Archiv článků za měsíc: Červen 2024
Novéna k Panně Marii Liběšické
V tyto dny se připravujeme na Hlavní poutní slavnost v Liběšicích. Jako duchovní příprava slouží novéna k Panně Marii. Připojme se jednoduše k denní modlitbě růžence na úmysly Panny Marie, kdekoli se právě nacházíme, abychom sobě i světu kolem nás vyprosili hojné duchovní požehnání. 🙂
Mons. Stanislav Přibyl se loučí jako generální sekretář ČBK
VIDEO: Mons. Stanislav Přibyl se loučí jako generální sekretář ČBK
Protože už bylo vítání (v Litoměřicích), tak musí být také loučení (v Praze). Biskup Stanislav Přibyl se rozloučil se svými kolegy a spolupracovníky z České biskupské konference, Katolického týdeníku a Karmelitánského nakladatelství. V srpnu pozici generálního sekretáře převezme P. Roman Czudek.
Pier Giorgio Frassati bude svatořečen
Pier Giorgio Frassati bude svatořečen
Během setkání ve Vatikánu s dobrovolníky z Kruhu sv. Petra to potvrdil papež František, když uvedl: „Vzpomínám si na blahoslaveného Piera Giorgia Frassatiho, který bude brzy svatořečený, jak navštěvoval chudé v Turíně a pomáhal jim.“
Frassati vstoupil v 19 letech do Společnosti svatého Vincenta z Pauly a v 21 letech k Třetímu řádu svatého Dominika. Svůj život zasvětil pomoci chudým ve svém rodném městě Turíně a také podpoře církevního učení. Navzdory svému zámožnému původu, jak uvedl Svatý otec, se neztratil v “dobrém životě“, protože v něm byla síla Ducha Svatého.
Papež František během setkání vysvětlil, že Frassatiho odkaz nám vštěpuje, jak důležité je předávat víru, a že starší generace přinášejí „mnoho prožité víry“, zatímco mladí lidé přispívají „energií, tvořivostí a elánem“.
Kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro svatořečení, naznačil, že ke kanonizaci by mohlo dojít během Jubilejního roku 2025. Na nedávném shromáždění označil Frassatiho za „zcela ponořeného do Božího tajemství“ a ocenil jeho oddanost charitě a sociálnímu učení církve.
Frassati zemřel ve svých 24 letech v roce 1925. V roce 1990 byl blahořečen sv. Janem Pavlem II.
Zdroj: uCatholic
(www.cirkev.cz)
Bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025
SPES NON CONFUNDIT – bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025
Dominik Faustus 24.června 2024
„Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“ (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.
Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“ (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí.
Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky.
V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.
Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“ (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21).“
Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje.
Co je to papežská bula?
Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.
Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).
František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.
Český překlad je k dispozici ZDE.
Zdroj: vatican.va, cirkev.cz
(www.dltm.cz)
Pastýřský list litoměřického biskupa Stanislava Přibyla před dobou prázdnin a dovolených
Pastýřský list litoměřického biskupa Stanislava Přibyla před dobou prázdnin a dovolených
Přinášíme plné znění pastýřského listu litoměřického biskupa Stanislava Přibyla adresovaný věřících před dobou prázdnin a dovolených.
Milé sestry, milí bratři, pokoj a pozdrav v našem Pánu Ježíši Kristu!
Rád bych Vám teď, před prázdninami a dovolenými, na začátku mé biskupské služby, adresoval pár slov.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš vyzval své učedníky, aby se přeplavili na druhý břeh, a to poté, kdy učil zástupy v podobenstvích, avšak když byl se svými učedníky sám, všechno jim vysvětloval (Mk 4,34). Tato výzva k přeplutí na druhý břeh byla patrně motivována snahou si odpočinout od zástupů a také vědomím, že Krista čekají další úkoly. Jak se totiž ukázalo, na druhém břehu byl posedlý, kterého Ježíš osvobodil a uzdravil. (Mk 5, 1-20)
Možná pro nás může být tento úryvek evangelia výzvou k zamyšlení nad smyslem doby prázdnin a dovolených. Vztah k odpočinku a volnému času bývá různorodý: od postoje, že je to ztracený čas a zbytečný luxus až k jakési posvátnosti dovolené, na kterou si lidé půjčují peníze a kromě jiného tak dokazují, co všechno si mohou dovolit.
