Modlitby a tradice

Zamyšlení biskupa Jana k závěru adventní doby

Milí přátelé,
bratři a sestry,

Gaudete, radujte se, protože Pán je blízko! Těmito slovy sv. apoštola Pavla, resp. touto výzvou, se zahajuje liturgie 3. adventní neděle. Mohli bychom ji však chápat i jako povzbuzení pro každého křesťana, pro kohokoliv z nás. Je to výzva stručná, až nenápadná, ale velmi důležitá. Vždyť, upřímně řečeno, kolik je ve světě mezi námi lidmi radosti a současně kolik je na naší planetě lidí opuštěných, u nichž nestojí nikdo poblíž. Sv. Pavel se ve svém listě Filipanům zmiňuje o radosti, která nemá nic společného s bujarou karnevalovou zábavou a veselím, s něčím, co si vždy jen my sami uměle vytváříme s menším či větším úspěchem, a navíc jen na čas, pro pomíjivou chvilku. Sv. Pavel má na mysli radost srdce, vnitřní hluboký stav duše, něco, co má svou příčinu mimo nás, co bychom si nemohli vytvořit, ani vymyslet. Pravá lidská radost se dostavuje jako reakce na přítomnost, nebo blízkou přítomnost něčeho jedinečného, krásného a ušlechtilého nebo někoho, s nímž se setkat, je pro nás nezaslouženým pohlazením. Radost se nemůže vynutit, radost nelze předstírat, na radostné lidi se nedá hrát. Avšak stojí za to, radovat se z nového rána, do kterého se probouzíme, aniž bychom pro střídání noci a dne byli schopni udělat cokoliv. Je oprávněné se radovat z možnosti usínání po skončeném dni s klidným a čistým srdcem. Raduje se člověk, jemuž bylo odpuštěno a opět získal ztracenou důvěru. Radost srdce vás zaplaví při pomyšlení, že nejste na tomto světě bez blízkých milujících bytostí a přátel. Zaradujete se, když si uvědomíte, že Bůh má s vámi svůj plán, že po vás neslídí, ale stojí za vámi, že jste Jím osobně milováni, že je s vámi počítáno, že i kvůli vám na tuto zem přišel Spasitel Ježíš Kristus. Gaudete! Radujte se! Ano, gaudeamus! Radujme se! Kristus přijde i podruhé a je blízko, blíž, než tomu bylo např. včera či před rokem.
49350

(www.dltm.cz)

Naléhavý úmysl papeže Františka na měsíc říjen

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc říjen 2018

Za jednotu církve proti Zlému, působícímu vzdálení od Boha a rozdělení křesťanského společenství.

Měsíc říjen patří růženci a papež František, mající prst na pulsu doby, vyzývá všechny věřící, aby se ho v tomto měsíci modlili každý den. Máme se obracet k Matce Boží a archandělu Michaelovi, aby chránili církev od ďábla, který usiluje o rozdělení Boha a člověka – o rozdělení lidí mezi sebou. Také bolestné poznání rozsahu pohlavního zneužívání, zneužití moci a manipulace se svědomím jak ze strany kněží a zasvěcených osob, tak i laiků k tomu rozštěpení v poslední době přispělo – což využívá dovedně „úhlavního nepřítele lidské přirozenosti“ (Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, 136).

V křesťanské tradici má zlo různá pojmenování: Satan (žalobce, nepřítel), ďábel (pomlouvač, klevetník, ten, kdo rozděluje a zasévá nesváry). Biblická tradice hovoří o svůdci světa, otci veškeré lži, o Luciferovi, který představuje sebe jako anděla světla, vystupuje pod rouškou dobra, vede k podvodu a klamu. Jak jsme tedy viděli, zlo se ukazuje v různých převlecích, a tak ztěžuje a zabraňuje poslání církve – hlásání evangelia. Dokonce usiluje o to, aby evangelium bylo zneváženo a zhanobeno. Necháváme-li se bez boje spoutávat náruživostmi, které nás odvádějí od pravého života – přepychem, marnivostí a pýchou – pak ulehčujeme práci Zlému a snadněji nás uchvacuje. Zlý dokonce dokáže pomalu převrátit také naše zprvu dobré záměry, aby tak člověka postupně zatáhl do svých zpustlých záměrů.

