I pro 4. neděli postní pro vás máme texty, které se můžete modlit doma v rodině.
Publikováno: 21. 3. 2020 10:30
Stav nouze sice stále trvá a neumožňuje nám slavit Eucharistii ve společenství farnosti, přesto můžeme vstoupit do společenství s Pánem a s jeho tajemstvím spásy i o další postní neděli. Předkládáme návrh, jak prožít rodinnou bohoslužbu ve společenství s celou církví. Každá rodina si jej může přizpůsobit vlastním možnostem.
19. březen je slavnost svatého Josefa. Je to veliký pomocník a ochránce rodin a celých zemí. Ne nadarmo byl vzýván jako přímluvce i v době velkých nebezpečí v minulosti. Bez ohledu na naše vnitřní rozpoložení jej můžeme prosit, aby se za nás dnes přimlouval. Každá doba je něčím těžká, ale důležité je vědět, že nikdo z nás není sám, protože jej někdo neviditelný doprovází. 🙂
O poslání a výjimečnosti Ježíšova pěstouna (2007). Připravili J. Šafr a A. Hynková
Papež František: Prosit o odpuštění znamená odpouštět
„Odpouštět není snadné, protože naše sobecké srdce se neustále přimyká k nenávisti,“ kázal v úterý papež František při bohoslužbě, přenášené v pravidelném streamingu z kaple Domu sv. Marty. „Nenosme s sebou zbytečný kříž zášti a nevraživosti,“ vyzval Petrův nástupce. Zvláštností dnešní bohoslužby byl krátký výstav Nejsvětější svátosti bezprostředně po mši, adorace a svátostné požehnání.
Publikováno: 18. 3. 2020 12:00
Ať je Pán nablízku našim seniorům. Na tento úmysl sloužit v úterý papež František mši svatou, která byla přenášena v pravidelném streamingu z kaple Domu sv. Marty.
Staří lidé jsou během období pandemie koronaviru tou nejrizikovější skupinou, která zároveň nejhůře snáší izolaci od svých blízkých. Svatý otec proto v úvodu Eucharistie vyzval k osobní modlitbě za ně:„Chtěl bych se dnes modlit za staré lidi, kteří v této chvíli obzvláště trpí velkou samotou a často velkým strachem. Modleme se k Pánu, aby byl nablízku našim prarodičům a všem starším a posiloval je. Dali nám moudrost, život a dějiny. Také my jsme jim nablízku modlitbou.“
Úterní liturgické čtení spojovalo témata odpuštění a milosrdenství. V úryvku z Knihy proroka Daniela (3,25.34-43) zaznívá modlitba Azariáše, kterého spolu s jeho dvěma společníky král Nabuchadnezar uvrhl do ohně za to, že se neklaněli královým bůžkům. Azariáš vyprošuje od Boha milosrdenství a odpuštění pro celý národ trpící pod nadvládou pohanů „Nebudou zahanbení ti, kteří doufají v tebe. A nyní tě chceme následovat celým srdcem a s bázní hledáme tvoji tvář. Nezahanbi nás, ale jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.“
Hlavním tématem kázání svatého otce bylo odpuštění, které je nutné vždy a ze srdce. Papež komentoval Ježíšovo podobenství z Matoušova evangelia (18,21-35) o služebníkovi, kterému pán na jeho úpěnlivou prosbu odpustil dluh deseti tisíc hřiven, ale který pak nebyl s to prominout svému dlužníkovi nesrovnatelně menší částku sta denárů.
Odpouštět není lehké, uznal papež a připomenul, že existují lidé, kteří „žijí z odsuzování ostatních“. To, co však od nás žádá Bůh je, „abychom byli velkorysí“ a „odpouštěli, a to ze srdce“, zdůraznil Petrův nástupce. „Odpouštět se má vždycky. A není to snadné, protože naše sobecké srdce se neustále přimyká k nenávisti, pomstě a zahořklosti. Všichni jsme někdy viděli rodiny zničené záští, která se předává z generace na generaci. Bratry, kteří se nad rakví jednoho z rodičů ani nepozdraví, protože jsou zatrpklí z minulosti. Zdá se, že je snadnější přimknout se k nenávisti než k lásce. A nenávist je pokladem ďábla, který hnízdí v našich zahořklostech a v našich nevraživostech, které podněcuje k růstu a udržuje, aby všechno pustošil a ničil. A častokrát kvůli maličkostem. A deptá rovněž Boha, který nepřišel odsoudit, nýbrž odpustit. Boha, jenž je s to vystrojit slavnost hříšníkovi, který se přibližuje, a zapomenout všechno.
