Archiv autora: o. Vilém

Povzbuzení od papeže Františka

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13. 3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI.
Publikováno: 8. 7. 2020 16:15

Papež František ve středečním kázání při mši svaté v Domu svaté Marty naléhal na křesťany, aby objevili Ježíšovu tvář u migrantů, uprchlíků a vysídlených osob, kteří jsou nuceni uprchnout kvůli mnoha nespravedlnostem, které dodnes postihují náš svět.

Mší svatou, která připomínala 7. výročí jeho návštěvy migrantů na italském ostrově Lampedusa, připomněl papež Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40). Řekl, že tato výstraha je i pro dnešní dobu aktuální.
Návštěva papeže na středomořském ostrově 8. července 2013 byla první z jeho cest po jeho zvolení 13. března téhož roku. Během návštěvy hodil do moře květinový věnec na památku asi 20 000 migrantů, kteří zemřeli při pokusu překročit Středozemní moře. Krátce se setkal a promluvil s některými mladými africkými migranty, a poté slavil mši pod širým nebem.

Hledám Boží tvář v jiných

Papež poznamenal, že dnešní žalm vybízí k ustavičnému hledání Boží tváře, a řekl, že toto hledání je základní životní postoj věřících a posledním cílem vlastního života je setkání s Bohem. V tomto ohledu prorok Ozeáš v prvním čtení hovoří o tom, jak se Izraelští obyvatelé od Pána vzdálili kvůli hojnosti, prosperitě a bohatství, které naplnilo jejich srdce lživostí a nespravedlností, „jde o hřích, proti němuž nejsme imunní ani my, dnešní křesťané.“

Globalizace lhostejnosti

Papež si vzpomněl na svou homilii před 7 lety v Lampeduse a řekl, že „kultura blahobytu, která nás vede k tomu, abychom mysleli na sebe, nás činí necitlivými ke křiku druhých, dává nám žít v mýdlových bublinách, které jsou krásné, ale jsou ničím, jsou jalovou iluzí, provizoriem, které přivádí ke lhostejnosti vůči druhým, ba dokonce ke globalizaci lhostejnosti“ (Homilie na Lampeduse, 8. července 2013).

Ozeášovo volání nás dnes znovu vyzývá k obrácení, abychom pohlédli na Hospodina svýma očima a objevili Jeho tvář: „Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím“ citoval z proroka Ozeáše svatý otec a připomněl Ozeášovu výzvu k obrácení.

Osobní setkání znamená poslání

Hledání Boží tváře vyvolává touha po osobním setkání s Pánem, s Jeho nezměrnou láskou a Jeho spásonosnou mocí. Stejně jako se stalo s dvanácti apoštolům v dnešním úrvku evangeliu. Toto osobní setkání s Pánem, které je časem milosti a spasení má za následek poslání „Jděte a hlásejte: „Přiblížilo se nebeské království.“(Mt 10,7).

„Osobní setkání s Ježíšem Kristem je možností také pro nás, učedníky třetího tisíciletí. Když hledáme Pánovu tvář, můžeme Jej rozpoznat ve tvářích chudých, nemocných, opuštěných a cizinců, které nám Bůh posílá do cesty. A toto setkání se stane také pro nás časem milosti a spásy a oděje nás tímtéž posláním, které bylo svěřeno apoštolům.“

„Setkání s druhým je také setkáním s Kristem. Řekl nám to On sám. To On klepe na naši bránu hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný a vězněný, s prosbou, aby se mohl vylodit a setkat se s námi a abychom mu pomohli. A pokud bychom snad měli ještě nějakou pochybnost, tato slova mluví jasně: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40). (Homilie v Sacrofanu, 15. února 2019).

