Pozvání vydat se za Ježíšem, abychom prohloubili a přijali jeho tajemství spásy a odpoutali se od průměrnosti a marnosti – tak lze vystihnout letošní poselství k postní době, v němž papež František zdůrazňuje vztah mezi postní a synodální cestou, k níž jsme jako církev zavázáni, zakořeněni v tradici a otevřeni vůči novosti. Český překlad poselství se připravuje.

Proměna, osobní i církevní, je cílem kajícné postní cesty a podobně i cesty synodální. František to zdůrazňuje ve svém poselství k postní době, které nese datum 25. ledna a bylo dnes zveřejněno pod názvem „Postní askeze, synodální itinerář“.

Inspiraci k sepsání tohoto dokumentu papeži Františkovi poskytla evangelijní epizoda Proměnění Páně na hoře Tábor. „V tomto liturgickém období nás Pán bere s sebou a vede nás do ústraní. Ačkoli naše běžné povinnosti si žádají, abychom zůstávali na svých obvyklých místech a žili často opakující se a někdy nudnou každodenní rutinou,“ píše římský biskup, „v postní době jsme pozváni, abychom spolu s Ježíšem vystoupili na vysokou horu a prožili se svatým Božím lidem zvláštní zkušenost askeze. V této askezi doprovázené milostí překonáváme svůj odpor k následování Ježíše. Aby se nám to podařilo, musíme se jím nechat vést k výšinám a odpoutat se od průměrnosti a marnosti na cestě k vrcholu, která vyžaduje námahu, oběti a soustředění, jako horská túra“, upozorňuje papež

Společné následování Ježíše

Ježíš vede tři učedníky na horu Tábor: „Ježíše následují společně,“ poznamenává v této souvislosti papež František. Na konci výstupu je třem učedníkům dáno uvidět Pána, jak září nadpřirozeným světlem. „Jako při každé náročné horské túře: cestou nahoru je třeba mít oči upřené na cestu, ale panorama, které se otevře na konci, překvapí a odmění se svou krásou. I synodální proces,“ podotýká papež, „se často jeví jako namáhavý a někdy můžeme propadnout beznaději,“ ale čeká nás něco úžasného, co „nám pomůže lépe pochopit Boží vůli a naše poslání ve službě jeho království“.

Tradice a novost

Na hoře Tábor se vedle Ježíše objevují Mojžíš a Eliáš, zosobnění Zákona a Proroků. „Kristova novost,“ vysvětluje papež, „je naplněním Staré smlouvy a odhaluje její hluboký smysl. Podobně i synodální cesta je zakořeněna v tradici církve a zároveň otevřená novosti. Tradice je zdrojem inspirace pro hledání nových cest, na kterých je nutno vyhnout se dvěma protichůdným pokušením: nehybnosti a improvizovanému experimentování“.

František navrhuje dvě cesty, jak „stoupat vzhůru spolu s Ježíšem a spolu s ním dosáhnout cíle: naslouchat mu a čelit realitě s jejími každodenními zápasy, těžkostmi a rozpory“. Ježíš, vysvětluje papež, promlouvá v Božím slově, které nám církev nabízí v liturgii a které si můžeme přečíst i na internetu, „pokud se nemůžeme vždy zúčastnit mše svaté“. Ježíš však promlouvá i v těch nejpotřebnějších, stejně jako v bratrech a sestrách v církvi: vzájemné naslouchání je „stylem synodální církve“.

Papež tedy varuje před únikem k religiozitě tvořené mimořádnými událostmi s doporučením „nenamlouvat si, že jsme dospěli na synodální cestu, když nám Bůh dává nějaké silné zážitky ve společenství“: „sestupme na rovinu a kéž nás zakoušená milost udržuje v tom, abychom byli řemeslníky synodality v běžném životě našich společenství“.

Ve dvou tweetech u příležitosti Světového dne nemocných František vyzývá k péči o trpící, přičemž si bere za vzor hrdinu Ježíšova podobenství a k napodobování Božího stylu blízkosti, soucitu a něhy.

