Svědectví a mnoho krásných a důležitých momentů z festivalu mládeže v Medžugorji najdete na kanále YOUTUBE. 🙂  🙂  🙂

Festival mládeže v Medžugorji na YOUTUBE 2021

Papež píše mladým do Medžugorje: Jděte za Kristem

^{Foto: Zuzana Kostková, Člověk a víra}

Moji drazí!

Festival mládeže je intenzivním týdnem modlitby a setkání s Ježíšem Kristem, zejména v jeho živém slově, v eucharistii, v adoraci a ve svátosti smíření. Tato událost – jak nám říká zkušenost mnoha lidí – má moc nasměrovat nás na cestu k Pánu. A právě to je první krok „bohatého mladíka“, o němž nám vyprávějí synoptická evangelia (srov. Mt 19,16-22; Mk 10,17-22; Lk 18,18-23), který se vydal, či spíše běžel k Pánu, plný elánu a touhy najít Mistra, aby zdědil věčný život, tedy štěstí. Průvodním slovem letošního festivalu je otázka, kterou Ježíšovi položil onen mladý muž: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Je to slovo, které nás staví před Pána, a on na nás upírá svůj pohled, miluje nás a zve nás: „Pojď! Následujte mě!“ (Mt 19,21).

Evangelium nám neříká jméno toho mladíka, což naznačuje, že může představovat každého z nás. Kromě toho, že má mnoho majetku, zdá se, že je vzdělaný a poučený, a také že v něm dřímá zdravý neklid, který ho nutí hledat opravdové štěstí, plnohodnotný život. Proto se vydává hledat uznávaného, důvěryhodného a spolehlivého průvodce. Takovou autoritu nachází v osobě Ježíše Krista, a proto se ho ptá: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“. (Mk 10,17). Mladý muž však myslí na dobro, které získá vlastním úsilím. Pán mu odpovídá další otázkou: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý kromě Boha samého“ (v. 18). Ježíš ho tedy nasměruje k Bohu, který je jediným a nejvyšším Dobrem, od něhož pochází všechna ostatní dobra.

Aby mu Ježíš pomohl dostat se ke zdroji dobra a pravého štěstí, ukazuje mu první krok, který má udělat, a to naučit se konat dobro pro druhé: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“ (Mt 19,17). Ježíš ho přivádí zpět k pozemskému životu a ukazuje mu cestu, jak zdědit věčný život, tedy konkrétní lásku k bližnímu. Mladík však odpoví, že to dělal vždycky a že si uvědomil, že ke štěstí nestačí jen dodržovat přikázání. Ježíš na něj upřel pohled plný lásky. Poznává mladíkovu touhu po naplnění v jeho srdci a jeho zdravý neklid, který ho nutí ho hledat; proto k němu cítí něhu a náklonnost.

Ježíš však také chápe, v čem spočívá slabost jeho tazatele: příliš lpí na mnoha hmotných statcích, které vlastní. Proto mu Pán navrhuje druhý krok, který má udělat, a to přejít od logiky „zásluh“ k logice daru: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi“ (Mt 19,21). Ježíš mění perspektivu: vyzývá ho, aby nemyslel na zajištění posmrtného života, ale aby rozdával všechno ve svém pozemském životě a napodoboval tak Pána. Je to výzva k další zralosti, k přechodu od předpisů dodržovaných za účelem získání odměny ke svobodné a úplné lásce. Ježíš ho žádá, aby zanechal všeho, co tíží srdce a brání lásce. Ježíš však nenabízí ani tak člověka zbaveného všeho, jako spíše člověka svobodného a bohatého ve vztazích. Je-li srdce přeplněno majetkem, Pán a bližní se stávají jen jednou z věcí. To, že máme příliš mnoho a chceme příliš mnoho, dusí naše srdce a činí nás nešťastnými a neschopnými milovat.

