobectví. Bolest může být dvousečnou zbraní, která může vést k sebelítosti, hněvu nebo zoufalství. Když se ovšem kříž rodí z lásky a ve spojení s Ježíšem, je životodárný a vede ke vzkříšení“.
Poslední hold královně: Británie se loučí s Alžbětou II.
19. 9. 2022, 12.14
V Londýně začaly smuteční obřady za zesnulou královnu Alžbětou II. Přijelo několik stovek hlav států a vlád z celého světa, v ulicích jsou desetitisíce lidí.
Foto: Pixabay
Chvíli před polednem byla rakev s královninými ostatky převezena do Westminsterského opatství, kde se koná státní akt a smuteční obřad. Účastní se ho všechny čtyři královniny děti včetně nového krále Karla III., přítomní jsou také jeho synové, princové William a Harry.
Pohřební obřad vede děkan Westminsterského opatství David Hoyle. Během bohoslužby přednesou své projevy premiérka Liz Trussová a generální tajemnice britského Commenwealthu Patricia Scotlandová. Vedle zástupců anglikánské církve jsou přítomni také čelní britští představitelé dalších církví včetně katolického arcibiskupa z Westminsteru kardinála Vincenta Nicholse.
Kázání pronese arcibiskup z Canterbury Justin Welby, který je anglikánským primasem. Bývalý arcibiskup z Yorku John Sentamu předem prohlásil, že si královna nepřeje „nudný pohřeb“. To mu řekla osobně, uvedl Sentamu pro BBC. Slíbil bohoslužbu s dojemnou hudbou a sborovým zpěvem.
Ve 12:55 se ve Westminsteru a v celé zemi bude držet dvouminutové ticho, poté zazní státní hymna a rakev bude vynesena z kostela. V následujícím průvodu ji opět doprovodí královská rodina. Průvod skončí ve 14.00 hodin vojenskou salvou a rakev bude poté převezena na hrad Windsor, kde Alžběta spočine v místní kapli sv. Jiří vedle svého manžela prince Philipa, který zemřel loni v dubnu. Zde proběhne večer samotný pohřeb v úzkém rodinném kruhu.
Na smuteční obřad přijely hlavy států a vlád z celého světa, včetně amerického prezidenta Joea Bidena, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona či předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Vatikán zastupuje arcibiskup Paul Gallagher, který pochází z Velké Británie. Na místě je také český premiér Petr Fiala. Pozváni naopak nebyli zástupci Ruska a Běloruska, Sýrie, Barmy, Afghánistánu, Venezuely a Severní Koreje.
V rozhovoru, který v neděli zveřejnil list „Il Mattino“ ke 130. výročí těchto neapolských novin, se papež František vyjadřuje k širokému spektru témat, od války přes potíže italského jihu až po potíže celého světa; od politiky jako nejvyšší formy charity až po metlu organizovaného zločinu a devastaci životního prostředí, se zvláštním zřetelem na tzv. Ohňovou zemi a záplavy v italském regionu Marche.
V obsáhlém rozhovoru pro neapolské noviny Il Mattino papež František znovu zdůrazňuje potřebu řešit přetrvávající problémy války, pandemie a chudoby společnou prací pro společné dobro. „Pouze objevením toho, co nás, bratry a sestry, spojuje, najdeme cestu z krize, kterou procházíme a která nezačala dnes…“.
Ačkoli se rozhovor zaměřil zejména na problémy Neapole a jižní Itálie, papež František dal jasně najevo, že problémy, kterým čelí, „jsou globálními otázkami“, otázkami, které se „týkají budoucnosti celého světa“.
„Ještě jsme se ani válkami ani planetární nespravedlností neprobudili, ještě jsme nevyslyšeli volání chudých a naší těžce nemocné planety.“
Čas na změnu kurzu
Papež František trval na potřebě „změnit kurz“ a řekl, že jsme k tomu všichni vyzváni. Dnešní doba, řekl, „je dobou zkoušky, dobou volby… Je čas změnit kurz“. Poukázal zejména na potřebu udržitelného a integrálního rozvoje a nových způsobů chápání ekonomiky a pokroku, na oddlužení rozvojových zemí a na nutnost ukončit vykořisťování Země, závody ve zbrojení a vykořisťování lidí, zejména dětí.
