Archiv autora: o. Vilém

Proč se velikonočnímu pondělí říká Andělské pondělí?

Proč se velikonočnímu pondělí říká Andělské pondělí?

 

Pondělí velikonoční, druhý den velikonočního oktávu, je v zahraničí známý také jako Andělské pondělí. V jednom z pořadů Vatikánského rozhlasu z roku 1994 svatý papež Jan Pavel II. vysvětlil, jak toto přízvisko vzniklo. Mluvil zvláště o tom, že potřebujeme anděla, který z hlubin hrobu zavolá ono „Vstal z mrtvých.“

image:Image 54/source/orig/53894_fotky-k-clankum-na-web-1.png
 
Canva.com

„Pro člověka je velmi těžké tuto událost vyjádřit,“ řekl Jan Pavel II. „Také ženy, které přišly k hrobu, viděly, že je prázdný, ale nemohly říci ‚vstal z mrtvých‘; pouze potvrdily, že je hrob prázdný. Anděl sdělil mnohem víc: „Není tu, vstal z mrtvých.“

Evangelista Matouš o andělovi píše v textech velikonočního pondělí: „Anděl řekl ženám: Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ (Mt 28, 5–⁠⁠⁠⁠⁠7).

Andělé jsou Boží služebníci a poslové. Jakožto čistě duchovní bytosti mají intelekt a vůli. Jsou osobní a nesmrtelní. Kristus mluví o andělech v Matoušově evangeliu: Andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (Mt 18,10).

Kristus učinil z andělů posly pro svůj plán spásy. Byl to anděl, kdo oznámil Jeho početí Matce Boží při zvěstování a byl to anděl, kdo zvěstoval Jeho zmrtvýchvstání Marii Magdaléně. Po celou dobu velikonoční, od vzkříšení do Letnic, se církev v poledne místo modlitby Anděl Páně modlí Regina Caeli (Vesel se nebes Královno). Na velikonoční pondělí v roce 2008 Benedikt XVI. řekl, že text Regina Caeli je jako nové zvěstování Marii, tentokrát však není učiněné andělem, ale námi křesťany, kteří zveme Matku, aby se radovala, protože její Syn, kterého nosila ve svém lůně, vstal z mrtvých, jak slíbil.

Zdroj: CNA, Český ekumenický překlad Bible

(www.cirkev.cz)

 

Papež při Urbi et Orbi: Kristus vstal z mrtvých! Vše začíná nanovo!

Papež při Urbi et Orbi: Kristus vstal z mrtvých! Vše začíná nanovo!

 

Po mši svaté na slavnost Zmrtvýchvstání Páně pronesl papež František tradiční velikonoční poselství a požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu), v němž se modlil za Svatou zemi, Ukrajinu, Myanmar, Sýrii, Libanon a Afriku, ale i za oběti obchodu s lidmi, nenarozené děti a všechny, kdo prožívají těžké časy.

image:Image 54/source/orig/53878_cq5dam-web-800-800-249.jpegFoto: Vatican Media

 

Papež František pronesl na Boží hod velikonoční tradiční velikonoční poselství Urbi et Orbi z hlavní lodžie baziliky svatého Petra s výhledem na náměstí, na kterém předsedal krátce předtím ranní velikonoční bohoslužbě pro cca 60 tisíc věřících. 

Svatý otec zahájil své proslovy radostným přáním šťastných Velikonoc.“Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen!“ (Mk 16,6). Papež dále uvedl, že církev znovu prožívá údiv žen, které se za úsvitu prvního dne v týdnu vydaly ke hrobu. Při připomínce, že Ježíšův hrob byl uzavřen velkým kamenem, papež vyjádřil politování nad tím, že i dnes „těžké kameny, blokují naděje lidstva“, zejména „kameny“ války, humanitárních krizí, porušování lidských práv, obchodování s lidmi, mimo jiné i další kameny. 

Podobně jako Ježíšovy učednice se ptáme jeden druhého: „Kdo za nás odvalí kámen od vchodu do hrobu?“. To je podle Františka úžasný objev onoho velikonočního rána, že tento obrovský kámen, byl odvalen. „Údiv žen, je i naším údivem…Ježíšův hrob je otevřený a je prázdný! Od této chvíle začíná všechno nanovo!“ Navíc přes tento prázdný hrob vede nová cesta. „Cesta, kterou nemohl otevřít nikdo z nás, ale pouze Bůh. Pán, otevírá cestu života uprostřed smrti, míru uprostřed války, smíření uprostřed nenávisti a bratrství uprostřed nepřátelství…Bratři a sestry, Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ řekl papež a dodal, že on jediný má moc odvalit kameny, které blokují cestu k životu.“ Jedině Ježíš před námi otevírá dveře života, ty dveře, které neustále zavíráme válkami šířícími se po celém světě.“ 

