Od 17. do 24. listopadu 2024 se koná Týden modliteb za mládež, který je je také přípravou na slavnost Krista Krále, která je 39. světovým dnem mládeže.

Papež František ve svém poselství vyzývá mladé k tomu, aby svou životní cestu vnímali jako pouť. Zvolené motto: “Ti, kdo doufají v Pána, poběží a neunaví se” (Iz 40,31), vybízí k tomu, aby na své pouti setrvávali v naději a radosti.

Z tohoto poselství vychází také modlitba letošního Týdne modliteb za mládež. Jelikož nás na naší životní pouti často potkávají různá příkoří a překážky, při kterých může být obtížné setrvávat v naději, chceme ji mladým lidem vyprošovat, aby v její síle mohli pokračovat po své cestě a přinášet Boží lásku všude, kam přijdou.

MODLITBA ZA MLÁDEŽ

Dobrý Bože,

prosíme tě za všechny mladé lidi.

Daruj jim svou naději, aby v jejím světle

kráčeli s odvahou po cestách života.

Ať v její síle dokážou přijímat Boží lásku

a předávat ji tomuto světu.

Maria, Matko mládeže,

spolu se Svatým otcem

svěřujeme mladé lidi pod tvou ochranu:

Zdrávas Maria…

Amen.

Více informací a materiály k Týdnu modliteb za mládež naleznete zde. 

(www.cirkev.cz)

2. listopadu, v den Památky všech věrných zemřelých, je příležitost vzpomenout na naše předky, bez nichž bychom tu nebyli. Pro křesťany tento svátek představuje posílení naděje na shledání se zesnulými na věčnosti. Katoličtí duchovní v roce 2023 doprovodili na poslední pozemské cestě téměř 19 tisíc zemřelých.

Obchodní řetězce nás nabídkou hřbitovních svíček a dušičkových aranží s předstihem připravují na Památku zesnulých. Letos připadne na sobotu 2.listopadu, což umožní návštěvu hřbitova také těm, kteří žijí daleko od míst, kde mají své kořeny a kde jsou pochováni jejich blízcí. Jedná se o jediný den v roce, kdy parkovací kapacita u hřbitovů nestačí přílivu návštěvníků a o jediný týden v roce, kdy se posouvá jejich obvyklá zavírací doba.

Začátek listopadu je v katolické tradici věnován dvěma datům spojeným se vzkříšením mrtvých a věčným životem. 1. listopadu slavíme slavnost Všech svatých, tedy těch, jenž nás předešli do věčné slávy, v Bibli nazývané nebeským Jeruzalémem. Následující den je věnován Památce na všechny věrné zemřelé, kterým kromě vzpomínky chceme pomoci do nebe i modlitbou. K tomu slouží plnomocné odpustky, jejichž získání je spojeno s přijetím svátosti smíření (zpověď), svatého přijímání, modlitby na úmysl Svatého otce a návštěvou hřbitova v prvním listopadovém týdnu. Nejedná se tedy o předmět kupčení, nýbrž o posílení naděje na vykoupení pro již zemřelé osoby.     

Pro křesťany pohřeb neznamená pouze poslední rozloučení s tělem zemřelého, jenž bude žít jen ve vzpomínkách a připomínat jej bude jen odkaz či majetek, který na zemi zanechal. Svíce a květiny jsou symbolem věčného života duše, kterou kněz a pozůstalí vyprovází, a také naděje na shledání.

V loňském roce katolická církev takto doprovodila 18 685 pohřbů. Je to méně než v předchozích letech, což souvisí s poklesem celkového počtu zemřelých v České republice (112 795), který je nejnižší od roku 2019. S katolickými obřady bylo pohřbeno 16,6 % zesnulých v roce 2023, což odpovídá průměru posledních čtyř let. Dvě pětiny katolických pohřbů se odehrají v Moravské provincii.

Vedle pohřebních obřadů v kostele, jejichž součástí může být mše svatá a následné uložení do hrobu, je možné přizvat duchovního k uložení rakve či urny nebo k civilnímu pohřbu v krematoriu. Tzv. jiných úkonů křesťanského rozloučení bylo v roce 2023 evidováno 2 657. 

Dále je možné nechat sloužit mši svatou za zemřelé v jakémkoli katolickém kostele. Důstojné rozloučení je nejen poctou a poděkováním za život zesnulého, ale především pomáhá truchlícím k přijetí smrti blízkého člověka, vyrovnání se s jeho ztrátou a pro věřící je součástí víry ve vzkříšení těla a věčný život.

Generální sekretář České biskupské konference P. Roman Czudek nabízí zamyšlení k nadcházejícím svátkům: „Svatý papež Jan Pavel II., který letos obdržel in memoriam řád Bílého lva, tedy nejvyšší státní vyznamenání České republiky, kdysi řekl, že ho naplňuje vnitřním pokojem pomyšlení na okamžik, kdy ho Bůh povolá k sobě: ze života do života. Při loučení a vzpomínce na naše zemřelé mohou problesknout v nás samotných myšlenky na přesah lidského života. Jaký to má pro nás význam? Určitě těmi myšlenkami nechceme utéct z reality, nemá to směřovat k tomu, abychom opomíjeli náš život. Spíše naopak, chceme mu dát novou kvalitu. Často je to pak kvalita, která si zaslouží ta nejvyšší vyznamenání, která mají trvalý lesk a časově neomezené uznání.“

(www.cirkev.cz)

Papež František v neděli 20. října kanonizuje 14 osobností. Mezi nimi je například kněz, na jehož přímluvu došlo k zázračnému uzdravení muže, kterého rozsápal jaguár nebo žena, která přesvědčila papeže Lva XIII., aby vyhlásil celosvětovou novénu k Duchu svatému.