V reakci na tyto krize je podle papeže nutná tvořivost zaměřená na společné dobro, přičemž znovu zopakoval, že je důležité, jaký směr si zvolíme.
Spravedlnost a odpuštění, pilíře skutečného míru
K otázce války papež František uvedl, že dnes jsme hodnoceni válkou na Ukrajině, ale také mnoha dalšími válkami. Citoval svatého Jana Pavla II, který v souvislosti s teroristickým útokem z 11. září 2001 napsal, že „rozvrácený řád nelze plně obnovit, dokud se nespojí spravedlnost a odpuštění“. „Pilíři skutečného míru jsou spravedlnost a odpuštění, které je zvláštní formou lásky,“ řekl a dodal: „Na všechno je svůj čas. Před odpuštěním přichází odsouzení zla. Podstatné však je nepěstovat válku, ale připravovat mír, zasévat mír.“
Ekologická angažovanost musí být prioritou
Papež se věnoval také otázce péče o životní prostředí, zejména v souvislosti s Terra dei Fuochi („Ohňovou zemí“) u Neapole a nedávnými ničivými povodněmi v italském regionu Marche. Znovu zopakoval, že „všechno souvisí se vším“, a řekl, že od tohoto vědomí musíme „začít znovu“. „Dnes je nezbytné,“ řekl, „aby každý jednotlivec i celé mezinárodní společenství přijali jako prioritu ekologický závazek ke kolegiálním, solidárním a prozíravým akcím.“
Politika jako nejvyšší forma dobročinnosti
Rozhovor se Svatým otcem se dotkl řady dalších témat, včetně role církve v politice, kterou papež označil za „umění setkávání“ a „nejvyšší formu dobročinnosti“; „metly“ organizovaného zločinu a toho, co se svět může naučit od zemí globálního Jihu v oblasti solidarity a vztahu k času, historii a zemi.
Celý text rozhovoru s papežem Františkem v italském originále naleznete na naší italské stránce:
Mimořádného ocenění se na svátek sv. Ludmily, v pátek 16. září, dočká chrám zasvěcený této světici v Praze na Vinohradech. Během mše svaté od 16.30 bude tento novogotický kostel povýšen na baziliku minor. Jde o jedinou svatoludmilskou baziliku na světě a pátou baziliku v Praze.
Foto: encyklopedie.praha2.cz
„Na začátku mše sv. bude vyhlášeno apoštolské breve, a tím bude náš kostel povýšen na baziliku minor. Na závěr bohoslužby pak budou odhaleny desky s papežským znakem u vchodu do kostela,“ říká duchovní správce vinohradského chrámu P. Jakub Berka. „Již v předvečer poutní slavnosti, tedy ve čtvrtek 15. září, se v kostele od 19.30 uskuteční velký koncert jazzové mše Karla Růžičky „Celebration Jazz Mass“. Účinkuje 60 zpěváků a 15 hudebníků,“ sděluje P. Jakub Berka.
