V italském Assisi vystavili tělo mladíka Carla Acutise, kterého v říjnu čeká blahořečení

_{Foto: Catholic News Agency, diecéze Assisi}

Hrobka Božího Služebníka Carla Acutise bude otevřena pro veřejnou úctu od 1. do 17. října v Assisi. Věřící se tak budou moci k brzy blahořečenému chlapci modlit v týdnech před a po jeho blahořečení, které se uskuteční 10. října. 

„Dnes ho znovu vidíme v jeho smrtelném těle, které prošlo běžným procesem rozpadu odpovídajícím 14 létům po smrti. (…) Ale toto smrtelné tělo je předurčeno ke vzkříšení,“ řekl biskup Domenico Sorrentino z Assisi při slavnostní mši při otevření hrobky 1. října.

Biskup vysvětlil, že Acutisovo tělo bylo „znovu sestaveno s uměním a láskou“, aby mohlo být veřejně vystaveno pro všechny věřící, kteří mu chtějí vzdát úctu. Acutis měl totiž v době své smrti krvácení do mozku a nabídl své utrpení za papeže a za církev.

Carlo Acutis, který zemřel na leukémii v roce 2006 ve věku 15 let, byl známý svými počítačovými programovacími schopnostmi a láskou k Eucharistii a Panně Marii.

„Carlo je chlapec naší doby. Chlapec internetového věku a model svatosti digitálního věku, jak ho papež František představil ve svém dopise mladým lidem po celém světě. Počítač se pro něj stal způsobem, jak procházet ulicemi světa, jako první Ježíšovi učedníci, aby přinesl do srdcí a domovů oznámení skutečného míru, který uhasí touhu po nekonečnu obývající lidské srdce,“ řekl biskup Sorrentino.

P. Carlos Acácio Gonçalves Ferreira, rektor Sálu zřeknutí (Santuario della Spogliazione) popsal rekonstrukční práce Acutisova těla v rozhovoru pro EWTN: „Bylo zjištěno, že jeho tělo je celistvé a integrální se všemi svými orgány, ale bylo již porušené, proto bylo nutné provést rekonstrukční práce zejména obličeje.“

Dále dodal: „Poprvé v historii uvidíme světce oblečeného v džínách, teniskách a svetru. Je to pro nás skvělá zpráva, protože můžeme svatost pociťovat nikoli jako vzdálenou věc, ale jako něco, co má každý na dosah, protože Pán je Pánem všech.“

V rámci 17 dní oslav blahořečení Carla Acutise se v Assisi konají výstavy eucharistických zázraků a mariánských zjevení katalogizovaných společností Acutis. Rok před svou smrtí totiž tento italský mladík věnoval svůj čas a své informatické schopnosti na vytvoření internetového katalogu s eucharistickými zázraky.

„Carlo Acutis měl, stejně jako sv. František, kromě lásky k Ježíši a zejména k eucharistii i velkou lásku k chudým,“ řekl biskup Sorrentino a vysvětlil, že právě proto bude v těchto dnech poblíž Sálu zřeknutí v Assisi, kde se hrobka Acutise nachází, otevřena polévková kuchyň pro chudé a bez domova. 

Carlova matka, Antonia Salzano, byla velmi dojatá otevřením hrobky svého syna pro veřejnou úctu: „Jsme nadšeni, že Carlova hrobka byla konečně otevřena. Věříme, že prostřednictvím Carlova těla věřící pocítí, že je Bůh zve k ještě vroucnější modlitbě. Zve nás k tomu, abychom měli více víry, naděje a lásky k Němu a k našim bratrům, stejně jako to dělal Carlo během svého celého pozemského života. Modlíme se, aby se Carlo za nás přimlouval u Boha a získal pro nás mnoho milostí.“

Video z otevření hrobky Carla Acutise:

_{Zdroj: Catholic News Agency, Servizio Informazione Religiosa}

Kdo byl Carlo Acutis?

Přinášíme vám překlad videa, které popisuje jeho život. Video můžete zhlédnout zde.

Carlo se narodil 3. května 1991 v Londýně. Byl pokřtěn 18. května a v září se jeho rodina přestěhovala do Milána. Rodina nebyla praktikující, ale Carlo od malička začal projevovat zájem o Boží věci, což způsobilo, že se jeho rodiče postupně vrátili k víře. V sedmi letech požádal o to, aby mohl přijmout první svaté přijímání, a bylo mu to umožněno díky zvláštnímu povolení. Měl rád pouštění draka, hraní si v přírodě a zvířata. Bavilo ho také hrát s přáteli fotbal a hrát na playstationu. Byl nadšencem do informatiky, na svůj věk měl velmi pokročilé znalosti. 

Jeho velkou láskou byl však také Ježíš přítomný v eucharistii. 

