„Modlete se, modlete se, modlete se za Afghánistán!“

Zdá se, že Kábul, hlavní město Afghánistánu a centrum institucionální moci, má své hodiny spočítané. Neúprosný postup Tálibánu může kdykoli vrátit k moci fundamentalistické hnutí, které zemi vládlo již v letech 1996-2001. Režim, který se bohužel zapsal do dějin a který se vyznačoval silně konzervativním pojetím islámu. Od sovětské invaze v roce 1979 Afghánistán nepoznal mír a nyní země opět trpí válkou, nuceným vyhnanstvím a hladem. Situace, v níž zejména při pohledu na drama civilistů barnabitský otec Giovanni Scalese, stojící v čele Missio sui iuris, katolické přítomnosti v této asijské zemi, nabádá k blízkosti prostřednictvím modlitby, aby Bůh zachránil Afghánistán před další bolestí války:

„Prožíváme dny velkých obav a čekáme, co se bude dít. Vyzývám posluchače Vatikánského rozhlasu, aby se modlili… modlili, modlili, modlili za Afghánistán! Děkuji.“

OSN: prostor pro jednání
Generální tajemník OSN Antonio Guterres vyzval k zastavení ofenzívy, která má těžký humanitární dopad na civilní obyvatelstvo, neboť 250 000 lidí – z toho 80 % žen a dětí – již muselo opustit své domovy, a k zahájení mírových rozhovorů. Je také zděšen zprávami o zneužívání žen. Zdůraznil, že násilné převzetí země je ztrátová volba, která může vést k občanské válce a úplné izolaci Afghánistánu z mezinárodního kontextu. Guterres uvedl, že humanitární a zdravotní situace se každou hodinou zhoršuje, a poukázal na to, že „konflikty v městských oblastech vedou k neustálému krveprolití, na které nejvíce doplácí civilisté.“

Blíží se uzavření velvyslanectví
Nyní jsme svědky převzetí Kábulu a je otázkou, jak se budou chovat tři tisíce amerických vojáků, kteří byli do hlavního města oficiálně vysláni na podporu amerického diplomatického personálu, jenž plánuje evakuaci velvyslanectví. Kábul se mezitím stává městem duchů, civilisté prchají a diplomatické úřady se vyprazdňují. Stručně řečeno, obáváme se, že budeme svědky další epizody dramatického afghánského příběhu posledních desetiletí.

Po dvacetileté válce
Historie nám říká, že hnutí Taliban ovládalo zemi, jak již bylo zmíněno, v letech 1996-2001, až do americké invaze, o níž bylo rozhodnuto po teroristických útocích na New York a Washington 11. září 2001. Cílem bylo najít vůdce al-Káidy, skupiny považované za zodpovědnou za útoky, které Taliban poskytl ochranu. V Afghánistánu tedy Spojené státy vedou již 20 let válku, která začala svržením režimu Tálibánu v říjnu 2001. V posledním roce poté, co Washington oznámil stažení svých vojsk ze země, se Talibanu podařilo ovládnout přibližně polovinu ze 400 okresů, na které je Afghánistán rozdělen, a upevnit svou přítomnost především ve venkovských oblastech. V posledních týdnech se začali zaměřovat i na nejdůležitější města a nyní vstupují do Kábulu.

Neúspěšné plody mise NATO
Daniele De Luca, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Salentu, komentuje hrozící nestabilitu a pohyby v Afghánistánu. Zdůrazňuje, že prakticky vše bylo již předvídáno: při zprávě o stažení mezinárodních sil bylo možné si představit, že se Taliban vrátí na bojiště. Afghánistán je složitá země – vysvětluje – s historií neustálých porážek pro každého, kdo se do ní pokusil proniknout zvenčí. Za těchto dvacet let angažovanosti nelze podle něj mluvit o selhání Západu, ale rozhodně o selhání myšlenky vývozu demokracie, navíc v zemích, které se vymykají snadným definicím. De Luca upozorňuje zejména na jeden neuspokojivý aspekt: je zřejmé, kolik lidí je tváří v tvář návratu tálibánského režimu zoufalých a jak se již tisíce a tisíce lidí snaží uprchnout, ale je také jasné, jak bojovníci postupují prakticky bez toho, aby narazili na odpor. To znamená – tvrdí De Luca – že specifická mise NATO, která spočívala ve výcviku místních pořádkových sil a v jejich operační autonomii, bohužel nepřinesla ovoce.