Svatý otec dále vyjádřil přání, abychom dnes obrátili svůj zrak ke Svatému městu, Jeruzalému, které bylo svědkem tajemství Ježíšova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, a ke všem křesťanským společenstvím ve Svaté zemi. Papež také řekl, že jeho myšlenky směřují především k obětem mnoha konfliktů po celém světě, počínaje těmi v Izraeli a Palestině a na Ukrajině. „Kéž vzkříšený Kristus otevře cestu míru pro válkou zmítané národy těchto regionů. Vyzývám k respektování zásad mezinárodního práva a vyjadřuji naději na všeobecnou výměnu všech vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou: vše v zájmu všech!“

„Znovu také žádám, aby byl zajištěn přístup humanitární pomoci do Gazy, a znovu vyzývám k urychlenému propuštění rukojmích zajatých 7. října loňského roku a k okamžitému zastavení palby v pásmu Gazy.“ Papež vyzval k ukončení současných bojů, které mají nadále vážné dopady na civilní obyvatelstvo a především na děti. „Kolik utrpení vidíme v jejich očích! Těma očima se nás ptají: Proč? Proč všechna ta smrt? Proč všechna ta zkáza?  Nepodléhejme logice zbraní a zbrojení,“ řekl a zdůraznil, že „mír se nikdy neuzavírá zbraněmi, ale nataženýma rukama a otevřeným srdcem“.

Svatý otec vzpomenul také na Sýrii, která, jak si posteskl, již třináct let trpí následky dlouhé a ničivé války. „Tolik mrtvých a zmizelých, tolik chudoby a zkázy si žádá reakci všech i mezinárodního společenství.“ Poté se papež věnoval Libanonu a poznamenal, že tato země již nějakou dobu zažívá bezvýchodnou situaci a prohlubující se hospodářskou a sociální krizi, kterou nyní ještě zhoršují válečné akce na hranici s Izraelem.  „Kéž zmrtvýchvstalý Pán utěší milovaný libanonský lid a podpoří celou zemi v jejím povolání být zemí setkávání, soužití a pluralismu,“ řekl.

Papež rovněž připomněl oblast západního Balkánu a povzbudil jednání, která probíhají mezi Arménií a Ázerbájdžánem, aby s podporou mezinárodního společenství mohly pokračovat v dialogu, pomáhat vysídleným osobám, respektovat místa bohoslužeb různých náboženských vyznání a co nejdříve dospět k definitivní mírové dohodě. „Kéž zmrtvýchvstalý Kristus otevře cestu naděje všem, kteří v jiných částech světa trpí násilím, konflikty, nedostatkem potravin a následky klimatických změn,“ dodal. 

Ve své další výzvě myslel na Haiti se modlil, aby zmrtvýchvstalý Pán pomáhal haitskému lidu, aby v této zemi brzy skončily násilnosti, devastace a krveprolití a aby mohla pokročit na cestě k demokracii a bratrství. Když se obrátil k Asii, modlil se, aby v Myanmaru definitivně skončilo násilí, který je podle papeže již léta zmítán vnitřními konflikty.

Papež se také modlil za mír na africkém kontinentu, zvláště za trpící národy v Súdánu a v celé oblasti Sahelu, v Africkém rohu, v oblasti Kivu v Demokratické republice Kongo a v provincii Capo Delgado v Mosambiku a za ukončení dlouhodobého sucha, které postihuje rozsáhlé oblasti a vyvolává hladomor a hlad.

Papež rovněž pamatoval na uprchlíky a všechny, kdo prožívají těžkosti, a modlil se, aby jim Pán ve chvíli nouze poskytl útěchu a naději. „Kéž Kristus vede všechny lidi dobré vůle, aby se solidárně spojili a společně řešili mnohé problémy, které se vznášejí nad nejchudšími rodinami při jejich hledání lepšího života a štěstí. „V tento den, kdy slavíme život, který nám byl darován ve vzkříšení Syna, si připomeňme nekonečnou lásku Boha ke každému z nás: lásku, která překonává každou hranici a každou slabost.“  

„A přece, jak moc se vzácným darem života pohrdá! Kolik dětí se ani nemůže narodit? Kolik jich umírá hlady a je zbaveno základní péče nebo je obětí zneužívání a násilí? Kolik životů se stává předmětem obchodu pro rostoucí obchod s lidmi?““

 V den, „kdy nás Kristus vysvobodil z otroctví smrti“, papež vyzval také všechny, kdo mají politickou odpovědnost, aby nešetřili úsilím v boji proti obchodování s lidmi tím, že budou neúnavně pracovat na rozbití sítí vykořisťování a na zajištění svobody těm, kdo jsou jejich oběťmi.  