Když Bůh odpouští, zapomíná všechno zlo, které jsme spáchali. Kdosi řekl, že je to Boží slabost. Nepamatuje si a dovede v těchto případech zapomínat. Bůh zapomíná na ošklivosti mnoha hříšníků, na naše hříchy. Zapomíná a jde dál. Žádá nás jenom: Jednej stejně. Nauč se odpouštět. Nenos s sebou už tento zbytečný kříž nenávisti, zášti a [neříkej:] „to mi zaplatíš!“. Taková slova nejsou křesťanská, ani lidská. Ježíšova velkodušnost nás učí, že pro vstup do nebe musíme odpustit. Ba dokonce říká: „Chodíš na mši?“ – Ano. – „Pokud však jdeš na mši a víš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nejprve se s ním usmiř. Nechoď za mnou s láskou ke Mně v jedné ruce a s nenávistí k bratrovi v druhé.“ Láska vyžaduje důslednost, odpuštění, a to odpuštění srdcem.“
Po svatém přijímání nechal papež František na oltáři vystavenou Svátost oltářní k adoraci. Na závěr Svatý Otec udělil eucharistické požehnání všem, kteří fyzicky nemohou přistoupit k svátosti.
Liturgie.cz pro vás připravila video o duchovním svatém přijímání. Jak prožívat liturgii v čase bez liturgie? Jak duchovní přijímání vykonat? A jedná se o tom samé, jako když přijímáme eucharistii při mši svaté?
Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“
Publikováno: 14. 3. 2020 10:45
Slavíme-li eucharistii, přijímáme-li tělo a krev Páně, nepřijímáme něco, nýbrž Někoho – přichází k nám sám Pán, Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. On je živý.
Vzkříšený Pán přicházel k apoštolům skrytým za zavřenými dveřmi, jak nás o tom ujišťují velikonoční evangelia. On zná způsoby, jak se s námi setkat přes naši fyzickou nemožnost. On zná cesty, kudy za námi přijít navzdory všem zamčeným dveřím.
Zmrtvýchvstalý Kristus není omezen jen na své svátosti, jen na způsoby chleba a vína. Vždyť on je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá, jak to slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
V tradici církve najdeme takzvané „duchovní přijímání“, inspirované vírou a milující touhou po uskutečnění a trvalém růstu trvalé jednoty s Kristem v jeho Duchu. Podle učení církve je toto „duchovní přijímání“ skutečným osobním setkáním s Ježíšem, neboť působí milost, kterou svátost eucharistie dává, bez vlastního – fyzického – přijímání této svátosti.
Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“
Jako alternativu k „duchovnímu přijímání“ lze využít i tyto modlitby:
Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil. (Kancionál 042)
Nebo:
Pane Ježíši Kriste, věříme, že jsi v Nejsvětější svátosti přítomen a vyznáváme, že jsi náš Pán a Bůh; rozmnož v nás světlo této víry a zapal naše srdce ohněm své lásky, abychom se skrze tebe klaněli Otci v Duchu a v pravdě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Zdroj: Biskupství brněnské, zpracoval R.D. Mgr. Zdeněk Drštka
Vatikán na dnešek vyhlásil den modlitby a postu za lidi nakažené koronavirem. Oznámil to papežský vikář Angelo De Donatis, který avizoval také sbírku na podporu zdravotnického personálu, který o nakažené pečuje.
V předvánočním čase patří k duchovní přípravě také novéna k milostiplnému Jezulátku, nazývanému Pražské Jezulátko. Malý Ježíš, který je tu pro nás, aby vyslyšel naše stesky a nářky, prosby i děkování.
