Papež: Chudí jsou Kristovou svátostí

^{Foto: Papež při jednom z obědů pro chudé lidi  (@L’Osservatore Romano)}

Jak papež František v úvodu podotýká, gesto oné ženy vyvolává dvojí reakci – jednak pohoršení, neboť cena oleje, tedy tři sta denárů, odpovídala ročnímu platu. Není náhodou, že tvrdou kritiku na takové domnělé plýtvání pronesl Jidáš, ovšem nikoli z lásky k chudým. „To dokazuje,“ píše František, „že kdo neuznává chudé, zrazuje Ježíšovo učení a nemůže být jeho učedníkem“. Druhý výklad ženina činu podává sám Ježíš, který v něm spatřuje předznamenání blížící se smrti a pomazání svého mrtvého těla. Připomíná svým spolustolovníkům, že „On je tím nejchudším, neboť zastupuje všechny chudé“. A zároveň vyzvihuje vnímavost ženy, která jako jediná pochopila stav jeho duše.

Z této „silné empatie mezi Ježíšem a onou ženou“ papež rozvíjí úvahu o nerozlučném svazku mezi Ježíšem, chudými a hlásáním evangelia. „Veškeré Ježíšovo konání potvrzuje, že chudoba nepramení z osudovosti, nýbrž je konkrétním znamením Boží přítomnosti mezi námi. Boha nelze nalézt tehdy a tam, kde chceme, ale rozpoznáváme ho v životě chudých lidí, jejich utrpení a nedostatku. (…) Chudí nám hlásají evangelium, které jim bylo jako prvním zvěstováno,“ zdůrazňuje římský biskup.

„Ježíš nejenom stojí na straně chudých, nýbrž sdílí s nimi jejich osud, což je velice zásadní ponaučení pro učedníky každé doby,“ pokračuje papež a namísto dobročinných gest, která mohou ponižovat, doporučuje sdílení, vedoucí k bratrství. „Almužna je příležitostná, zatímco sdílení trvalé. (…) Když chtějí věřící osobně potkat Ježíše a dotknout se ho rukou, vědí, kam se obrátit. Chudí jsou Kristovou svátostí, ztělesňují ho a odkazují k němu.“ Z mnoha světců, kteří s chudými lidmi sdíleli život, papež jmenuje sv. Damiána de Veuster, otce malomocných, a označuje jeho svědectví za velice aktuální v dnešních pandemických dnech.

Sdílení s chudými ovšem vyžaduje konverzi a změnu mentality, vysvětluje František. Chudé lidi totiž leckdy považujeme za oddělenou kategorii, jíž přísluší patřičné charitativní služby. Ježíšovo ztotožnění s chudými naléhá rovněž na naši účast, která spočívá v přijetí životního stylu, odpovídajícího Božímu království, které hlásáme. „Pokud se neoprostíme od pomíjivého bohatství, světské moci a chvástání, nebudeme nikdy schopni vydat život z lásky, navzdory mnoha dobrým předsevzetím.“

V další části poselství se papež věnuje rozboru příčin chudoby, kterou nenahlíží jako okolnost, za niž nesou odpovědnost chudí, byť jim to stávající ekonomický systém přičítá. Za vznikem mnoha nových forem chudoby podle Františka stojí převládající individualistický a egoistický životní styl, nelidské podmínky neetického trhu, mravní a sociální neuspořádanost, bezskrupulózní ekonomické a finanční činitelé. Již beztak nejistou situaci chudých lidí v loňském roce umocnila pandemie, k jejímuž nestrannému a světovému řešení papež vyzývá, zejména s ohledem na šířící se nezaměstnanost.

V závěru papež apeluje na světové vlády a instituce, aby si osvojily zodpovědný přístup k chudobě a budovaly svět založený na spravedlnosti: „Pokud jsou chudí lidé vyhoštěni na okraj, jako by byli vinni svou chudobou, vystavuje to krizi samotné pojetí demokracie a jakákoli sociální politika selhává.“ varuje František a dodává: „Chudoba není nějaká abstraktní představa a chudí nejsou výplodem fantazie, jejich masivní přítomnost ve společnosti naopak vyžaduje řešení, plynoucí z tvořivého plánování.“

Papeži Františkovi záleží na tom, aby se Světový den chudých, který letos dospívá do pátého ročníku, stále více ujímal též v místních církvích. „Jak evangelní by bylo, kdybychom ve vší pravdě mohli říci: také my jsme chudí. Jedině tak totiž chudé skutečně uznáme, učiníme je součástí svého života a nástrojem spásy,“ uzavírá římský biskup poselství ke Světovému dni chudých.