„Kéž Pán potěší jejich rodiny, především ty, které s úzkostí očekávají zprávy o svých blízkých, a zajistí jim útěchu a naději. Ať světlo Zmrtvýchvstání osvítí naši mysl a obrátí naše srdce a umožní nám uvědomit si hodnotu každého lidského života, který je třeba přijímat, chránit a milovat.“ 

Na závěr papež František popřál všem obyvatelům Říma a celého světa radostné Velikonoce.

(www.cirkev.cz)

Novéna k Božímu Milosrdenství – začíná na Velký pátek

Na Velký pátek začíná milostiplná novéna – novéna k Božímu Milosrdenství. Sám Pán Ježíš tuto novénu svěřil svaté Faustýně při svých zjeveních. Slibuje nesmírné duchovní obdarování – úplné odpuštění všech vin a trestů – o svátku Božího Milosrdenství. Pán Ježíš Faustýně připomíná, že kromě modlitby a hlásání milosrdenství, je třeba také konat skutky milosrdenství. Tedy ne jen o něj prosit, mluvit o něm, ale také ho žít.

novéna k Božímu Milosrdenství

úcta k Božímu Milosrdenství

korunka k Božímu Milosrdenství

Květnou nedělí začíná Svatý týden

Květnou nedělí začíná Svatý týden

 

Jak slavíme jednotlivé dny tzv. Svatého, neboli pašijového, týdne, který začíná Květnou nedělí (letos 24. března) a končí nedělí Zmrtvýchvstání Páně? A co tyto dny znamenají? Připravme se na slavení nejdůležitějších křesťanských svátků v roce.

image:Image 54/source/orig/53359_dsc8836-1.jpg
Ilustrační foto
Foto: Milena Machálková, Člověk a Víra

Květná neděle

Na Květnou neděli, nazývanou In Palmis, si církev připomíná slavný vjezd Krista Pána do Jeruzaléma. 

Přede mší svatou se věřící shromáždí většinou mimo kostel, v rukou drží ratolesti (v našich krajích to bývají větvičky kočiček), které kněz na začátku obřadu pokropí svěcenou vodou a přečte jedno ze čtyř evangelií o vjezdu Páně do Jeruzaléma. Poté je zahájen průvod, který směřuje do kostela, kde bude slavena mše svatá. Při průvodu se zpívají antifony: „Z Jeruzaléma vyšly zástupy naproti Pánu; děti mávaly olivovými ratolestmi a všichni volali: Hosana na výsostech… Lidé prostírali Pánu na cestu své pláště a volali: Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!“ Pokud se nemůže konat průvod mimo kostel, oslaví se vjezd Páně uvnitř kostela slavnostním vstupem před hlavní mší nebo se alespoň koná na začátku mše svaté krátká připomínka na vjezd Páně do Jeruzaléma.

Při mši svaté se čtou nebo zpívají (vícehlasně) pašije, tj. úryvky z evangelií o utrpení a smrti Ježíše Krista. V římském ritu se s pašijemi můžeme setkat jen dva dny v roce: na Květnou neděli (v jednom ze synoptických evangelií dle ročního cyklu) a na Velký pátek (Janovy pašije). 

Zelený čtvrtek

Tento den si připomínáme poslední večeři, kterou slavil Ježíš se svými apoštoly a při níž ustanovil svátost kněžství i eucharistie (tedy svátost Ježíšova Těla a Krve).

Dopoledne se proto setkávají všichni kněží diecéze se svým biskupem v diecézní katedrále. Tato bohoslužba se nazývá Missa chrismatis a má zdůraznit společenství kněží s biskupem. Kněží, kteří s biskupem koncelebrují, mají být z různých částí diecéze, aby se tak naznačila jednota diecézního kněžstva. Při této bohoslužbě se světí posvátné oleje, jež se budou po celý rok používat ve všech farnostech diecéze k udílení svátostí. Jedná se o oleum infirmorum (olej nemocných), oleum catechumenorum (olej katechumenů) a oleum chrismatis (křižmo). Dále se při této bohoslužbě obnovují kněžské a jáhenské sliby.

Ve večerních hodinách se pak slaví bohoslužba na památku poslední večeře Páně. Svatostánek je před slavením mše svaté prázdný, kněz při mši konsekruje hostie také na Velký pátek, což je jediný den v roce, kdy se neslaví eucharistie. Po postní době (s vyjimkou slavností) se na Zelený čtvrtek poprvé rozezní chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a rozezvučí se zvony, které poté utichnou až do velikonoční vigilie, podle lidové tradice „zvony odletí do Říma“. 

