Počty pohřbů v rámci katolické církve od roku 2019 rostou. V roce 2021 se jich konalo dokonce nejvíce od roku 2012, téměř 23 000. Stoupá i zájem i o tzv. jiné úkony křesťanského rozloučení se zemřelým jako je poslední rozloučení u hrobu, přítomnost kněze v krematoriu nebo zádušní mše. Jen v české provincii bylo v roce 2021 více než 1 800 takových úkonů.

Nárůst pohřbů souvisí s celkovým nárůstem počtu zemřelých v posledních dvou letech (téměř 140 tis. v roce 2021 oproti 112 tis. v roce 2019)^[1] i s narůstajícím zájmem o důstojné poslední rozloučení umocněným pandemií COVID-19.

Více církevních pohřbů se stále koná na Moravě než v Čechách, a i tento podíl stále mírně roste. Vloni se vyšplhal na 63,5 % z celkového počtu církevních posledních rozloučení. Moravské diecéze patří mezi oblasti méně zasažené válečným a poválečným vysidlováním obyvatelstva, které způsobilo zejména v příhraničních oblastech zpřetrhání širších rodinných vazeb. Hřbitovy a jejich udržovanost jsou toho dokladem. V oblastech s méně narušenými mezigeneračními vztahy je tradice důstojných posledních rozloučení v křesťanském duchu stále živá. Na Moravě také přetrvává zájem o pohřby do země (2/3 ze všech katolických pohřbů).

Díky COVIDu roste zájem i o zádušní mše a další formy posledního rozloučení

Nemožnost uspořádat poslední rozloučení v širším kruhu blízkých v době pandemie patří mezi jednu z nejbolestnějších zkušeností tohoto období. Ukázalo se, že obřady posledního rozloučení mají mezi tradicemi své neodmyslitelné a pro vypořádání se s odchodem zesnulého klíčové místo. P. Mariusz Kuźniar, duchovní správce v Ořechu, který má na území farnosti několik hřbitovů, o tom ví své. „Nemožnost se důstojně rozloučit v šírším kruhů známých a přátel bylo pro mnohé rodiny zesnulých smutnou zkušenosti. Dříve byly pohřby společenskou událostí pro celou obec, podobně jak se o tom zminuje, ve svých knihách, můj slavný předchůdce na ořešské faře Jindřich Šimon Baar. “ I proto narostl v loňském roce zájem o dodatečná poslední rozloučení, například formou zádušní mše. Tu je totiž stejně jako kar možné uspořádat kdykoliv.

Na důstojné poslední rozloučení má mít právo každý

Touha po důstojném rozloučení v křesťanském duchu roste napříč celou republikou. Často se jedná právě o dodatečná rozloučení nebo možnost křesťanského způsobu rozloučení i pro nevěřící. Katolická církev se snaží důstojné poslední rozloučení nabízet všem a v různých podobách, právě podle možnosti a situace. „Pohřeb v kostele může nechat vystrojit i nevěřící potomstvo, pokud byl zesnulý pokřtěn. A pokud ne, jsou zde další možnosti, jak se v křesťanském duchu rozloučit se zesnulým, například zádušní mše, zvonění, aj.,“ vysvětluje otec Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.

Přestože počty zemřelých se snad vrací na úroveň před pandemií a pohřby probíhají bez omezení, Katolická církev poskytuje křesťanské poslední rozloučení v nejrůznějších podobách a od roku 2021 tyto tzv. jiné úkony křesťanského rozloučení se zemřelým začala evidovat. Kromě klasické zádušní mše sem patří například poslední rozloučení u hrobu, přítomnost kněze při uložení urny nebo na civilním pohřbu v krematoriu, aj. (více na www.cirkev.cz/pohreb). P. Stanislav k tomu dodává: „I lidem nežijícím z víry přináší přítomnost duchovního na pohřbu paprsek naděje, že smrtí vše nekončí a že vzkříšený Kristus přemohl smrt.“

Autoři: PhDr. Kateřina Pulkrábková a Mgr. Daniel Chytil, Odbor církevních dat České biskupské konference, data@cirkev.cz

_{[1] Na statistice zemřelých podle měsíců je patrné, že vyšší úmrtnost podle měsíců ve srovnání se stejným obdobím předchozích let přicházela v podzimních a zimních měsících, tedy v období oslabení chřipkovými epidemiemi}.