Identita Tálibánu
De Luca při sledování profilu Talibanu připomíná, že jde o tzv. studenty teologie koránských škol, kteří se od 90. let vyznačují extremistickými postoji. Ve skutečnosti jsou s Al-Káidou velmi silně propojeni již od dob, kdy se bin Ládin skrýval v Afghánistánu, a přijali džihádistické násilí. Abychom pochopili něco víc, navrhuje De Luca podívat se na velmi obtížnou rovnováhu mezi šíity a sunnity, na regionální historii těchto forem islámu. S vědomím toho, čím byl Taliban v roce 2001 a čím je dnes, je podle De Lucy velmi obtížné si představit jakýkoli prostor pro vyjednávání nebo diplomacii, i když se Američané na jednáních v Dauhá snaží mobilizovat mezinárodní společenství, včetně Evropské unie, Číny, Ruska a Íránu, aby přesvědčilo Taliban, aby přestal a jednal o politickém řešení v souladu s tím, co požadovala OSN. De Luca se rovněž domnívá, že postavení Afghánistánu neumožňuje žádnou intervenci nebo přímé vnější zapojení Íránu, Ruska a Turecka, které v Sýrii působí. V pozadí probíhá stahování Spojených států. Mezinárodní síly dokončují své demobilizační práce po dvaceti letech války. Dohody o odchodu bylo dosaženo v únoru loňského roku po náročných jednáních mezi Tálibánem a americkou administrativou tehdejšího prezidenta Trumpa, ale afghánská vláda se těchto rozhovorů neúčastnila. Nástupce v Bílém domě Joe Biden pak oznámil, že američtí vojáci opustí Afghánistán do 11. září 2021.

_{Zdroj: Giancarlo La Vella a Fausta Speranza, Vatican News. Do ČJ přeložila česká sekce Vatican News}

(www.cirkev.cz)

V Kalifornii zemřel emeritní pomocný brněnský biskup Petr Esterka

Mons. ThDr. Petr Esterka se narodil 14. listopadu 1935 v Dolních Bojanovicích (okr. Hodonín). Pro nábožensko-politické přesvědčení byl už jako student perzekuován a po mnoha obtížích maturoval až v roce 1956 na jedenáctiletce v Hodoníně. Dne 15. června 1957 emigroval do Rakouska a tři měsíce pobýval v uprchlickém táboře v Glassenbachu u Salcburku.

V září 1957 byl přijat do Papežské koleje Nepomucenum v Římě a po studiu filozofie a teologie na Lateránské univerzitě byl 9. 3. 1963 v bazilice sv. Jana v Lateráně kardinálem Tragliou vysvěcen na kněze. Po získání licenciátu teologie v červnu 1963 byl poslán mezi krajany do arcidiecéze San Antonio v Texasu.

V roce 1966 se vrátil do Říma, kde se začal připravovat k doktorské práci na téma „The Unionistic Congresses at Velehrad“, kterou o rok později obhájil. Po návratu do USA v létě 1967 zahájil své akademické působení v koleji svaté Kateřiny v Saint Paul v Minnesotě, kde byl roku 1980 jmenován řádným profesorem. Po celou dobu vypomáhal v duchovní správě řady farností.

Současně v letech 1974 – 1995 působil v americkém letectvu jako vojenský kaplan v záloze. V roce 1978 se začal Petr Esterka intenzivněji věnovat práci mezi českými katolíky v USA a Kanadě.  V roce 1986 byl biskupem Jaroslavem Škarvadou, který působil v Římě a pečoval o naše krajany v zahraničí, jmenován jeho biskupským vikářem pro USA a Kanadu. V roce 1994 se jeho působení rozšířilo i na Austrálii. Roku 1987 mu byl udělen titul monsignor a roku 1992 byl jmenován čestným prelátem.

Dne 5. července 1999 jmenoval papež Jan Pavel II. Petra Esterku pomocným biskupem brněnským a titulárním biskupem čefalenským a pověřil ho duchovní péčí o české katolíky v cizině. Biskupské svěcení přijal v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně dne 11. září 1999 z rukou svého brněnského diecézního  biskupa Vojtěcha Cikrleho.

V roce 2013 získal prestižní cenu Gratias agit za pomoc při šíření dobrého jména České republiky v zahraničí

Po dovršení věku 75 let v roce 2010 nabídl biskup Esterka do rukou papeže Benedikta XVI. svoji rezignaci na funkci pomocného biskupa. Ke dni 9. prosince 2013 papež František jeho rezignaci definitivně přijal.

Mons. ThDr. Petr Esterka zemřel v odpoledních hodinách v úterý 10. srpna 2021 v  Kalifornii (USA).

(www.cirkev.cz)

Edith Steinová, dar života proti netoleranci

Je milovanou dcerou církve, která uznává její svědectví víry a lásky, její „světlo v temné noci“, jak Editu Steinovou nazval Benedikt XVI. Narodila se v roce 1881 v německém Slezsku v židovské rodině, stala se filosofkou a poté konvertovala ke katolicismu, aniž by kdy popřela svůj židovský původ, protože ji zasáhl život svaté Terezie z Avily.

Stala se karmelitánkou se jménem Terezie Benedikta od Kříže a v letech nacistického pronásledování byla přeložena do Holandska. Ale právě zde, na Karmelu v Echtu, sepsala své přání obětovat se „jako oběť smíření za pravý mír a porážku království Antikrista“. Dva roky po nacistické invazi do Nizozemska v roce 1940 byla spolu s 244 dalšími katolickými Židy odvezena do Osvětimi jako akt odplaty proti nizozemskému episkopátu, který se veřejně postavil proti pronásledování. Zemřela v táboře smrti spolu se svou sestrou Rosou, která rovněž konvertovala ke katolicismu.

