Protože už bylo vítání (v Litoměřicích), tak musí být také loučení (v Praze). Biskup Stanislav Přibyl se rozloučil se svými kolegy a spolupracovníky z České biskupské konference, Katolického týdeníku a Karmelitánského nakladatelství. V srpnu pozici generálního sekretáře převezme P. Roman Czudek.

Během setkání ve Vatikánu s dobrovolníky z Kruhu sv. Petra to potvrdil papež František, když uvedl: „Vzpomínám si na blahoslaveného Piera Giorgia Frassatiho, který bude brzy svatořečený, jak navštěvoval chudé v Turíně a pomáhal jim.“

Frassati vstoupil v 19 letech do Společnosti svatého Vincenta z Pauly a v 21 letech k Třetímu řádu svatého Dominika. Svůj život zasvětil pomoci chudým ve svém rodném městě Turíně a také podpoře církevního učení. Navzdory svému zámožnému původu, jak uvedl Svatý otec, se neztratil v “dobrém životě“, protože v něm byla síla Ducha Svatého.

Papež František během setkání vysvětlil, že Frassatiho odkaz nám vštěpuje, jak důležité je předávat víru, a že starší generace přinášejí „mnoho prožité víry“, zatímco mladí lidé přispívají „energií, tvořivostí a elánem“.

Kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro svatořečení, naznačil, že ke kanonizaci by mohlo dojít během Jubilejního roku 2025. Na nedávném shromáždění označil Frassatiho za „zcela ponořeného do Božího tajemství“ a ocenil jeho oddanost charitě a sociálnímu učení církve.

Frassati zemřel ve svých 24 letech v roce 1925. V roce 1990 byl blahořečen sv. Janem Pavlem II.

Zdroj: uCatholic

(www.cirkev.cz)

Papež František napsal dopis, který není určen pouze katolíkům, ale každému člověku na této planetě. O Laudato Si‘, jednom z nejrevolučnějších papežských prohlášení v historii vzniknul mimořádně poutavý film, který má název Dopis: Laudato Si´ a nově je možno ho zhlédnout s českým dabingem.

Dokument vypráví příběh o papežově výzvě k péči o naši planetu. V roce 2015 napsal papež František encykliku Laudato Si‘, otevřený dopis určený všem lidem na světě, ve kterém se zabývá kritickými dopady lidské činnosti na Zemi a její obyvatele. Tento text je jedním z nejambicióznějších a nejrevolučnějších papežských prohlášení v historii, protože je určen nejen katolíkům, ale všem lidem a popisuje nejzávažnější ekologické a sociální problémy, kterým čelíme.

V Laudato Si‘ papež František specificky vyzývá k naslouchání čtyřem ‚hlasům‘: hlasu chudých, domorodých obyvatel, mladých lidí a přírody. Jsou to hlasy, které jsou v dnešním světě často přehlíženy. V dokumentu sledujeme, jak dopisy z Vatikánu putují do různých koutů světa – do Senegalu, Brazílie, Indie a na Havaj. Tyto dopisy zvou pět pozoruhodných osobností k bezprecedentnímu dialogu s papežem. Tento dialog má za cíl povzbudit nás všechny k tomu, abychom se stali ochránci planety, kterou nazýváme domovem.

Nenechte si ujít tento důležitý film, který otevírá oči a srdce, ať už patříte k jakékoli víře. Je to naléhavé a dojemné poselství, které nám připomíná naši společnou odpovědnost za budoucnost naší planety.

Film Dopis: Laudato Si´ můžete zhlédnout na křesťanské streamovací platformě Filmana

(www.cirkev.cz)

Papež František požádal děti, které se sešly na Olympijském stadionu Římě v rámci prvního Světového dne dětí, aby se modlily za své vrstevníky, kteří trpí válkou a nespravedlností. Povzbudil je také, aby i nadále snily o lepší budoucnosti.