V neděli 23.10.2022 proběhne Světový den misií. Světový den misií (Misijní neděle) byl vyhlášen v roce 1926 papežem Piem XI. Při bohoslužbách na celém světě, i z nejchudších oblastí, se každou předposlední neděli v říjnu plní světový fond solidarity Papežského misijního díla šíření víry. Všechny sbírky tohoto dne putují na projekty, jimiž se podporuje šíření Božího slova až do těch nejzapadlejších koutů zeměkoule.

Údaje pro odeslání sbírek na šíření víry: číslo účtu 72540444/2700, VS – 10 (Podpora základní světové misijní činnosti Církve, Misijní neděle). Přispět lze také kartou na webu missio.cz. Za Vaše dary a modlitby ze srdce děkujeme!Motto letošní Misijní neděle zní: “Budete mými svědky” (Sk1,8)

Ve svém poselství papež František mimo jiné píše:“Všichni učedníci se mají stát Ježíšovými svědky díky milosti Ducha Svatého, kterou obdrží. Budou jimi ustanoveni skrze milost, ať půjdou kamkoli, ať budou kdekoli. Kristus je první, kdo byl poslán jako Otcův misionář (srov. Jan 20,21) a jako takový je jeho „svědek hodný víry“ (srov. Zj 1,5). Stejně tak je povolán každý křesťan, aby svědčil o Kristu. Církev, společenství Kristových učedníků, nemá jiné poslání než hlásat světu evangelium, vydávat svědectví Kristu. Identitou církve je evangelizace.

(…) Učedníci jsou vyzýváni, aby prožívali svůj osobní život v misijním duchu: Ježíš je poslal do světa nejen proto, aby se misii věnovali, ale především aby byli misií, kterou jim Pán svěřil. Aby nejen vydávali svědectví, ale především aby byli Kristovými svědky.

(…) Kristovi misionáři nejsou posláni proto, aby hlásali sebe, aby ukázali své přesvědčivé vlastnosti a schopnosti nebo manažerské vlohy. Naopak, mají tu velikou čest přinášet Krista slovem i skutkem, zvěstovat všem radostnou zvěst o jeho spáse s radostí a upřímností jako první apoštolové.“

Celé Poselství papeže Františka i dopis Národního ředitele PMD naleznete níže, v souborech ke stažení.

Pro přípravu na letošní Misijní neděli jsme připravili Novénu  a další náměty ke slavení Misijní neděle, včetně komentáře k přinášení obětních darů. Pro děti jsme připravili kalendář na misijní měsíc říjen, ve kterém si děti za splněné úkoly mohou vybarvovat jednotlivé dny a postupně tak „procházet“ misijním říjnem. Všechny tyto materiály jsou ke stažení na konci tohoto článku.

PLAKÁT – MISIJNÍ NEDĚLE 2022

Dopis Národního ředitele PMD k Misijní neděli 2022

Poselství papeže Františka k Misijní neděli 2022

Kalendář pro děti – „Misijní říjen“ – černobílý

Kalendář pro děti – „Misijní říjen“ – barevný

(www.zpravy.cirkev.cz)

„Papež je hlavou římskokatolické církve“, čtu z první kapitoly nové (ale naštěstí celkem stručné) příručky o tom, proč je i dnes dobré mít papeže. Osmdesát brožurkových stránek, snad je přelouskáme rychle. Papež. To je mi téma na referát. Ale neměli jsme radši “nalistovat” wikipedii? „Mamíí, tak už čtííí“. „Samozřejmě. Takže, kde jsme to přestali: Papež je hlavou římskokatolické církve.“ „Cože? Papežovi někdo uřízl hlavu?“ Ach jo. Hluboký nádech, výdech… To nám to hezky začíná.

“Ne Františku. Být hlavou katolické církve znamená, že je papež jejím hlavním představitelem. To je něco jako šéf. Jako je třeba táta ‘šéfem’, lépe řečeno hlavou naší rodiny”, říkám s poťouchlým úsměvem a mrkám na manžela, který nevěřícně kroutí svojí hlavou. Nejen nad mým něžným vyznáním, ale i nad tím, z čeho že si to doma večer čteme. Z katechetické příručky! O papeži! S dětmi, které vypadají napjatě, jako bych otvírala přinejmenším tajemnou komnatu. Já žádné dobrodružství neočekávám, neboť katechetická příručka není román a papež není… Ale kým vlastně papež není. A kým je?