Při příležitosti dnešního Světového dne nemocných, který letos slavíme již po jedenatřicáté, nás papež František ve svém tweetu vyzývá, abychom obrátili svůj pohled k trpícím a následovali příklad milosrdného Samaritána. Právě na milosrdného Samaritána – hrdinu Ježíšova podobenství -, který přišel na pomoc okradenému a zbitému muži na cestě, ignorovanému kolemjdoucími a také knězem, a nabídl mu pomoc s péčí a láskou, poukazuje František ve svém poselství ke Dni nemocných, zveřejněném 10. ledna, jako na vzor křesťanského stylu soucitu. „Jako dobrý Samaritán se zastavme a postarejme se o nemocné a trpící,“ píše papež na Twitteru a připomíná také liturgickou památku Panny Marie Lurdské a vzývá její požehnání „všem nemocným a těm, kdo o ně s láskou pečují“.

Pokud jde o postoj k nemocným a trpícím, ve druhém tweetu @Pontifex připomíná Boží styl, „který je blízkost, soucit a něha“. Papež vysvětluje, že se lze „naučit jít společně“ tímto stylem „skrze zkušenost křehkosti a nemoci“.

Poselství ke Světovému dni nemocných

František chtěl své poselství k dnešnímu Světovému dni nazvat „Postarej se o něj“ a připomněl tak doporučení, které dal Samaritán hostinskému, kterého vyzval, aby se věnoval zraněnému muži. Slova, píše papež, která „Ježíš vznáší i ke každému z nás“, a dodává, že člověk potlučený, okradený a opuštěný na cestě „představuje stav, v němž se nachází příliš mnoho našich bratří a sester ve chvíli, kdy nejvíce potřebují pomoc“. „Důležité však je,“ píše se v poselství, „uvědomit si stav osamělosti, opuštěnosti. Je to zvěrstvo, které lze překonat dříve než jakoukoli jinou nespravedlnost, protože – jak vypráví podobenství – k jeho odstranění stačí okamžik pozornosti, vnitřní hnutí soucitu“. 

Společný postup směrem k nejslabším

A právě s evangelijním příkladem milosrdného Samaritána se musí církev poměřovat, chce-li být skutečně „platnou polní nemocnicí“, vyzývá František v poselství, v němž také vysvětluje smysl Světového dne nemocných: „ten není jen výzvou k modlitbě a blízkosti vůči trpícím, ale jeho cílem je také senzibilizovat Boží lid, zdravotnické instituce a občanskou společnost k novému způsobu společného postupu“.

(www.cirkev.cz)

Nejhezčí záběry první etapy čtyřicáté apoštolské cesty papeže Františka v Konžské demokratické republice

Kasičky rozpečetěny. Obsah spočítán. Výsledek znám. V posledním lednovém dni došlo k úřednímu otevření posledních tříkrálových pokladniček. A jak to dopadlo? Charity litoměřické diecéze společně poprvé překročily čtyřmilionový milník.

„Třem králům se podařilo vykoledovat 4.077.154 Kč. Pokud k tomu připočítáme i bezhotovostní platby, k dnešnímu dni je výtěžek 4.198.819Kč. Je to tak poprvé v historii, co se nám podařilo zdolat hranici čtyř milionů korun,“ poskytuje aktuální informace Eva Hadašová, tisková mluvčí Diecézní charity Litoměřice a dodává: „V případě, že by ještě někdo rád podpořil oblíbenou Charitu v rámci Tříkrálové sbírky, je to možné na webových stránkách www.trikralovasbirka.cz.“

„Celkem bylo úředně zapečetěno 1.013 pokladniček. Naše charity hlásily nárůst výtěžku napříč celou diecézí. Největší rozdíl oproti loňskému roku zaznamenala Charita Kadaň, která pokořila výsledek z loňska o více než 150.000 Kč,“ říká Veronika Krištofová, koordinátorka Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi.

