Svátek Panny Marie Andělské a Porciunkule. Jak získat plnomocné odpustky?

Pod nezvyklým názvem Porciunkule se skrývá svátek Panny Marie Andělské slavený podle staré františkánské tradice 2. srpna. Se slavením svátku je spojena možnost získat plnomocné odpustky.

Svátek Porciunkule připadající na 2. srpna připomíná zasvěcení farního kostela v Assisi, zvaného Portiuncule neboli „malý díl“.

Porciunkule  byla postavena ke cti Panny Marie Andělské ve čtvrtém století a v době svatého Františka už chátrala. Kostel, který se tehdy nacházel kousek od Assisi, se stal „mateřským domem“ františkánských řádů.

„Ačkoli si František uvědomoval, že nebeské království se nachází v každém příbytku na zemi … přesto poznal, že kostel Panny Marie v Porciunkule je naplněn hojnější milostí a častěji jej navštěvují nebeští duchové,“ uvádí se v „Životě svatého Františka“, který napsal mnich Tomáš z Celana. „Proto říkával svým bratřím: ‚Dbejte na to, synové moji, abyste nikdy neopouštěli toto místo. Budete-li vyhnáni jedněmi dveřmi, vraťte se druhými, neboť toto je skutečně svaté místo a Boží příbytek.“

Porciunkule, poměrně malá kaple, se nyní nachází uvnitř velké baziliky, která kolem ní byla postavena, aby ji uzavírala a chránila.

Odpustky a jejich tradice

K udělení odpustků Porciunkule došlo v roce 1216, kdy se svatý František vydal s bratrem Maseem do Perugie za papežem Honoriem III. Noc předtím se mu v kapli Panny Marie Andělské v Assisi zjevil sám Kristus a Panna Maria obklopená anděly. Při tomto zjevení světec požádal Pána, aby udělil odpustky všem, kdo navštíví kostel zasvěcený Panně Marii pod názvem Marie Andělská. Pán souhlasil a přikázal mu, aby se vydal do Perugie a získal od papeže vytouženou milost. Svatý otec milost udělil.

Ještě v roce 1216 udělil papež Honorius III. na žádost sv. Františka možnost získat plnomocné odpustky za navštívení této kaple. Pozdější papežové odpustky rozšířili na všechny františkánské baziliky, katedrály a farní kostely. Papež Pavel VI. toto privilegium poupravil papežskou konstitucí Indulgentiarium Doctrina tak, že plnomocné odpustky získá každý, kdo 2. srpna navštíví jakýkoli farní kostel a splní obvyklé podmínky. 

Odpustek je odpuštění trestu za již odpuštěné hříchy a může být plnomocný nebo částečný. Plnomocný odpustek vyžaduje, aby byl člověk ve stavu milosti do vykonání skutků a měl úplný odstup od hříchu. Osoba se také musí svátostně vyzpovídat ze svých hříchů a přijmout svaté přijímání přibližně 20 dní před nebo po odpustkovém úkonu.

Zdroj: Catholic News Agency, ofm.cz 

(www.cirkev.cz)

Svatí Marta, Maria a Lazar, Ježíšovi blízcí přátelé

29. července si katolická církev připomíná památku Marty, její sestry Marie a jejího bratra Lazara, Ježíšových přátel a učedníků. Podle Písma se Pán nejméně třikrát zdržoval v jejich domě v Betánii, městečku vzdáleném několik kilometrů od Jeruzaléma.

Ještě před několika lety byl 29. červenec určen pouze pro oslavu svaté Marty. Od roku 2021 však bylo rozhodnuto, že se v tento den budou připomínat také svatá Marie a Lazar. „Papež František přijal návrh tohoto dikasteria a nařídil, aby 29. červenec byl zařazen do Všeobecného římského kalendáře jako památka svatých Marty, Marie a Lazara,“ uvedl kardinál Robert Sarah, v té době prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.

Svatá Marta je patronkou domova, penzionů, kuchařek, hospodyň, pokojských, hotelových správců a pradlen. Naproti tomu Marie – někdy ztotožňovaná s Máří Magdalénou nebo se ženou, která Mistrovi utřela nohy vonným olejem – je patronkou těch, kteří žijí zasvěceným životem v kontemplaci nebo modlitbě, a také prodejců parfémů. Svatý Lazar z Betánie je patronem umírajících a potřebných.

Ježíš projevoval svému příteli Lazarovi velkou náklonnost. Důkazem toho je, jak říká římské martyrologium: „Byl to Lazar, bratr Marty, nad kterým Pán plakal, když uslyšel, že zemřel, a kterého vzkřísil z mrtvých“ (Jan 11). Podle evangelia Lazar vážně onemocněl a jeho sestry poslaly lidi, aby Ježíše – který nebyl v Betánii – zpravili o tom, že jeho přítel umírá. Ježíš, zaneprázdněný svým posláním, na výzvu okamžitě nereagoval a Lazar zemřel.