Právě proto, že mé vědomosti o papeži, papežství a papežování nesahají nijak hluboko a jsou spíše jen útržkovité, otevřela jsem se svými školáky brožurku Proč je i dnes dobré mít papeže. Měla jsem velmi šťastnou ruku. Pojem “katechetická příručka” mi sice zní suše jak spadané listí,  knížka ovšem zaujala děti i mne.

Pro účely referátu na druhém stupni základní školy, pro přípravy katechetů na hodinu náboženství nebo pro získání základní orientace v tématu, kdy je potřeba nezdržovat se detaily, je tato knížka ideální. Přináší přehledně a stručně všechny základní informace: Kdo je papež a kdo se jím může stát. Jak je volen, kde žije, jakou má moc a co je vlastně jeho úkolem. Les Miller, autor, kanadský spisovatelů a výborný katecheta, dále přidává i odpovědi, na otázky, které by nás možná ani nenapadlo hledat: Proč papež neprodá poklady církve, aby pomohl chudým? Jak pomáhá světu? A co se stane, když udělá chybu?

Děti nejvíce zajímalo, jak vypadá papežův den, jestli by bylo možné se s ním ‘jen tak’ potkat a proč jsou papežové ‘vlastně jen chlapi’.

Mně osobně velmi zaujalo, že prostor dostala – nejen pro děti – velmi důležitá úvaha o tom, že vlastně i my můžeme papežovi pomáhat v jeho práci a poslání: „S papežem můžeme rozmanitými způsoby spolupracovat na tom, abychom činili svět láskyplnějším, spravedlivějším a více prodchnutým modlitbou. Abychom toho dosáhli, musíme rozvíjet některé dobré návyky. Ve svých domovech máme nejen používat laskavá slova, ale také konat skutky lásky. Papež nás vyzývá, abychom si navzájem sloužili jako bratři a sestry. Doma můžete sloužit svým blízkým tím, že každý den uděláte alespoň jednu laskavost, která se od vás neočekává. Tento návyk laskavosti nejen poslouží druhým, ale také prozáří váš život. Pochopíte, že dokážete proměňovat životy druhých lidí. … Papež je velmi zaneprázdněný muž s velkou zodpovědností, přesto však si několikrát denně najde čas na modlitbu. Modlitba je způsob, jak otevřít srdce i mysl Bohu. … Pokud si každodenně vyhradíme čas na modlitbu, tento dobrý návyk z nás učiní ty, kdo po boku papeže činí svět místem svatosti.“

Knihy Lese Millera z edice Katecheze do kapsy Karmelitánského nakladatelství jsou psány přívětivě pro “teenage” čtenáře, úplné ‘začátečníky’ ve víře a každého, kdo chce získat přehledně a čtivě základní informace o tématu. Kromě odpovědí na otázky ohledně úřadu papeže vyšly v této edici ještě další dvě Millerovy publikace – Znamená a symboly katolické víry (2020) a Co se děje ve svátostech (2021), vždy formou pětadvaceti otázek a odpovědí doplněných o zajímavosti a impulzy k zamyšlení a diskuzi.

“S tím, jak se objevují nové skutečnosti – vytváření umělého života, globální oteplování a internetová komunikace –, je třeba Ježíšovo učení znovu a znovu vykládat. Papež pracuje s biskupy a odborníky a k těmto otázkám vydává oficiální prohlášení. Najdeme v nich pravidla, která mají lidem pomáhat žít svatě a bezúhonně i v těžkých dobách. Tato pravidla jsou přijímána po dlouhých obdobích modlitby a bádání. Lidé jsou někdy vůči církvi netrpěliví a chtějí, aby se učení změnilo a odpovídalo tomu, co je populární nebo jednoduché. Papež však nemůže přehlížet učení evangelia, a proto se v modlitbě nechává vést Duchem Svatým.“

To je stručná odpověď na otázku, kterou si klade novinka Lese Millera. A přesně odráží úsilí papeže Františka, do kterého lze nahlédnout například v jeho knize Nebojme se snít – Cesta za lepší budoucností v pocovidové době.

Knihy z edice Katecheze do kapsy lze zakoupit na našem eshop-cirkev.cz.

(www.zpravy.cirkev.cz)