Papež František tento týden vyzval všechny katolíky, aby se „seznámili s novými světci a prosili je o přímluvu“ v souvislosti s očekávanou kanonizací na Svatopetrském náměstí v neděli 20. října. „Jsou jasným svědectvím působení Ducha svatého v životě církve,“ uvedl papež.

Matka Elena Guerra (1835–1914)

Blahoslavená Elena Guerra, známá jako „apoštolka Ducha svatého “, pomohla přesvědčit papeže Lva XIII., aby v roce 1895 vyzval všechny katolíky k modlitbě novény k Duchu svatému předcházející Letnicím. Elena je zakladatelkou Oblátů Ducha Svatého, kongregace řeholních sester, kterou církev uznala v roce 1882 a která dnes působí v Africe, Asii, Evropě a Severní Americe.

„Letnice ještě neskončily,“ napsala Elena. „Ve skutečnosti neustále pokračují v každé době a na každém místě, protože Duch svatý se chtěl darovat všem lidem a všichni, kdo o něj stojí, ho mohou vždy přijmout, takže nemusíme nijak závidět apoštolům a prvním věřícím; stačí, když se jako oni budeme dobře připravovat na jeho přijetí, a on k nám přijde, jako přišel k nim.“

Po většinu svých dvaceti let byla Elena upoutána na lůžko s vážnou nemocí, což se pro ni ukázalo jako výzva, která ji proměnila, protože se věnovala rozjímání nad Písmem a spisy církevních otců. Během pouti do Říma, kterou podnikla se svým otcem po svém uzdravení, pocítila volání zasvětit se Bohu a následně založila řeholní komunitu, která se věnuje vzdělávání. Během korespondence s papežem Lvem XIII. sepsala Elena modlitby k Duchu Svatému.

Otec Giuseppe Allamano (1851–1926)

Blahoslavený Giuseppe Allamano zůstal celý život diecézním knězem v Itálii, přesto zanechal celosvětové dědictví. Založil totiž dva misionářské řeholní řády – Misionářský institut Consolata a jeho ženskou větev Sester misionářek od Utěšitelky, které následně šířily evangelium v Keni, Etiopii, Brazílii, na Tchaj-wanu, v Mongolsku a ve více než dvou desítkách dalších zemí.

Allamano bude kanonizován poté, co Vatikán uznal jedinečný lékařský zázrak připisovaný jeho přímluvě. Došlo k uzdravení muže, kterého v amazonském pralese napadl jaguár.

Sorino Yanomami, domorodý muž žijící v amazonském pralese, byl v roce 1996 rozsápán jaguárem, který mu rozbil lebku. Kvůli tomu, že se incident stal na odlehlém místě, trvalo osm hodin, než mohl být letecky přepraven do nemocnice. Zatímco byl ošetřován na jednotce intenzivní péče, modlila se za něj u relikvie blahoslaveného Giuseppe Allamana jeho manželka, šest sester misionářek od Utěšitelky, kněz a bratr z mužské větve řádu. Sestry misionářky se k němu také modlily novénu s prosbou o Sorinovo uzdravení. Deset dní po operaci se muž probudil bez neurologického poškození a podle vatikánského Dikasteria pro blahořečení a svatořečení neutrpěl žádné dlouhodobé následky útoku.

Do Říma na kanonizaci svého zakladatele přicestuje více než 1 000 členů řádu, řekl agentuře CNA generální představený řádu otec James Lengarin.

Matka Marie-Léonie Paradis (1840–1912)

Kanadská sestra, blahoslavená Marie-Léonie Paradis, založila řád Malých sester Svaté rodiny. 

V 60. letech 19. století sloužila v sirotčinci svatého Vincenta de Paul v New Yorku, a poté se v roce 1870 přestěhovala do Indiany, kde vyučovala francouzštinu a vyšívání na Akademii St Mary.

Na žádost montrealského biskupa založila Marie-Léonie v roce 1880 Malé sestry. Důležitou součástí spirituality a charismatu řádu byla podpora kněží jednak prostřednictvím intenzivní a neustálé modlitby, ale také péčí o vaření prádla v seminářích a na farách v „pokorné a radostné službě“ po vzoru „Krista Služebníka“, který umýval nohy svým učedníkům.

Papež Jan Pavel II. nazval Marii-Léonii „pokornou mezi pokornými“, když ji v roce 1984 při své návštěvě Montrealu blahořečil. „Věděla, že se odvolává na základní postoj Krista, ‚který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil‘. Byla zcela prostoupena velikostí Eucharistie: To je jedno z tajemství její duchovní motivace,“ uvedl svatý Jan Pavel II.

Mučedníci z Damašku, Sýrie (1860)

Církev také získá 11 nových mučedníků, kteří zemřeli, protože se odmítli zříci křesťanské víry a přestoupit na islám. Zabiti byli při nočním přepadení františkánského kostela svatého Pavla v syrském Damašku 10. července 1860.

Mezi oběťmi bylo osm františkánů a tři laici, bratři z maronitské rodiny. Francis Massabki, nejstarší z bratrů, byl otcem osmi dětí. Jeho bratr Mooti byl otcem pěti dětí, denně navštěvoval kostel svatého Pavla, aby se modlil a vyučoval katechismus. Nejmladší bratr Rafael byl svobodný a bylo o něm známo, že tráví dlouhou dobu modlitbami v kostele a pomáhá bratřím.

Zdroj: CNA

(www.cirkev.cz)