Novému litoměřickému biskupovi Stanislavu Přibylovi bude věnován příští díl pořadu Křesťanský magazín na ČT2 už tuto neděli 10. března.

Křesťanský magazín s novým biskupem Stanislavem Přibylem bude možné sledovat na ČT2 už tuto neděli ve 12:30 nebo na webu iVysílání. Starší díly tohoto pořadu naleznete zde.

(www.cirkev.cz)

Svatý otec předsedal v pátek 8. března kající liturgii v římské farnosti svatého Pia V., kterou zahájil „24 hodin pro Pána“, postní iniciativu, která vznikla z jeho podnětu s cílem zpřístupnit kostely po celý den a nabídnout tak věřícím příležitost k modlitbě a zpovědi. Ve své promluvě se zaměřil na téma Kráčet v novém životě.

Papež František uvedl, že na cestě každodenním životem můžeme často ztratit ze zřetele krásu našeho nového života v Kristu, což má neblahé důsledky pro naše vztahy s Bohem i s druhými lidmi. „Zůstáváme na cestě, ale potřebujeme nový ukazatel, změnu tempa, směru, který nám pomůže znovu najít cestu našeho křtu, naši původní krásu, smysl jít vpřed,“ řekl.

„Bratři a sestry, jakým směrem se vydat k obnovení cesty nového života? Je to cesta Božího odpuštění, která nás znovu dává dohromady, vnitřně nás očišťuje a vrací nás do stavu našeho křestního znovuzrození. Svátost smíření nám umožňuje znovu se vydat na dráhu nového života, která začala naším křtem,“ uvedl papež František během páteční kající liturgie.

Svatý otec dále pokračoval: „I když je nutné, abychom měli otevřené a zkroušené srdce – jako malomocný, který volal k Ježíši: „Chceš-li, můžeš mě očistit“ -, naše vlastní úsilí nestačí. Jedině Bůh zná a uzdravuje srdce, jedině on je může vysvobodit od zla.“ Papež František zdůraznil, že Ježíš chce, abychom byli obnoveni, svobodní, šťastní a mohli pokračovat na cestě svého nového života.

„Nebuďme zarmouceni, neodkládejme setkání s jeho odpuštěním, protože jen s Boží pomocí se můžeme vrátit na cestu a vidět porážku našeho hříchu navždy vymazanou. Neopouštějme svátost smíření, která není jen zbožným cvičením, ale základem křesťanské existence,“ pokračoval papež.

V závěru své promluvy vyzval ty, kdo svátost zpovědi udělují, aby ji vrátili do středu církve. Vybídl kněze, aby vždy udělovali odpuštění těm, kdo o něj žádají, a aby pomáhali těm, kdo se možná bojí vyznat své hříchy, přistupovat ke svátosti smíření s radostí a důvěrou. Svatý otec věřícím připomněl, že Ježíš může očistit všechny naše viny, a vyzval je, aby přišli ke zpovědi s modlitbou: „Ježíši, věřím, že mě můžeš očistit. Věřím, že potřebuji tvé odpuštění. Obnov mě a já budu znovu kráčet novým životem.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Přinášíme slova 21. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla, která pronesl na závěr slavnostní bohoslužby 2. března v litoměřické katedrále.

Milí přátelé, vy všichni zde v Litoměřicích i u obrazovek Televize Noe a posluchači Radia Proglas,

chtěl bych Vám nyní toho tolik říci, ale jsem si vědom, že si to nemohu dovolit, protože by to bylo neohleduplné.

Mám velkou radost a jsem plný vděčnosti. V první řadě Pánu Bohu. Stále nevycházím z úžasu, že si vybral člověka nijak významného a vzešlého z obyčejných poměrů. Chci moc poděkovat své mamince, která je tu s námi a která toho pro mou víru dost udělala a taky kvůli tomu musela dost vydržet. Chci poděkovat i svému tatínkovi, který zemřel již před dvaceti lety. Jeho láska k hudbě na mě přeskočila a ačkoli to jistě nezamýšlel, přivedla mě od varhan až sem. Děkuji všem svým příbuzným, bylo nám vždy spolu dobře a věřím, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Mám ještě jednu rodinu. To jsou moji spolubratři redemptoristé. Jsem rád, milí bratři, že jste tu dnes se mnou. Své povolání na litoměřický biskupský stolec chápu podle našeho charismatu jako povolání misijní se zvláštním zřetelem na ty, kdo naši pomoc nejvíce potřebují. Máte u mě vždy otevřené dveře, můj domov je vaším domovem.

