A také u nás ve Velké Černoci se koná Svatováclavská poutní mše svatá v kostele svatého Václava dnes odpoledne. Srdečně zveme.

Srdečně jsme zváni na tradiční Staroboleslavskou pouť s bohatým duchovním i kulturním programem. V letošním roce také do nově opravené baziliky svatého Václava, místa posledních pozemských okamžiků svatého Václava.

Fotogalerie: Národní pouť ke sv. Ludmile

Foto: Roman Albrecht, Člověk a víra

Kardinál Schönborn: Svatá Ludmila měla vliv na celé naše dějiny

V bule, kterou papež František jmenoval právě kardinála Christopha Schönborna papežským legátem pro Národní svatoludmilskou pouť, a na kterou se kardinál několikrát během svých promluv odvolával, Svatý otec píše:
„Tohoto dne budeš tedy naším jménem předsedat liturgii a předáš všem náš upřímný pozdrav. S vděčností svěříš v modlitbě milostivému Bohu všechny živé i zemřelé křesťany tohoto národa. Shromážděné pak pozveš k prosbám o mír pro svět a rodiny, k pokojnému svědectví o křesťanské víře, naději a lásce a zvláště k zachování věrnosti Božím přikázáním i starobylé tradici křesťanské zbožnosti.
Rozjímáme-li o svaté Ludmile, která je skutečně příkladem rozvážné babičky, jelikož vnuka Václava naučila zachovávat přikázání Páně, pak u příležitosti, kterou nám dává také nedávné slavení prvního Světového dne prarodičů a seniorů, povzbuzujeme všechny, aby si velmi vážili těch, kdo „jsou chlebem, který živí náš život.“

V úvodu slavnostní mše svaté kardinál Schönborn všechny přivítal a zmínil, že je velmi rád, „že může být mimořádným papežským vyslancem ve svém rodišti, i když tu prožil pouhých 9 prvních měsíců svého života, a sice v místě, které se nachází nedaleko od rodiště sv. Ludmily.“

Ve svém kázání pak připomněl, že se sv. Václav stal takovým světcem, vzorem křesťanského vládce, právě díky své babičce svaté Ludmile. Byla to právě svatá Ludmila, která měla vliv na celé naše dějiny. A jak papež František v bule adresované kardinálu Schönbornovi uvedl, právě sv. Ludmila učila svého vnuka dodržovat přikázání. Kardinál Schönborn upozornil, že to byly babičky, které zůstaly vždy odvážné a věrné víře a věděly, jak vštípit víru svým vnoučatům, na ně žádná totalita nemohla. Podobně je tomu i v sekularizované společnosti, kde právě prarodiče, a babičky zejména, jsou nositelkami víry. 
Sv. Ludmila společně se svým manželem knížetem Bořivojem stáli na počátku christianizace naší vlasti. Kardinál Schönborn vyzdvihl jeden aspekt christianizace Evropy, který má pro naší vlast velký význam. Naše vlast nezůstala pod vlivem východobyzantské plíce (přirovnání, které používal sv. Jan Pavel II.), ale dějiny naší země utvářel křesťanský západ se všemi klady i zápory, což vedlo i k tomu, že se mnozí od víry odvrátili.
A co, podle kardinála Schönborna, znamená christianizace naší vlasti dnes? Co je naše poslání? „Když se zamyslíme nad slovy sv. apoštola Pavla z druhého čtení: „Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony, buď svědkem jako Ježíš Kristus, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví…stejně jako mnozí z našich rodičů a prarodičů vydávali svědectví o Kristu a církvi před komunistickými pronásledovateli.“ 

Kardinál také citoval slova papeže Benedikta XVI., která pronesl v roce 2009 při návštěvě České republiky, a která pokládá za prorocká. „Papež Benedikt tehdy položil sobě i nám otázku, co znamená být křesťanem v zemi, kde velkou část tvoří lidé bez náboženského vyznání, tzv. něcisté a křesťané jsou menšinou? Znamená to uzavřít se a vytvořit si malý křesťanský svět? Papež Benedikt říká, jak velmi se ho dotkla srdečnost a radost, která mu byla všude prokazována. Ale říká, že když mluvíme o nové evangelizaci, mnoho lidí se zhrozí, zalekne. Nechtějí se stát objektem misie, vydat v šanc na pospas svobodu jejich myšlení a chtění. Otázka po Bohu zůstává i pro ně přítomná, i když nemohou uvěřit konkrétnímu způsobu, jakým se k nám obrací…“

