Archiv článků za měsíc: Červenec 2022

100 let Charity Česká republika

Červenec 9, 2022

Charita Česká republika pomáhá už celé jedno století. Potřebné provází na cestě životem od bezbranného dětství až do bezmocného stáří.

(www.zpravy.cirkev.cz)

 

Charita vyrostla z přirozené potřeby pomáhat potřebným. V Československu vznikla jako systematicky fungující organizace právě před 100 lety a po pádu komunistického režimu, který se její činnost snažil zastavit, ji církev vybudovala v podstatě znovu. Předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner a ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo ve čtvrtek 23. června 2022 symbolicky zahájili oslavy tohoto významného jubilea, které budou probíhat až do příštího roku a představí nejen historii Charity a její nejvýznamnější milníky, ale především její současnost, významné projekty a služby, které poskytuje potřebným.

Nedílnou součástí oslav stoletého výročí, které nese podtitul Z lásky k lidem, budou akce pro veřejnost po celé republice pořádané místními Charitami. Budou zaměřené nejen na připomenutí její dlouhé a zajímavé historie, ale především na představení vysoce profesionálních služeb, které Charita poskytuje, a oblastí, v nichž působí a již celé jedno století pomáhá potřebným a lidem v nouzi. Harmonogram chystaných akcí a happeningů bude průběžně zveřejňovaný na webových stránkách www.charita.cz/100-let-charity/

„Potřeba pomáhat lidem v nepříznivých podmínkách je bytostná a existuje od nepaměti. Pro církev je charitativní činnost vedle bohoslužby a hlásání evangelia zásadní součástí jejího života a jakýmsi barometrem přijetí Kristova myšlení do praxe. Zkušenost první světové války ukázala potřebu většího rozvoje a jednotné organizace této služby, která tu byla. Tak před sto lety vznikla katolická Charita,“ připomíná arcibiskup Jan Graubner. „Charita si získala důvěru lidí i úřadů, rozšiřuje své služby, reaguje na nové situace, a mě moc těší, že je v současné době jednou z nejvýznamnějších humanitárních organizací v České republice, která významně pomáhá doma i v zahraničí.“

„Jen těžko bychom spočítali množství lidí potřebných, nemocných, zoufalých, na útěku, těch, kterým jejich těžký životní příběh sebral veškerou naději a víru, jimž v průběhu své stoleté existence Charita dokázala pomoct a zažehnout jiskřičku naděje na lepší budoucnost,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika. „Jsem velice hrdý na celou organizaci, na výsledky, kterými se může pochlubit, i na to, že ačkoli je zavázaná tradicí, nezůstává zakonzervovaná, ale je otevřená novým podnětům a výzvám.“

Charita Česká republika je jednou z nejstarších neziskových organizací na našem území. První charitní organizace začaly vznikat na úrovni diecézí krátce po ustavení samostatné Československé republiky, roku 1928 vzniklo Říšské ústředí Charity v Praze. Je v pravém slova smyslu průkopníkem systematické sociální a zdravotní péče. Nově vznikající Charity v období první republiky kopírovaly územní členění na biskupství tak, jak ho tradičně pojímá církev, a u tohoto dělení zůstalo dodnes.

Díky dobře fungující síti lokálních Charit (podle údajů z roku 2021 se jedná o celkem 275 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit) a dlouholeté praxi je Charita Česká republika v současné době bezkonkurečně největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Zaměstnává více než 9 tisíc lidí a při zajišťování jejích aktivit a služeb každoročně vypomáhá kolem 50 tisíc dobrovolníků. V roce 2021 poskytla 1 336 služeb, které využilo více než 170 tisíc klientů.