Věřící se obracejí na svatou Martu s prosbou o pomoc v nouzi a těžkostech proto, že svou vírou pohnula Ježíše: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ A tak se stalo. S naprostou důvěrou pak prosila Mistra, aby ho oživil: „Vím, že o cokoli budeš Boha prosit, Bůh ti dá“ (viz: Jan 11,22). Ježíš jí odpovídá: „Tvůj bratr vstane z mrtvých“ (Jan 11, 23).

Právě Martě řekl Pán, když pobýval v jejím domě: „Marto, Marto, ty se trápíš a staráš o mnoho věcí, a přitom je potřeba jen málo, nebo spíše jen jedna věc. Marie si vybrala to dobré, co jí nebude odňato“ (Lk 10,41-42). Marta, jejíž touha sloužit byla upřímná, se nechala Ježíšem poučit. Ukázal jí konečný smysl všeho, co děláme pro druhé: milovat Boha. Proto stejně jako ona je příkladem pro všechny, kdo chtějí plnit své povinnosti s pílí a zodpovědností, je i její sestra Marie vzorem modlitby a naslouchání či rozjímání o Slově. Pokud je práce vykonávána bez lásky, nemá smysl; stejně jako pokud není středem Bůh, může i to nejušlechtilejší způsobit, že člověk ztratí ze zřetele to podstatné (srov. 1 Kor 13).

V roce 1894 byla v Antigonishi v Novém Skotsku (Kanada) založena kongregace sester sv. Marty, řeholní instituce inspirovaná postavou světice z Betánie. Na počest Ježíšovy učednice je pojmenován Dům svaté Marty neboli Rezidence svaté Marty nacházející se ve Vatikánu v sousedství baziliky svatého Petra. Jedná se o budovu postavenou v roce 1996 za vlády papeže svatého Jana Pavla II. Svatý otec ji určil jako rezidenci kardinálů zasedajících během konkláve.

Zdroj: Aciprensa

(www.cirkev.cz)

Sv. Marie Magdaléna, první svědkyně Ježíšova zmrtvýchvstání.

22. července slaví katolická církev svátek svaté Marie Magdalény (lidově také Máří Magdalény), blízké učednice Páně. Pocházela z Magdaly, města na západním břehu Genezaretského jezera (Galilejského jezera), a proto dostala přízvisko „Magdaléna“.

Marie Magdaléna se řídila učením Ježíše Krista, který si ji ještě před apoštoly vybral za svědkyni svého vzkříšení. Byla pověřena vydat svědectví o Mistrově definitivním vítězství nad smrtí. Toto zvláštní povolání jejího učednictví činí Marii Magdalénu vzorem pro všechny, kdo jsou povoláni k evangelizaci. Ztělesňuje postavu té, která hlásá radostnou velikonoční zvěst: v Kristu je pro všechny nový život.

Papež Benedikt XVI. v roce 2006 shrnul význam osobností sv. Máří Magdalény pro křesťanský život: „Příběh Marie Magdalské všem připomíná základní pravdu: Kristův učedník je ten, kdo měl ze zkušenosti lidské slabosti pokoru požádat ho o pomoc, nechal se jím uzdravit a následoval ho zblízka, čímž se stal svědkem síly jeho milosrdné lásky, která je silnější než hřích a smrt.“

Evangelium je plné zmínek o Marii Magdaléně: jako o odpouštějící hříšnici (Lk 7,37-50); jako o jedné z žen, které následovaly Pána (J 20,10-18); jako o Marii z Betánie, sestře Lazarově (Lk 10,38-42). Římská liturgie ztotožňuje tyto tři ženy se jménem Marie Magdaléna podle západní tradice z doby papeže Řehoře Velikého (6. – počátek 7. století).

Magdaléna doprovázela Ježíše i na Kalvárii a stála před jeho ležícím tělem. Ráno na Velikonoční neděli byla první, kdo spatřil vzkříšeného Krista ve slavném těle. Církev proto vždy uznávala její význam v životě Spasitele a v rané, křesťanské, společenství, jak je patrné i z evangelijních vyprávění.

Kdykoli se člověk obrací k životu této světice, nevyhnutelně se setkává s tajemstvím nekonečného Božího milosrdenství. Než se setkala s Ježíšem, byl její  život ztracený a zmařený, Maria měla zraněnou duši a neznala ani svou vlastní hodnotu jako osoby.