Na závěr své promluvy připomněl slova Tertuliána, že se „krev mučedníků stane semenem nových křesťanů.“ Totéž objasňuje také podobenství o rozsévačovi. I když se zdá, že naše úsilí zasévat a šířit víru bylo marné, sem tam se najde dobrá půda a s ní i dobré výnosy. „Život a smrt svaté Ludmily přinesla hojné ovoce jen v minulosti? Bratři a sestry věříme, že jsou svatí přítomní? Že nebe působí nyní a dnes? Svatí žijí! Nejsou v muzeu a jsou stále činní i dnes. Proč bychom se jinak s důvěrou modlili: Svatá Ludmilo oroduj za nás. Amen.“

V závěru mše svaté byla papežem Františkem jmenována paní Olga Michutová, roz. Šimšová Dámou Papežského rytířského řádu svatého Řehoře Velikého. Paní Michutová je zakladatelskou a předsedkyní sdružení sv. Zdislavy a také členkou Třetího řádu sv. Dominika, kde přijala jméno sestra Zdislava. Celý život se aktivně zapojovala ve farnosti Hutisko-Solanec. V rámci kanonizace sv. Zdislavy požehnal papež sv. Jan Pavel II. provizorní  stanovy sdružení a základní kámen pro kostel sv. Zdislavy na Prostřední Bečvě. Cílem sdružení sv. Zdislavy bylo vybudovat domy rodinného typu a získávat pěstounské rodiny, které by pomáhaly dětem ve vstupu do života. Paní Michutová dosáhla státního schválení stanov sdružení a celých dvacet let sháněla pozemky, finance a vhodné rodiny. Za tu dobu byly vybudovány 4 domy a do projektu se zapojilo celkem 20 náhradních rodin, kterými prošlo 80 osiřelých dětí. Paní Olga Michutová doposud zastává pozici předsedkyně sdružení a věnuje se tomuto dílu milosrdné lásky.

Dále pak Svatý otec jmenoval paní Janu Jochovou Trlicovou Dámou Papežského rytířského řádu sv. Silvestra, papeže. Paní Mgr. Jochová Trlicová je předsedkyní Aliance pro rodinu a publicistka. Od roku 2010 se aktivně zapojila do advokační činnosti ve prospěch ochrany rodičovských práv a podpory domácího vzdělávání. Tak se dostala k tehdejšímu občanskému sdružení Výboru na obranu rodičovských práv, jehož činnost pomohla obnovit a od roku 2015 zastává pozici předsedkyně. Jana Jochová již po dobu více než 10 let hájí práva rodičů vychovávat děti a zájmy rodin, především těch s více dětmi. Od roku 2017 je hlavní tváří kampaně Aliance pro rodinu za ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy. S kampaní byla spojena i petiční iniciativa, která přinesla více než 100 000 podpisů požadujících po zákonodárcích ústavní definici manželství a ústavní ochranu institutu manželství.

Svátek svatého Bartoloměje připadá na 24. srpen, což byl v letošním roce všední den. V kostele sv. Bartoloměje v Nečemicích se v letošním roce poutní mše svatá nekoná kvůli probíhajícím stavebním pracem. Srdečně Vás zveme tuto neděli 29. srpna na poutní mši svatou do kostela sv. Bartoloměje v Holedečku. 🙂

Na Mariánském poutním místě v Liběšicích u Žatce se slaví slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna v 10 hodin dopoledne.

Srdečně Vás zveme i na odpolední poutní mše svaté v kostelích zasvěcených Nanebevzetí Panny Marie. 🙂 

Náš život je jednou dlouhou poutí, častokrát plnou různých bolestí a starostí. Ale na některých místech člověk může najít trochu nebeského klidu pro občerstvení duše a to zvláště tam, kde se nebe potkalo se zemí v odpovědi na bolavé pozemské prosby. Po staletí tak poutníci přicházejí do Liběšic pro posilu, útěchu a pomoc, na místa, kde se Panna Maria zjevila.

Srdečně Vás zveme na každoroční Hlavní pouť v Liběšicích, připomínající události navazující na zjevení Panny Marie v Klučku v roce 1743.

Ve Staré Boleslavi se konala Národní svatováclavská pouť

^{Foto: Roman Albrecht, ČaV}

V úvodu kardinál Dominik Duka připomenul, že původně měl být hlavním celebrantem této bohoslužby kardinál Marc Ouelett, prefekt kongregace pro biskupy, který se z důvodu zpřísněných opatření nemohl spolu s dalšími evropskými biskupy účastnit plenárního zasedání CCEE, které se mělo v těchto dnech konat v Praze, ani této Svatováclavské pouti. 
 