Děkuji mnoha lidem, kteří mě na mé cestě dosud doprovázeli. Mnozí z nich už nežijí a je mi líto, že tu dnes nemohou být s námi. Za všechny bych chtěl zmínit alespoň tři, kteří zemřeli v nedávné minulosti: kardinála Joachima Meisnera, který pro mě byl vzorem biskupa, varhaníka a sbormistra Bohuslava Korejse, který mi vtiskl lásku ke kráse liturgie a Boží službě a před pár dny zemřelého Arthura Bienera z Augsburgu, který mi ukazoval, jak je krásné být věřícím, a přitom se naplno radovat ze života a jeho darů. Děkuji Vám všem, kteří jste přišli, přijeli a přiletěli, abychom se společně radovali z Boží dobroty a nového začátku.

Děkuji Svatému Otci za to, že ve mně vložil důvěru, ačkoli mě znal jen podle dokumentů, které se mu dostaly do rukou. Děkuji panu apoštolskému nunciovi a jeho spolupracovníkům za veškerou námahu spojenou s tím, aby mohla být katedra litoměřických biskupů znovu obsazena. Děkuji arcibiskupu Janu Graubnerovi a jeho spolusvětitelům, že mě vysvětili na biskupa.

Děkuji svému předchůdci biskupu Janu Baxantovi, že za patnáct let svého episkopátu formoval litoměřickou diecézi v dobrotě pastýře k podobě Kristově. Děkuji jeho spolupracovníkům za to, že mu v tom byli nápomocni. Mohl jsem mezi ně jako generální vikář sedm a půl roku patřit, a tak trochu vím, co to obnáší. Zvláště chci poděkovat dosavadnímu generálnímu vikáři, kanovníku Martinu Davídkovi za věrnou službu svému biskupovi a za jeho velkorysou otevřenost pro budoucnost. Toho si opravdu vážím. Děkuji všem kněžím a jáhnům za jejich věrnou službu. Těším se na naši spolupráci.

Jsem vděčný vám všem, kteří jste tady před chvíli pronesli slova přání. Rád bych je všechna uvedl ve skutek, ale mějte prosím na paměti, že mezi vás nepřišel anděl ani světec, ale obyčejný člověk, který se potýká se stejnými těžkostmi a výzvami, jako každý z vás. Budu ale dělat všechno proto, abych dorůstal do ideálu biskupa podle vzoru Krista – Dobrého pastýře. Chci být také dobrým člověkem, sousedem a občanem. Proto děkuji za to, že jsou zde přítomni představitelé veřejného života. Jsem připraven k práci a součinnosti na obecném dobru. Jsem vděčný za přítomnost představitelů ekumeny. Při působení na České biskupské konferenci jsem poznal, že je mezi námi křesťany různých vyznání mnohem více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje. Důležité je, abychom se znali a abychom byli přátelé. Totéž platí o našich starších bratrech a sestrách ve víře, o židech. Z okna se budu denně dívat na Terezín a nezapomenu na jejich utrpení, které je bohužel opět aktuálnější s narůstajícími projevy antisemitismu. Na atmosféru přátelských ekumenických vztahů, kterou jsem poznal v Praze, chci navazovat i v místních podmínkách zde v litoměřické diecézi.

Děkuji všem za přípravu krásné liturgie, kterou jsme právě prožili. Díky za zpěv a hudbu, která vede k chvále Boží a povznáší lidská srdce.

Pozdravuji Vás – německy mluvící biskupy, kněze a věřící. Děkuji Vám, že jste přišli v tak hojném počtu. Tím se potvrzuje naše přátelství, které v tomto kraji vyrostlo ze slz po vzájemných křivdách a ztraceném domově. Děkuji Vám, pane kardinále Schönborne, za Vaše kázání. Rád si budu stále znovu připomínat, že důležité je ono dnes, v němž se uskutečňuje Boží plán s člověkem a v němž můžeme prožívat Boží blízkost. Děkuji Tobě, milý biskupe Gregore Maria, žes přijal ochotně mou prosbu a stal ses mým spolusvětitelem. Partnerství našich diecézí je tak posíleno dalším silným vztahem.