Po přijímání se za zvuku řehtaček přenáší nádoba s konsekrovanými hostiemi průvodem, v jehož čele se nese kříž, na předem připravené a vyzdobené místo v kostele, kde bude uchována až do přijímání během Velkopátečních obřadů. Na tomto místě se chvílí tiché adorace připomíná Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě. 

Tímto dnem, resp. přesněji večerem, začíná velikonoční triduum, které končí modlitbou večerních chval o Velikonoční neděli.

Velký pátek 

Je to den přísného postu. Podle prastaré tradice je spolu s Bílou sobotou (do západu slunce) jediným dnem v roce, kdy je zakázáno slavení svátostí, vyjma svátosti pokání a pomazání nemocných. Pohřeb se má v tento den konat beze zpěvu, bez varhan a bez zvonění. Je to den přísného postu, neboť se připomíná Ježíšova křížová cesta a ukřižování.

Místo mše svaté se konají, nejlépe kolem třetí hodiny odpoledne, Velkopáteční obřady, které mají tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a svaté přijímání. Obřady začínají za úplného ticha, kdy kněz a jáhen po příchodu k oltáři pozdraví oltář hlubokou úklonou a vrhnou se tvář nebo pokleknou. Tato prostrace naznačuje jak ponížení člověka „pocházejícího ze země“, tak zármutek a bolest církve.

Podobně jako na Květnou neděli se zpívají (případně čtou) pašije, zpráva o Ježíšově smrti, tentokrát podle evangelisty Jana. Poukazují na Ježíše – beránka a ztotožňují Jeho oběť na kříži s velikonoční obětí na odpuštění hříchů a vítězstvím nad smrtí. Nápis na Ježíšově kříži (INRI – Ježíš Nazaretský, král židovský) napsaný hebrejsky, řecky a latinsky – v tehdejších jazycích, poukazuje na fakt, že Ježíš přináší spásu lidem všech národů. 

Bohoslužbu slova uzavírá 10 starobylých přímluv, které pocházejí již z prvních dob křesťanství. Společně v nich prosíme za církev; za papeže; za služebníky církve a za všechny věřící; za katechumeny; za jednotu křesťanů; za židy; za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista; za ty, kdo nevěří v Boha; za ty, kdo mají odpovědnost za společnost a stát a za ty, kdo trpí. Vyjadřuje se tím, že Kristus zemřel za všechny lidi, i za ty, kdo Ho neznají. 

Poté následuje obřad uctívání kříže, který se přenese za trojité výzvy: „Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa“ a odpovědi lidu „Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste“ k oltáři. Kříž se uctívá pokleknutím, případně políbením. Oltář se pak pokryje plátnem, připraví se na něm korporál, misál a přenese se nádoba s konsekrovanými hostiemi pro věřící ke svatému přijímání. Obřady končí za úplného ticha.

Bílá sobota

V tento den setrvává církev v modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o Jeho umučení a smrti a také o Jeho sestoupení mezi mrtvé. Očekává v modlitbě a postu Jeho vzkříšení.

Večer po setmění se slaví předvečer (vigilie) nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu, aby podle evangelia byli věřící s hořícími lampami v rukou podobni těm, kteří očekávají Pána, až znovu přijde, aby je nalezl, jak bdí, a přivedl ke svému stolu. 

Obřady začínají většinou venku před kostelem, lid se shromáždí u zapáleného ohně, který kněz požehná a do připravené velikonoční svíce – paškálu rydlem vyryje kříž a řecká písmena alfa a omega se slovy: „Kristus včera i dnes, začátek i konec, alfa i omega, Kristus je Pán všech věků, on vládne dějinám, jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků. Amen.“ Poté může do paškálu zasadit pět kadidlových zrn na způsob kříže. Paškál je zapálen od nového ohně a se slovy „Světlo Kristovo“ je přenesen před kostel, kde si od něho zapalují své svíce i ostatní věřící, kteří poté jen za svitu svící přichází do ztemnělého kostela.

Po velikonočním chvalozpěvu – Exultet – začíná bohoslužba slova. Sedm čtení ze Starého zákona (případně alespoň tři) připomínají podivuhodné skutky, které činil Bůh svému lidu od počátku, tj. od stvoření světa. Po každém čtení následuje responsoriální žalm s chvílí tichého usebrání. Po posledním čtení ze Starého zákona se rozsvítí světla, rozeznívají se zvony i hudba a kněz začne zpívat chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a následuje čtení epištoly, slavnostní zpěv Aleluja a evangelium.