Arcibiskup Graubner na začátku své promluvy, ve které se věnoval myšlenkám z encykliky Laudato Sí, řekl: „Slavíme svatého Václava, věčného knížete České země, který se už na začátku našich dějin nasadil pro křesťanskou evropskou orientaci našeho národa. Ukazoval moudrost čerpanou z Božího slova a dovedl být vládcem otevřeným k budování vztahů.“

Dále se zamýšlel nad slovy papeže Františka z této encykliky, že povinnost věřících ke Stvořiteli a přírodě tvoří součást víry a nelze oddělit ochranu stvoření od pokoje a spravedlnosti. „Krize životního prostředí a krize sociální spolu souvisí. Ano, lidská existence se zakládá na vztahu k Bohu, bližnímu a k zemi.” Ze země má člověk právo brát jen to, co potřebuje ke svému přežití a má povinnost ji chránit pro budoucí generace, protože země patří Hospodinu a člověku je jenom propůjčená a každé soukromé vlastnictví je zatíženo jakousi „sociální hypotékou”. Životní prostředí je jměním celého lidstva a odpovědností všech. „Ekologická krize, o které se tolik mluví, má svůj lidský kořen, že člověk chce získat všechno, co je možné, ale ignoruje, že představa nekonečného růstu vychází ze lži, že neexistuje neomezené množství energie a zdrojů,“ dodal olomoucký arcibiskup.
 
Dnes je nutná odvážná kulturní revoluce, která nás sice zpomalí, ale umožní udržitelný rozvoj a vrátí k velkým cílům. „Kulturní revoluce ovšem začíná obnovou člověka. Neuzdravíme svůj vztah k přírodě bez uzdravení vztahu k lidem a k Bohu. Křesťanská revoluce se musí především zbavit přehnané soustředěnosti, sebestřednosti člověka a musí sesadit své vlastní já z místa Boha.“

Podle arcibiskupa Graubnera je v popředí člověka jen jeho vlastní zájem a vše ostatní je pro něj relativní. „Tato relativistická kultura je však patologií, která vede k tomu, že člověk využívá druhého. Je to stejná logika, která vede třeba ke zneužívání dětí, opouštění starých lidí…je to logika, která z nezřízené touhy konzumovat vyrábí stále více odpadu.“
 
„Lidská ekologie zahrnuje i vztah člověka k mravnímu zákonu. Člověk má přirozenost, kterou musí respektovat, a kterou nemůže libovolně manipulovat…Úcta k vlastnímu tělu v jeho ženskosti či mužskosti, je nezbytná k tomu, abychom byli schopni rozpoznat sami sebe a není zdravé smazávat pohlavní různost.“
 
Je tedy nezbytné, aby došlo především k osobní proměně. „Jenom na základě kultivace solidních ctností je možné darovat sebe a nasadit se třeba pro životní prostředí. Ekologická konverze se ale rodí z přesvědčení naší víry. Není možné se zasazovat o velké věci jen na základě pouček bez mystiky, která by je oživovala. Střežit Boží dílo je podstatnou součástí ctnostného života.“
 
Na závěr arcibiskup Graubner dodal, že myšlenky papeže Františka jsou hutné a těžké, ale „věřím, že nám v této náročné době pomohou postavit se zodpovědně k zemi svatého Václava, kterého dnes oslavujeme. A děkuji všem, kteří se zapojí do křesťanské revoluce vyhlášené papežem Františkem. Věřím, že svatý Václav z nás pak bude mít radost a že se za svůj národ nepřestane v nebi přimlouvat.“
 
Na konci bohoslužby kardinál Dominik Duka poděkoval všem, kdo se zasloužili o přípravu mše svaté a především poutníkům, kteří do Staré Boleslavi dorazili. „Chtěl bych říci, že vaše přítomnost, je ona veliká solidarita s těmi, kteří onemocněli, kteří trpí. Jistým způsobem jsme se zde solidarizovali s lékaři, zdravotními sestrami, policií, armádou, která zasahuje.“  Kardinál Duka také vyzval přítomné velvyslance, aby se obrátili na své vlády a zasadili se za mír na Náhorním Karabachu.

_{Fotografie v galerii: Roman Albrecht, Člověk a Víra}

Autor článku:
Monika Klimentová

(www.cirkev.cz)

Každoroční poutní mší svatou ve Velké Černoci slavíme v naší farnosti národního patrona svatého Václava. 🙂