Proč se velikonočnímu pondělí říká Andělské pondělí?
Pondělí velikonoční, druhý den velikonočního oktávu, je v zahraničí známý také jako Andělské pondělí. V jednom z pořadů Vatikánského rozhlasu z roku 1994 svatý papež Jan Pavel II. vysvětlil, jak toto přízvisko vzniklo. Mluvil zvláště o tom, že potřebujeme anděla, který z hlubin hrobu zavolá ono „Vstal z mrtvých.“
Canva.com
„Pro člověka je velmi těžké tuto událost vyjádřit,“ řekl Jan Pavel II. „Také ženy, které přišly k hrobu, viděly, že je prázdný, ale nemohly říci ‚vstal z mrtvých‘; pouze potvrdily, že je hrob prázdný. Anděl sdělil mnohem víc: „Není tu, vstal z mrtvých.“
Evangelista Matouš o andělovi píše v textech velikonočního pondělí: „Anděl řekl ženám: Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ (Mt 28, 5–7).
Andělé jsou Boží služebníci a poslové. Jakožto čistě duchovní bytosti mají intelekt a vůli. Jsou osobní a nesmrtelní. Kristus mluví o andělech v Matoušově evangeliu: Andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (Mt 18,10).
Kristus učinil z andělů posly pro svůj plán spásy. Byl to anděl, kdo oznámil Jeho početí Matce Boží při zvěstování a byl to anděl, kdo zvěstoval Jeho zmrtvýchvstání Marii Magdaléně. Po celou dobu velikonoční, od vzkříšení do Letnic, se církev v poledne místo modlitby Anděl Páně modlí Regina Caeli (Vesel se nebes Královno). Na velikonoční pondělí v roce 2008 Benedikt XVI. řekl, že text Regina Caeli je jako nové zvěstování Marii, tentokrát však není učiněné andělem, ale námi křesťany, kteří zveme Matku, aby se radovala, protože její Syn, kterého nosila ve svém lůně, vstal z mrtvých, jak slíbil.
Papež při Urbi et Orbi: Kristus vstal z mrtvých! Vše začíná nanovo!
Po mši svaté na slavnost Zmrtvýchvstání Páně pronesl papež František tradiční velikonoční poselství a požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu), v němž se modlil za Svatou zemi, Ukrajinu, Myanmar, Sýrii, Libanon a Afriku, ale i za oběti obchodu s lidmi, nenarozené děti a všechny, kdo prožívají těžké časy.
Foto: Vatican Media
Papež František pronesl na Boží hod velikonoční tradiční velikonoční poselství Urbi et Orbi z hlavní lodžie baziliky svatého Petra s výhledem na náměstí, na kterém předsedal krátce předtím ranní velikonoční bohoslužbě pro cca 60 tisíc věřících.
Svatý otec zahájil své proslovy radostným přáním šťastných Velikonoc.“Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen!“ (Mk 16,6). Papež dále uvedl, že církev znovu prožívá údiv žen, které se za úsvitu prvního dne v týdnu vydaly ke hrobu. Při připomínce, že Ježíšův hrob byl uzavřen velkým kamenem, papež vyjádřil politování nad tím, že i dnes „těžké kameny, blokují naděje lidstva“, zejména „kameny“ války, humanitárních krizí, porušování lidských práv, obchodování s lidmi, mimo jiné i další kameny.
Podobně jako Ježíšovy učednice se ptáme jeden druhého: „Kdo za nás odvalí kámen od vchodu do hrobu?“. To je podle Františka úžasný objev onoho velikonočního rána, že tento obrovský kámen, byl odvalen. „Údiv žen, je i naším údivem…Ježíšův hrob je otevřený a je prázdný! Od této chvíle začíná všechno nanovo!“ Navíc přes tento prázdný hrob vede nová cesta. „Cesta, kterou nemohl otevřít nikdo z nás, ale pouze Bůh. Pán, otevírá cestu života uprostřed smrti, míru uprostřed války, smíření uprostřed nenávisti a bratrství uprostřed nepřátelství…Bratři a sestry, Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ řekl papež a dodal, že on jediný má moc odvalit kameny, které blokují cestu k životu.“ Jedině Ježíš před námi otevírá dveře života, ty dveře, které neustále zavíráme válkami šířícími se po celém světě.“
Svatý otec dále vyjádřil přání, abychom dnes obrátili svůj zrak ke Svatému městu, Jeruzalému, které bylo svědkem tajemství Ježíšova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, a ke všem křesťanským společenstvím ve Svaté zemi. Papež také řekl, že jeho myšlenky směřují především k obětem mnoha konfliktů po celém světě, počínaje těmi v Izraeli a Palestině a na Ukrajině. „Kéž vzkříšený Kristus otevře cestu míru pro válkou zmítané národy těchto regionů. Vyzývám k respektování zásad mezinárodního práva a vyjadřuji naději na všeobecnou výměnu všech vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou: vše v zájmu všech!“
„Znovu také žádám, aby byl zajištěn přístup humanitární pomoci do Gazy, a znovu vyzývám k urychlenému propuštění rukojmích zajatých 7. října loňského roku a k okamžitému zastavení palby v pásmu Gazy.“ Papež vyzval k ukončení současných bojů, které mají nadále vážné dopady na civilní obyvatelstvo a především na děti. „Kolik utrpení vidíme v jejich očích! Těma očima se nás ptají: Proč? Proč všechna ta smrt? Proč všechna ta zkáza? Nepodléhejme logice zbraní a zbrojení,“ řekl a zdůraznil, že „mír se nikdy neuzavírá zbraněmi, ale nataženýma rukama a otevřeným srdcem“.