Co se skrývá za tak velkým úspěchem ve městě s přibližně osmnácti tisíci obyvateli a jeho přilehlém okolí?

„Úsměv a radost. To je to pravé koření. S optimismem vše dává smysl. Konat srdcem, konat upřímně, konat s nadšením, konat pod Božím dohledem, abychom svým jednáním a chováním prokazovali, jak veliká a hluboká je Jeho láska. Kdyby se toto vše nedělo, závěr Tříkrálové sbírky by byl sice o určitém výtěžku, ale chybělo by tam to nejdůležitější – to, že konáme dobro, konáme ho s láskou a radostí a nikdy při tom nezapomínáme na účel, pro který jsme se ono dobro rozhodli konat,“ vysvětluje Denisa Svobodová, koordinátorka Tříkrálovésbírky Charity Kadaň.

O více než sto tisíc korun překročila loňský výtěžek i Charita Liberec. „Jsme velmi rádi, že se nám letošní sbírka povedla. Roky se snažíme založit spolupráci s našimi dobrovolníky na vzájemné důvěře a myslím, že se nám tato snaha pozitivně vrací. Máme stabilní základnu spolupracovníků z řad jednotlivců, skautských oddílů, škol a školek i spřátelených sociálních služeb. Každým rokem dobrovolníků přibývá a ti stávající sami hledají další z řad svých přátel a známých. Určitě musím také zmínit, že jsme v letošním roce zaznamenali velkou štědrost dárců, navzdory negativním očekáváním,“ přibližuje situaci na Liberecku František Sehoř, ředitel Charity Liberec.

„Před začátkem Tříkrálové sbírky je nutné, aby každá Charita měla schválený záměr, se kterým bude své dárce oslovovat. Záměry mohou být různé, ale vždy je potřeba, abychom finančně podpořili ty, kteří to nejvíce potřebují. Z výtěžku je například v České Kamenici podporována domácí hospicová péče, v Kadani podpoří osoby a rodiny v nepříznivé životní situaci nebo handicapované osoby a pečují osoby. Veškeré záměry lze rovněž zjistit na webu Tříkrálové sbírky: www.trikralovasbirka.cz,“ upřesňuje Hadašová.

„Děkujeme dárcům. Děkujeme dobrovolníkům. Děkujeme všem, kteří se do Tříkrálové sbírky zapojují opakovaně i těm, kteří se do ní zapojili jednorázově. Vážíme si každého z Vás,“ vyjádřila vděk Karolína Wankovská, ředitelka Diecézní charity Litoměřice.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Arcibiskup pražský Jan Graubner, předseda ČBK, gratuluje jménem celé katolické církve v ČR ke zvolení Petra Pavla novým prezidentem České republiky.

Gratuluji svým jménem i jménem římskokatolické církve nově zvolenému prezidentovi České republiky Petru Pavlovi. Děkuji všem spoluobčanům, že přišli k volbám, a tak projevili zájem o naši společnou budoucnost. Modlím se za nového prezidenta i za celou naši zemi, abychom na přímluvu sv. Václava dokázali žít v pokoji, vzájemné úctě a společně usilovat o blaho našeho domova.

Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský, předseda České biskupské konference

Praha, 28. ledna 2023

(www.zpravy.cirkev.cz)

Hospodin je zarmoucen naší lhostejností a nedostatkem pochopení vůči svatokrádežnému násilí, řekl papež František během homilie při nešporách na svátek Obrácení svatého Pavla a vyzval k jednání proti válce, násilí a nespravedlnosti všude tam, kde se začnou objevovat. Při slavení liturgie na závěr každoročního Týdne modliteb za jednotu křesťanů v bazilice svatého Pavla za hradbami papež vyzval křesťany všech vyznání, aby se změnili a šli cestou jednoty, „kterou před nás postavil Pán“.

Svatý otec se zamyslel nad čteními tohoto dne, která vyzývají ke změně, a poznamenal, že „slavíme radost ze sblížení jako bratři a sestry v Kristu“ ve dnech, které jsou tak „plné tragických a znepokojivých zpráv“.