Po setkání s Pánem se stal pravý opak. On jí zjevuje konečný smysl její existence a velikost její důstojnosti. Obrácení Máří Magdalény je tedy příkladem proměňující moci odpuštění a milosti, která je schopna přinést „nový život“, osvobozený od moci hříchu a jeho strašných následků. Božské odpuštění má moc obnovit to, co bylo porušeno, a umožňuje zrod „nového člověka“, nové osoby, která žije a hlásá Lásku.

Dne 10. června 2016 vydal kardinál Robert kardinál Sarah, tehdejší prefekt Dikasteria pro bohoslužby a svátosti, dekret, v němž z vůle papeže Františka povýšil liturgickou „památku“ svaté Máří Magdalény na „svátek“.

(www.cirkev.cz)

V tyto dny se připravujeme na Hlavní poutní slavnost v Liběšicích. Jako duchovní příprava slouží novéna k Panně Marii. Připojme se jednoduše k denní modlitbě růžence na úmysly Panny Marie, kdekoli se právě nacházíme, abychom sobě i světu kolem nás vyprosili hojné duchovní požehnání. 🙂

SPES NON CONFUNDIT – bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025

Dominik Faustus 24.června 2024

„Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“ (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.
Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“ (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí.

Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky.

V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je  „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.

Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“ (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21).“

Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje.

Co je to papežská bula?

Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.

Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).

František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.

Český překlad je k dispozici ZDE.

Zdroj: vatican.va, cirkev.cz

(www.dltm.cz)

Ve dnech 16. až 24. června děkujeme za dar, který nám Panna Maria dala už v průběhu neuvěřitelných 43 let. Takové doprovázení, které mimořádným způsobem dopadá na lidi, přicházející z celého světa, znásobené dnešními technickými možnostmi a neskutečnou rychlostí šíření, je v minulosti těžko představitelné. A tak toto znamení doby vnímáme jako veliké obdarování, za které chceme Panně Marii děkovat. Přímé přenosy z místa událostí můžete sledovat na www.marytv.tv a také prostřednictvím kanálu youtube.com – Media Mir Medjugorje.

VIDEO: Mons. Stanislav Přibyl o návštěvě Baziliky sv. Pavla za Hradbami Říma

Červen je známý jako měsíc Nejsvětějšího Srdce Ježíšova především proto, že se během něj slaví slavnost Nejsvětějšího Srdce Páně. Letos tato slavnost připadá dnešní den, 7. června. Datum se každoročně mění, protože se slaví v pátek po oktávu Božího Těla neboli v pátek po druhé neděli po Letnicích.

Červen je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu z několika důvodů, které se váží k historickým událostem, zjevením a teologickému významu této úcty v katolické tradici. Kromě zmíněných zjevení a slibů, které dostala svatá Markéta Marie Alacoque, jsou zde další aspekty, proč je tento měsíc spojován s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým:

Teologický význam

Nejsvětější Srdce Ježíšovo představuje v katolické teologii symbol Kristovy nekonečné lásky k lidstvu. Uctívání tohoto srdce je výrazem vděčnosti a snahy opětovat tuto božskou lásku.

Srdce obklopené trnovou korunou symbolizuje Ježíšovo utrpení za lidstvo. Červen, měsíc často spojený s úmrtími světců a mučedníků, je vhodnou dobou k připomínce této oběti.

Liturgický kalendář

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se slaví v pátek po oktávu Božího Těla, což je další významný svátek, připomínající skutečnou přítomnost Krista v eucharistii. Toto časové spojení zdůrazňuje význam eucharistie a Kristovy oběti.

Historický vývoj

Po zjeveních, jež obdržela svatá Markéta Marie Alacoque, se úcta k Nejsvětějšímu Srdci rychle rozšířila po celé Francii a následně do celého světa, což vedlo k ustanovení zvláštního svátku.

Papež Pius IX. v roce 1856 ustanovil svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova pro univerzální církev, čímž potvrdil význam této úcty pro celý katolický svět.

Praktické aspekty

V červnu jsou věřící zvláště povzbuzováni k pobožnostem, jako je Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, svatá hodinka a přijímání eucharistie na první pátky v měsíci.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu má vést k prohloubení osobní víry, ke konverzi a k většímu důrazu na milosrdenství a lásku ve vztazích mezi lidmi.

Svatá Markéta Marie Alacoque obdržela dvanáct slibů od Ježíše pro ty, kteří budou uctívat jeho Nejsvětější Srdce. Tyto sliby zahrnují duchovní a praktické milosti, které mají povzbudit věřící k šíření této úcty a k prohloubení své víry.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu je tedy bohatě zakořeněná jak v historii, tak v teologii a duchovní praxi katolické církve. Červen jako měsíc zasvěcený této úctě nabízí věřícím příležitost k prohloubení vztahu k Bohu a k obnově svého duchovního života.

(www.cirkev.cz)