„Destilovaná“ verze

Svatý otec také připomněl setkání s migrantem během jeho návštěvy na Lampeduse, který se podrobně vyprávěl o „strašlivých věcech“, které se mu staly. Uprchlík mluvil velmi obšírně, ale tlumočník byl velmi stručný. Když se odpoledne vrátil papež domů, jedna Etiopanka, která sledovala přenos setkání z Lampeduse v televizi, mu řekla, že etiopský tlumočník ani nezmínil čtvrtinu mučení a utrpení, kterým migranti procházeli. Papež poznamenal, že to, co bylo interpretováno, bylo pouze „destilovanou“ verzí skutečného příběhu.
Totéž se dnes děje také v Libyi, řekl Svatý otec a dodal, že „válka je ohavná, to víme, ale nemáte představu o pekle, které panuje v tamějších detenčních táborech. A lidé tam přišli jen s nadějí, že se jim podaří přeplout moře.“

Na závěr papež František vyzval Pannu Marii jako Solacium migrantium, „kéž nám pomáhá objevovat tvář svého Syna ve všech bratřích a sestrách nucených utíkat ze svojí vlasti kvůli nespravedlnostem, kterými je náš svět ještě sužován.“

Celé znění papežovy promuvy naleznete zde.

(www.cirkev.cz)

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

 

Sestry a bratři,

vzhledem k uvolňování protiepidemických opatření se znovu vracíme k liturgické praxi, jaká byla před zavedením omezení. Omezující opatření je třeba nadále respektovat tam, kde je místní civilní autority vyhlásí z důvodů většího výskytu onemocnění.
 
K tomu, aby společným slavením eucharistie rostla naše láska k Bohu a lidem, ze srdce žehnáme.
 
Čeští a moravští biskupové

114107

Velehrad, 7. července 2020 

Foto: www.cirkev.cz

Hlavní poutní slavnost v Liběšicích

Ve znamení děkování za Boží ochranu v době pandemie proběhla letošní liběšická pouť, slavnost Navštívení Panny Marie. Na tradiční procesí s milostnou soškou Panny Marie z Klučku do Liběšic navázala slavnostní mše svatá. Na konci mše svaté poutníci uctili Pannu Marii osobní modlitbou a následovalo setkání poutníků ve farním areálu s občerstvením. Po oba slavnostní dny doprovázel pouť také bohatý kulturní program na liběšické návsi pod školou.

Obnova poutního areálu v Horní Polici

Slavnostní znovuotevření poutního areálu v Horní Polici

V sobotu 27. června byl po první etapě oprav znovuotevřen poutní areál kostela Navštívení Panny Marie ve farnosti Horní Police na Českolipsku. Při slavnostní mši svaté litoměřický biskup Jan Baxant požehnal rekonstruovanému kostelu a oltáři, papežský nuncius Charles Balvo požehnal varhanům a po mši svaté biskup Baxant požehnal novým zvonům. “Velmi si přeji, aby toto krásné místo bylo nejen památkou na minulost, ale živým místem s otevřenou náručí pro všechny příchozí,” řekl P. Stanislav Přibyl, administrátor farnosti.
Více fotografií na www.cirkev.cz.

Premonstráti v Nové Říši otevřeli novou výstavu

Klášter v Nové Říši otevírá nové výstavní prostory

Premonstráti v Nové Říši otevřou na konci června nové výstavní prostory na prelatuře kláštera. „Prostory prelatury sloužily dříve jako opatské a reprezentační pokoje. Dnes už neplní tuto funkci, a proto jsme se rozhodli v těchto místnostech vytvořit prostor, kde bychom mohli návštěvníkům ukázat klenoty našeho kláštera“ říká opat P. Marian Rudolf Kosík.
Publikováno: 26. 6. 2020 15:30

Poslední dva roky měli návštěvníci kláštera možnost si ve dvou turistických okruzích prohlédnout kostel sv. Petra a Pavla, kapli svaté Anny a knihovnu. Třetí prohlídkový okruh (hudební sál a prelatura) byl v rekonstrukci více než rok. „Mysleli jsme si, že otevřeme již loni na jaře, ale bylo potřeba dobře vyřešit všechny technické záležitosti, které se postupně objevovaly“ popisuje opat Kosík.

Na prelatuře kláštera si mohou návštěvníci prohlédnout obrazy, které z velké části pořídili opaté Josef Bernard Pelikán (opatem 1756-1792) a Jan Nepomucký František Pelikán (1793-1819). Obrazy, které návštěvníci během prohlídky prelatury uvidí, tvoří pouze část poměrně velké sbírky obrazů novoříšského kláštera.