Přibližně 50 tisíc dětí pocházejících z celého světa se v sobotu odpoledne sešlo na římském olympijském stadionu, aby se v rámci historicky prvního Světového dne dětí setkaly s papežem Františkem. Hlavním tématem akce byl mír.

Papež svůj projev zahájil poznámkou, že v dětech „všechno mluví o životě a budoucnosti“ a zopakoval, že církev je jako matka, která přijímá a doprovází s něhou a nadějí. Vysvětlil, že ke svolání Světového dne dětí ho inspirovalo setkání s dětmi, které se konalo loni v listopadu ve Vatikánu. „Uvědomil jsem si, že náš rozhovor musí pokračovat a rozšířit se na více dětí a mladých,“ dodal Svatý otec.

Dále se společně s dětmi ptal na řadu otázek, přičemž vycházel z válek, které zuří v některých částech světa. „Jste smutní z válek? Je válka hezká věc? Je mír krásný?,“ dotazoval se Svatý otec a vyzval mladé posluchače k modlitbě za děti, které trpí válkami, nemohou chodit do školy, mají hlad nebo jsou zanedbávané. 

Po úvodním projevu papež František pokračoval v dialogu s dětmi, při kterém mu děti zastupující pět kontinentů položily několik otázek: „Jsou děti, které nemohou uspokojit své základní potřeby. Všichni bychom si měli být rovni, ale není tomu tak,“ přiznal papež František. „Děje se to kvůli sobectví, kvůli nespravedlnosti… Pracujme všichni na tom, aby na světě nebylo tolik nespravedlnosti,“ uvedl papež v odpovědi na jednu z otázek, jak pomoci trpícím dětem. Papež František poté všechny požádal, aby v tiché modlitbě pamatovali na děti, které nemají co jíst. 

Na závěr Svatý otec povzbudil děti, aby šly kupředu s odvahou a radostí a vyzval je, aby se s ním společně pomodlily Zdrávas Maria. 

Děti se s papežem setkají ještě jednou v neděli na Svatopetrském náměstí, kde bude předsedat mši svaté k na slavnost Nejsvětější Trojice. 

(www.cirkev.cz)

Osobnost kardinála Josefa Berana připomnělo mezinárodní kolokvium v Papežské koleji Nepomucenum, kde 17. května 1969 zemřel. “Průzračná osobnost, muž jasných voleb a odvahy,” řekl o něm Johan Ickx, ředitel Historického archivu vatikánského státního sekretariátu.

Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran prošel nacistickými koncentračními tábory v Terezíně a Dachau. Po komunistickém převratu strávil 14 let v internaci pod trvalým dohledem tajné policie. Od roku 1965 žil ve vynuceném exilu v Římě, který přijal z poslušnosti, jako oběť pro dobro své arcidiecéze, s nadějí, že vatikánská diplomacie se s režimem domluví na přijatelném administrátorovi, který vystřídá kolaborujícího generálního vikáře. Poslední čtyři roky života pak působil v Papežské koleji v Nepomucenu. Když 17. května 1969 kardinál Beran umíral, papež Pavel VI. se vydal k jeho lůžku. Dorazil do Nepomucena právě ve chvíli, kdy odešel na věčnost. „I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo,“ řekl tehdy papež. Označil Berana za „pilíř víry“ a velkou osobnost své doby.

Mezinárodní kolokvium, které proběhlo ve středu 15. května pod záštitou českého velvyslance při Svatém stolci Václava Kolaji a rektora Papežské koleje Nepomucenum P. Romana Czudka, se zúčastnil prefekt Dikasteria pro svatořečení kardinál Marcello Semeraro a moderoval ho profesor P. Marek Inglot SJ, předseda Papežského výboru historických věd. Pozvání přijal také někdejší Beranův sekretář a posléze dlouholetý profesor Lateránské univerzity P. Karel Skalický, který 20. května oslaví 90. narozeniny, a ředitel Historického archivu sekce pro vztahy se státy vatikánského státního sekretariátu Johan Ickx. Beranovo rodné Plzeňsko reprezentoval biskup Tomáš Holub a hejtman plzeňského kraje Rudolf Špoták.