Nakonec Ježíš navrhuje třetí fázi, a to napodobování: „Pojďte! Následujte mě!“ „Následování Krista není vnějším napodobováním, protože se dotýká člověka v jeho hlubokém nitru. Být Ježíšovým učedníkem znamená být mu podobný“ (BENEDIKT XVI., encyklika Veritatis splendor, 21). Na oplátku dostaneme bohatý a šťastný život, plný tváří tolika bratrů a sester, otců a matek a dětí… (srov. Mt 19,29). Následování Krista není ztrátou, ale nevyčíslitelným ziskem, zatímco odříkání se vztahuje na překážku, která brání v cestě. Tento bohatý mladík má však srdce rozdělené mezi dva pány: Boha a peníze. Strach z rizika a ztráty majetku ho přiměl vrátit se domů smutný: „Svěsil hlavu a odešel zarmoucený“ (Mk 10,22). Neváhal položit rozhodující otázku, ale neměl odvahu přijmout odpověď, kterou je návrh „odpoutat se“ od sebe a svého bohatství, aby se „připoutal“ ke Kristu, kráčel s ním a objevil pravé štěstí.

Přátelé, i každému z vás Ježíš říká: „Pojďte! Následujte mě!“. Mějte odvahu žít své mládí tak, že se svěříte Pánu a vydáte se s ním na cestu. Nechte se přemoci jeho láskyplným pohledem, který nás osvobozuje od svodů modly, od falešného bohatství, které slibuje život, ale přináší smrt. Nebojte se přijmout Kristovo slovo a přijmout jeho výzvu. Nenechte se odradit jako bohatý mladík v evangeliu, ale upřete svůj pohled na Marii, velký vzor napodobování Krista, a svěřte se jí, která svým „zde jsem“ bezvýhradně odpověděla na Pánovo volání. Její život je životem naprostého sebeodevzdání, od chvíle zvěstování až po Kalvárii, kde se stala naší matkou. Obraťme se k Marii, abychom našli sílu a přijali milost, která nám umožní říci Pánu své „tady jsem“. Podívejme se na Marii, abychom se naučili přinášet Krista na svět, jako to udělala ona, když plná zájmu a radosti běžela na pomoc svaté Alžbětě. Vzhlížejme k Marii, aby proměnila náš život v dar pro druhé. Svým zájmem o manžele v Káně nás učí, abychom byli pozorní k druhým. Svým životem nám ukazuje, že v Boží vůli je naše radost a přijmout ji a žít ji není snadné, ale činí nás šťastnými. Ano, „radost z evangelia naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo se jím nechají zachránit, jsou osvobozeni od hříchu, od smutku, od vnitřní prázdnoty, od izolace. S Ježíšem Kristem se radost vždy rodí a znovu rodí“ (apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 1).

Drazí mladí lidé, na vaší cestě s Pánem Ježíšem, kterou oživuje i tento festival, vás všechny svěřuji přímluvě Panny Marie, naší nebeské Matky, a vzývám světlo a sílu Ducha svatého. Kéž vás každý den provází pohled Boha, který vás osobně miluje, abyste ve vztazích s druhými byli svědky nového života, který jste dostali darem. Za to se modlím a žehnám vám a prosím vás, abyste se modlili i za mě.

Řím, Svatý Jan Lateránský, 29. června 2021

FRANTIŠEK

_{Zdroj: Vatican News, překlad Petr Vacík}

(www.cirkev.cz)

1. srpna slavíme svátek světce, který založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele neboli redemptoristů, svatého Alfonsa z Liguori

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210723stop-start-se-svatymi-sv-alfons

31. července slavíme svátek zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, svatého Ignáce z Loyoly

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210716stop-start-se-svatymi-sv-ignac

Stop Start se svatými – sv.Benedikt

Nedělní videokázání (nejen) pro děti – 13. neděle v mezidobí

Evangelium (Mk 5,21-43)

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé) (z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k tomu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Nedělní videokázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti

Evangelium (Mk 4,35-41)

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali se mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

(www.cirkev.cz)

Videokázání (nejen) pro děti P. Romana Vlka k 11. neděli v mezidobí

Evangelium (Mk 4,26-34)

Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

(www.cirkev.cz)