16. dubna uplynulo 10. výročí úmrtí kardinála Tomáše Špidlíka
Narodil se 17. prosince 1919 v Boskovicích, kde v roce 1938 absolvoval gymnázium a poté pokračoval ve studiích na brněnské Masarykově univerzitě, na filosofické fakultě český jazyk a latinu. Rok nato, po uzavření vysokých škol nacisty, byl nucen studium ukončit.
Dne 23. září 1940 vstoupil do noviciátu České provincie SJ v Benešově u Prahy. V roce 1942 byl také noviciát obsazen nacisty a přesunut na Velehrad. V letech 1942-1945 absolvoval řádová filosofická studia na Velehradě, i zde mnohokrát přerušovaná válečnými událostmi, neboť studenti byli často využíváni pro budování zákopů, nejdříve pro německé vojáky, později pro rumunské a ruské.
Po ukončení války, v roce 1946, byl poslán do nizozemského Maastrichtu, aby absolvoval základní teologická studia. Dne 22. srpna 1949 byl vysvěcen na kněze a rok nato, ve Florencii, dokončil dlouhé období řádové formace takzvaným „třetím rokem probace“. Nemohl se však vrátit do komunistického Československa, a tak v Itálii našel trvalé působiště.
V roce 1951 byl povolán do Říma, kde začal pracovat zejména ve Vatikánském rozhlase. Jeho promluvy byly vysílány nepřetržitě nejen během komunistické éry, ale až do posledních dnů jeho života. (Po založení Centra Aletti v Olomouci a nakladatelství Refugia se také jeho promluvy začaly systematicky knižně vydávat). Více než 38 let působil jako spirituál v české koleji Nepomucenum v Římě. Všechny tyto závazky ho ale neodváděly od soustředěné vědecké práce, takže je dnes považován za největšího znalce na spiritualitu křesťanského Východu, a to v celé ekumeně.
Na římském Papežském východním institutu (Pontificio Istituto Orientale) v roce 1955 získal doktorát z teologie, pod vedením prof. Iréneé Hausherra, originálního podněcovatele studia spirituality křesťanského Východu. Ve stejném roce začal svoji dráhu vysokoškolského profesora, kdy byl pověřen vedením přednášek patristické a východní spirituální teologie na Papežském východním institutu, jako zároveň na dalších universitách po celém světě. Paralelně se věnoval badatelské činnosti, kterou zúročil v přibližně 140 knižních titulech, ve více než 600 článcích, a to v mnoha světových jazycích. V roce 2003 byl jmenován kardinálem za své zásluhy o studium a službu pro jednotu křesťanů.
Jeho dílo, které zahrnuje jak vědecký výzkum, systematizaci, tak i přetlumočení čtenářům, je typické smyslem pro inkulturaci. Zcela novým způsobem dokázal vystihnout také originalitu slovanského světa. Byli mnozí badatelé, co staré věci, již pohřbené, znovu vynesli na světlo, ale přesto zůstaly nadále mrtvé a staly se jen přítěží vědecké erudice několika specialistů. Špidlík naopak oživuje, jeho teologické poselství je schopné inspirovat, dávat osobám do života zásadní směr. Nebyl pouze velký intelektuál-solitér, ale zároveň duchovní otec, který kolem sebe shromáždil skupinu osob, pokračující v jeho stylu myšlení.
V roce 1990 se stal emeritním profesorem, po 45 letech univerzitního působení. Ve stejném roce obdržel cenu „Osobnost roku 1990“ na insitutu American Bibliographical Institute of Raleigh (North Carolina) a stejný institut ho následující rok 1991 potvrdil oceněním „Nejvýznamnějsí osobnost desetiletí“. Od roku 1991 žil a pracoval v římském Centru Aletti, založeném generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova. Dílo vzniklo s hlavní intencí: studovat křesťanské východní tradice v kontextu západní tradice a problémů současného světa. Ve stejném duchu pak od roku 1995 otevřelo svojí činnost také české Centrum Aletti, sídlící v Olomouci. Uznání jeho vědecké práce a mimořádných lidských kvalit bylo vyjádřeno několikerými doktoráty honoris causa. Dne 28. října 1998 jej český prezident Václav Havel vyznamenal za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řádem T. G. Masaryka.
Kardinál Tomáš Špidlík zemřel v římském Centru Aletti, večer 16. 4. 2010, v kruhu svých blízkých přátel a spolupracovníků.
(www.cirkev.cz)