Svatý otec vzpomenul také na Sýrii, která, jak si posteskl, již třináct let trpí následky dlouhé a ničivé války. „Tolik mrtvých a zmizelých, tolik chudoby a zkázy si žádá reakci všech i mezinárodního společenství.“ Poté se papež věnoval Libanonu a poznamenal, že tato země již nějakou dobu zažívá bezvýchodnou situaci a prohlubující se hospodářskou a sociální krizi, kterou nyní ještě zhoršují válečné akce na hranici s Izraelem. „Kéž zmrtvýchvstalý Pán utěší milovaný libanonský lid a podpoří celou zemi v jejím povolání být zemí setkávání, soužití a pluralismu,“ řekl.
Papež rovněž připomněl oblast západního Balkánu a povzbudil jednání, která probíhají mezi Arménií a Ázerbájdžánem, aby s podporou mezinárodního společenství mohly pokračovat v dialogu, pomáhat vysídleným osobám, respektovat místa bohoslužeb různých náboženských vyznání a co nejdříve dospět k definitivní mírové dohodě. „Kéž zmrtvýchvstalý Kristus otevře cestu naděje všem, kteří v jiných částech světa trpí násilím, konflikty, nedostatkem potravin a následky klimatických změn,“ dodal.
Ve své další výzvě myslel na Haiti se modlil, aby zmrtvýchvstalý Pán pomáhal haitskému lidu, aby v této zemi brzy skončily násilnosti, devastace a krveprolití a aby mohla pokročit na cestě k demokracii a bratrství. Když se obrátil k Asii, modlil se, aby v Myanmaru definitivně skončilo násilí, který je podle papeže již léta zmítán vnitřními konflikty.
Papež se také modlil za mír na africkém kontinentu, zvláště za trpící národy v Súdánu a v celé oblasti Sahelu, v Africkém rohu, v oblasti Kivu v Demokratické republice Kongo a v provincii Capo Delgado v Mosambiku a za ukončení dlouhodobého sucha, které postihuje rozsáhlé oblasti a vyvolává hladomor a hlad.
Papež rovněž pamatoval na uprchlíky a všechny, kdo prožívají těžkosti, a modlil se, aby jim Pán ve chvíli nouze poskytl útěchu a naději. „Kéž Kristus vede všechny lidi dobré vůle, aby se solidárně spojili a společně řešili mnohé problémy, které se vznášejí nad nejchudšími rodinami při jejich hledání lepšího života a štěstí. „V tento den, kdy slavíme život, který nám byl darován ve vzkříšení Syna, si připomeňme nekonečnou lásku Boha ke každému z nás: lásku, která překonává každou hranici a každou slabost.“
„A přece, jak moc se vzácným darem života pohrdá! Kolik dětí se ani nemůže narodit? Kolik jich umírá hlady a je zbaveno základní péče nebo je obětí zneužívání a násilí? Kolik životů se stává předmětem obchodu pro rostoucí obchod s lidmi?““
V den, „kdy nás Kristus vysvobodil z otroctví smrti“, papež vyzval také všechny, kdo mají politickou odpovědnost, aby nešetřili úsilím v boji proti obchodování s lidmi tím, že budou neúnavně pracovat na rozbití sítí vykořisťování a na zajištění svobody těm, kdo jsou jejich oběťmi.
„Kéž Pán potěší jejich rodiny, především ty, které s úzkostí očekávají zprávy o svých blízkých, a zajistí jim útěchu a naději. Ať světlo Zmrtvýchvstání osvítí naši mysl a obrátí naše srdce a umožní nám uvědomit si hodnotu každého lidského života, který je třeba přijímat, chránit a milovat.“
Na závěr papež František popřál všem obyvatelům Říma a celého světa radostné Velikonoce.
