Čtyřicet osm hodin před svým příjezdem do L’Aquily se papež František obrací k obyvatelům L’Aquily, aby je utvrdil „v naději v Ježíše ukřižovaného a zmrtvýchvstalého“, ale také aby je povzbudil, „aby si vážili poselství, které papež Celestýn zanechal celé církvi“, a vysvětlil, že „pokora, láska, blízkost, odpuštění a milosrdenství jsou nejkrásnějším způsobem hlásání evangelia.“ Papež promluvil ze stránek deníku Il Centro. V rozhovoru, který poskytl novinám z regionu Abruzzo a který byl dnes zveřejněn, hovoří o rekonstrukci města, která se netýká jen „domů, ale samotné duše lidí“, děkuje „církvi v L’Aquile za svědectví, které v těchto letech vydala“, a dodává, že „pouze jednota umožňuje skutečné a trvalé změny“, že „musíme opustit vše, co nás rozděluje, a místo toho si vážit všeho, co nás spojuje“, protože jen tak „nebude naděje jen utopií, ale jistotou, na níž lze založit budoucnost a odhodlání všech“.

Důvěra v Boha v temnotě bolesti a utrpení

Papež František odpovídá na čtyři otázky; ohledně zemětřesení z 6. dubna 2009, které změnilo dějiny L’Aquily a životy tolika lidí, poznamenává, že „bolest a utrpení jsou vždy tajemstvím“ a že nestačí „mít nějaké přesvědčivé argumenty“, abychom byli „v bezpečí před temnotou určitých zkušeností“. I Ježíš, připomíná papež, „zažil tuto temnotu, cítil se osamělý, poražený“, ale „učil nás, že právě ve chvíli, kdy se zdá, že je vše ztraceno“, můžeme důvěřovat Otci. „Bez tohoto gesta důvěry v Toho, který má moc držet nás za ruku právě tehdy, když se všechny ostatní jistoty hroutí, není nové zrození možné,“ prohlásil František a připomněl, že pro věřícího je „tento život jen ‚přechodem'“ k „životu, který nepomíjí“, a že „bez této jistoty by nic nemělo smysl a všechno by bylo rozdrceno osudem smrti“. Ale mít toto vědomí „je dar, o který je třeba požádat a který je zároveň třeba chránit před všemi, kdo by ho chtěli zničit“.

Kultura míru umožňující odpuštění

V neděli František otevře Svatou bránu baziliky Santa Maria di Collemaggio a zahájí tak 728. Perdonanza celestiniana, plnomocné odpustky, které papež Celestýn V. udělil všem, kdo budou konat pokání, přistoupí ke svátosti smíření a půjdou na místo bohoslužby od nešpor 28. srpna do nešpor následujícího dne. A právě k odpuštění vybízí při pohledu na válku na Ukrajině a další „konflikty, které postihují tisíce lidí a zejména nevinných“. Protože „zlo nikdy není možné porazit zlem, ale pouze dobrem“ a „k odpuštění je potřeba více síly než k vedení války“. Odpuštění však vyžaduje „velké vnitřní a kulturní zrání“, upřesnil František a vyzval všechny, aby „pěstovali kulturu míru, která vychází právě ze zrání možného odpuštění“. Mimo ni člověk zůstává „v logice zla, která je napojena na logiku zájmů těch, kdo tyto konflikty využívají k vlastnímu obohacení a vykořisťování“, a proto je „odpuštění jedinou možnou zbraní proti každé válce“.

Chudoba jako postoj skutečně svobodného člověka

Nakonec se papež na titulních stránkách abruzzského deníku zamýšlí nad chudobou a upřesňuje, že je třeba rozlišovat mezi chudobou, která je „plodem nespravedlnosti“, a „evangelijní chudobou, která je svobodou od vlastnění“. „Proti prvnímu je třeba bojovat spravedlivě a solidárně,“ podotýká, „druhý je naopak třeba zvolit jako cestu, která vede k prožití skutečného míru.“ František dodává, že jen tehdy, když člověk není „otrokem vlastnění“, je možné „prožívat vnitřní svobodu, která nám dává pocítit radost ze všeho v životě“. Protože chudoba pro křesťana, uzavírá papež, „je způsobem bytí ve světě“, „je to postoj člověka, který je skutečně svobodný“.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Dobré ráno, vítám všechny a děkuji za návštěvu!

Jste velká a jednotná rodina. Děkuji vám za svědectví vaší lásky k církvi a za vaši pouť ke hrobu svatého Petra. Víra v Ježíše vás sem přivedla a svedla dohromady. Je dobré vidět rodinu sjednocenou, rodinu posílenou darem víry. Když vidím vaši rodinu a myslím na rodiny, jako je ta vaše, připomínám si Žalm 133: „Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu: Jak nejlepší olej na hlavě, který stéká na vousy, na vousy Árónovy, který stéká na lem jeho roucha“ (Ž 133,1-2).

Olej je krásným obrazem sjednocení, je obrazem štěstí ze společenství. Olej je však také obrazem víry, která posiluje naše svazky a prostřednictvím Ducha svatého umožňuje harmonii v rodinách – a to je důležité – harmonii také v církvi, ve světě. Povzbuzuji vás, abyste nikdy nedopustili, aby olej víry ve vašich lampách došel (srov. Mt 25,1-13). Tímto způsobem v jistém smyslu spolupracujete s Boží milostí, kterou zakoušíme při setkání s ním. Pánovu přítomnost zakoušíme v mnoha okolnostech, ale především ve svátostech a při rozjímání o jeho slově.

A nezapomínejme na modlitbu, protože modlitba nám pomáhá udržovat víru živou; olej víry se uchovává tím, že často obracíme své myšlenky k Pánu: tolik nám může pomoci, když se podíváme na obraz Ukřižovaného, když na něj upřeme svůj pohled. Je to krásný způsob modlitby.

Vyzývám vás, abyste jako rodina i jako jednotlivci pokračovali v cestě víry a důvěřovali v dobrotu Pána a v ochranu Panny Marie, kterou ve Fatimě tolik uctíváte. Prosím vás, abyste se za mě modlili. A nyní, jak nás požádala hlava rodiny, pomodleme se společně tři Zdrávasy: Zdrávas Maria, …

(www.zpravy.cirkev.cz)