Každý jsme jiný. Ale pro každého z nás platí, že nejsme tažná zvířata a odpočinek je nutný proto, abychom se občerstvili a posílili do dalších dnů života. Možná si někdo řekne, že si minulé generace nemohly dovolit takové vymoženosti, jako dnes my, a přesto možná žily více naplno. Může být. Pro nás je ale cestování běžné. Pokud si to můžeme dovolit, nikdo nám nebrání vyrazit i za hranice a dopřávat si nejrůznější zážitky. Ano, jsou to možnosti současné doby, která je však v řadě ohledů oproti minulosti mnohem náročnější. Klade na nás nároky v profesním životě, jsme nuceni ke stále vyšším výkonům, nelehké to mají i rodiče ve výchově, děti ve školách a všechny nás zahlcuje množství informací, které kolem nás neustále proudí. Proto je odpočinek nutností a v posledku projevem úcty k Bohu Stvořiteli i nám samým, kteří jsme korunou jeho stvoření a jeho obrazem (srov. Gn 1,26-27).
Sám Ježíš měl odpočinek na zřeteli – v evangeliích často čteme o tom, že vzal učedníky na opuštěné místo. Říkal jim, aby si šli trochu odpočinout (Mk 6,31). Když však jeho záměr nevyšel, protože na něj čekali lidé – a domnívám se, že to je případ právě dnešního evangelia, kdy apoštoly po cestě čekala bouře a po vystoupení posedlý čekající na uzdravení, – Ježíš nikdy neodmítl pomoci (Mk 6,34).
Odpočívat s Ježíšem je trošku jiný druh odpočinku. On sám to dělal tak, že zpravidla odcházel na opuštěné místo a modlil se (Mk 1,35). Činorodost měla v jeho životě prioritu, ale nikoli absolutní. A učil tomu i své učedníky. Apoštoly si nevyvolil na prvním místě k nějaké práci, jako jakési zaměstnance, ale proto, aby byli s ním (Mk 3,14). Všechno jakoby vyrůstá z rozhovoru s Otcem a z bytí s lidmi. A to je životní styl, který si máme osvojovat i my bez ohledu na naše životní povolání. Dlužno říci, že doba nám v tom zkrátka nepřeje, protože v rychlosti, hluku a stresu se na Boha a bližní někdy nedostane nebo zůstávají dokonce zapomenuti. Zde je tedy další důvod k odpočinku: najít sama sebe a vrátit se ke kořenům vlastního křesťanského povolání. Nijak se přitom neliší od povolání apoštolů. Máme být s ním.
Rád bych Vás tedy, milé sestry a milí bratři, pozval i k takovému prožití doby dovolených a prázdnin. Bylo by krásné a přínosné, kdybychom si našli čas a dopřáli si bytí v tichu, pouť, rozhovory o víře nebo duchovní cvičení.
Cesta apoštolů lodí, jak jsme o ní slyšeli v dnešním evangeliu, nebyla nijak klidná – šlo doslova o život. Byla to ale především velká lekce víry. Ježíš je tím, kdo má moc, koho poslouchá vítr i moře. Je také tím, kdo zdánlivě spí, když my křičíme strachy. Život s Ježíšem, život z víry, pokud jej bereme opravdu vážně, je životem dobrodružným a zneklidňujícím. Ničí všechny klidné zátoky našeho života, zvláště ty, které se už stávají spíše zahnívající stojatou vodou, než jezerem. Setkat se s Ježíšem a vydat se s ním na cestu s sebou tedy nese značnou porci zneklidnění a bourání našich lidských jistot, abychom nakonec zjistili, že on je jediný, na nějž se můžeme spoléhat. On nás vyzývá ke statečnosti a důvěře, i když to možná zní jako výčitka: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“
Sestry a bratři, chtěl jsem se s Vámi podělit o těchto několik myšlenek, abych Vás doprovodil do zaslouženého času prázdnin a také je posílám jako jakýsi závdavek našeho budoucího setkání, na které se už nyní velmi těším. Rád bych se co nejdříve setkal s každým z Vás osobně a povzbudil Vás ve víře. Není to ale možné tak rychle, jak bych si sám přál.
Ze srdce nám všem přeji pokojnou dovolenou, při níž si nejen odpočineme, ale při níž také ujdeme kus cesty s Ježíšem. Odpočineme si v jeho blízkosti, přestojíme bouři a posílí se naše víra. Na druhém břehu sice čeká další práce, ale to už budeme trochu jiní lidé, protože On nás mezitím proměnil a posílil.
K tomu Vám ze srdce žehnám!
† Stanislav, biskup
(www.cirkev.cz)
Benefiční koncert v Liběšicích
Velkým darem byl pro naše poutní místo a opravy dalších našich kostelů již druhý benefiční koncert v kostele v Liběšicích. Děkujeme všem, kdo přispěli a také všem, kdo náš kostel rádi navštěvují a podporují. 🙂