Papež František v listě z 20. srpna 2018 napsal, že „trpí-li jeden, trpí všichni“. Když si skoro až zoufáme nad zraněními církve, prospěje nám, budeme-li se spolu s Marií „více věnovat modlitbě“ (Duchovní cvičení, 319) a usilovat o růst v lásce a  věrnosti církvi. Podobně, když v důsledku individuálních selhání v církvi zakoušíme bezútěšnost, prospěje nám modlitba, která nás učí „čelit různým znepokojením a útokům nepřítele“ (Duchovní cvičení, 320). 

Proto Svatý otec vybízí všechny věřící k intenzivnější – osobní i společné – modlitbě během měsíce října, a to každodenní modlitbou růžence. Víme, že Panna Maria zůstala pod křížem, i když se apoštolové – až na jednoho – rozutekli. Ona nám pomůže, abychom i my pod Ježíšovým křížem setrvali. Proto papež dále žádá, abychom po každé modlitbě růžence připojili také nejstarší mariánskou modlitbu Pod ochranu tvou a modlitbu Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji. Archanděl Michael je knížetem nebeského vojska a ochráncem církve, protože „kdykoli se v něčem zvlášť projevuje podivuhodná moc, uvádí se, že je poslán Michael, jehož jméno je Kdo jako Bůh, aby se poznalo podle skutku i podle jména, že nikdo nemůže vykonat, co může vykonat svou mocí Bůh“. „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zj 12,7–9).

Svatý otec prosí věřící celého světa o modlitbu, aby svatá Matka Boží chránila svým pláštěm církev před útoky Zlého, a zároveň ji vedla k vyznání vin, pochybení a zneužití, spáchaných v přítomnosti i minulosti. Vyznání vin a odpuštění povede k obnovení sil, které vezmou zlu expanzivní sílu.

Modleme se po každém růženci v měsíci říjnu: 
Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše, u Syna nám smilování vypros, Synu svému nás doporuč, k Synu svému nás doprovoď. Amen.

Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.

Příloha ke stažení.

Úmysly Celosvětové sítě modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby) na rok 2018 naleznete zde.

(Zdroj: Apoštolát modlitby, Pavel Ambros SJ)

(www.dltm.cz)

Oslavy 100 let stigmatizace sv. Pia z Pietrelciny

Tato neděle 23. září 2018 je velikým výročím a slavnou oslavou 100 let od stigmatizace sv. Pia z Pietrelciny, otce Pia a také zároveň 50. výročím jeho odchodu do náruče Nebeského Otce. Hlavní slavnosti probíhají v San Giovanni Rotondo v Itálii, v místě trvalé přítomnosti otce Pia, ale také všude po celém světě, kde se nachází mnoho duchovních synů a dcer tohoto velikého světce, našeho současníka a zároveň mimořádného člověka, obdarovaného darem Kristových ran při ukřižování.

Modlitby za vláhu

Text modlitby za vláhu

V obdobích závažného sucha, které se stále častěji opakuje, vyzýváme k modlitbám za vláhu. Na podnět z řad věřících zveřejňujeme text modlitby, kterou je možné užít. V modlitbě je zahrnuta část Sluneční písně sv. Františka v překladu P. Bonaventury Boušeho OFM a část Modlitby za naši Zemi z encykliky Laudato siʼ papeže Františka. Závěr tvoří 12. verš 9. kapitoly knihy Júdit.

Modlitba v době sucha
Motto (Žl 135,5-7)
Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Všechno, co Hospodin chce, to činí
na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.