Děkuji i Vám všem, kteří jste přicestovali zdaleka a mluvíte italsky. Velmi si vážím toho, že je mezi námi můj novicmistr P. Mieczysław Witalis, který nehleděl na obtíže věku – brzy mu bude 93 let – a přijel sem až z východopolského Tuchowa. Neméně si vážím přítomnosti apoštolského nuncia v Turecku, arcibiskupa Marka Solczyńského. Děkuji Vám všem za Vaši přítomnost, která je projevem přátelství a podpory.

Bojím se, že jsem na někoho zapomněl, ale chci projevit vděčnost opravdu všem.

Nyní nás čeká běžný život, dá-li Pán Bůh, tak téměř 23 let. Chci být uprostřed vás, s vámi a pro vás. Ne jako honicí pes nebo velebnost sama, ale jako ten, který vám slouží. Vás prosím o shovívavost, odvahu dát zpětnou vazbu, a především o dobrou vůli jít za společným cílem, kterým je pro nás křesťany Boží království.

Vybral jsem si biskupské heslo: „Pax vobis“ – pokoj vám. Nedá mi, abych v této chvíli neapeloval na tuto hodnotu, která – bude-li žita – stane se ctností. Pokoj chápu jako prostor beze strachu, prostor důvěry a možnosti vyrůst a vyzrát, jako prostředí, kde můžeme lépe zaslechnout Boží hlas a docenit Boží pozornost vůči nám. Tento pokoj přeji Vám i sobě z celého srdce.

Již zmiňovaný kardinál Joachim Meisner říkával, že pro katolíky má být typická jistá vyrovnanost mezi zbožností a pohostinností (v originále Kirche und Küche müssen im Gleichgewicht sein). Proto si Vás po bohoslužbě dovoluji pozvat na pohoštění. Úplně všechny před katedrálu, pozvané potom do Kulturního domu a do Hradu Litoměřice. Mám úmysl se s Vámi všemi setkat, snad se mi to alespoň z velké části podaří. Je to ale věc času, proto nikam nepospíchejte, já vám neuteču, ale bude to asi trochu trvat, než se k sobě navzájem probojujeme.

A když už mluvíme o tom pokoji: Jsem realista a vím, že jste tu lidé různých názorů, kteří jste ve svých vztazích možná prošli nějakým nedorozuměním nebo dobré vztahy z nejrůznějších důvodů ztroskotaly. Dnes máme možnost ve zcela neformálním prostředí znovu nalézt ztracené nitky. Užijme si radostné chvíle setkání a shledání, které nás čekají.

A na úplný závěr bych Vám rád oznámil jméno mého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. Radku, děkuji Ti, žes přijal tuto výzvu. Spoléhám na to, že budeme tvořit dobrou dvojici, a tak společně sloužit této místní církvi.

(www.cirkev.cz)

Biskup Stanislav Přibyl se stal v pořadí 21. biskupem litoměřickým. V sobotu 2. března 2024 ho do úřadu doprovodilo společenství diecézních kněží, jáhnů, řeholníků a mnoha věřících spolu s biskupy ostatních diecézí i zahraničí. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup a předseda ČBK, Jan Graubner, spolusvětitelem byl eichstättský biskup Gregor Maria Hanke. Co při mši svaté zaznělo a koho si biskup Stanislav vybral za své nejbližší spolupracovníky?

Na slavnostní bohoslužbě v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích bylo přítomno několik stovek věřících. Ti, kteří se do katedrály nedostali, mohli obřad sledovat na velkoplošné televizi před katedrálou a v kostele Všech svatých na Mírovém náměstí.

Bohoslužbu zahájil pražský arcibiskup Jan Graubner jakožto biskup hlavní světitel. Koncelebranty byli nyní již emeritní biskup litoměřické diecéze Jan Baxant, eichstättský biskup Gregor Maria Hanke jakožto spolusvětitel a apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo. U oltáře asistovali také vídeňský arcibiskup, kardinál Schönborn a kardinál Dominik Duka. Přítomné přivítal biskup Jan Baxant nejprve v mateřském jazyce, poté v němčině a italštině. 

„Nejdůstojnější Otče, diecéze litoměřická Vás žádá, abyste posvětil kněze Stanislava Přibyla k biskupské službě,“ zaznělo z úst P. Jana Hrubého, asistujícího kněze. Následně byla před celým shromážděním přečtena jmenovací bula od Svatého otce v latině a v češtině.