Carlo chodil na mši každý den a zůstával na adoraci před nebo po každé mši. „Eucharistie je mou dálnicí do nebe,“ říkával. „Máme větší štěstí než apoštolové, kteří žili s Ježíšem před 2000 lety. Abychom se s ním setkali, stačí, když vejdeme do kostela.“ Říkával také: „Jeruzalém je vedle našich domovů.“ 

Často se zpovídal a ujišťoval: „Stejně jako pro let balonem je třeba odejmout závaží, také duše k tomu, aby se mohla pozdvihnout k nebi, potřebuje odstranit ze sebe ta malá závaží, lehké hříchy.“ Také se denně modlil růženec a říkal: „Maria je jedinou ženou mého života.“ Ve škole Carlo nikdy svou víru neskrýval a zval své kamarády, aby šli společně na mši a vrátili se k Bohu.
Jednou si napsal do sešitu: „Smutek je, když obracíme svůj pohled k sobě samým, štěstí je, když obracíme pohled na Boha.“
„Obrácení není nic jiného než přesměrovat pohled z toho, co je nízké, k tomu vysokému.
Stačí jednoduchý pohyb očima.“

Skromnost, evangelizace a zájem o informatiku

Přestože byl z dobře situované rodiny, žil velmi skromně. Za své první úspory koupil spací pytel
jednomu žebrákovi, kterého vždycky potkával cestou na mši. Večer nosíval jídlo těm, kdo žili na ulici, někdy část své vlastní večeře. Rozhodl se využít svých znalostí z informatiky k evangelizaci
a vytvořit výstavu o eucharistických zázracích. Strávil s tím tři roky, poté co se hodně nacestoval a shromáždil informace.

„Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie,“ říkal a chtěl tím povzbudit každého, aby nechal vyrůst své vlastní dary, které mu Bůh dal. Pomáhal také ve farnosti jako katecheta. „Kritizovat církev znamená kritizovat sebe sama,“ říkával.

Nemoc a smrt v mladém věku

V říjnu 2006 mu byla diagnostikována akutní leukemie typu M3. „Nabízím Pánu utrpení, které budu muset snášet, za papeže a za církev, abych nemusel být v očistci, ale mohl jít přímo do nebe,“ řekl svým rodičům. Zemřel několik dnů poté, co mu byla stanovena diagnóza, 12. října 2006, v pouhých 15 letech. Dva dny před tím požádal o přijetí pomazání nemocných a eucharistie. Carlo předpověděl svou smrt pár měsíců předem,
což bylo zaznamenáno: „Jsem předurčený k tomu, abych zemřel…“

V den pohřbu byl kostel i hřbitov plný lidí. Mnozí z těch, kdo přišli, byli bezdomovci, kterým Carlo pomohl, aniž by o tom věděla jeho rodina. Jeho nejoblíbenějším místem na světě bylo Assisi a dal najevo, že tam by si přál být pohřbený, a rodina s jeho přáním souhlasila. 

Proces blahořečení

Jeho pověst svatosti se začala rychle šířit po celém světě a 12. října 2012 byl otevřen proces blahořečení a kanonizace. Papež František jej prohlásil Služebníkem Božím 5. července 2018 a zmínil jej jako příklad pro mladé v apoštolské exhortaci Christus Vivit. 6. dubna 2019 byly jeho ostatky převezeny do Sálu zřeknutí v Assisi, místa, kde svatý František zanechal všechno, aby následoval Pána. 

Jeho tělo odpočívá v hrobce v pravé chrámové lodi, kam ho přicházejí uctít stovky věřících. 22. února 2020 papež František uznal jeden zázrak připisovaný Carlově přímluvě. Jedná se o zázračné uzdravení dítěte, které trpělo vrozenou vadou, v Brazílii. Čeká nás jeho brzké blahořečení.

„Být stále spojený s Ježíšem. To je můj životní plán.“
– Carlo Acutis

_{Překlad videa: Terezie Šilhavá}

(www.cirkev.cz)

Papež signoval v Assisi encykliku Fratelli tutti

^{Foto: Vatican Media}

Těsně před polednem jej přivítaly nejprve klarisky v klášteře Vallegloria ve Spello, kam přijel vozem a kde zůstal na oběd. Klášter ve Spello je první, který založila sv. Klára za hradbami města Assisi, papež František navštívil toto místo již loni v lednu. Kolem půl třetí odpoledne pokračoval do 12km vzdáleného Assisi, kde jej v místním konventu přijali bratři františkáni. U hrobu sv. Františka pak sloužil eucharistii. Homilii nepronesl, a hned po mši svaté se konal protokolární akt, při kterém Svatý otec signoval encykliku Fratelli tutti, která bude zveřejněna zítra. Potom se pozdravil s ostatními členy františkánského konventu a vydal se na zpáteční cestu do Říma.

Jde celkem o 36. návštěvu papeže v Assisi, který je tak kromě Říma zřejmě nejčastěji papeži navštíveným místem. Jak spočítal na svém blogu bývalý redaktor naší rozhlasové stanice, Luis Badilla, od roku 1228 sem zavítalo celkem devatenáct papežů. Prvním byl Řehoř IX. (1170-1242), který Františka kanonizoval. Z dalších pak Inocenc IV. (1195-1254), který navštívil Assisi čtyřikrát, dále Klement IV. (1190-1268) třikrát a stejně tak Pius II. (1405-1464). Nejvíce návštěv v Assisi vykonal sv. Jan Pavel II., který zde byl šestkrát, Benedikt XVI. dvakrát. František dnes navštívil Assisi počtvrté.

_{Zdroj: Vatican News}