Připomíná zároveň, že vinohradská svatyně sv. Ludmily je největším a nejreprezentativnějším chrámem, který je této první české světici a mučednici v České republice zasvěcen. Jedná se i o největší kostel věnovaný svaté Ludmile na světě. „Chrám je ústřední dominantou Královských Vinohrad situovanou na jejich centrálním náměstí – náměstí Míru. Jeho dvě 60 metrů vysoké, štíhlé věže s hodinovými ciferníky tvoří jednu ze součástí pražského panoramatu, zdaleka viditelných. Trojlodní ušlechtilá stavba s příčnou lodí, dvěma věžemi a sanktusovou věžičkou je postavena z režných cihel a s břidlicovou střechou ve stylu severoněmecké cihlové gotiky. Tvůrcem stavby je český architekt Josef Mocker,“ říká P. Jakub Berka. A dodává: „Průčelí stavby dominuje majestátní schodiště – tolik oblíbené při četných svatbách – a impozantní vstupní tympanon představující žehnajícího Krista se sv. Ludmilou a sv. Václavem. Ve vrcholu je zobrazen Bůh Otec a holubice jako Duch Svatý. Jde o vysoce umělecky hodnotné dílo nejvýznamnějšího českého sochaře 2. poloviny 19. a počátku 20. století Josefa Václava Myslbeka (1848–1922).“
„Interiér upoutá mimořádně bohatou ornamentálně-figurální výmalbou v tzv. nazarénském stylu. Autorem dokonale promyšlené ideové koncepce chrámové výmalby je zdejší první farář, významný historik umění a zakladatel památkové péče v českých zemích Mons. Ferdinand Lehner (1837–1914),“ upozorňuje P. Jakub Berka a připomíná, že barevné skleněné okenní vitráže zobrazující světce a světice byly pořízeny farníky z řad vinohradských měšťanů.
„Základní kámen ke stavbě chrámu byl položen 25. listopadu 1888. Chrám byl městem Královské Vinohrady věnován 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. Panovník stavbu kostela během své návštěvy Prahy v r. 1891 osobně navštívil. Slavnostní vysvěcení kostela pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Schönbornem se konalo 8. října 1893,“ představuje historii chrámu P. Berka.
Jak dále upozorňuje, v chrámu byla pokřtěna i řada významných osobností, např. herec Jan Pivec či politička a oběť stalinismu JUDr. Milada Horáková. „Církevní sňatek u sv. Ludmily uzavřeli např. druhý československý prezident Dr. Edvard Beneš, výtvarník, spisovatel a oběť nacismu Josef Čapek či herečka Jiřina Bohdalová. Jako chlapec u sv. Ludmily na počátku 20. století ministroval a rád na to později vzpomínal také velký český herec František Smolík. V padesátých letech 20. století pak patřil ke zdejším ministrantům třeba hudebník Petr Hapka,“ uzavírá P. Jakub Berka.
Jediná svatoludmilská bazilika na světě
Bazilika sv. Ludmily na pražských Vinohradech je jedinou svatoludmilskou bazilikou na světě a pátou bazilikou v Praze. Další čtyři pražské baziliky jsou:
1/ Bazilika sv. Jakuba Staršího na Starém Městě v Praze 1 – ustanovena sv. papežem Pavlem VI. v r. 1974.
2/ Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově v Praze 1 – ustanovena sv. papežem Janem Pavlem II. v r. 1991
3/ Bazilika sv. Markéty v Břevnově v Praze 6 – ustanovena sv. papežem Janem Pavlem II. v r. 1993
4/ Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze 2 – ustanovena sv. papežem Janem Pavlem II. v r. 2003.
Ve svém projevu k účastníkům plenárního zasedání Papežské akademie věd papež připomněl prosbu, kterou svatý Jan Pavel II. adresoval Panně Marii, aby naše planeta nepoznala hrůzu jaderného konfliktu. Dnešní válka je podle něj „totální“ třetí světovou válkou.
„Je třeba mobilizovat všechny poznatky založené na vědě a zkušenostech, abychom překonali bídu, chudobu, nová otroctví a vyhnuli se válkám. Odmítáním některých výzkumů, které za konkrétních historických okolností nevyhnutelně končí smrtí, se mohou vědci z celého světa spojit ve společné vůli odzbrojovat vědu a vytvářet sílu pro mír.“ Papež to zdůraznil při setkání s účastníky plenárního zasedání Papežské akademie věd na téma „Základní věda pro lidský rozvoj, mír a zdraví planety“. Členy tohoto sboru František žádá, aby v této historické chvíli podporovali zejména poznání, jehož cílem je budování míru.