Text modlitby

Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními,
a především panem bratrem sluncem,
jenž přináší den a nám svítí světlem svým,
jest krásné a září leskem velikým
jsouc, Nejvyšší, tvým obrazem.
Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy,
na nebiʼs je stvořil jasné, vzácné a krásné.
Chválen buď, můj Pane skrze bratra vítr, skrze vzduch a mraky,
skrze nečas i počasí jasné, kterým na živu své tvory udržuješ.
Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu,
která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá.
Chválen buď, můj Pane skrze bratra oheň,
kterým osvěcuješ naše noci,
je krásný, radostný, mohutný a silný.
Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru matku zemi,
která dává život a jež vládne nade všemi
a jež rodí různé plody a trávu a barevné květy.

Náš Pane, chtěli bychom se připojit k této chvále,
kterou vyzpíval svatý František.
Jak tě ale může chválit slunce, když spaluje,
voda, která ztrácí průzračnost a v přívalech přináší zkázu namísto života,
jak tě může chválit oheň změněný v ničivý požár,
a vyprahlá země?
Pohled na ni nás naplňuje sklíčeností.

Vyznáváme, že nejsme dobrými správci tvého stvoření,
když přírodu víc drancujeme, než abychom ji chránili,
a rozséváme znečištění a zkázu namísto krásy.

Odpusť nám a obměkči srdce těch, kdo hledají jen svůj prospěch
na úkor přírody a na úkor chudých.

Prosíme o dar vláhy pro naši zem
a pro nás o sílu tvé lásky,
abychom pečovali o život a krásu.

Zaplav nás pokojem,
abychom žili jako bratři a sestry
a nikomu neškodili.

Dobrý Pane,
Bože našich předků,
Panovníku nebe a země,
Stvořiteli vod,
Králi všeho svého stvoření,
vyslyš naši modlitbu.
Amen.

(www.dltm.cz)
(Text převzatý z webu Arcibiskupství pražského, http://www.apha.cz) 

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červen

V červnu – měsíci, kdy si s větší vnímavostí připomínáme jemnocit Božího Srdce pro nás, se více ponořme do tajemství eucharistie.

V síle tohoto odkazu lásky se křesťanské společenství shromažďuje každou neděli a každý den kolem svátosti Kristovy výkupné oběti. Křesťané, přitahováni jeho reálnou přítomností, jej adorují a kontemplují v prostém znamení chleba, jenž se stal Tělem. Pokaždé když slavíme eucharistii, prostřednictvím této svátosti, tolik střízlivé a tolik slavnostní zároveň, zakoušíme Novou smlouvu, která v plnosti uskutečňuje společenství mezi Bohem a námi. A jako ti, kdo mají na této smlouvě účast, navzdory své malosti a ubohosti, spolupracujeme na budování dějin podle plánu, jaký chce Bůh. Proto každá eucharistická slavnost představuje veřejný kult prokazovaný Bohu, ale zároveň odkazuje k životu a ke konkrétním událostem naší existence. Když se sytíme Kristovým Tělem a Krví, připodobňujeme se jemu, přijímáme v sobě jeho lásku, nikoliv však proto, abychom ji žárlivě drželi pro sebe, nýbrž abychom ji sdíleli s ostatními. Toto je eucharistická logika vepsaná do eucharistie. V ní totiž kontemplujeme Ježíše, lámaný a darovaný chléb, krev prolitou pro naši spásu. Je to přítomnost, jež v nás jako oheň spaluje sobecké postoje, očišťuje nás od sklonu dávat pouze tehdy, když jsme sami dostali, a rozněcuje touhu stávat se, ve spojení s Ježíšem, lámaným chlebem a krví prolitou pro bratry.

Eucharistie je tajemstvím přitažlivosti ke Kristu a proměny v něho. A je také školou konkrétní lásky, jež je trpělivá a obětovaná, jako Ježíš na kříži. Učí nás stávat se vstřícnějšími a otevřenějšími pro ty, kdo hledají pochopení, pomoc, povzbuzení, kdo jsou na okraji společnosti a osamělí. Přítomnost živého Ježíše v eucharistii je jako brána, brána otevřená mezi chrámem a ulicí, mezi vírou a dějinami, mezi Božím městem a městem lidským.

(Autor: Pavel Ambros SJ, národní kooridnátor Celosvětové sítě modlitby s papežem)