Poslední neděle doby postní uvádí církev do Svatého týdne. Květná neděle propojuje dvě starobylé liturgické tradice: slavnostní průvod s ratolestmi na památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma a čtení pašijí, tedy vyprávění o jeho utrpení a smrti.

V českém prostředí se běžně mluví o Květné neděli, i když původně šlo o Pašijovou neděli (de passione Domini), jak ji znali křesťané ve 3. a 4. století. Až později – v 8. století – se objevuje označení Palmová neděle (Dominica in palmis), převzaté z východní tradice.

Dnešní oficiální název – Dominica in palmis de passione Domini – tedy Palmová neděle utrpení Páně, zachycuje obě dimenze tohoto významného dne.

Průvod s ratolestmi má původ ve 4. století v Jeruzalémě, kde poutníci procházeli z Olivové hory do chrámu. Postupně se tento zvyk rozšířil do celého křesťanského světa, na Západě pak nabyl bohaté symboliky: evangeliář představoval Krista, jáhni apoštoly, uzavřené dveře kostela pak bránu Božího království.

Ve středověku se obřady dramatizovaly – včetně průvodu s dřevěnou sochou Krista na oslu. Liturgická reforma v roce 1955 tyto obřady zjednodušila, aby vynikla hlavní bohoslužba.

Liturgie mše svaté jednoznačně směřuje k tématu utrpení Krista. Pašije, modlitby i eucharistie otevírají panoramatický pohled na celý Svatý týden. Četba pašijí se kdysi rozprostírala do více dní, dnes se na Květnou neděli čtou zpravidla z jednoho ze synoptických evangelií.

Symbolika tohoto dne je mimořádně bohatá: Kristus jako král pokoje, ratolesti jako znamení naděje, kříž jako brána k životu. Květná neděle není jen připomínkou minulosti, ale výzvou k následování Krista v jeho cestě ke kříži – a ke vzkříšení.

(www.cirkev.cz)