Téměř 100 budov v ČR se rámci Červené středy rozsvítilo na červeno

^{Foto: Lucie Horníková, Člověk a Víra}
 
„Červenou středu v České republice organizovala Česká biskupská konference společně s Ekumenickou radou církví v ČR a Federací židovských obcí v ČR. Jsme rádi, že se nám daří tuto akci spolupořádat již třetí rok. Svoboda vyznání je sice základní lidské právo, ale zdaleka není samozřejmostí. Jsme vděční, že akci podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí a finančně i Ministerstvo kultury,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.
 
V Praze se v rámci Červené středy načerveno nasvítilo asi 20 budov např. Petřínská rozhledna, Rudolfinum, Poslanecká sněmovna, Černínský palác nebo Maďarská ambasáda. Kromě toho se v Karolinu konala online konference Pronásledování pro víru ve světě – Fakta a svědectví, kterou s ČBK, ERC a FŽO spolupořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku. Konference se zúčastnil také ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který zůstal i na debatu v prvním panelu.
 
Dalších panelů se mimo jiné účastnili
– Pavel Svoboda, odborník na evropské právo, Univerzita Karlova, předseda správní rady IKDP
– Ján Figeľ, bývalý zmocněnec pro svobodu vyznání při EU a bývalý komisař pro výchovu a vzdělávání Evropské komise
– Avi-Nehama Tawil, rabín a ředitel European Jewish Community Centre (Brusel)
– Benedict Rogers, Christian Solidarity Worldwide (Londýn)
– Marcela Szymanski, Aid to the Church in Need
– Yohanna Petros Mouche, arcibiskup z Mosulu
– několik z bezpečnostních důvodů nejmenovaných očitých svědků činů hraničících s genocidou, pronásledování pro víru na Blízkém i Dálném Východě i v Africe (zástupce jezídů, etnicko-náboženské komunity na pokraji své existence; zástupce Aliance minorit v Pákistánu; …)
 
Po konferenci se konala online židovsko-křesťanská modlitba přenášená z Velké auly Karolina. Po ní následoval průvod účastníků konference a dalších cca. 40 osob, který vedl kolem červeně nasvícených budov: Karolina, kostela sv. Havla, kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a Staronové synagogy.
 
Červená středa se konala také v dalších obcích a městech po celé České republice. Připojilo se téměř 100 organizací a červeně nasvícených budov, modliteben, kostelů nebo synagog. V Brně se červeně rozsvítilo Mahenovo divadlo, v Liberci to byla Nová synagoga, dále například katedrála sv. Václava v Olomouci, kostel Evangelické církve metodistické v Plzni, bazilika sv. Prokopa v Třebíči nebo Vodárenská věž v Týništi nad Orlicí.

Oběti pronásledování pro víru ve třetích zemích si v rámci mezinárodní iniciativy Červená středa připomnělo ještě více států než v předchozích letech. Během letošní Červené středy se rozsvítil načerveno například Bratislavský hrad, Alžbětin most (Erzsébet híd) v Budapešti nebo socha Krista Spasitele v Rio de Janeiro.

Některé státy si Červenou středu připomínají několik dní. V těchto dnech svítí načerveno například rakouský parlament ve Vídni, několik katedrál v Montrealu a Torontu v Kanadě, nebo katedrály a kostely v některých městech v Austrálii a Velké Británii. Do Červené středy se letos dále zapojilo Německo, Filipíny, Nizozemsko, Irsko, Španělsko či Švýcarsko.

(www.cirkev.cz)

Zasvěcení nového kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově

^{Foto: Jakub Šerých, Člověk a víra}

Svěcení nového kostela probíhalo ve slavnostním duchu i přes mnohá nezbytná omezení. Na začátku obřadu předal stavitel, kterým byla firma Metrostav a. s., symbolický klíč od  dokončené stavby kardinálu Dukovi a ten ho pak vložil do rukou místního duchovního správce P. Josefa Ptáčka. Právě ten stojí za úspěšným dokončením stavby jako její organizátor a především duchovní otec celého projektu.

Působivou součástí obřadu bylo vložení ostatku sv. Ludmily do oltářní menzy, mazání oltáře a stěn kostela křižmem, zapálení pěti kadidlových ohňů na oltáři a okuřování celého kostela kadidlem. To vše vyjadřuje posvátný účel sakrální stavby a především oltáře. „Kult“ je jedním z nejstarších a nejdůležitějších projevů lidského ducha a je základem vší „kultury“, nejen v etymologickém smyslu, jak ve své promluvě zdůraznil otec kardinál.

Celý tříhodinový obřad byl přenášen televizí Noe a přímí účastníci ho mohli sledovat na venkovní obrazovce před kostelem.

O stavbě kostela na Barrandově se uvažovalo již dávno, jak svědčí záznam ve farní kronice z roku 1934. Až v roce 2010 však začaly plány dostávat reálné obrysy. Hlavním impulsem byla nedostačující kapacita farního kostela na Zlíchově v důsledku několikanásobného nárůstu počtu obyvatel na Barrandově – a tím i zlíchovských farníků.

Pastorační rada farnosti postupně připravila zadání stavby nového kostela. Následovala výběrová řízení na projekt, interiér, generálního dodavatele, různé služby apod. Bylo třeba zajistit přes 200 různých souhlasů a povolení – včetně Letiště Praha a Bezpečnostní informační služby.

V roce 2013 byl vybrán projekt od Ing. arch. Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause. Jejich návrh si získal sympatie praktickým využitím poměrně malé stavební parcely, mnohoúčelovým řešením prostor a v neposlední řadě svou minimalistickou architekturou, která dobře zapadá do kontextu sídlištní výstavby a přitom nezapře svůj účel. Tradiční jednolodní půdorys kostela s transeptem, výrazný portál, věž se zvony, čistý interiér s liturgickým vybavením od akademických sochařů Petra Váni a prof. Stanislava Kolíbala, to vše signalizuje  skutečný duchovní střed Barrandova.

Součástí kostela je velkoryse pojaté komunitní centrum se sálem, klubovnami a kavárnou. Tyto prostory budou sloužit nejen římskokatolické farnosti, ale všem obyvatelům Barrandova. Je zde sál ke konání koncertů, společenských akcí, besed, přednášek či výstav, dále klubovny, knihovna, dětský koutek. Nechybí ani kavárna s přilehlým dětským hřištěm. Cílem je navázat na to dobré, co obyvatelům přineslo bývalé Misijní středisko farnosti, které stálo na témže místě, a doplnit to, co na sídlišti chybí: duchovní, kulturní a společenské zázemí, místo setkání lidí různého věku i zájmů mezi sebou navzájem a s Bohem, který může dát životu hloubku i smysl.

Stavbu od počátku provází velký zájem obyvatel Barrandova. Většinu nákladů hradila farnost a její příznivci. Sbírka byla provázena řadou dojemných příběhů, lidé kostelu odkazovali své dědictví či celoživotní úspory, přispívaly i malé děti po jednotlivých korunách. Místní varhaník se rozhodl darovat kostelu varhany. Celé toto dílo provázela obrovská duchovní síla. Pozorně ho sleduje z jižní Francie i Bruno Barrande, potomek Joachima Barranda, francouzského paleontologa (1799–1883), po němž čtvrť nese jméno.

Kostel Krista Spasitele s komunitním centrem začne plně sloužit svému účelu, až to umožní epidemiologická situace. Zatím bude fungovat v omezeném režimu podle aktuálních vládních nařízení.

_{Zdroj: TZ, www.centrumbarrandov.cz}