Papež: Společnost, která nepřijímá život, přestává žít

Na jedné straně „zmatek kvůli nejistotě zaměstnání“, na druhé straně „obavy vyvolané stále méně udržitelnými náklady na výchovu dětí“ a „smutek“ žen, „ které jsou v práci odrazovány od toho, aby měly děti, nebo si musejí zakrývat břicho“. Toto je „tekutým pískem, který může společnost utopit“ a přispívá k tomu, že tato demografická zima, která je už v Itálii stálým fenoménem, bude ještě „chladnější a temnější“. Papež František těmito slovy dnes dopoledne v Auditoriu della Conciliazione zahájil konferenci věnovanou demografické situaci Itálie a světa .

Papež přišel dnes do Auditoria, které je vzdálené jen pár kroků od náměstí svatého Petra a je součástí budovy, ve které sídlí i Vatikánský rozhlas. Přítomný byl také předseda italské vlády Mario Draghi, po jehož projevu následovaly projevy dalších hostů pozvaných ke třem tematickým okruhům: představitelé bank, firem, pojišťoven, médií či sportu. Shromáždili se k diskuzím na téma porodnosti v zemi, kde v roce 2020 došlo k jejímu 30% poklesu.

Jen polovina mladých lidí věří, že budou mít alespoň dvě děti

To je přesně trend, který je třeba obrátit kvůli „restartu Itálie počínaje životem, počínaje od lidské bytosti“, řekl František ve svém projevu, ve kterém své myšlenky adresoval především mladým demotivovaným lidem, ze kterých „jen polovina věří, že budou moci mít během svého života dvě děti.“

„Itálie tak je už roky zemí s nejnižším počtem narozených dětí v Evropě,“ poznamenává papež.

„Každý rok je to jako by zmizelo město s více než dvěma stovkami tisíc obyvatel. V roce 2020 se dosáhlo nejnižšího počtu narozených, a to nejen kvůli Covidu. Je to neustálý, pokračující klesající trend, stále drsnější zima.“

Generační udržitelnost

Jde tu o udržitelnost „ekonomickou, technologickou a environmentální“. Ale také o generační udržitelnost. „Pokud nebudeme pozorní vůči rodinám a dětem, nebudeme schopni zajistit výrobu a chránit životní prostředí. Odtud pramení udržitelný růst“, tvrdí papež František a odvolává se na historické poučení z poválečné obnovy: „Nebyl to restart bez populační exploze“. A dokonce ani dnes, v situaci restartu, ve které se ocitáme kvůli pandemii, „nemůžeme následovat krátkozraké modely růstu, jako by bylo zapotřebí jen několika rychlých úprav, abychom se připravili na zítřek. Ne, dramatický počet porodů a děsivá čísla pandemie vyžadují změnu a odpovědnost “.

„Bez narození není budoucnost“

Na závěr jednoduché a upřímné slovo: „Děkuji“.

„Děkuji každému z vás a těm, kteří věří v lidský život a v budoucnost. Někdy budete mít pocit, že křičíte do prázdna a bojujete s větrnými mlýny. Ale pokračujte, nevzdávejte to, protože je dobré snít o dobrém a budovat budoucnost. A bez porodnosti není budoucnost.“

_{Zdroj: Vatican News}

(www.cirkev.cz)

Papež František: Láska znamená otvírat své srdce druhým

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V evangeliu této neděle (Jan 15, 9–17) Ježíš, poté co se přirovnal k vinné révě a nás k ratolestem, vysvětluje, jaké ovoce přinášejí ti, kdo s ním zůstávají sjednoceni. Tímto ovocem je láska. Znovu tu používá klíčové sloveso zůstávat. Zve nás, abychom zůstali v jeho lásce, aby v nás mohla být jeho radost a aby naše radost byla úplná (v. 9-11). Zůstávat v Ježíšově lásce.

Ptáme se sami sebe: co je to za lásku, ve které nám Ježíš říká, abychom zůstali, abychom měli radost? Co je to za lásku? Je to láska, která má původ v Otci, protože „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). Tato Boží láska, láska Otce, je jako řeka, která teče v Synu Ježíši a skrze něj se dostává k nám, jeho tvorům. Ve skutečnosti říká: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás“ (Jan 15,9). Láska, kterou nám Ježíš dává, je stejná, jakou ho miluje Otec: čistá, bezpodmínečná, darovaná láska. Nelze si ji koupit, je zdarma. Když nám ji Ježíš dal, zachází s námi ve své lásce jako s přáteli, dává nám poznat Otce a zapojuje nás do svého poslání pro život světa.