„Snad bychom se mohli snadno obejít bez takového biblického odsuzování hříchů společnosti!  Jsme-li však citliví na hluboký neklid doby, v níž žijeme, měli bychom se o to více zajímat o to, co způsobuje utrpení Pánu, pro něhož žijeme,“ řekl. 

„Protože jsme se shromáždili v jeho jménu, nemůžeme nestavět jeho slovo do středu dění.“

Konejte dobro, hledejte spravedlnost

Papež připomněl téma letošního Týdne modliteb – „Čiňte dobro, hledejte spravedlnost“ – a vysvětlil, že Bůh nás nabádá, abychom se zřekli zla, a vybízí nás ke změně.

„Napomenutí a změna jsou dvě slova, nad kterými bych se s vámi dnes večer rád zamyslel,“ řekl.

Vycházeje z proroka Izaiáše, Svatý otec řekl, že Pán si nepřeje „kadidlo a oběti, ale aby se chudým dostalo pomoci, aby byla vykonána spravedlnost pro sirotky, aby byla podpořena věc vdovy“.

Řekl, že Bůh trpí, „když my, kteří se nazýváme jeho věrnými, upřednostňujeme své vlastní způsoby vidění věcí před jeho, když se řídíme spíše soudy světa než soudy nebes, když se spokojujeme s vnějšími rituály, ale zůstáváme lhostejní k těm, na kterých mu nejvíce záleží“.

„Bůh je zarmoucen naší lhostejností a nedostatkem porozumění.“

Kromě toho dodal, že „existuje ještě druhý a závažnější motiv, který uráží Nejvyššího: je to svatokrádežné násilí“.

„Dokážeme si představit, s jakým utrpením musí být svědkem válek a násilných činů páchaných těmi, kdo si říkají křesťané.“

Toto Pánovo napomenutí, pokračoval, nám jako jednotlivým křesťanům i křesťanským konfesím dává mnoho podnětů k zamyšlení. 

Nemáme žádné výmluvy

„Chtěl bych znovu konstatovat, že dnes, s naší rozvinutou spiritualitou a teologií, nemáme žádné výmluvy,“ řekl papež. Přesto se zdá, že existují lidé, kteří se cítí být povzbuzováni nebo jim víra přinejmenším dovoluje podporovat různé odrůdy omezeného a násilného nacionalismu, xenofobii a pohrdání, a dokonce i špatné zacházení s těmi, kteří se liší. 

Víra, dodal, si musí zachovat „kritický smysl tváří v tvář těmto tendencím a okamžitě reagovat, kdykoli se objeví.“

S Bohem je možné všechno

Papež dále řekl, že po diagnostikování našich špatností nás Pán žádá, abychom je napravili.

„Kvůli našemu nepochopení Boha a násilí, které se v nás skrývá, nejsme schopni se osvobodit,“ řekl a připomněl přítomným, že „bez Boha, bez jeho milosti nejsme ze svého hříchu uzdraveni“.

„Boží milost je zdrojem naší proměny (…). Sami o sobě nemůžeme uspět, ale s Bohem je vše možné. Sami o sobě neuspějeme, ale spolu s Bohem je to možné.“

Zamyslel se nad tím, že obrácení má komunitní a církevní povahu, a vyzval všechny křesťany, aby se společně otevřeli změně perspektivy. 

Aby znovu objevili, že „všichni věřící na celém světě jsou ve společenství s ostatními v Duchu svatém, takže – jak napsal svatý Jan Zlatoústý – „ti, kdo bydlí v Římě, vědí, že ti v Indii jsou součástí téhož těla“.

Nakonec papež František vyjádřil vděčnost za tuto cestu společenství a za účast a zájem tolika křesťanů o synodální cestu katolické církve, „která, jak věřím, bude stále více ekumenická“.