První čtení proroka Izaijáše o služebníku Božím přečetla převorka kláštera premonstrátek v Doksanech, sestra Augustina Vrzalová. Europoslanec Alexandr Vondra přednesl čtení druhé, z listu Timotejovi a evangelium s Ježíšovým trojím posláním „Pas moje ovce“ četl jáhen Michael Koudelka.

Vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, rodák z české Skalky, pronesl homilii. Celý text je k dispozici zde. Kardinál Schönborn se vracel k textům, které zazněly při bohoslužbě slova a které si pro tuto příležitost vybral nově vysvěcený biskup Stanislav. Vídeňský kardinál v promluvě vzpomínal na sametovou revoluci. „Od svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989 vládla úžasná pozdvižená atmosféra. Směl jsem ji také zažít. Co z této atmosféry po čtyřiatřiceti letech zůstalo, co se z ní stalo? Jaká je doba, ve které teď ty, milý Stanislave, budeš biskupem? Něco ti mohu prozradit: my se momentálně s rostoucím zájmem díváme na církev v České republice. Zvláště u nás ve Vídni, ale i v Rakousku obecně, a ano, v celé „západní“ Evropě, zažíváme prudký nárůst sekularizace se vším, co k ní patří. Vy to v důsledku komunismu a ekonomického liberalismu máte už skoro za sebou. My se na vás poslední dobou díváme, abychom se lépe naučili, jak máme jako církev žít v tak sekulární společnosti, a také s mnohem skromnějšími finančními prostředky. Papež Benedikt XVI. na to poukázal už v roce 2009, že se můžeme od České republiky naučit, jakou podobu dnes v této sekulární společnosti může mít to být křesťanem.“

Obřad samotného biskupského svěcení byl zahájen hymnem k Duchu svatému. Součástí obřadu byl slib svěcence, že bude mj. vytrvale hlásat Kristovo evangelium, otevírat srdce všem chudým, strádajícím a cizincům a jako dobrý pastýř hledat zbloudilé ovce a přivádět je zpět do Pánova ovčince. Všichni shromáždění poté za zpěvu litanií vyprošovali milost pro svěcence, který před oltářem na důkaz naprosté odevzdanosti padl s tváří k zem. Prostrace se objevuje na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale především naprostou odevzdanost. Člověk se fyzickým gestem zříká sám sebe a prosí, aby jej moc Boží zastínila a naplnila. 

Následně na svěcence hlavní světitel a všichni přítomní biskupové vkládali mlčky ruce a arcibiskup Graubner pronesl konsekrační modlitbu. Stanislav Přibyl byl pomazán křižmem, přijal evangeliář a biskupské insignie –⁠⁠⁠⁠⁠ solideo, prsten, mitru a berlu. Nově vysvěcený biskup poté za zvuku fanfár usedl na katedru, přijal od přítomných biskupů políbení pokoje a pokračoval ve slavení Eucharistie jako hlavní celebrant.

Po přijímání zazněl chvalozpěv Te Deum, který předcházel závěrečným přáním z lidu. Za kněze litoměřické diecéze popřál nově vysvěcenému biskupovi probošt katedrální kapituly P. Jiří Hladík O.Cr. a za jáhny litoměřické diecéze Ing. Mgr. Michael Koudelka. Za řeholníky a řeholnice působící v diecézi poblahopřály novému biskupovi sestry dominikánky a františkánky. Za rodiny promluvili Zdeněk a Zuzana Pokludovi se svými dětmi. A nakonec za město Litoměřice vystoupil starosta Ing. Radek Löwy.

Před závěrem k zaplněné katedrále promluvil nově vysvěcený biskup Stanislav Přibyl. Celý text je k dispozici zde. Zazněla mnohá slova díků Bohu, Přibylově rodině, řádu redemptoristů, všem, kteří Stanislava Přibyla na jeho cestě doprovázeli a podporovali, jeho předchůdci Janu Baxantovi, generálnímu vikáři diecéze Martinu Davídkovi, všem, kteří se podíleli na přípravě bohoslužby a dalším. Stanislav Přibyl si vybral své biskupské heslo „Pax vobis“ –⁠⁠⁠⁠⁠ Pokoj vám. Na závěr oznámil jméno svého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. 

Nový litoměřický biskup poté udělil shromážděným první biskupské požehnání. Slavnostní bohoslužbu zakončil mariánský zpěv a Bachova Toccata a Fuga F Dur. Stanislav Přibyl vyšel po skončení bohoslužby pozdravit všechny přítomné lidi na nádvoří.

(www.cirkev.cz)