Charita byla nablízku lidem, kteří potřebují pomoc, téměř ve všech náročných obdobích naší spletité historie. Byla s chudými a nezaměstnanými za první republiky, pomáhala v roce 1938 uprchlíkům z českého pohraničí, za německé okupace, pak rodinám v odboji. Na konci druhé světové války doprovázela lidi vracející se z koncentračních táborů. V novodobé historii se významně podílela na pomoci při povodních v 90. letech i při dalších živelních pohromách v novém tisíciletí, naposledy při likvidaci škod způsobených tornádem na Moravě. Stranou nezůstala stát ani při humanitární pomoci v místech soudobých válečných konfliktů, například v bývalé Jugoslávii, Čečensku, Iráku či Sýrii. Jediný, komu byla trnem v oku, byl komunistický režim, který chtěl mít (neúspěšně) monopol na pomoc. To se mu však nepodařilo.

Aktuálně hraje Charita po celé republice klíčovou roli při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nikoli však na úkor stávajících klientů. Farní charity mobilizovaly bez ohledu na množství každodenní práce, únavu, překážky či nepříznivé okolnosti všechny své síly a znovu dokázaly ve společnosti probudit nevídanou vlnu solidarity. „Všechno, co děláme, má společného jmenovatele – laskavou pomoc druhým lidem. Takovou, jejíž jméno ,charitaʻ hrdě nosíme. Takovou, která přináší více radosti a méně bolesti. I když míra potřebnosti naší práce bohužel velice těsně souvisí s tím, jaké nečekané události a živelní pohromy nás zasáhnou,“ dodává Curylo.

Zřizovatelem Charity Česká republika je Česká biskupská konference. Prostřednictvím Charity naplňuje katolická církev jedno ze svých hlavních poslání, službu diakonie, tedy péči o slabé a potřebné. Pomoc poskytujeme všem bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Respektujeme práva i důstojnost každého člověka.

Charita Česká republika je tvořena dvěma arcidiecézními Charitami (pražská a olomoucká) a šesti diecézními Charitami (brněnská, českobudějovická, královehradecká, litoměřická, ostravsko-opavská a plzeňská), dále je její součástí Česká katolická charita a Řeckokatolická charita. Kromě toho jsme členem prestižních mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa.

Pomoc a podporu mohou naši klienti využít v oblasti:

  • odborného sociálního poradenství (např. občanské poradny, dluhové poradny, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro seniory aj.),
  • služeb sociální péče (např. pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby, stacionáře, domovy pro seniory aj.),
  • služeb sociální prevence (např. azylové domy, telefonická krizová pomoc, nízkoprahová centra, noclehárny, služby následné péče, sociální rehabilitace aj.),
  • zdravotních služeb (např. domácí zdravotní péče, lůžkové hospice, mobilní specializovaná paliativní péče, ambulance, pobytová zařízení aj.),
  • ostatních služeb, jako jsou např. charitní šatníky, sklady nábytku, půjčovny kompenzačních pomůcek, potravinová a materiální pomoc, kluby seniorů, vzdělávací centra, pomoc vězňům či služby podpory zaměstnanosti.

Zdroj: cirkev.cz

Události

41. výročí mariánských zjevení v Medžugorji

Červenec 1, 2022

V Medžugorji jsme 25. června slavnostně oslavili 41. výročí mariánských zjevení. Mši svaté za účasti velkého množství věřících a koncelebrace 268 kněží předsedal fra Jozo Grbeš, provinciál Hercegovinské františkánské provincie.

Mezi koncelebrujícími byl i medžugorský farář fra Marinko Šakota, provinční vikář, který pochází z Medžugorje, fra Miro Šego, bývalý provinciál Hercegovské františkánské provincie, fra Miljenko Šteko a též vizitátor provincie, fra Miro Relota.

V úvodu do mešní slavnosti tohoto večera prohlásil fra Jozo Grbeš, že když slavíme eucharistii jsme to co skutečně jsme. “Jsme si vědomi, že jsme významnou součástí něčeho většího než jsme my sami a že jsme v tomto čase spojeni s celým světem a že se každou chvíli, každou minutu, každý den a každou hodinu někde na světě slaví eucharistie, které jsme i my součástí‘, prohlásil fra Jozo na počátku mešní slavnosti.