A vyzval přítomné, aby i nadále rostli modlitbou, službou, dialogem a společnou prací na cestě k plné jednotě, kterou si Kristus přeje, a poděkoval všem přítomným křesťanským společenstvím za účast na slavnosti.

„Kéž všichni společně putujeme po cestě, kterou před nás Pán postavil, po cestě jednoty.“

(www.zpravy.cirkev.cz)

„V druhém kole prezidentských voleb mnozí řeší konflikt mezi svědomím a odpovědností. Je krátkozraké předpokládat, že problém ve svědomí vyřeší člověk tím, že nejde volit.

Svatý Tomáš More v jedné modlitbě prosí: „Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem sebe.“ Mít na očích možné dobro, i když je menší, než bychom si přáli, a zbytek svěřit Boží prozřetelnosti, to je dle mého soudu řešení, které nám nabízí rozum osvícený vírou. Prosím, běžme volit.“
 (www.zpravy.cirkev.cz)

Slovo litoměřického biskupa Jana Baxanta:

Výzva k modlitbě

Drazí bratři a sestry,

zdravím vás uprostřed Týdne modliteb za jednotu křesťanů, který je pro nás výzvou k hledání spojnic mezi křesťany různých církví. Je však také výzvou k tomu, abychom vytrvale usilovali o jednotu společenství církve, ve kterém žijeme. Zvláštním způsobem je to výzva i pro tyto dny, kdy je celá společnost včetně církve polarizována volební kampaní před prezidentskou volbou. Prosím, nepodporujme vytváření nepřátelských táborů šířením nenávisti a strachu. Není to nic, co by nám křesťanům mělo být vlastní.

Nenechme se strachem ovládnout. Ježíš Kristus nám říká, ať se naše srdce nechvěje a neděsí. Snad i k naší současné situaci směřují slova papeže Františka z encykliky Fratelli tutti o tom, že strach mnozí politici šíří jako marketingovou zbraň. „Nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat dopředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj, ustavičně zastrašovat, a to i pod rouškou obrany určitých hodnot.“ (Fratelli tutti 15)

Kristus je nositelem pokoje, který chce přinést také naší zemi. Proto se především sjednocujme v modlitbě s Kristem. Jeho prosme ve společné modlitbě o to, aby naše země měla dobrého prezidenta, a podle svého svědomí k tomu každý z nás přispějme svým hlasem.

K tomu vám žehnám

+ Jan Baxant

Nejstarší člověk na světě, francouzská řeholnice André Randonová, zemřela ve věku 118 let. Příští měsíc by oslavila 119. narozeniny.

„Zarmoutilo nás to, ale… ona si už přála setkat se se svým milovaným bratrem. Je to pro ni vysvobození“, řekl pracovník domova Svaté Kateřiny Labouré David Tavella, kde sestra André žila.

Narodila se jako Lucile Randonová 11. února 1904 v Ales v jižní Francii do protestantské rodiny. Ke katolictví konvertovala v 19 letech. Pracovala v zařízení pro děti a zestárlé, než se ve svých 40 letech stala řeholní sestrou. Ještě za druhé světové války, v roce 1944, vstoupila do Společenství dcer křesťanské lásky, jež založil sv. Vincenc z Pauly. Přijala řeholní jméno André na památku svého zesnulého bratra.

O 76 let později se přestěhovala do jihofrancouzského Toulonu do zmíněného domova Svaté Kateřiny Labouré, kde také tento týden zemřela. V roce 2021 byla pozitivně testovaná na koronavirus, nemoc ale probíhala zcela bez příznaků. Když se jí francouzská televize ptala, zda se covidu bojí, řekla: „Ne, nebála jsem se, protože nemám strach ze smrti. Jsem ráda, že jsem tu s vámi, ale i tak bych ráda byla někde jinde – s mým bratrem a mými prarodiči.“ Ke svým 115. narozeninám obdržela růženec od papeže Františka, který pak každý den používala. V posledních letech přišla o zrak a byla upoutaná na invalidní vozík, se svým okolím však stále čile komunikovala. Když loni oslavila 118. narozeniny, řekla médiím: „Dobrý Bůh si dává na čas, asi na mě zapomněl.“