„Po dvou tragických světových válkách se zdálo, že se svět postupně naučí respektovat lidská práva, mezinárodní právo a různé formy spolupráce. Historie však bohužel vykazuje známky regrese. Nejenže se zintenzivňují anachronické konflikty, ale znovu se objevují uzavřené, rozjitřené a agresivní nacionalismy (srov. encyklika Fratelli tutti, 11), stejně jako nové války o nadvládu, které postihují civilní obyvatelstvo, staré lidi, děti a nemocné a všude způsobují zkázu.“
Prosme Marii za mír
Svět dnes zahalují nové znepokojivé stíny, které se zdály být předurčeny k zániku. Papež v souvislosti s tímto chmurným scénářem poukazuje na světlo modlitby.
„Vážné obavy vzbuzují četné ozbrojené konflikty. Řekl jsem, že to byla třetí světová válka „po částech“. Dnes snad můžeme říci „totální“ a rizika pro lidi a planetu jsou stále větší. Svatý Jan Pavel II. děkoval Bohu za to, že na Mariinu přímluvu byl svět uchráněn před atomovou válkou. Bohužel se i nadále musíme modlit nad tímto nebezpečím, které mělo být již dávno zažehnáno.“
Povoláni být svědky svobody a spravedlnosti
Papežova slova jsou také prosbou, výzvou, abychom naslouchali křiku bolesti země a těch, kdo jsou oběťmi nespravedlnosti.
„Ve jménu Boha, který stvořil všechny lidské bytosti pro společný osud štěstí, jsme dnes povoláni svědčit o naší bratrské podstatě svobody, spravedlnosti, dialogu, vzájemného setkávání, lásky a míru a vyhýbat se rozvíjení nenávisti, zášti, rozdělení, násilí a válek. Ve jménu Boha, který nám dal planetu, abychom ji chránili a rozvíjeli, jsme dnes povoláni k ekologické konverzi, abychom zachránili společný domov a naše životy spolu s životy budoucích generací, místo abychom zvyšovali nerovnost, vykořisťování a ničení.“
Církev je spojencem vědců
Papež dále zdůraznil, že „vědecké úspěchy tohoto století musí být vždy vedeny požadavky bratrství, spravedlnosti a míru a pomáhat řešit velké výzvy, kterým lidstvo a jeho životní prostředí čelí“. Nucená práce, prostituce a obchod s lidskými orgány jsou „zločiny proti lidskosti, které jdou ruku v ruce s chudobou, a vyskytují se i ve vyspělých zemích, v našich městech“. „Lidské tělo,“ vysvětluje papež, „nemůže být nikdy, ani zčásti, ani celé, předmětem obchodu!“ Papež vybízí vědce, aby pracovali pro pravdu, svobodu, dialog, spravedlnost a mír: „dnes je katolická církev více než kdy jindy spojencem vědců, kteří vycházejí z této inspirace“.
Úkol chránit stvoření
Ve svém projevu František položil také otázku, která se prolíná s historií: „Proč papežové, již od roku 1603, chtěli mít Akademii věd?“ „Církev,“ poznamenal papež, „sdílí a podporuje vášeň pro vědecké bádání jako výraz lásky k pravdě, k poznání světa, makrokosmu a mikrokosmu, života v ohromující symfonii jeho forem. Základem je kontemplativní postoj. Nakonec František dodal, že je třeba „střežit stvoření.“
Britská královna Alžběta II. zemřela ve věku 96 let
Její královská Výsost, královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Alžběta II. zemřela ve čtvrtek ve věku 96 let.
Foto: Zesnulá královna Alžběta II. při svém platinovém jubileu 2. června 2022 (AFP)
Královna Alžběta, která se narodila 21. dubna 1926 jako Alžběta Alexandra Marie, začala vládnout v roce 1952 po smrti svého otce krále Jiřího a byla nejdéle vládnoucí panovnicí na světě.
