Modlitby a tradice

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červen

V červnu – měsíci, kdy si s větší vnímavostí připomínáme jemnocit Božího Srdce pro nás, se více ponořme do tajemství eucharistie.

V síle tohoto odkazu lásky se křesťanské společenství shromažďuje každou neděli a každý den kolem svátosti Kristovy výkupné oběti. Křesťané, přitahováni jeho reálnou přítomností, jej adorují a kontemplují v prostém znamení chleba, jenž se stal Tělem. Pokaždé když slavíme eucharistii, prostřednictvím této svátosti, tolik střízlivé a tolik slavnostní zároveň, zakoušíme Novou smlouvu, která v plnosti uskutečňuje společenství mezi Bohem a námi. A jako ti, kdo mají na této smlouvě účast, navzdory své malosti a ubohosti, spolupracujeme na budování dějin podle plánu, jaký chce Bůh. Proto každá eucharistická slavnost představuje veřejný kult prokazovaný Bohu, ale zároveň odkazuje k životu a ke konkrétním událostem naší existence. Když se sytíme Kristovým Tělem a Krví, připodobňujeme se jemu, přijímáme v sobě jeho lásku, nikoliv však proto, abychom ji žárlivě drželi pro sebe, nýbrž abychom ji sdíleli s ostatními. Toto je eucharistická logika vepsaná do eucharistie. V ní totiž kontemplujeme Ježíše, lámaný a darovaný chléb, krev prolitou pro naši spásu. Je to přítomnost, jež v nás jako oheň spaluje sobecké postoje, očišťuje nás od sklonu dávat pouze tehdy, když jsme sami dostali, a rozněcuje touhu stávat se, ve spojení s Ježíšem, lámaným chlebem a krví prolitou pro bratry.

Eucharistie je tajemstvím přitažlivosti ke Kristu a proměny v něho. A je také školou konkrétní lásky, jež je trpělivá a obětovaná, jako Ježíš na kříži. Učí nás stávat se vstřícnějšími a otevřenějšími pro ty, kdo hledají pochopení, pomoc, povzbuzení, kdo jsou na okraji společnosti a osamělí. Přítomnost živého Ježíše v eucharistii je jako brána, brána otevřená mezi chrámem a ulicí, mezi vírou a dějinami, mezi Božím městem a městem lidským.

(Autor: Pavel Ambros SJ, národní kooridnátor Celosvětové sítě modlitby s papežem)

30. května – svátek svaté Zdislavy

V  českých diecézích a v brněnské diecézi se v liturgii slaví 30. květen jako památka sv. Zdislavy. V moravských diecézích, kromě brněnské (ve které se sv. Zdislava narodila) se tento den slaví jako nezávazná památka. Sv. Zdislava se narodila kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí.
Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1907 a za svatou 21. května 1995 při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci. Na žádost litoměřického biskupa Josefa Koukla byla ještě v roce 1995 prohlášena za hlavní patronku litoměřické diecéze, čímž nahradila dosavadního hlavního patrona sv. Štěpána, kterému je zasvěcena litoměřická katedrála. Hrob sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí je diecézním poutním místem. Od jara roku 2002, z prohlášení civilních autorit, se stala také patronkou Libereckého kraje, do kterého patří i Jablonné v Podještědí.

(Liturgické údaje převzaty z Denní modlitby církve)

www.cirkev.cz

 

Den postu a modlitby za mír

Pátek 23. února vyhlásil papež František dnem postu a modlitby za mír ve světě, zvláště za země dlouhodobě zmítané válečnými konflitky. Je důležité se k těmto úmyslům připojit a nejen v tento den. Tento úmysl také opakuje Matka Boží Panna Maria již mnoho let. Je to tedy velmi důležitý úmysl, který se týká úplně všech lidí. Svět stále balancuje na hraně celosvětového konfliktu a nikdy by neměl zůstat lhostejný s pocitem, že se ho to netýká. Je možné něco udělat pro mír právě teď. Po celou postní dobu můžeme prožívat velmi důležitou stránku postu – především si odepřít to, co máme nejvíce rádi.