(www.zpravy.cirkev.cz)

Od sedmé hodiny ranní stáli věřící v zástupech, aby se naposledy poklonili Josephu Ratzingerovi a prošli dvojí kontrolou umožňující vstup na Svatopetrské náměstí, které se nakonec zaplnilo do posledního místa k sezení i stání. Stejně tak se zcela zaplnila Vatikánská bazilika, odkud krátce před devátou hodinou ranní byla vynesena rakev s tělem emeritního papeže, zatímco svatopetrské zvony se rozezněly ve smuteční tónině a náměstím se rozlehl dlouhotrvající potlesk všech přítomných. Fotogalerie z pohřbu je v článku.

 

Již ve středu večer, po devatenácté hodině a uzavření baziliky k poctě věřících, kterých se během třídenního výstavu ostatků Benedikta XVI. dostavilo více než dvě stě tisíc, byla rakev z cypřišového dřeva uzavřena. V souladu s tradicí do ní byly vloženy medaile a mince ražené během pontifikátu, pallium arcibiskupa metropolity mnichovského a římského a poté rogitum, text stručně popisující pontifikát papeže Ratzingera, uzavřený v kovovém válci.

Dnes dopoledne byla rakev vystavena před oltářem na Svatopetrském náměstí již během modlitby růžence před zádušní mší svatou. Mons. Diego Ravelli, papežský ceremoniář, a mons. Georg Ganswein, sekretář emeritního papeže, nad rakví otevřeli evangelium, jak je zvykem při pohřbech papežů. Do paměti se tak vrátily stránky evangelia, s nimiž si pohrával vítr během pohřbu Jana Pavla II. v roce 2005. Dnes však bylo počasí vlhké a chladné, ráno zalévala Svatopetrské náměstí mlha.

Při zádušní mši svaté koncelebrovalo s papežem Františkem zhruba sto třicet kardinálů, včetně patriarchů východních církví (bagdádský Louis Raphael Sako a bejrútský Bechara Rai) a 3700 kněží z celého světa. Počet přítomných věřících se odhaduje na 45 až 50 tisíc, nechyběli mezi nimi rovněž poutníci z České republiky. 

Dostavily se rovněž ekumenické delegace: za konstantinopolský ekumenický patriarchát byl přítomen metropolita chalcedonský Emmanuel a metropolita italský Polykarp, za řecký pravoslavný patriarchát alexandrijský metropolita Gennadios. Moskevský patriarchát zastoupil metropolita Antonij Volokolamský, předseda Oddělení pro vnější církevní vztahy. Srbsko zastoupil Andrej, biskup z Beče, a rumunský patriarchát Siluan, biskup rumunské pravoslavné diecéze v Itálii, spolu s pomocným biskupem Atanasiem. Za bulharský patriarchát se zúčastnil Ivan Ivanov, správce bulharských komunit v Itálii, a za gruzínský patriarchát otec Ioane Khelaia, pastýř gruzínské komunity v Římě. Kyperskou církev zastoupil metropolita Basilios, zatímco řeckou církev metropolita Ignatios a archimandrita Amfilochios Miltos. Zástupcem pravoslavné církve Severní Makedonie byl Josif Tetovo-Gostivarský spolu s jáhnem Stefanem Gogovským, zatímco pravoslavnou církev v Americe reprezentoval její primas metropolita Tichon v doprovodu svého tajemníka Alexandra Margheritina. Tutéž církev zastoupil Barnabas El Soryany, biskup koptského pravoslavného patriarchátu pro Itálii. Arménská apoštolská církev vyslala početnou delegaci: za Ečmiadzin byl přítomen arcibiskup Khajag Barsamian a další dva zástupci, za Kilikii arcibiskup Nareg Alemezian. Malankarskou syrskou pravoslavnou církev zastoupil Abraham Mar Stephanos, metropolita pro Spojené království a Evropu, zatímco Asyrskou východní církev Jeho Milost Mar Odisho Oraham, biskup pro Skandinávii a Německo. Přítomny byly také starokatolické církve Utrechtské unie zastoupené rakouským biskupem Heinrichem Lederleitnerem. Přítomni byly rovněž tři anglikánští zástupci: arcibiskup Ian Ernest, zástupce arcibiskupa z Canterbury u Svatého stolce a ředitel Anglikánského centra v Římě, biskup Christopher Hill, zástupce generálního tajemníka Anglikánského společenství, a biskup David Hamid, sufragánní biskup diecéze v Evropě. Světovou metodistickou radu zastoupil Matthew Laferty, ředitel metodistické ekumenické kanceláře v Římě, za luteránskou farnost v Římě byl přítomen pastor Michael Jonas. Ekumenickou radu církví zastoupil její moderátor, biskup Heinrich Bedford-Strohm, zatímco Světovou evangelikální alianci zástupce jejího generálního tajemníka Samuel Chiang. Seznam doplňují zástupci Křesťanského sdružení mladých mužů (YMCA) za Itálii.