_{Zdroj: Vatican News – česká sekce}

(www.cirkev.cz)

Papež František k 900. výročí premonstrátů

Papež připomíná, že za života sv. Norberta probíhal spor o investituru mezi papežem a císařem. V církvi se tehdy rodila nová vnímavost k požadavkům evangelia a poslání duchovních osob. Nechyběli muži a ženy, kteří z Božího vnuknutí zpochybňovali propojenost lidí církve se světskými zájmy. Norbert byl jedním z nich.

Obrácení a odchod ze dvora

Narodil se kolem roku 1075, stal se kanovníkem v Xanten a posléze členem císařského dvora Jindřicha V. Prošel dlouhou cestou rozlišování a obrácení, nechal se vysvětit na jáhna a téhož dne také na kněze, začal hlásat pokání a obrácení, vést život modlitby a na svou dobu velmi často, takřka každodenně, sloužil eucharistii.

„Komunity vašeho řádu přijaly toto dědictví a po devět století vykonávají své poslání v duchu řehole sv. Augustina, ve věrnosti rozjímání a hlásání evangelia, čerpajíce z eucharistického tajemství, zdroje a vrcholu života církve,” píše papež.

Po vzoru prvních apoštolů

Z kanovníka na císařském dvoře se Norbert stal kajícníkem a potulným kazatelem, čímž si mimo jiné vysloužil také kritiku. Hlásal evangelium, uzdravoval nemocné, vyháněl zlé duchy a pomáhal ke smíření znesvářených rodů. Po vzoru apoštolů vyslaných Ježíšem se vydal na cestu, šel pěšky, v jediném oděvu, neopomněl však nést vše potřebné k sloužení eucharistie. Když došel do Saint Gilles v Provence, setkal se s papežem Gelasiem II., který mu dal svolení působit jako apoštolský kazatel. S poukazem na tuto apoštolskou etapu v životě sv. Norberta František v listu premonstrátům zdůrazňuje, že také dnes stojíme před naléhavou potřebou hlásání Radostné zprávy. Vyžaduje to od všech a zejména od kněží velkodušné nasazení a soulad mezi hlásaným poselstvím a osobním i komunitním životem.

Po zvolení nového papeže, Kalixta II., na Petrův stolec v roce 1119 se Norbert vydal na sever Francie, kde se setkal se svým přítelem z dětských let, biskupem Burchardem z Cambrai a poznal jeho kaplana Huga z Fosses, který rovněž hledal způsob života lépe odpovídající evangeliu a který se stal Norbertovým následovníkem a posléze prvním opatem řádu.

Modlitba za církev a spolu s ní

Psal se rok 1120, když Norbert přijal pozvání laonského biskupa Bartoloměje a zvolil si za místo pro svou komunitu údolí Prémontré. O vánoční noci následujícího roku složili první premonstráti sliby podle řehole sv. Augustina. „Vaše řehole stanoví silnou vazbu mezi všemi členy společenství a místní církví. A v této řeholi je založeno poslání modlit se za celou církev a spolu s ní,” zdůrazňuje papež.

Zachovat otevřenost srdce i dveří svého domu

V rozvažování nad touto další životní etapou sv. Norberta v Prémontré si František všímá, jak působila v církvi své doby. Snažila se totiž odrážet život prvních křesťanů, popsaný ve Skutcích apoštolů. Připojovalo se k nim mnoho mužů a žen, ale také další již existující společenství. Premonstráti je od počátku přijímali s velkou otevřeností a nasazením. „Drazí synové sv. Norberta, zachovávejte si stále tuto otevřenost srdce, které dokáže otevřít také dveře svého domu, aby přijímalo ty, kdo hledají duchovního rádce, ty, kdo prosí o materiální pomoc, ty, kdo se touží účastnit vaší modlitby,” píše František u příležitosti 900. výročí založení premonstrátů.

Obhájce eucharistie a nezávislosti církve

Papežský list připomíná také silnou Norbertovu vazbu k eucharistii, která dodnes inspiruje apoštolský život premonstrátů. Připomíná, jak v roce 1124 dokázal přesvědčit následovníky Tanchelmovy hereze v Antverpách a začal být pokládán za apoštola eucharistie.

V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem Magdeburgu. Do Prémontré se už nikdy nevrátil, založil však mnoho dalších komunit v okolí svého nového působiště a vždy zůstal věrným obhájcem papeže a svobody církve při obsazování svých úřadů. Inspirace sv. Norberta zůstala živá a dodnes je jedním z pokladů všeobecné církve, píše papež v závěru listu a uděluje všem členům řádu, řeholnicím i přidruženým laikům zvláštní apoštolské požehnání.

Sv. Norbert – český zemský patron

Dodejme ještě, že tělesné ostatky svatého Norberta spočívají od 17. století v Praze. Strahovský opat Kašpar z Questenberka je získal pro svůj klášter na přelomu roku 1627. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu jej přičlenil k českým zemským patronům.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)