Královna Velké Británie, Severního Irska a dalších 14 království Commonwealthu zemřela ve čtvrtek odpoledne na svém sídle Balmoral ve skotském Aberdeenshire.
Za více než 70 let své vlády, během níž se vystřídalo 15 britských premiérů, od Winstona Churchilla až po stávající Liz Trussovou, osobně setkala se čtyřmi papeži (s pátým ještě jako korunní princezna). Za jejího dlouhého života se pak na Petrově stolci vystřídalo celkem osm papežů.
Královna a papežové
Panovnice poprvé navštívila Vatikán v roce 1951 jako princezna Alžběta, kdy byl papežem Pius XII. První návštěva Alžběty jako královny se uskutečnila 5. května 1961. Spolu s princem Philipem ji na audienci přijal papež Jan XXIII.
V roce 1980 uskutečnila královna Alžběta státní návštěvu Vatikánu a na audienci ji přijal papež Jan Pavel II. Jen o dva roky později uskutečnil polský papež pastorační návštěvu Velké Británie. S příchodem nového tisíciletí navštívila královna Vatikán ještě jednou, a to v říjnu 2000.
V září 2010 navštívil Benedikt XVI. Velkou Británii na apoštolské cestě u příležitosti blahořečení kardinála Johna Henryho Newmana a s královnou se setkal v Edinburghu.
Společeně s princem Philipem, vévodou z Edinburghu, který zemřel v dubnu 2021, se v roce 2014 setkali ve Vatikánu s papežem Františkem. Stalo se tak u příležitosti 100. výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Spojeným královstvím a Svatým stolcem.
70 let vlády
U příležitosti královnina platinového jubilea jí zaslal papež František 2. června 2022 zprávu:
„Při této radostné příležitosti narozenin Vašeho Veličenstva a při oslavě tohoto platinového jubilea Vám posílám srdečné pozdravy a přání všeho dobrého spolu s obnoveným ujištěním o mých modlitbách, aby Všemohoucí Bůh udělil Vám, členům královské rodiny a celému národu požehnání jednoty, prosperity a míru.“
Královna a náboženství
Jako královna byla Alžběta de facto hlavou anglikánské církve. Její titul „obhájkyně víry a nejvyšší správkyně anglikánské církve“ pochází ze 16. století z doby vlády krále Jindřicha VIII. Jako taková jmenovala arcibiskupy, biskupy a děkany anglikánské církve a předsedala zahájení jejich generálních synod.
Byla hlasitou zastánkyní praktikování náboženství, ať už bylo anglikánské nebo ne. Své poselství na Štědrý den využila k výzvě k mezináboženské harmonii. U příležitosti diamantového jubilea, kterým si v roce 2012 připomněla 60. výročí své vlády, se spolu s vévodou z Edinburghu zúčastnila mezináboženské recepce v Lambethském paláci, kterou pořádal arcibiskup z Canterbury.
„Víra hraje klíčovou roli v identitě milionů lidí a poskytuje jim nejen systém víry, ale také pocit sounáležitosti. Může být podnětem k sociální činnosti,“ řekla královna.
„Náboženské skupiny jsou skutečně hrdé na to, že pomáhají těm, kteří to nejvíce potřebují, včetně nemocných, starších, osamělých a znevýhodněných lidí. Připomínají nám odpovědnost, která přesahuje nás samotné,“ dodala.
V otázce osobní víry byla královna prý hluboce věřící. Deník Washington Post uvedl, že podle profesora teologie na Oxfordské univerzitě Stana Rosenberga měla královna „hluboce živou víru“ a „denně četla Písmo, každý týden chodila do kostela a pravidelně se modlila“.
