Nový díl video-blogu biskupa Stanislav Přibyl vznikl na Via Appia Antica (nejdůležitější silnice starověkého Říma) a nese název Quo Vadis. Natáčený byl na místě, kde legendy potkal apoštol Petr Ježíše.
„Kam kráčíš?“ dává Petr Kristu tuto otázku. „Měli bychom se ptát Krista prvně my – kam jde – a jít za ním, aby naše následování Krista nebylo podle našeho. Ptejme se proto Krista a jděme za ním,“ povzbuzuje biskup.
A poutníci naděje z litoměřické diecéze se dělí o to, kam se vydají po této pouti oni – odkad a kam (pů)jdou a co je chytlo za srdce na pouti do Říma.
Svůj pohled připojuje také spirituál římské koleje Nepomucenum P. Tomáš Roule.
Dne 25. března slavíme Zvěstování Páně – den, kdy Bůh poslal anděla Gabriela k Panně Marii, aby jí oznámil, že se stane Matkou Mesiáše. Tato událost, popsaná v evangeliu podle Lukáše (Lk 1,26–38), je zásadním bodem dějin spásy. Jak připomíná liturgická modlitba církve – breviář – „ústředním bodem dnešní oslavy je tajemství vtělení věčného Slova, počátek naší spásy“.
Creative Commons
Slavnost se původně slavila na Východě už kolem roku 550 a do římské liturgie ji zavedl papež Sergius I. v 7. století. Den připadá přesně devět měsíců před Vánocemi – připomíná, že Ježíš Kristus se stal pravým člověkem od okamžiku početí.
Zvěstování začíná andělovým pozdravem: „Raduj se, milostiplná.“ V řeckém originále stojí slovo „chaire“, které je výzvou k radosti – stejnou, jakou nacházíme ve starozákonních proroctvích (např. Sof 3,14). Maria je oslovena jako „milostiplná“ – ne pro své zásluhy, ale díky Boží milosti, která ji naplnila a připravila k jedinečnému poslání. Slova „Pán s tebou“ odkazují na starozákonní zaslíbení a znamenají, že Maria je povolána vést lid k naplnění Božího plánu. Anděl jí oznamuje, že se stane Matkou Božího Syna. V jejím úžasu nad tajemstvím neposkvrněného početí („Jak se to stane?“) se zračí víra i důvěra. Odpověď anděla, že „Duch svatý sestoupí na tebe“, zůstává zahalena tajemstvím – a přesto Maria přijímá své poslání s pokorným „ano“.
„Nejkrásnější slovo, které můžeme říci Bohu, je slůvko ANO,“ řekla sv. Terezie z Lisieux. Mariino „ano“ je výrazem její bezvýhradné důvěry v Boha. Přijímá své poslání navzdory těžkostem – i když ví, že její těhotenství bude považováno za pohoršení a že může být vystavena nepochopení, ba i ohrožení života. Přesto důvěřuje, že Bůh se o všechno postará.
Tato slavnost nám také připomíná, že lidský život má svou plnou důstojnost od okamžiku početí. Bůh se stal člověkem nikoli až při narození, ale už ve chvíli, kdy byl v Mariině lůně. I v této fázi byl Ježíš plně Božím Synem, plně člověkem. Z toho plyne hluboké poselství o hodnotě každého počatého dítěte.
V některých zemích je 25. březen slaven také jako Den modliteb za nenarozené děti. Je to výzva k modlitbě i k činům na jejich ochranu.
V tyto postní dny přichází také milostiplný čas k modlitbám a prosbám ke svatému Josefovi, velikému nebeskému přímluvci a ochránci. Zveme Vás k modlitbě novény ke svatému Josefu před jeho slavností. Prosme za všechny tíživé problémy naší doby – osobní, ale i celospolečenské – a svěřme do jeho přímluv také mír ve světě a ochranu našich rodin.
Poselství papeže Františka k postní době: Kráčejme společně v naději
Svatý stolec zveřejnil poselství papeže Františka k postní době. Svatý otec nás povzbuzuje, abychom „společně kráčeli v naději“. Zdůrazňuje, že právě díky Boží lásce setrváváme v naději, která nezklame. Ona je jistou a neotřesitelnou „kotvou duše“. Na závěr cituje slova svaté Terezie od Ježíše: „Důvěřuj tedy, (má duše), důvěřuj, neboť neznáš dne ani hodiny. Bdi pilně, všechno rychle pomíjí, i když touha činí jisté pochybným a čas, který je krátký, dlouhým“.
Foto: Lucie Horníková, ČaV
Papež František připomíná, že je to Ježíš Kristus, který zemřel a byl vzkříšen, kdo je středem naší víry a zárukou naší naděje na naplnění velkého Otcova příslibu, který se již uskutečnil v Něm, jeho milovaném Synu: příslibu věčného života. Zdůrazňuje, že právě naděje, v souladu s mottem Svatého roku, který prožíváme, má být perspektivou naší postní cesty.
V klíčové pasáži poselství o naději papež odkazuje na učení svého předchůdce, konkrétně na encykliku o křesťanské naději Spe salvi. „Lidské bytosti potřebují bezpodmínečnou lásku,“ napsal Benedikt XVI. a František ho cituje. – Potřebuje takovou jistotu, díky níž může říci: ‚Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nás nebude moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řm 8,38-39)‘.“
František zdůrazňuje, že výzva k naději je také jakousi výzvou k obrácení, abychom důvěřovali Bohu a jeho velkému příslibu věčného života.
Letos papež vyzývá k obrácení ještě ve dvou dalších oblastech. První z nich má být náš postoj k migrantům, neboť letošní postní doba nám připomíná, že všichni jsme poutníci. „Dobrým postním cvičením by bylo konfrontovat se s konkrétní realitou nějakého migranta nebo poutníka a nechat se tím zaujmout, abychom objevili, co od nás Bůh očekává, abychom byli lepšími poutníky do Otcova domu,“ píše papež František.
Druhou oblastí, která podle Svatého otce vyžaduje naše obrácení, je synodalita. „Křesťané jsou povoláni ke společné cestě, nikdy nejsou osamělými poutníky,“ píše František. Duch Svatý nás podněcuje, abychom překračovali sami sebe, abychom šli vstříc Bohu a svým bratřím a sestrám, a nikdy se neuzavírali do sebe.“ František zdůrazňuje, že v letošní postní době nás Bůh vyzývá, abychom si ověřili, zda jsme schopni spolupracovat s druhými a překonat pokušení sebestřednosti a péče pouze o vlastní potřeby.
V závěru papež svěřuje postní dobu, která začne za týden, Marii, Matce naděje. Kéž se za nás „přimlouvá a doprovází nás na naší postní cestě“, píše Svatý otec.
Český překlad plného znění poselství připravujeme.