Na pohřbu byly přítomny i delegace jiných náboženství, včetně delegace římské židovské obce a imáma Yahya Pallaviciniho, předsedy organizace Coreis. Pohřbu se zúčastnil také Svaz italských muslimů (Ucoii) prostřednictvím svého předsedy Yassina Laframa, zatímco Svaz italských buddhistů uvedl, že bude na Svatopetrském náměstí „duchovně přítomen“.

Oficiální německou a italskou delegaci vedli prezidentové těchto zemí, Frank-Walter Steinmeier a Sergio Mattarella. Také další státy (Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Portugalsko a jiné) zastoupily hlavy států, Belgii a Španělsko příslušné královské delegace, Českou a Slovenskou republiku premiérové obou zemí s doprovodem.

Pohřební obřady probíhaly ve slavnostním, leč střídmém duchu, jak si to přál sám zesnulý emeritní papež. Řídily se podle vzoru pohřebních obřadů u úřadujícího papeže, přičemž některé prvky byly doplněny, jiné upraveny a další chyběly. Kupříkladu v přímluvách a eucharistické modlitbě se zmiňoval již úřadující papež František. Po bohoslužbě slova pokračoval ve slavení eucharistie u oltáře děkan kardinálského sboru, kardinál Giovanni Battista Re, jak je to již nějaký čas běžné při papežských bohoslužbách vzhledem ke zdravotnímu stavu papeže Františka.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Tělo zesnulého Benedikta XVI. je od dnešního rána vystaveno v bazilice svatého Petra. Již několik hodin před otevřením chrámu v 9 hodin se vytvořila dlouhá fronta lidí, kteří chtěli vzdát poslední poctu bývalému papeži.

Podle odhadů jen dnes přijde dát Benediktovi poslední sbohem nejméně 25 000 lidí. Možnost rozloučit se s ním bude až do středy. Přítomny jsou členové italské policie a zdravotnické služby, aby zajistili bezpečnost a lékařskou péči o poutníky.

Tělo zesnulého bylo přivezeno do baziliky v 7:15, kde se následně uskutečnil krátký obřad, jemuž předsedal arcikněz svatopetrského chrámu, kardinál Mauro Gambetti. Na Svatopetrském náměstí mezitím již začaly technické přípravy na čtvrteční pohřební mši, které bude předsedat papež František a po jejímž skončení bude Benedikt XVI. pohřben v prostoru pod svatopetrskou bazilikou. Zádušní mše začne v 9:30 a živě ji bude přenášet také TV Noe.

V neděli bylo tělo uloženo v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách, kde emeritní papež žil téměř deset let a kde v sobotu zemřel. S mužem, který byl hlavou katolické církve a hlavou státu Vatikán v letech 2005-2013, se tam rozloučila řada vatikánských zaměstnanců.

Zdroj: Kathpress, ČTK

(www.zpravy.cirkev.cz)