Její vánoční rozhlasová poselství byla někdy hluboce osobní a prozrazovala život plný modliteb a víry: „Vím, jak moc spoléhám na svou víru, která mě provází dobrými i zlými časy,“ řekla v roce 2002. „Každý den je nový začátek. Vím, že jediný způsob, jak žít svůj život, je snažit se dělat to, co je správné, dívat se na věc s nadhledem, vydávat ze sebe to nejlepší ve všem, co den přináší, a důvěřovat Bohu. … Sílu čerpám z poselství naděje v křesťanském evangeliu.“
Zdroj: anglická verze Vatican News, Catholic News Agency; redakčně upraveno
Křesťan, který se stal papežem a připomíná nám podstatu evangelia
EDITORIAL. Blahořečení Jana Pavla I. je výzvou ke znovuobjevení pokory, která umožňuje, aby se ctnosti víry, naděje a lásky konkrétně promítly do života.
8. února 1970 ve své první homilii ve funkci benátského patriarchy v bazilice svatého Marka Albino Luciani zopakoval slova, která pronesl o jedenáct let dříve k věřícím ve Vittorio Veneto, jakmile se stal jejich biskupem: „Bůh některé velké věci někdy rád píše ne do bronzu nebo mramoru, ale třeba i jen do prachu, takže pokud písmo zůstane, není narušené nebo rozptýlené větrem, je jasné, že zásluha je jen a jen Boží. Já jsem prach: úřad patriarchy a benátská diecéze jsou velké věci spojené s prachem; pokud z tohoto spojení vzejde něco dobrého, je jasné, že to všechno bude zásluha Pánovy milosti“. Právě v těchto slovech „Jsem prach“ spočívá velké tajemství křesťanského života, jehož byl Albino Luciani svědkem po celou dobu své existence.
Svatost Jana Pavla I. – křesťana, který se 26. srpna 1978 stal papežem a dnes, o 44 let později, je blahoslaveným – je prostým příběhem člověka, který na každém kroku svého života důvěřoval Bohu a svěřoval se mu. A toto svěření se dělo s vědomím jeho vlastní malosti. „Beze mne nemůžete dělat nic,“ řekl Ježíš svým přátelům. „Odstup ode mne, satane!“ nařídil Nazaretský Petrovi poté, co mu vyčítal, že předpověděl své umučení a smrt. To jsou dvě vzácné indicie, kterými se Albino řídil po celou dobu své existence. Milost uznat sám sebe za hříšníka, který potřebuje všechno; milost nespoléhat se na vlastní síly, na vlastní schopnosti, na vlastní strategie, ale na pomoc a přítomnost Druhého, umožnila knězi, biskupovi a papeži vydat svědectví o tváři pokojné a důvěřující církve. Církve, která žije evangelium v každodenním životě a nepotřebuje ohňostroje, aby ukázala, že existuje. Církve schopné přinášet blízkost, útěchu a naději všem, počínaje těmi nejmenšími, nejchudšími, vyloučenými a bezprizornými.
„Podle míry pokory poznáme svůj duchovní pokrok,“ řekl svatý František Saleský, Lucianiho oblíbený světec. Pro něj, muže velmi kultivovaného a připraveného, který uměl mluvit jednoduše a srozumitelně, aby mu všichni rozuměli, to bylo právě tak. Úcta oltáře pro tohoto syna benátské církve, jemuž je cizí jakýkoli protagonismus, který nikdy neusiloval o významné funkce a který před svým téměř jednomyslným zvolením v konkláve uvažoval o tom, že odejde jako misionář do Afriky, jakmile dosáhne kanonického věku pro své odstoupení v Benátkách, je pro všechny znamením naděje. Protože, jak zopakovala vicepostulátorka kauzy kanonizace Stefania Falasca, blahořečen nemá být papež nebo jeho pontifikát, ale křesťan, který se celým svým já držel evangelia a rozpoznal sám sebe jako „prach“. Křesťan, který se každý den modlil: „Pane, vezmi mě takového, jaký jsem, a učiň mě takovým, jakým mě chceš mít“, se stal nástrojem, skrze nějž Bůh milosrdenství napsal krásné stránky, které jsou dnes pro církev a pro svět aktuálnější než kdykoli předtím.