Ve své homilii fra Jozo Grbeš hovořil o lásce, která nám je dnes všem potřebná, a zdůraznil, že věří, že “ vás ta láska přivedla sem: láska Matky, která neustále zve a láska Krista, který je hlavním cílem“.

“Možná jsme v životě všechno pochopili, možná máme mnoho znalostí, možná jsme nasbírali velkou moudrost, dokončili jsme mnoho škol, možná jsme získali mnoho titulů ke svému jménu, možná jsme prošli celým světem, možná se naše jméno objevuje v nadpisech novin, možná nás všichni znají, možná jsme si podmanili svět…, ale jestli jsme nepochopili lásku, nepochopili jsme nic!

Mnoho lásky je spojeno se jménem Medžugorje. Tak mnoho lásky sestoupilo z tohoto kopce nad Bijakovići.  Tolik lásky se šíří světem jménem Medžugorje.  Tolik lásky vyléčilo lidská těla, lidské duše, je tolik vyléčených ran, lidí pozvednutých z prachu, usmířených osudů, obnovených rodin.  Což neznáte to velkolepé poselství: „Kdybyste věděli jak vás miluji, plakali byste radostí!“

Kdybychom věděli jak je dobré odpustit, nikdy bychom nežili ve sporech. Kdybychom věděli jaké je bohatství mít mír, nikdy bychom nevyhledávali spory. Kdybychom věděli jak veliká milost je v pokání, nikdy bychom nebyli pyšní. Kdybychom věděli jak božské je být prostý, nikdy bychom  nikomu nekomplikovali život. Kdybychom věděli jak velká je síla v pokoře, nikdy bychom neusilovali o přední místa. Kdybychom věděli jak velká je síla v nesobeckosti, žili bychom život lásky.

Kdybychom věděli jak je blažené a správné říkat pravdu, nikdy bychom se nikomu nezaprodali.  Kdybychom poznali Marii, věděli bychom, že je Kristus jediný Spasitel světa“, řekl fra Jozo a zdůraznil: “mnoho míru vešlo do lidských srdcí, rodin a světa skrze jméno Medžugorje“.

“Medžugorje je Maria, Maria je láska, a láska je Bůh. Tak jasné je to spojení! Buďme si toho vědomi. Nezapomínejte na ně a neopouštějme je. Jak Maria tak láska vždy vedou k Bohu lásky, Kristu Spasiteli!

Proto jak vám tak sobě říkám: neodcházejme dnes večer domů stejní jako jsme přišli. Nebuďme stejní! Udělejme krok vpřed. Jsme povolaní být lepší, dokonalejší, autentičtější, prostší, pokornější. A to je na nás! Vždycky je to na nás! I jenom na nás! Tato příležitost dnes a tento večer je jasný projev milosti!“, řekl fra Jozo Grbeš ve své homilii na 41. výročí mariánských zjevení v Medžugorji. Na závěr vyzval “Marii, Paní lásky, Královnu Míru“ aby nám darovala svůj mír.

Před mší  se již podruhé konalo procesí z kopce zjevení do kostela sv. Jakova, kterého se účastnilo množství poutníků z celého světa, farníků Medžugorje a okolí.

V těchto dnech byli v Medžugorji poutníci ze všech kontinentů, z třiceti zemí světa.

Farníci se na oslavy připravovali devítidenní pobožností. Chodili na modlitby v 16 hodin na kopec zjevení modlit se tam růženec a potom vedli růženec během večerního modlitebního program  na vnějším oltáři farního kostela sv. Jakova.

(přeloženo z medjugorje.hr)
Více na: https://www.medzugorje-dve-srdce-monika-stampfelova.cz/news/oslavili-jsme-41-vyroci-marianskych-zjeveni-v-medzugorji/

Události