Další částí Velikonoční vigilie je křestní bohoslužba. Zpívají se litanie, poté kněz posvětí vodu v křtitelnici a ponoří do ní paškál. Jsou-li ve farnosti katechumeni, je jim v tomto okamžiku udělena svátost křtu. Dále mše svatá pokračuje slavením eucharistie, k dosažení plnosti se doporučuje přijímat pod způsobou chleba i vína.

Neděle Zmrtvýchvstání Páně 

Na Boží hod velikonoční se slaví mše svaté už v plně radostném duchu. Připomíná se nejdůležitější událost křesťanské víry, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Tato událost je natolik zásadní, že se slaví celých osm dní, následuje tedy velikonoční oktáv. Doba velikonoční pokračuje po celých padesát dní od neděle Zmrtvýchvstání až do neděle Seslání Ducha Svatého.

(www.cirkev.cz)

Jak se připravit na svátost smíření?

Jak se připravit na svátost smíření?

 

Příprava na Velikonoce pro většinu katolíků znamená také zpověď. Jak se na tuto svátost připravit, abychom očistili svá srdce, smířili se s Bohem, církví i bližními, a mohli se tak opětovně radovat z blízkosti Krista?

image:Image 54/source/orig/53391_img5273.jpg
Ilustrační foto
Foto: Lucia Kralová, ČaV

V tom nám může pomoci několik rad z příručky „Pečuj o své srdce!“, kterou papež František nechal rozdat na náměstí sv. Petra v neděli 22. února 2015 při modlitbě Anděl Páně. Nabízí mimo jiné i tzv. zpovědní zrcadlo užitečné ke zpytování svědomí, kdy se ptáme sami sebe, čeho zlého jsme se dopustili a co dobrého jsme opomněli ve vztahu k Bohu, k bližním i k sobě samým.

„Postní doba je poutí obrácení, jejímž středem je srdce,“ řekl papež František. Je proto třeba pečovat o své srdce, aby se nestalo náměstím, na němž může volně pobíhat kdekdo, ale kde zcela chybí Ježíš.“  

Zpovědní zrcadlo:

Ve vztahu k Bohu

Obracím se na Boha jedině tehdy, když něco potřebuji?

Účastním se mše svaté o nedělích a zasvěcených svátcích?

Zahajuji a zakončuji každý den modlitbou?

Nepoužívám nepatřičně („nadarmo“) jméno Boží ani jméno Panny Marie a svatých?

Nestyděl jsem se přiznat, že jsem křesťan?

Co dělám pro svůj duchovní růst? Jak to vypadá? Jak často se této oblasti věnuji?

Bouřím se proti Božím plánům a záměrům?

Nesnažím se Boha dotlačit k tomu, aby konal mou vlastní vůli?

Ve vztahu k bližním

Dokážu odpouštět druhým, vžívat se do jejich těžkostí a pomáhat jim?

 Nepomlouval jsem? Nekradl jsem? Nezneužíval jsem ty, kdo jsou slabí a bezbranní?

 Nejsem plný nenávisti, hněvu a nespravedlnosti?

 Starám se o chudé a nemocné?

 Nestydím se za vzhled nebo chování svých bratří a sester?

 Jsem čestný vůči každému člověku, nebo podporuji „kulturu vyčleňování“?

 Nepodněcoval jsem někoho ke špatnému jednání?

 Držím se manželské a rodinné morálky tak, jak nás tomu učí evangelium?

 Jak naplňuji svou zodpovědnost za výchovu vlastních dětí?

 Ctím a respektuji své rodiče?

 Odmítl jsem přijmout nově počatý život?

 Dopustil jsem se zničení daru života (i nenarozeného)? Nenapomáhal jsem k tomu?

Chráním přírodní prostředí?

Ve vztahu k sobě

Nejsem napůl světákem a napůl věřícím?

Nepřeháním to s jídlem, pitím, kouřením a zábavami?

Nestarám se přehnaně o své tělesné zdraví a o svůj majetek?

Jak využívám čas, který mám k dispozici?

 Nejsem líný?

 Chci, aby mě všichni obsluhovali?

 Vážím si čistoty srdce, myšlenek i jednání a snažím se tuto oblast kultivovat?

 Nespřádám odplatu? Neživím v sobě nenávist?

 Jsem tichým a pokorným nástrojem pro budování pravého pokoje?

Samotný průběh svátosti smíření je k dispozici na stránkách Liturgie.cz

Převzato z webu Biskupství brněnského. 

(www.cirkev.cz)