A jak v této lásce zůstávat? Ježíš říká: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce“ (v. 10). Ježíš shrnul svá přikázání do jednoho, do tohoto: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás“ (v. 12). Milovat tak, jak miluje Ježíš, znamená dát se do služby bratrům, jako to udělal při mytí nohou učedníkům. Znamená to také vyjít ven ze sebe, opustit svůj lidský prostor, kde se cítíme bezpečně, ven ze světského pohodlí, abychom se otevřeli ostatním, zejména těm v nouzi. Znamená to dát se k dispozici s tím, čím jsme a co máme. To znamená milovat ne slovy, ale skutky.

Milovat jako Kristus znamená říkat ne jiným „láskám“, které nám svět nabízí: lásku k penězům, k úspěchu, k marnivosti, k moci…. Kdo miluje peníze, nemiluje jako Ježíš. Tyto klamné cesty falešné lásky nás odvádějí od lásky k Pánu a vedou nás k tomu, abychom byli stále sobečtější, narcističtější a panovačnější.“ A arogance vede k degeneraci lásky, zneužívání ostatních, k tomu, aby milovaný trpěl. Myslím na nemocnou lásku, která se promění v násilí – a kolik žen je dnes jeho obětí. To není láska. Milovat tak, jak nás Pán miluje, znamená ocenit člověka vedle nás a respektovat jeho svobodu, milovat ho takového, jaký je, zdarma. Ne takového, jakého ho chceme mít, ale jaký je. Nakonec nás Ježíš žádá, abychom zůstávali, přebývali v jeho lásce, ne v našich myšlenkách, ne v uctívání sebe samých. Kdo zůstává v kultu sebe sama , zůstává upoután k zrcadlu. Stále se dívá na sebe. Je tedy třeba, abychom se vysvobodili z nutkání ovládat a řídit ostatní, a místo toho abychom se druhým dávali. Nemáme je ovládat, máme jim sloužit. Láska znamená otvírat své srdce druhým.

Drazí bratři a sestry, kam vede toto zůstávání v lásce Boží? Ježíš nám řekl: „Aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (v. 11). Radost, kterou má Pán, protože je v úplném společenství s Otcem, si také přeje, aby byla v nás, protože jsme s ním sjednoceni. Radost z poznání, že nás Bůh miluje i přes naši nevěru, nás vede k tomu, že čelíme zkouškám života s vírou. Učí nás procházet krizí tak, abychom z ní vyšli lepší. Právě v tom, že žijeme tuto radost, spočívá to, že jsme skutečnými svědky, protože radost je charakteristickým znakem opravdového křesťana. Pravý křesťan není smutný. Má v sobě stále onu radost. I v těžkých chvílích.

Kéž nám Panna Maria pomůže zůstat v lásce k Ježíši a růst v lásce ke všem vydáváním svědectví o radosti Vzkříšeného Pána.

_{Zdroj: Vatican News, přeložil Petr Vacík}

(www.cirkev.cz)

Oslava premonstrátského jubilea na Strahově

_{Foto: Kanonie premonstrátů v Nové Říši}

„Tolik opatů pohromadě jsem snad ještě neviděl,“ zavtipkoval na začátku mše biskup Baxant. Slavnosti se totiž zúčastnili kromě strahovských opatů Daniela a Michaela také opaté z premonstrátských klášterů na území České republiky. Z účasti na této bohoslužbě se omluvil kvůli současné situaci opat Ambróz Martin Štrbák ze slovenského Jasova a sestry z Kongregace na Slovensku.

Na závěr mše svaté předal opat Daniel biskupu Baxantovi stříbrnou pamětní medaili. Předáním zlaté jubilejní medaile pak také poděkoval svému předchůdci, opatu Michealovi Pojezdnému.

Kvůli epidemické situaci byla účast na bohoslužbě omezena pro pozvané hosty za dodržení všech platných opatření. Veřejnost mohla mši svatou i večerní nešpory sledovat přes přímý přenos na YouTube profilu strahovského kláštera, kde zájemci najdou i jejich záznam.

Večer v 18 hodin bratři slavili slavnostní nešpory, kterým předsedal arcibiskup a kardinál Dominik Duka. Ten v promluvě připomenul důležitost události přenesení ostatků zakladatele řádu svatého Norberta roku 1627 z Magdeburgu na Strahov.

„Přítomnost sv. Norberta v naší zemi jako zemského patrona, jako postavy muže, který má starost a bdí nad jejím duchovním životem, to není okrajová záležitost. Můžeme se podívat na církevní mapu, kde uvidíme, jaké bylo množství opatství a jak veliký počet vašich předchůdců evangelizoval a udržoval nejenom duchovní život v rámci české a moravské provincie.“ řekl kardinál Duka a na závěr poděkoval všem premonstrátům: „Za každý odvážný a dobrý krok, díky vám!“
 
Další oslavy v rámci československé cirkárie se budou konat 29. května 2021 v Nové Říši. 

(www.cirkev.cz)