V největší místnosti prelatury, kde dříve bývala obrazárna, si mohou návštěvníci prohlédnout v prostorných vitrínách výběr z monstrancí, kalichů, relikviářů a dalších liturgických předmětů z majetku kláštera nebo premonstrátských farností.

„Jde o exponáty od gotiky až po moderní dobu. O některé vzácné předměty jsme v době totality přišli, ale velkou část se podařilo zmapovat a získat zpět. Velkým štěstím bylo, že když v roce 1950 zabrali klášter komunisté, byla většina předmětů převezena do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je odborníci zaevidovali, a tím nedošlo k jejich rozptýlení. Obě expozice – klenotnice a obrazárna – jsou velmi cenné a odpovídá tomu i několikanásobné zabezpečení“ svěřuje se opat P. Marian Rudolf Kosík.

Společně s obrazárnou a klenotnicí se také otevře nová expozice, která bude věnována archeologickým a antropologickým průzkumům, které se v klášteře konaly při opravě křížové chodby. Díky těmto průzkumům odborníci např. objevili základy kostelíka na starém hřbitově ze 13. století, kde se nacházelo více než sto hrobů místních obyvatel.

Klášter byl založen podle tradice roku 1211. První písemná zmínka pochází z roku 1248. Nejdříve zde byl konvent sester premonstrátek. Klášter byl několika násobným cílem plenění husitů, pokaždé se komunita sester dokázala obnovit a také dokázaly obnovit budovy kláštera. Na konci 16. století sestry novoříšský klášter opustily a do kláštera přicházejí bratři ze Zábrdovic (dnes součást Brna). Po roce 1733, kdy je povýšen na opatství, nastává jeho umělecky nejhodnotnější období. Premonstráti v Nové Říši se za císaře Josefa II. sice ubránili zrušení, krutě ovšem na tuto komunitu dopadly totalitní režimy 20. století.

Dne 29. května 1942 bylo zatčeno 12 řeholníků a pět z nich včetně opata Pavla Součka bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim. Čtyři bratři byli z Osvětimi převezeni do Buchenwaldu a poté tři z nich do Dachau. Ti, kteří přežili, se po válce vrátili do kláštera, který do té doby sloužil jako ubytovací prostor pro německou chlapeckou školu, evakuovanou z bombardovaného Porúří.

Bratřím se podařilo obnovit přerušený řeholní život. Zvolili si nového opata Augustina Antonína Machalku. Dříve, než vůbec mohl začít spolu s bratřími pracovat na opravě škod, způsobené válečnými událostmi, bylo na obzoru ještě delší přerušení řeholního života v novoříšském klášteře. Opat byl zatčen 3. února 1950 a ve vykonstruovaném procesu s řeholními představenými, který nese jeho jméno, byl odsouzen k 25 letům vězení. Při tzv. Akci „K“ v noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli odvezeni i ostatní bratři z kláštera. Budovy kláštera od té doby využívala Vojenská nemocnice v Brně jako svůj sklad zdravotnických potřeb.

Řeholníci se mohli do svého domova v Nové Říši vrátit až v roce 1991 a od té doby pracují na obnově, která ještě zdaleka není hotová. Bylo třeba zajistit nové střechy, fasády, odvlhčení apod. „Náročný projekt rekonstrukčních a restaurátorských prací včetně generální opravy varhan v opatském chrámu sv. Petra a Pavla pokryla z vetší části dotace z evropských fondů z programu IROP. Projekt bude probíhat až do roku 2022, kdy se budou ještě restaurovat vybrané obrazy a obnovovat klášterní zahrady. Jsme za tu dotaci velmi vděční.“ říká opat Kosík.

Od 1. července se návštěvníkům otevře vše, co je zatím možné ukázat. Prohlídky jsou každý den, včetně pondělí, čtyřikrát denně, kromě neděle, kdy se provádí pouze odpoledne. „Těšíme se na všechny, kdo přijdou navštívit náš klášter. Prožíváme dobu plnou změn, a proto doporučuji, aby se zájemci podívali na naše webové stránky, kde naleznou vždy aktuální informace.“ radí všem návštěvníkům opat P. Marian Rudolf Kosík.

(www.cirkev.cz)