Svatý stolec zveřejnil poselství papeže Františka k postní době. Svatý otec nás povzbuzuje, abychom „společně kráčeli v naději“. Zdůrazňuje, že právě díky Boží lásce setrváváme v naději, která nezklame. Ona je jistou a neotřesitelnou „kotvou duše“. Na závěr cituje slova svaté Terezie od Ježíše: „Důvěřuj tedy, (má duše), důvěřuj, neboť neznáš dne ani hodiny. Bdi pilně, všechno rychle pomíjí, i když touha činí jisté pochybným a čas, který je krátký, dlouhým“.

Papež František připomíná, že je to Ježíš Kristus, který zemřel a byl vzkříšen, kdo je středem naší víry a zárukou naší naděje na naplnění velkého Otcova příslibu, který se již uskutečnil v Něm, jeho milovaném Synu: příslibu věčného života. Zdůrazňuje, že právě naděje, v souladu s mottem Svatého roku, který prožíváme, má být perspektivou naší postní cesty.

V klíčové pasáži poselství o naději papež odkazuje na učení svého předchůdce, konkrétně na encykliku o křesťanské naději Spe salvi. „Lidské bytosti potřebují bezpodmínečnou lásku,“ napsal Benedikt XVI. a František ho cituje. – Potřebuje takovou jistotu, díky níž může říci: ‚Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nás nebude moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řm 8,38-39)‘.“

František zdůrazňuje, že výzva k naději je také jakousi výzvou k obrácení, abychom důvěřovali Bohu a jeho velkému příslibu věčného života.

Letos papež vyzývá k obrácení ještě ve dvou dalších oblastech. První z nich má být náš postoj k migrantům, neboť letošní postní doba nám připomíná, že všichni jsme poutníci. „Dobrým postním cvičením by bylo konfrontovat se s konkrétní realitou nějakého migranta nebo poutníka a nechat se tím zaujmout, abychom objevili, co od nás Bůh očekává, abychom byli lepšími poutníky do Otcova domu,“ píše papež František.

Druhou oblastí, která podle Svatého otce vyžaduje naše obrácení, je synodalita. „Křesťané jsou povoláni ke společné cestě, nikdy nejsou osamělými poutníky,“ píše František. Duch Svatý nás podněcuje, abychom překračovali sami sebe, abychom šli vstříc Bohu a svým bratřím a sestrám, a nikdy se neuzavírali do sebe.“ František zdůrazňuje, že v letošní postní době nás Bůh vyzývá, abychom si ověřili, zda jsme schopni spolupracovat s druhými a překonat pokušení sebestřednosti a péče pouze o vlastní potřeby.

V závěru papež svěřuje postní dobu, která začne za týden, Marii, Matce naděje. Kéž se za nás „přimlouvá a doprovází nás na naší postní cestě“, píše Svatý otec.

Český překlad plného znění poselství připravujeme.

Zdroj: Vatican.va

(www.cirkev.cz)

Dnes, 11. února, slavíme zjevení Panny Marie v Lurdech, kde se v roce 1858 osmnáctkrát zjevila čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirous. Toto zjevení, které se odehrálo v jeskyni Massabielle, přineslo výzvu k modlitbě a pokání za hříšníky. Panna Maria zde vystoupila jako Neposkvrněné Početí a ukázala cestu k duchovnímu uzdravení, které má přednost před uzdravením tělesným.

Panna Maria se v Lurdech objevila v době, kdy ve Francii víra oslabovala a svobodní zednáři šířili ideály liberalismu a uvolněné morálky. Hlavní poselství Matky Boží bylo jasné: „Pokání!“ Výzva k obrácení byla namířena nejen k Bernadetě, ale ke všem lidem. Panna Maria, bez poskvrny hříchu a plná lásky k hříšníkům, žádala, aby lidé bojovali proti hříchu, který je největším zlem. Pravá láska k bližnímu nemůže být vlažná vůči hříchu – naopak, vede k duchovnímu zápasu za spásu duší.  

Lurdy jsou dnes známé zejména pro svůj léčivý pramen a četná zázračná uzdravení. Často se ale zapomíná, že největším zázrakem je uzdravení duše. Pramen, který vytryskl poté, co Bernadeta na pokyn Panny Marie vyhrabala hlínu a umyla se vodou smíšenou s blátem, je znamením víry – voda se stává prostředkem Božího působení, ale pravé uzdravení přichází skrze víru a svátosti, především při adoraci Nejsvětější svátosti, která je v Lurdech častým místem milosti.  

Jedním z nejvýznamnějších okamžiků lurdských zjevení bylo představení Panny Marie 25. března 1858. Na opakované otázky Bernadety odpověděla slovy v místním dialektu: „Què soy l´immaculada Councepciou“ – „Jsem Neposkvrněné Početí“. Tento titul byl církví oficiálně vyhlášen jako dogma o pouhé čtyři roky dříve, v roce 1854 papežem Piem IX. Bernadeta, neznalá teologických pojmů, tímto prohlášením získala důkaz pravosti svého vidění. Lurdy tak potvrdily tuto pravdu víry a daly světu silné znamení mariánské přítomnosti.  

Poslední zjevení se odehrálo 16. července, kdy se Panna Maria opět ukázala s růžencem v ruce. Tím nám dává jasný vzkaz: modlitba růžence je mocným nástrojem milostí a požehnání. Skrze tuto modlitbu můžeme vyprošovat milosti nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo potřebují Boží blízkost a uzdravení.  

Slavení památky Panny Marie Lurdské bylo oficiálně ustanoveno papežem Lvem XIII. v roce 1891 a o šestnáct let později rozšířeno na celou církev papežem sv. Piem X. Dnes Lurdy zůstávají nejen místem zázraků a poutí, ale především připomínkou výzvy k obrácení, pokání a pevné víře, která otevírá cestu k pravému uzdravení – uzdravení duše.

Zdroj: Catholica

(www.cirkev.cz)