Pohled na Beranovu postavu z různých historických perspektiv a pozic oživilo zjištění, že v osobě prof. Skalického a kardinála Semerara usedli vedle sebe učitel a student téže univerzity. Osobní nota zaznívala i v příspěvku dnešního prefekta pro svatořečení, když vzpomínal na své první setkání s Beranem ve svém rodném apulijském městečku.

Okamžiky předcházející Beranovu odchodu na věčnost vylíčil s nezaměnitelnou opravdovostí osobní účasti profesor Skalický. Od oznámení fatální diagnózy, přes (do kněžského srdce hluboce vepsaná) slova proměňování při mši, kterou Josef Beran sloužil ještě pár hodin před smrtí, po papežovo sklonění a polibek právě zemřelého. Plným pevným hlasem odrecitoval na závěr svůj deníkový záznam z onoho 17. května před 55 lety: “Dokonáno jest, Jediný, Svatý a Pravdivý, jenž drží Davidův klíč, ti řekl: Znám tvé zkoušky a tvou chudobu. Ale vždyť jsi bohatý! Pojď, Požehnaný Otce mého. A uchopiv tě svou rukou, jako ty jsi ho uchopil svou rukou nedlouho předtím, vydávaje o tom bílém chlebě svědectví, že to je Beránek Boží, postavil tě po své pravici a navěky utvrdil, Boží Berane.”

Jiná byla přirozeně perspektiva původem belgického historika, Johana Ickxe, odborníka na období pontifikátu Pia XII., ale také na otázky spojené s vatikánskou Ostpolitik. Z Beranova životopisu vyzdvihl momenty, které zpravidla zůstávají v pozadí: Předně jeho velké intelektuální kvality a zároveň realistickou pokoru, s níž se vzdal svého snu o studiu medicíny kvůli materiálním podmínkám své rodiny. S odkazem na monografii Stanislavy Vodičkové – kterou četl ve francouzském překladu a všem vřele doporučil – pak upozornil na jeho vstup k dominikánským terciářům, kde si zvolil jméno Tomáše Akvinského, což “není pro každého”. A nakonec zařadil Berana po bok dalších tří velkých církevních disidentů minulého století: kardinálů Wyszyńského, Mindszentyho a Stepinaće, jejichž spisy v archivu státního sekretariátu svým rozsahem “okamžitě uhodí do očí”. (Připojil rovněž postřeh, že až budou otevřeny archivy pontifikátu Jana XXIII. dokumentující jeho Ostpolitik, tato dokumentace se ještě zmnohonásobí.) “Beranova osobnost je velmi krásná. V rámci jmenované čtveřice má zcela vlastní cestu, průzračnou, vyznačenou jasnými rozhodnutími, odvážnou,” řekl dr. Ickx. Připomněl, že Beran ve své pevnosti nejprve přistoupil na internaci, čtrnáct let byl ve dne v noci sledován, a přesto nakonec dokázal přitakat rozhodnutí vatikánské diplomacie. Dr. Ickx upozornil, že to vůbec nebylo snadné: přistoupit na Casaroliho linii, totiž linii kompromisu, pro muže jako Beran nemohlo být snadné najít pokoj ve svědomí.

Na závěr Johan Ickx zrekapituloval současný stav beatifikačního procesu kardinála Berana: v březnu 2019 začala římská fáze procesu, v listopadu 2021 byl jmenován nový postulátor, v prosinci 2023 proběhlo zasedání historické komise a chybí tedy teologická komise a komise kardinálů. Čeká se rovněž na potvrzení zázraku na přímluvu tohoto Božího služebníka.

(www.cirkev.cz)