Láska léčí bolest

Svatý Jan Pavel II. ji 11. října 1998 kanonizoval a vyzdvihl její „cestu ve škole kříže“ a ukázal, jak láska činí i bolest plodnou. Následujícího roku ji povýšil na spolupatronku Evropy spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Brigitou Švédskou. Nakladatelství Città Nuova nedávno představilo řadu „Kompletní dílo Edith Steinové“. Editorem je emeritní profesorka dějin současné filosofie na Papežské lateránské univerzitě v Římě a předsedkyně Italské asociace Edith Steinové Angela Ales Bello. Zdůrazňuje podobnost mezi současným historickým okamžikem, poznamenaným pandemií, a okamžikem, který prožila svatá Terezie Benedikta od Kříže a který byl zase podmíněn španělskou chřipkou.

Co může historie a myšlenky Edith Steinové říci dnes, uprostřed pandemické krize? Jaké je její poselství?

Řekla bych, že poselství je různorodé. V první řadě jde o to, abychom jednali v dějinách, a tedy abychom byli schopni učinit ze sebe ve své vlastní sféře působení skutečné protagonisty akce, jejímž cílem je dobro, samozřejmě nejen naše vlastní, ale i dobro druhých. A zde je nesmírně důležitý pojem „společenství“, který Steinová navrhuje, společenství, které znamená solidaritu a převzetí vzájemné odpovědnosti. Jedná se tedy o morální poselství založené na zásadním náboženském, židovsko-křesťanském rozměru.

Papež František vyzdvihl její odvážné rozhodnutí, a to jak při obrácení ke Kristu, tak i při darování života proti všem formám netolerance a ideologické zvrácenosti. Myslíte si, že existují aspekty této postavy, které jsou dnes méně známé?

Je to jistě ucelená a složitá postava. Složitost znamená, že je obtížné pochopit všechny nuance její osobnosti. Dlouholeté seznamování se spisy Steinové mi umožnilo vstoupit trochu do souznění s člověkem, který byl odvážný až do morku kostí, alespoň si to myslím, což dokazuje i její účast v první světové válce jako zdravotní sestra Červeného kříže v mládí, navzdory radám rodiny, protože tato práce byla přirozeně velmi riskantní. Ocitla se v nemocnici, kde byli také pacienti s tyfem, a byla tedy ve velmi obtížné situaci. Ale nejen tento prvek ukazuje její odvahu, také způsob, jakým čelila své takzvané náboženské konverzi s ohledem na svou rodinu, která samozřejmě nemohla přijmout tento přechod k jiné vizi, než je ta židovská. A opět v době pronásledování je skutečně mimořádným příkladem usebranosti, vnitřního klidu, který je dán vědomím víry, aby mohl čelit jakékoli negativní situaci. Ve dnech mezi 5. a 9. srpnem byla spolu se svou sestrou, která ji následovala do Karmelu v Echtu v Holandsku, převezena do Osvětimi. Podle výpovědí některých pozůstalých se věnovala zejména péči o děti, které byly často opuštěny svými matkami, které se o ně kvůli tísni a dramatičnosti situace již nemohly starat. Je pro nás tedy skutečně mimořádným příkladem morální síly. Ve svých spisech mluví o duchovní síle, která dokáže čelit všem negativním životním situacím, a to i tehdy, když selže to, co nazývá životní silou. Ježíš nám během svého umučení a smrti ukázal morální sílu, takže ho Steinová skutečně napodobovala, a věřím, že to byl také důležitý prvek při rozhodování o její svatosti.

Jaký obraz Edith Steinové nabízí ediční řada, jíž jste editorkou?

V první řadě je to myslitelka, nesmíme zapomínat na její filozofické bádání. Měla teoretické schopnosti a schopnost okamžitě vytušit základní prvky, když se setkala s problematickou a mimořádnou situací. Byla to velká inteligence ve smyslu porozumění. Její reflexe se v zásadě soustředila na člověka, ale od člověka v jeho jedinečnosti se pak přesunula k ostatním: odtud velké téma intersubjektivity, interpersonality.  Učení Steinové o výchovném procesu je nesmírně důležité a má zásadní význam nejen pro mladé lidi, kterým ve školách a rodinách samozřejmě věnuje velkou pozornost, ale také pro výchovu, kterou bychom mohli definovat jako trvalou, vzájemnou a celoživotní. Její díla jsou skutečně mimořádným dokladem její výjimečné intelektuální činnosti; je jednou z největších filozofek všech dob. Steinová je podle mého názoru majákem, a přesto se vedle ní objevují další myslitelky, které ukazují, že ženy mají mimořádné teoretické schopnosti. Steinová, která dlouhá léta vyučovala, říkala, že její studenti mají velké metafyzické znalosti, přesně chápou podstatu základních fenoménů vztahu mezi člověkem a Bohem, člověkem a světem.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)