22. července slaví katolická církev svátek svaté Marie Magdalény (lidově také Máří Magdalény), blízké učednice Páně. Pocházela z Magdaly, města na západním břehu Genezaretského jezera (Galilejského jezera), a proto dostala přízvisko „Magdaléna“.

Marie Magdaléna se řídila učením Ježíše Krista, který si ji ještě před apoštoly vybral za svědkyni svého vzkříšení. Byla pověřena vydat svědectví o Mistrově definitivním vítězství nad smrtí. Toto zvláštní povolání jejího učednictví činí Marii Magdalénu vzorem pro všechny, kdo jsou povoláni k evangelizaci. Ztělesňuje postavu té, která hlásá radostnou velikonoční zvěst: v Kristu je pro všechny nový život.

Papež Benedikt XVI. v roce 2006 shrnul význam osobností sv. Máří Magdalény pro křesťanský život: „Příběh Marie Magdalské všem připomíná základní pravdu: Kristův učedník je ten, kdo měl ze zkušenosti lidské slabosti pokoru požádat ho o pomoc, nechal se jím uzdravit a následoval ho zblízka, čímž se stal svědkem síly jeho milosrdné lásky, která je silnější než hřích a smrt.“

Evangelium je plné zmínek o Marii Magdaléně: jako o odpouštějící hříšnici (Lk 7,37-50); jako o jedné z žen, které následovaly Pána (J 20,10-18); jako o Marii z Betánie, sestře Lazarově (Lk 10,38-42). Římská liturgie ztotožňuje tyto tři ženy se jménem Marie Magdaléna podle západní tradice z doby papeže Řehoře Velikého (6. – počátek 7. století).

Magdaléna doprovázela Ježíše i na Kalvárii a stála před jeho ležícím tělem. Ráno na Velikonoční neděli byla první, kdo spatřil vzkříšeného Krista ve slavném těle. Církev proto vždy uznávala její význam v životě Spasitele a v rané, křesťanské, společenství, jak je patrné i z evangelijních vyprávění.

Kdykoli se člověk obrací k životu této světice, nevyhnutelně se setkává s tajemstvím nekonečného Božího milosrdenství. Než se setkala s Ježíšem, byl její  život ztracený a zmařený, Maria měla zraněnou duši a neznala ani svou vlastní hodnotu jako osoby.

Po setkání s Pánem se stal pravý opak. On jí zjevuje konečný smysl její existence a velikost její důstojnosti. Obrácení Máří Magdalény je tedy příkladem proměňující moci odpuštění a milosti, která je schopna přinést „nový život“, osvobozený od moci hříchu a jeho strašných následků. Božské odpuštění má moc obnovit to, co bylo porušeno, a umožňuje zrod „nového člověka“, nové osoby, která žije a hlásá Lásku.

Dne 10. června 2016 vydal kardinál Robert kardinál Sarah, tehdejší prefekt Dikasteria pro bohoslužby a svátosti, dekret, v němž z vůle papeže Františka povýšil liturgickou „památku“ svaté Máří Magdalény na „svátek“.

(www.cirkev.cz)